Dnes je to přesně dva roky, co jsme tu Zbyňka veřejně požádali o zrušení anonymů. Nikomu z vás nedošlo, proč tolik identit - ochrana vás/nás uživatelů je zde stále žádná. Viz. falešné inzeráty, nepotvrzení inzerátu SMS, nepotvrzení profilu mailem. NIC.
Snažila jsem si sedět na rukách, ale nejde to, tak bych k tomu napsala…ano, můžou zde diskutovat i anonymové…
Nikomu z vás nedošlo, proč tolik identit - ochrana vás/nás uživatelů je zde stále žádná.
…ne nedošlo, pokud se nechci registrovat tak nemusím a i jako anonym můžu používat stále stejnou přezdívku…jméno…nick…říkejme tomu jak chceme…
Opravdu nechápu, proč má někdo potřebu zaregistrovat několik “identit” (když vezmu v úvahu, že registrovaný je defakto taky anonymní… a pak pod nimi diskutit…no jo no, ale já jsem “jenom blbá ženská” tak tohle je asi nad moje chápání..
Navíc si myslím, že i registrovaný je ve svém podstatě taky anonymní…resp. minimálně do té doby, než toho sám na sebe napráší tolik, aby to stačilo na identifikaci dotyčného v reálném životě…a nebo může pěkně kecat…
Fanča vegetí asi tak 5 metrů od mojí hlavy… to mám určitě nějakýho pašáka mnohem blíž… člověk prý není nikdy dál, než 3 kroky od pavouka.
Mě totiž děsí ta epizoda, kdy jsem odchytávala pokoutníka na stropě nad mojí postelí… zkontroluju vizuálně jeho pozici…. Vylezu na židli… rychlá kontrola, zda je pavouk na svém místě… natáhnu se na stolek pro sklenici… stále udržuju oční kontakt a pak nastala chybička… mrkla jsem na stolek, kde je papír na podebrání, mrknu zpátky a pavouk nikde… tři dny jsem spala mimo ložnici a provedla véliký úklid a i tak jsem se hrûzou v noci budila a koukala na strop, jestli tam není. Dělám to dodnes.
Paradoxně se teda bojím míň pavouka, který se nepřesouvá…a je vidět… prostě člověk jako já nechce bydlet s pavoučí paní Colombovou.
Ale tak abych se tady jen nevychloubala, jakej jsem statečnej arachnofobik… já se běžně několikrát za noc budím… teď při tom probuzení hned vezmu baterku a koukám, jestli je Fanča na místě…
Jako dámy, chci vám oznámit, že jako arachnofobik jsem si do ložnice pořídila pokoutníka … teda ne cíleně, on se prostě objevil v jednou rohu místnoti… naštěstí ne u postele… no tak si tak přemejšlim, jak ho lapnu, ale co s ním, přeci ho nevyhodím na mráz.
No vypadá to na pavoučí holčičku… si myslím, že samci jsou ti, co furt někde lozej a hldaj samice, tahle pěkně hačá u svejch vlákýnek… no tak mám s Fančou dohodu… ano pojmenovala jsem jí, je to Fanynka.. Fanča… že když se nebude vzdalovat od domova, tak má u mě do jara azyl.
A nebojím se říct, že tohle je asi vrchol mého milosrdenství.
By bylo fajn, že by mě třeba Fanča naučila vnitřně neomdlít, když vidim pokoutníka…teda teď když o tom přemýšlím, tak spíš omdlím, když jí v růžku neuvidim…
Foto není kvalitní.. je to přes celou místnost a potmě..
Odpověď na příspěvek uživatele lesnizinka z 27.12.2025, 20:40:21
Přiznám se, že Michala Horáka jsem si musela zkouknout na youtube… neznala jsem. Jako můj šálek kávy to teda není, ale upřímně si myslím, že tohle si posluchače najde…
Hale pro mě jsou mechanický činnosti ubíjející… jako úklid, mytí nádobí, vaření a abych to nějak intelektuálně zvládla, tak si u toho zpívám… všeho chuť… lidoky, píničky z pohádek… i kreslenejch “Kačerov jak hurikán k nám už míř, auta,laser, eroplán městem víří, příběhy píše z téhleté říše… kačer… uuúu
No mám takovej repertuár …. myslím, že teď největší utpení je moje produkce Zombie… to je utrpení mladého boháčka, protože moje angličtina není nic moc a já vyhovím tedy v jiné jazyce a vystřihnu něco ve španělštiněě alespoň nikdo neopravuje…
A tohle mi přijde tak “blbý” že by to šlo jako reprodukovaný podkást vlastním zpěvem použiít… ale to já zase spíš notuju” mám doma kočku, mám ji rád, je to skvělej kamarád, jen od tý doby, co ji znám, nán ruce nohy samej šrám…ˇ
Odpověď na příspěvek uživatele efe z 27.12.2025, 21:18:34
Myslím, že podobný pocit zažily mnohé z nás a tak můžou upřímně napsat “ velká gratulace” protoze víme jak to je… nemusí jít o zvěř, může to být i jiné vítězství, které se nebojím pojmenovat jako vítězství ducha nad hmoto 😎
Tvl… teď jsem koukala na zprávy na Primě a zase tam ukazovali tu “ žebračku” s těmi chudáky bernardýny.
To je hrozný… všichni je mají před očima a nikdo s tím jejich utrpením nic neudělá… protože dle naší legislativy asi nemůže… smutný je, že se jí to furt vyplácí, jinak by tam s nima nedřepěla… se mi chce brečet…fakt, jakože nikomu nic zlýho nepřeju, ale zlámat jí obě ruce a hnáty, aby to nemohla provozovat…
Odpověď na příspěvek uživatele lesnizinka z 27.12.2025, 18:34:08
Tak vnoučata nemám… moje děti jsou defakto třicátníci a scénky teda znají, protože se se mnou na ně x krát koukaly, ale určitě si je sami nepustí, jen když se k přichomýtnou k tomu, když koukám já, ale kdyby měly děti… tedy… vnoučata, tak si myslím, že to už je pasé.
Vidím kolem sebe, že hodně mladých lidí už ani nesleduje běžné televizní vysílání, ale na koukání si odněkud stáhnou konkrétní film nebo seriál a docela často sledují nějaké influencery a to je pro ně často jako nějaká obdoba těch vtipných scének a já už jsem konzerva stará, tak zase mně to třeba vtipný nepřijde…
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 26.12.2025, 20:32:30
Jako pátek a sobota večer to už mi přijde tradičně, že nic nedávají… na Zázraky přírody vždycky juknu, kdo tam je a podle toho kouknu a nebo ne.
A jinak… já mám defakto neomezený možnosti na co koukat… ve své podstatě na co si vzpomenu, to můžu zhlídnout, ale nějak mě ani nenapadá na co…
Obecně myslím, že je člověk prostě přesycenej… co bylo dřív ČT1 a ČT2 na dvojce nic nedávali, na jedničce ve všední den asi tříhodinová pauza po obědě… monoskop a jako když už večer dávali něco zajímavýho, tak jsme dřepěli přikovaný u telky… ať už to byli Profesionálové, Místo činu, Dalgliš…jo a samozřejmě i český seriály a i ty zábavný… televarieté, Možná přijde i kouzelník….
No a teď běží někde něco furt a člověk na to ani nekouká.
Jó nemít psy, tak bych mohla mít naleštěnou zánovní káru, ale co by to bylo za život bez psů… no tak jezdim ve stařičký Hondě CRV… účel holka plní stejně jako nový auto, no a zbytek peněz můžu narvat do psů.
Tak topení je problém… starej barák, nezateplenej… a do toho manžel, co skuhrá a brečí, že je mu zima… vlastně kvůlivá jemu jsme začali topit tak o 3 týdny dřív než jsme museli… my se synem nemáme problém ty svetry si vzít.
Barák máme 5+1 a jsme v něm 3… dvě místnosti jsou prázdné, ale vytápět je musim, jinak to začne chytat plíseň.
Odpověď na příspěvek uživatele Bobca z 26.12.2025, 18:16:29
Největší zázrak… hodně jsem se snažila, ale nepovedlo se… nicméně zkoukla jsem půlku, tak to do konce roku dorazím…
Se normálně bojím, že jednou dopadnu jak moje máma… tu už vlastně v telce skorem vůbec nic nebaví… mimo tv šlágr, zpravodajství a na Barandově koukala na ty pořady s Musilem … a možná Colombo. Když jsme u ní byli s dětma na štědrej den, tak mi říká… to je hrozný, v tý televizi nic nedávají… no jako na kanálu CNN prima opravdu žádný pohádky nevysílali.
Odpověď na příspěvek uživatele Dublinbarzoj z 26.12.2025, 12:32:41
No co by z něho vyrostlo…odroste štěněcím střevíčkům, projde pubertou, pak ještě nějaký ten rok a třeba v pět letech z něj bude ten nej Pan PES na světě…a teda s klukama tolik zkušeností nemám, ale u fen čím větší rošťanda, čím větší ďábel …tím víc hodná mazlinda v dospělosti.
U afgána ani nemluvím…když jsem si ho pořizovala, tak jsem věděla, co si pořizuju…měli jsme afgána v rodině…přiženěnýho, takže v době když jsem ho poznala mu bylo asi 7 let…a opravdu jsem ho nemohla nazvat jinak než PAN PES…jenže, jak jsem neznala žádnýho chrta jako štěně, tak mě vůbec nenapadlo, že to, co si já představuju, že si pořizuju, z něj bude až tak za 5 let….no to bylo překvapení, jaký jsem si koupila neskutečný játro a třeštiprdlo a tryskomyš …tak jako jasně, člověk počítá, že teda pes musí dozrát a že se uvidí až dospěje, ale ovčanda přepla do dospělosti asi ve dvou letech…to jsem tak nějak čekala a ono se to tak nějak úplně nekonalo. Je teda fakt, že jsem si musela dlouho počkat, až jakoby dozrál ….
Odpověď na příspěvek uživatele Dublinbarzoj z 26.12.2025, 10:59:54
Tak si tak zběžně prohlížím ty fotky na telefonu ( pořádně to vždycky zkoukávám, když otevřu noťas) a říkám si.. sakra a kde je malej… no a on ten malej už je velkej… to je děs, moje oko furt hledá malé štěnítko…
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 26.12.2025, 08:49:42
Ale je to smutný… u pejska… kočičky a pod. prostě u nějakýho zvířete by nemělo být to, jestli je za tisíce a nebo zadarmo, rozhodující… je to živý tvor a myslím, že je to hlavně citová záležitost… nemůžu říct, že si Giny vážím víc, protože stála desetitisíce než kdybych měla třeba štěně od sousedů zadáčo.
Je smutný, když si lidi víc váží toho, za co dají víc peněz. Ale jo vidim to i u “ blbých” akvarijních rybiček… nemám iluze, že ty běžné, levné druhy v akvaristikách jsou spotřební zboží, který svůj krátký život protrpí v naprosto nevyhovujících podmínkách.
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 26.12.2025, 09:28:52
Korunní princ je dobrej… to je tak “blbá” pohádka, že jí miluju.
Anděl páně taky… hlavně dvojka.
Já třeba z těch novějších… i když to už nějakej roček je… je Čertova nevěsta… Laurinová je tam super.
Jinak já jedu na klasiku… Tři oříšky pro Popelku, Jak se budí princezny… to bych řekla, že je top. Letos jsem teda zkoukla i Šíleně smutnou princeznu a Princeznu se zlatou hvězdou… no a teda i Princeznu ze mlejna…
No a pak ty úplně starý… Dařbuján a Pandrhola a Hrátky s čertem.
