To je věčné téma…psa a nebo fenu. Někomu feny vyhovují a další by nechtěl fenu ani za zlatý prase.
A nejde vůbec o nějakou poslušnost…fena samozřejmě poslušnost zmákne. Tady by možná někdo podotknul “Ale Sardullah, co tvoje Gina?”…no a já odpovídám, že se tady bavíme o psech, Gina je medvědice a na medvědici je ta poslušnost velmi dobrá".
Myslím, že je to celkově jako u nás ženskejch…prostě my ženský musíme být nastavené jinak než chlapi, protože my jsme ty, kdo zajišťují pokračování rodu a k tomu, abychom odchovaly potomky, zmákly samce a bambilion dalších věcí, je potřeba v tý makovici mít něco trochu jinýho než chlapi.
Samozřejmě se teda bavíme o nějakém normálním psu, ne o tom, který má nějaká traumata z minulosti, tam je to určo individuální…ale pokud si domů přivezu normální psí mimčo a nechci si komplikovat život, tak psí kluk je jasná volba.
Ano, my co ty feny máme, tak pak říkáme, jak jsou báječné a dokonalé a úžasné a ona je to nakonec pravda, ale často zapomínáme, že než jsme se k tomu dopracovali, tak bychom ty potvory často překousli vejpůl…no a další věc je, že ony si nás ty holky často přizpůsobí k obrazu svému a naučí nás nějakému pohodovému soužití…a můžeme si stokrát říkat, že to my jsme ti, kdo má zásluhu na tom, že nám to tak pěkně klape, ale řekla bych, že opak je pravdou.
Budu se opakovat, už jsem to v podobných debatách psala…když jsem měla afgána, tak jsem si o něm myslela, že je nejinteligentnější pes na světě (samozřejmě se nebavím o nějaké pracovní inteligenci…protože v žebříčkách takové inteligence je na prvním místě bordera a na posledním afgán), ale myslím, že to, že jsem si myslela, že mám doma psího génia, bylo jen proto, že jsem k němu neměla afgání slečnu….protože kdyby jo, tak jakej byl génius…
Miluju svoje psí kluky, protože jsou to mamánečkové, moje prdelky zlatý, maminčina štěstíčka a největší miláčci na světě…a miluju svoje psí holky, protože…no tak teď mě zrovna nenapadá jediná kladná vlastnost proč…no asi protože si chlapa umí omotat kolem paciny, až se dmu pýchou, jak mám chytrou holku, skorem jak kdyby to byla moje krev a já jí porodila, protože toho umí spoustu vymyslet, protože to jsou Kanimůry schránčlivý, megery nanicovatý, potory umíněný, manipulátorky neskutečný, empatičky až na půdu (a tady to možná vypadá, že toto je kladná vlastnost, ale tu ty hajtry často využívají ve svůj vlastní prospěch)…ale pak přijde večer a tahle potvora si k vám přijde lehnout do postele, dá vám sladkou pusinku a řekne “ty jsi moje holka a já tě miluju” a mně ukápne slza dojetím, jakou mám hodnou holku ..a ta hodná holka řekne “a teď kousek uhni, mám tady málo místa” a vy uhnete, protože jste pořád na měkko…
No už je tady…Gina přišla k posteli a udělala “kňour, kňour” a já teď koukám, že jsem se automaticky posunula až na kraj postele, aby měla madam dost místa…a přesně jak jsem psala výše..dostala jsem pusinku na dobrou noc a čuba se rozvalila na ¾ postele, spokojeně si oddechla a hajá…no a tak si tu žijeme…