DÍL TŘETÍ: Jsem Vasil. CEO. 👑🐾
Jo, ten řetěz je pravej. Moje ego taky.
Narodil jsem se na Ukrajině a ještě jako štěně jsem utekl před válkou. Takže než se většina psů naučila sedni, já už měl za sebou mezinárodní kariéru. Zakotvil jsem v ČR. Pak přišlo období, na který moc rád nevzpomínám - ubytovna a dlouhý hodiny o samotě. Ale to už je minulost.
Zachránil mě adopční spolek a tam jsem potkal Elišku ❤️ Neříkám, že se do mě hned zamilovala.... ale já do ní jo!! Nakonec jsme spolu našli domov, kde už na nás čekala Baruška 💜 Beru jí, ale Eliška? To je moje holka.
A teď něco o mně:
Jsem generální ředitel oddělení krmení. Nědo tomu říká rozežranost. Já tomu říkám pracovní nasazení. Jakmile zahlídnu jídlo, všechno ostatní přestává existovat.
Povel? Ne.
Služka? Kdožeto?
Ve vesmíru zůstává jedinej cíl: dostat to do huby. Efektivně. Bez průtahů.
Taky jsem zastáncem nedotknutelnosti osobního prostoru. Když se mnou chce někdo manipulovat bez mýho souhlasu, upozorním ho. Nejdřív diplomaticky - vrčením. Pokud diplomacie selže, nastupuje zubní argumentace. Funguje překvapivě dobře.
Jo... a prej nosím plínu. Páč značkuju. Pořád a všude. Značkuju dobře, značkuju rád! Nevim, proč z toho dělaj vědu. Každej úspěšnej ředitel přece nechává všude svuj podpis, no ne?
A nakonec moje největší superschopnost: Ovládám mopsí řeč na úrovni C2. Neštěkam. Já vedu jednání. Slouha si občas myslí, že o něčem rohoduje. Třeba kdy se půjde ven. To je chvíle, kdy zahájím poradu: mručení, vrčení, blafání, funění, kňourání, zpěv. Všechno má svůj význam. Že prej odmlouvám. Já tvrdím, že dávám bezplatný kurz komunikace s nadřízeným.
Takže jo.
Jsem trochu tvrďák.
Trochu prase.
Zamilovanej do Elišky.
Ukecanej.
Ale hlavně - nejlepší mops na světě!
A jestli máte jinej názor, přijďte si o tom promluvit.
Po obědě.
Až dožeru.
Váš CEO Vasil 💙
