Příspěvky uživatele

Sarah01:

Já mám ode dneška na hlídání Megi, papírovým jménem Bubble z Kočovského dvora. 🥰 Paničci mají v sobotu svatbu a pak odjíždějí na svatební cestu.

My budeme hlídat příští týden lapiňáka…mladý maj nějaký grilování s kámošema, tak ausíka berou sebou, ten je zvyklej a Árčího mi v pátek ráno dovalej a v sobotu večer si ho vyzvednou….tak budeme mít zase nějaký vzrůšo, protože to není takovej povaleč jako moji pesani. Už vidím Ginu, ta bude z toho chudák tak znavená, že prospí celou neděli…a to si s ním ani nehraje, je unavená jen z toho, že to kolem ní pobíhá. No a Máťa taky…oni se furt tahaj o nějaký hračky, tak jsem zvědavá, kolik plyšáků přijde o nějakou končetinu…

Teda to stříhání je docela horor… to si vůbec neumím představit, že bych tohle praktikovala s Ginou…. Gina má děsnej problém s česáním zadele a stehýnek a tam se to češe trochu hůř, protože v téhle partii se jí kastrací zhoršila kvalita srsti … upřímně, kdybych to dělala tak jako ty, tak by to bylo naposled, co by na sebe nechala sáhnout… jako jasně, zkrmíme u toho pytel piškotů… syn prokrmuje, já češu, ale naštěstí je to v klidu, můžu dělat cokoliv.. bez piškotů by mi dala jasně najevo, že česat se nebude… a to samý děláme když jí potřebuju vyjímečně zastřihnout drápy.

Berberka Sára byla to samý v bledě modrým… ta měla ještě specialitu, že drápy se musely stříhat v obýváku na gauči, jinak ani náhodou… a uši si nechala vyčistit jenom v koupelně jinak nee. Ale tak to bylo jedno, hlavně že to šlo.

Můj afgán byl moc hodnej pes a zvířátka miloval…dokonce i ptactvo, ovšem do chvíle, než to začlo mávat křídlama, to se z něj stal okamžitě lovec…nevím, jestli by slepici zabil, asi možná ani ne, ale možná by je uhonil…

No když o tom tak mluvíme…známej si pořídil štěně jagteriéra bez PP..protože má problém s liškou a mývalem, tak aby ve své podstatě ochránil slepice před touto divou zvěří, protože jeho staršímu ovčounovi je to šumák, že se mu v noci po dvorku prochází liška.

No, tak teď má docela hoňku, aby ochránil holuby a slepice před psem…už byly i nějaký ztráty na životech.

Proto jsem na začátku vypíchla toho teriéra, protože to bylo první, co mě v této souvislosti napadlo.

Já si dokonce myslím, že pokud máme alespoň trochu kynologicý játro, tak psa asi každýho psa naučíme neubližovat slepičkám, ale nevím, jestli každý pes bude v tomto spolehlivý i bez lidského dozoru.

Přijde mi, že to může být něco podobnýho jako náš kocour a náš andulák…pokud kocour věděl, že ho máme v merku, tak se mu andulák mohl pohybovat před kocourem, na kocourovi…když kocour jedl, tak andulák mu uzobával z tlamajzny…nej kámoš…tvářil se tak, že ho andulák vůbec nezajímá, ale nechat ho bez dozoru?  To ho dokázal honit po celý místnosti….to nešlo, protože andulák by skončil brzy zakousnutej…..a myslím, že tohle může být i u psa, myslím si, že téměř stoprocent psů můžeme naučit, aby se ke slepicím chovali pod naším vlivem a dozorem slušně, ale otázka je, kolik procent psů dokáže se slepicemi fungovat bez dozoru.

Zkušenost nemám…zvyknout se asi dá, ale některej pes asi hůř a některej líp…když to řeknu zjednodušeně, tak třeba teriér nebude u slepic úplně výhra a moje pyrenejka, tak ta i když se slepicemi nežije, tak vůbec nemá tendence drůbež honit, naopak bude v klidu mezi houfem slepic, kačen, chodit…bude u nich ležet a ani jí nenapadne, že by je honila, nedejbože zahrdlila, má to tak nějak v krvi.

Takže myslím, že hodně záleží na tom čeho je to kříženeček a pak samozřejmě na vašich výchovných schopnostech…protože pokud třeba nemáte tu zkušenost a pes může být složitější povaha v tomto ohledu s nějakým silným loveckým pudem, tak to není úplně dobrá kombinace.

popíšu dnešní vycházkuALE JEŠTĚ PŘDTÍM-100krát jsem zde psala,že nemá ráda furt dokola stejný trasy-vlastně všechny ttrasy kolem baráku-a v tom stejným počasí bude v lese nadšeně běhat,skákat,a případně na výletě-kde bude prvně, a v tom stejným počasí se za barákem potáhne..

Dovedu si jí živě představit…určitě se tváří podobně jako moje Gina v lese…táhne se jak smrad, zastavuje…dává mi najevo, že je zpruzelá, že les je nuda.

Upřímně…les jsem zkoušela několikrát a výsledek je stejnej…když vejdeme do lesa, tak ještě pár minut jde normálně, čuchá si a pak to přijde, zjistí, že jsme v lese a konec…

Tak já prostě do lesa nelozím.

Další věc je, že Gina potřebuje pohyb, ale víc jak hoďku půl není ochotná procházkovat…a je jedno, jestli je léto nebo zima…někdy začne stávkovat i po hodině.

Já to vidím tak, že prostě přijmete fakt, že se za vámi potáhne jak smrad a budete se snažit dopřát jí co nejvíc těch cvičících procházek, jak vám to čas dovolí a prostě na víkend někam popojedete. 

Neumím si představit, co by se muselo změnit, aby byla z procházky kolem komína najednou nadšená….

Ale tak to je dobře, to chválím, že se obzvlášť před pořízením živého tvora snažíte nastudovat…ale bohužel pořád je to živej tvor, takže ne úplně vždycky se chová tak, jak by měl, protože on tu odbornou literatúru nečetl😀

No a u těch psů obzvlášť…jeden je mistr světa omeleta, druhej je pan profesor, třetí je třeštiprdlo, čtvrtej je bojínek, pátej je salámista, šestej citlivka, sedmej machr…prostě co pes to originál. Samozřejmě nějakej ten základ se dá napasovat na všechny, ale jinak na každýho psa platí něco trošku jinýho.

Já jsem třeba ráda, že jsem našla tuhle psí komunitu…ono když mám nějakej problém se psem….tak každá z holek napíše jak postupovat…já si v duchu říkám “no jasně, tak mi to předveď s Ginou, ty Copperfielde”…ale ve finále, si ale vykousnu tu něco, tady něco…řeknu si…"hele tohle by mohlo fungovat, to zkusim"…a když to náhodou nefunguje, no tak život jde dál, vymyslím něco jinýho.  Pak se někdo zeptá na nějakou literaturu pro začátečníky a hned už se roztrhl pytel s tipy na knihu Trénig je rozhovor…a tak když už je to po několikáté, tak si Sardullah řekne, že si to ze zoufalství přečte (teď se teda bavím o pubertě mojí pyrenejky)..knihu si koupí, přečte a …a teoreticky to chápe, prakticky je to pro ní nepoužitelné…nicméně knihu mám v knihovně, protože jestli si jednou pořídím kozu, tak tak potom si myslím, že se mi kniha bude hodit. 

Já tady spisuju romány ne proto, že bych vám chtěla nějak radit, ale jako člověk, co to co vy zažíval taky, tak bych vás chtěla prostě jen podpořit, abyste věděla, že v tom nejste sama, že nejste jediná, komu to nejde podle návodů z knížek a podle toho, co předvede na youtube slečna s borderou…

Prostě zatněte zuby a vydržte, neházejte flintu do žita, ale i popřemýšlejte o prioritách…zastavte se a popřemýšlejte, jak si svůj život se psem představujete a co z těch představ můžu reálně naplnit já jako panička v tandemu se svým psem…

A pořád ještě myslet na to, že za pár měsíců může být všecko jinak, pes dospěje …

acher:

Malý Šmoulíci🙂

Přesně v takovýdle barvě jsem měla zakrslíka…

Víte co mi připomínáte…a nemyslím to ve zlém…ženskou, co čeká svoje první děcko a jelikož má obavy, jak to zvládne a hlavně o tom nic moc neví, tak celý těhotenství studuje knihy co a jak…v reklamách se na ní usmívají šťastná miminka a usmívající se krásná maminka, v krásném uklizeném bytečku….no a pak porodíte a nastane střet s realitou..

Dítě neustále pláče, hlavně v noci, takže opravdu nejste ta odpočinutá a upravená maminka, ale mátoha, co jede na autopilota…na uklizený byt můžete zapomenout, protože jste ráda, že dítě usne, tak pofackujete to nejdůležitější a padnete na hubu…nic nefunguje podle toho, co je napsaný v knížce, navíc vám přijde, že kolem jsou samé hodné děti se spokojenějšími maminkami.

No a vy potřebujete slyšet od nějaké zasloužilé matky, že její děti byly ještě horší, že to chce klid a hlavně zkorigovat nedůležité věci, protože důležitější než naklizený byt a načančaná maminka, která se svým miminkem chodí několikrát týdně na kurzy plavání, jógy a angličtiny pro mimča a ještě uštrikuje komplet oblečení a vypěstuje všecko jídlo pro rodinu v bio kvalitě…že nemusíte být ta dokonalá…že pro to děcko je nejdůležitější klidná a spokojená maminka…jestli je nalíčená a načesaná a nebo si jen ráno z nerozčesaných vlasů smotala drdůlek a ještě v poledne se nepřevlíkla z pyžama je mu buřt.

A stejně tak tomu psu…jako baví tě výstavy, no tak tam budeme jezdit…jsi z výstavy ve stresu, jsem já ve stresu, že ty budeš ve stresu? No tak bóže, nebudu jezdit po výstavách a nebo to zkusim za nějakej čásek. 

A to samý aktivity…prostě bych dělala to, co psa baví a u čeho je uvolněnej…u čeho jsem uvolněná i já…prostě aby vám oběma v tom bylo dobře…

Jestli je Jack citlivka, tak o to víc potřebuje vedle sebe tu sebejistotu ve formě paničky…takže paničko, já osobně bych nedělala nic v čem si nejsem jistá v kramflecích, kde bych mohla být já frustrovaná, nejistá…nekladla bych hlavně na sebe žádný větší nároky…

lesnizinka:

Tak Buggyro, třeba včera večer, protože večery jsou dost chladné, jsem měla tříčtvrteční tepláky a teda tričko. Tepláky hlavně proto, že lozím po těch kolenách a už mám pod kolenem mozol jak starý dlaždič👎Doštípali mi špek na zádech(v pase) a teda ruce. Onehdá jsem měla dlouhé kalhoty a triko s dlouhým a štípali přes to triko s dlouhým👎Úplně je přitahovalo😲Krávy nemáme, ale koně hned nad pozemkem(ne naše) takže ta hovada důvěrně známe, hlavně muž s kámošema nahoře na kurtu😏Dál do zahrady zatím úplně nejdou, jen ta klasická, co jsou prostě asi všude(mimo center měst) To velké bych se snad i bála praštit, sice mám zápěstí pevná(a to vy jistě taky😉) ale blééé. Jóó, taky jsem si večer ve sprše vytočila na trapézu klíště, naštěstí ještě ani moc nedrželo, nebylo tam asi moc dlouho.

Kousek louky pro Sardullah jsem nafotila, skladba kytek se od jara změnila snad už potřetí.

Raduš, neustále tady omílám, jak máš krásnou zahradu…a máš, o tom žádná…ale pro mě je teda top tohle….já jsem spíš na takovou tu přírodní.  Jestli já taky nebudu lesní žínka😇…akorát teda s mojí tonáží spíš boubelatá víla Mavis😂

Já mám ještě jedno uklidňivací gesto… u toho nemluvím vůbec a to teda pro psy znamená nejen, že se zklidní, ale že si i sednou nebo lehnou.

Ruce dám obě v pěst a ty pěstičky dám na hrudník… 

Určitě něco vymyslíte..

Hele, co se týče toho gesta, já si myslím, že třeba zakrývání obličeje je trochu nešťastný, pes pak nevidí, jak se tváříme.

Napadlo mě, že by to mohlo být i nějaké známé gesto… teda nevím, jestli to v praxi u psů používáte… já používám pššš se známým gestem prst před ústy a doprovázím to často šeptáním… když to má pes nakoukaný, tak už ani šeptat nemusím… mám to u psů … kluků… na holky mi to nefunguje… jako ekvivalent vašeho hlubokého klýd.

Orionka:

Srnce nebrat, je děsná potvora. I když má velký výběr, vybere si k drbání a sedrání stromek, na kterém vám nejvíc záleží.

No tak to si srnce škrtám…letos jsem vysadila jabloň Jonatan…tak jsem v očekávání, jestli i u nás na severu z toho nějaké jablko padne…a fakty nechci, aby mi jí nějaká hnědá čůza zničila…

U nás je srnek hromada…škoda, že to nefunguje tak, že eknu “hele holky, nedaly byste si bez” a oni by řekly, že ju, tak bych si je dovedla na zahradu a po akci bychom je s Ginou bezpečně doprovodily zpátky na louku…no nic, zejtra prostě vytáhnu řetězovou pilu a hurá na to…

acher:

Když jsou tu taková krásná štěňátka,přidám dvě měsíční od kamarádky.

Ale ťuťu ňuňu…copa tady máme…berňuší miminečko😍

Takže Jani, pošlu ti na bez srnce😜

Srnce bezožravého berem…to je dva v jednom, zlikviduje bez, Gina bude mít chráněnce …akorát jak já se tak znám, tak to určo nebude srnec venkovní, ale domácí a jak se všicí vejdem do tý postele, tak to fakty nevím…už teď to mají psi na střídačku…😴

Měla jsem na začátku nějaké představy, názory a teď je vidět, že to není tak jednoduché, ani úplně černobílé.

No jo no… člověk míní, život mění.

Určitě nejste ani první ani poslední, která měla nějaké představy a realita je jiná.

Já bych řekla, že ze zdejšího společenství zdejších pejskařek jsem ta nejméně kompetentní. Sice mám psy 35 let, ale mimo ovčandy a setra jsem žádnýho dalšího psa cíleně necvičila… nedělám psí sporty, nejedu podle Šusty a možná mám nějakej pojem, že existuje pozitivka a klikr…

Když jsem si v roce 1998 pořídila afgána, tak jsem zjistila, jak může být život se psem jednoduchý… důležité bylo mít se psem vztah, aby mě pes miloval a pak se nějak domluvíme… co já potřebuju.. aby netahal na vodítku a aby měl přivolání.

No a po něm přišla Sára… ředitelka zeměkoule… radikálka až na půdu a byla to výzva… nesnášela většinu psů, přestože byla socializovaná a od štěněte zvyklá, že jsme chodili s kámoškama a jejich psi na prochajdu, hodně jsme se se psy stýkali … ona už jako štěně byla generál … ona byla vedoucí, všichni psi se museli chovat slušně, nesměli běhat a nesměli se courat za mnou. Život s radikální fenou není snadný…naučila jsem se být klidná a mít sebevědomí až na půdu… musela jsem být bůh, aby fena fungovala.

A pak přišla Gina… štěně, které vůbec nekomunikovalo, když jsme šly na procházku, tak to bylo jak kdyby ke mně nepatřila… jak dva lidi v MHD… drží se jedný tyče, pohybují se stejným směrem, ale jinak spolu nemají nic společnýho s no a když mě teda trochu vzala nakonec na milost tak začala puberta… neumím si představit víc umíněnýho, vzdorovitýho, trucovitýho, umíněnýho psa než byla ona, do toho se svojí pasteveckou palicí, ale nezkušenosti mládí řešila úplně všechno, co vyhodnotila jako nebezpečí. A bylo jí úplně jedno, že jsem bůh.

A vy skřípete zubama, nejradši byste tu potvoru vzteky překousli, ale nesmíte dát najevo ani zrnko netrpělivosti, ani zrnko naštvanosti…

Prostě co pes to originál, co pes, tak moje představa se neslučovala s realitou.

Já jedu hodně pocitově, netlačím nikdy na pilu, protože by mi to bylo houby platný, ale vždycky to vymyslím tak, aby to bylo schůdný pro psa.

No a třeba pro mě je největší zklamání, že Gina nemá 100% přivolání a tudíž jí nemůžu pustit na volno… to je první pes, kde jsem to nedokázala. No a taky žijem, holt sebou na prochajdy vláčím 20ti metrovou šňůru.

Upřímně, to co popisujete za problémy s Jackem.. a teď nemyslím zdravotní, ale s tím chováním… chce se mi napsat… gratuluju, máte normálního puboše. Ono totiž naučit psa sedni, lehni, udělej trojné salto s třemi vruty je sranda, ale naučit klid a sebeovládání je to… z mého pohledu nejtěžší obzvlášť u temperamentního mladýho psa…chce se mi napsat “ ale velebnosti, vždyť je to ještě štěně”…myšleno dítě akorát už trošku starší.

Tak se přestaňte trápit… až vedle vás bude někdo psu házet apirt, tak se seberte a jděte někam do zadele, když víte, že to Jack nezvládne… hrajte si, blbněte, ze složitějších situací odcházejte, začněte v klidu na těch jednodušších a samozřejmě ideálně s unaveným psem… ptostě míň řešte a víc užívejte. To dáte…

Měla jsem na začátku nějaké představy, názory a teď je vidět, že to není tak jednoduché, ani úplně černobílé.

No jo no… člověk míní, život mění.

Určitě nejste ani první ani poslední, která měla nějaké představy a realita je jiná.

Já bych řekla, že ze zdejšího společenství zdejších pejskařek jsem ta nejméně kompetentní. Sice mám psy 35 let, ale mimo ovčandy a setra jsem žádnýho dalšího psa cíleně necvičila… nedělám psí sporty, nejedu podle Šusty a možná mám nějakej pojem, že existuje pozitivka a klikr…

Když jsem si v roce 1998 pořídila afgána, tak jsem zjistila, jak může být život se psem jednoduchý… důležité bylo mít se psem vztah, aby mě pes miloval a pak se nějak domluvíme… co já potřebuju.. aby netahal na vodítku a aby měl přivolání.

No a po něm přišla Sára… ředitelka zeměkoule… radikálka až na půdu a byla to výzva… nesnášela většinu psů, přestože byla socializovaná a od štěněte zvyklá, že jsme chodili s kámoškama a jejich psi na prochajdu, hodně jsme se se psy stýkali … ona už jako štěně byla generál … ona byla vedoucí, všichni psi se museli chovat slušně, nesměli běhat a nesměli se courat za mnou. Život s radikální fenou není snadný…naučila jsem se být klidná a mít sebevědomí až na půdu… musela jsem být bůh, aby fena fungovala.

A pak přišla Gina… štěně, které vůbec nekomunikovalo, když jsme šly na procházku, tak to bylo jak kdyby ke mně nepatřila… jak dva lidi v MHD… drží se jedný tyče, pohybují se stejným směrem, ale jinak spolu nemají nic společnýho s no a když mě teda trochu vzala nakonec na milost tak začala puberta… neumím si představit víc umíněnýho, vzdorovitýho, trucovitýho, umíněnýho psa než byla ona, do toho se svojí pasteveckou palicí, ale nezkušenosti mládí řešila úplně všechno, co vyhodnotila jako nebezpečí.

A vy skřípete zubama, nejradši byste tu pitvoru vzteky překousli, sle nesmíte dát najevo ani zrnko netrpělivosti, ani zrnko naštvanosti…

Prostě co pes to originál, co pes, tak moje představa se neslučovala s realitou.

Já jedu hodně pocitově, netlačím nikdy na pilu, protože by mi to bylo houby platný, ale vždycky to vymyslím tak, aby to bylo schůdný pro psa.

No a třeba pro mě je největší zklamání, že Gina nemá 100% přivolání a tudíž jí nemůžu pustit na volno… to je první pes, kde jsem to nedokázala. No a raky žijem, holt sebou na prochajdy vláčím 20ti metrovou šňůru.

Upřímně, to co popisujete za problémy s Jackem.. a teď nemyslím zdravotní, ale s tím chováním… chce se mi napsat… gratuluju, máte normálního puboše. Ono totiž naučit psa sedni, lehni, udělej trojné salto s třemi vruty je sranda, ale naučit klid a sebeovládání je to… z mého pohledu nejtěžší obzvlášť u temperamentního mladýho psa…chce se mi napsat “ ale velebnosti, vždyť je to ještě štěně”…myšleno dítě akorát už trošku starší.

Raduš má zahradu nádhernou… já jí to teda nezávidím, protože vím kolik práce tam udělá a to já bych nedala…mě zahradničení fakt nebaví. Co jí teda závidim je ta velikost… u mě by to asi byla louka s nějakými stromy a pokud by bylo v mých silách, tak možná nějaký 3 ovce nebo nějaký mini kozénky pro Ginuš a na sekání a nebo bych se projela na sekačce … ono stačí sekat po částech….no a líbilo by se mi koupací jezírko…

Ten prostor je super…

To znám… ostatní jsou na pohodu a já mám na vodítku trotla a vypadám jako neschopná panička s nevychovaným psem…. 

Proto taky píšu… chlubím se… v tématu venčení, když zažijeme situaci, která by v minulosti byla velkej problém a já defakto pořád problém očekávám a my projdem s Ginou středem, zatímco majitelka mladýho ovčouna ho odtáhne z cesty a pro jistotu omotá vodítko kolem stromu.

Vždycky píšu, že to, co asi ostatním příjde normální, je pro mě vítězství ducha nad hmotou… pořád to vnímám jako velkej úspěch a a v tu chvíli moje kynologická namyšlenost dosahuje vrcholu… a zároveň soucítím s těmi páníčky, kteří tu situaci nemají pod kontrolou, protože jsem byla na jejich místě.

Každej pes je jinej… nesrovnávejte… 

Upřímně… můj berňák je dokonalej, byl dokonalej jako štěně, jako pubescent, jako dospělec a kdybyste mě s ním potkala… kdyby naši psi byli třeba stejně staří, tak byste z nás nutně musela mít komplex… ale ta dokonalost u berňuchy, tu jsem měla zadarmo, on už se takovej narodil, takže byste ten komplex měla zbytečně, protože to není tím, že bych byla kynologickej bůh, ale pyrenejka… tak upřímně s takovým “materiálem” jsem se ještě nesetkala a tady jsem na sebe náležitě pyšná, že jsem to zvládla. A upřímně Gina mi zase přidala do balíčku zkušeností… berňák mě nikam dál neposunul, protože ten už se vychovanej narodil.