Jestli se mně nějaký vyskytne v chovu vyfotím.Nebo pokud se s tím setkám na výstavě.Občas se stane,že tam někdo naznalý takového samce vystaví.
A já měla nějak v hlavě, že jste ženského rodu.🌷
Nepochopila jsem,co je tím myšleno,asi už mám večer unavený myšlení.
Nemá pytlíček,ale prostě hladkou kůži jako samice,bych to přirovnala.Tím se také už na první pohled pozná.Nevím,jak to popsat.Momentálně doma žádného nemám,abych vám to vyfotila.Taky jsem u nich varle buď vůbec nenašla nebo jen malinkatý zakrnělý.Víte kolik už jsem jich viděla.
Ano,ale pokud králík nemá šourek,tak nemá varle,pokud ho má tak varle má.Na výstavách se vtažená varlata “hledají ” často.Proto také také laici často tvrdí,že je králík vykousaný,ale on ta varlata prostě vtáhne, když ho chytnou.
Nesestouplá varlata u králíků nejsou.Buď je má,v tom případě má šourek a má je vtažená do vnitř,což je u samců běžné. Nebo jeden nebo oba šourky nemá a pak je to jednostranný nebo oboustranný kryptorchid. Tříletá samice je na první mladé stará.
Jsou to zakrské rousné?
Dobré jitro ........ momentálně nejsme doma.
Po zaznění zvukového signálu zanechte prosím vzkaz: Jestliže jste jedno z našich dětí, zmáčkněte jedničku a dále číslo od jedné do pěti podle pořadí, jak jste se nám narodili, abychom věděli, koho z vás máme očekávat. Jestliže potřebujete, abychom vám hlídali vaše děti, zmáčkněte dvojku Potřebujete-li si půjčit naše auto, zmáčkněte trojku. Jestliže potřebujete, abychom vám vyprali a vyžehlili prádlo, zmáčkněte čtyřku. Chcete-li, aby dnes u nás spala vnoučata, zmáčkněte pětku. Jestli chcete, abychom vyzvedli vnoučata ze školy, pak zmáčkněte šestku. Jestliže chcete, abychom uvařili na neděli, nebo vám nedělní oběd doručili k vám domů, zmáčkněte sedmičku. Chcete-li přijít najíst se k nám, zmáčkněte osmičku. Potřebujete-li od nás peníze, zmáčkněte devítku. Máte-li v úmyslu pozvat nás na večeři nebo nás vzít na výlet, začněte hovořit, posloucháme !!!!!
Jestli je samec mladý,může být ještě nevyspělý.Kolik mu je?
Až díky fotkám zde jsem dnes koukala po břečťanech na stromech v parku a kvetou…
Ráno byly mraky,ale pak sluníčko trochu vykouklo a v parku bylo krásně.
https://www.driml-napajecky.cz/cz/kralici-mysi-cincily/jatecni-pristroj/omracovaci-pristroj-pruzinova-jatecni-pistole-pro-drobna-zvirata-kraliky-drubez-ryby-10035.html
Přemýšlela jsem,jestli to dát sem,ale za zamyšlení to určitě stojí.V dněšní době určitě.
Tento příběh ukazuje, co schází dnešní společnosti. Úcta k bližnímu, láska k člověku, sebeobětování, vzájemná sebeúcta a mnoho dalších vlastností pro vzájemné spolužití..... Přijel jsem na zadanou adresu a zatroubil. Po několika minutách čekání jsem zatroubil znovu. Měla to být moje poslední jízda toho dne, a tak jsem si říkal, že bych mohl odjet, ale místo toho jsem auto zaparkoval, šel ke dveřím a zaklepal. "Chviličku", ozval se za dveřmi slabý hlas starší ženy. Slyšel jsem, jak tam něco táhne po zemi. Po dlouhém čekání se dveře otevřely. Stála přede mnou malá, přibližně devadesátiletá žena. Byla oblečená v hedvábných šatech a klobouček se síťkou, jako v nějakém filmu ze čtyřicátých let.Vedle ní stál na zemi malý kufřík. Byt vypadal, jako by v něm nikdo po mnoho let nebydlel. Všechen nábytek byl zakrytý prostěradly. Na stěnách nebyly hodiny, na poličkách nebyly ani hrnečky ani nějaké ozdůbky. V rohu stála kartónová krabice plná fotografií a skleněného nádobí. "Pomohl byste mi odnést tu tašku do auta?", požádala mě. Odnesl jsem zavazadlo do auta a vrátil jsem se, abych pomohl té ženě. Chytla se mě za ruku a pomalu jsme šli k vozu. Neustále mi děkovala za laskavost."To přece nic není", řekl jsem jí,"snažím se jen chovat se ke svým pasažérům tak, jak bych chtěl, aby se lidé chovali k mé matce". "To jsi opravdu hodný chlapec", řekla mi. Když jsme se usadili do auta, nadiktovala mi adresu a zeptala se, zda bychom mohli jet přes centrum."To ale není nejkratší cesta", upozornil jsem ji. "Ach ano, já vím", řekla."Já nespěchám. Jsem na cestě do hospice". Podíval jsem se do zpětného zrcátka. Její oči se leskly."Už nemám žádnou rodinu", pokračovala tichým hlasem."Lékař říká, že mi nezůstává moc času". Pomalu jsem natáhl ruku a vypnul taxametr. "Jakou cestou byste chtěla jet?", zeptal jsem se. Následující dvě hodiny jsme jezdili po městě. Ukázala mi budovu, kde kdysi dávno pracovala jako obsluha výtahu. Jeli jsme čtvrtí, kde s mužem žili jako novomanželé Přivedla mě ke skladu nábytku, v němž byl kdysi taneční sál, kam chodila ještě jako malá holčička. Občas mě požádala, ať zabrzdím před konkrétní budovou nebo uličkou. Seděla schoulená v koutku, beze slova. Najednou řekla:"Jsem již unavená, asi pojedeme". Jeli jsme mlčky na adresu, kterou mi dala. Byla to nízká budova, něco jako maličké sanatorium s příjezdovou cestou podél průčelí. Jakmile jsem zastavil, přišli k autu dva ošetřovatelé. Opatrně jí pomohli vystoupit. Museli ji čekat. Otevřel jsem kufr, a zanesl její malé zavazadlo do dveří. Žena už seděla na kolečkovém křesle."Kolik vám dlužím", ptala se a vytáhla kabelku."Nic", řekl jsem. "Vždyť si musíte vydělávat na živobytí", namítla. "Mám i jiné pasažéry", odpověděl jsem.Téměř bez přemýšlení jsem se k ní sklonil a objal ji. Ona mě také pevně objala. "Daroval jsi staré ženě trochu štěstí", řekla."Děkuji ti". Stiskl jsem jí ruku a odešel. Dveře se za mými zády zavřely a byl to zvuk uzavírající další knihu života. Na zpáteční cestě jsem nebral žádné pasažéry. Jel jsem, kam mě vedly oči, ponořený do myšlenek. Nemohl jsem ten den ani s nikým mluvit. Co kdyby ta paní natrefila na nějakého naštvaného řidiče, nebo na někoho, kdo by nechtěl tak dlouho čekat? Co kdybych jí odmítl splnit její prosbu nebo co kdybych byl jen párkrát zatroubil a prostě odjel? Nakonec bych chtěl říct, že nic důležitějšího jsem ještě v životě neudělal.Jsme zvyklí si myslet, že náš život se otáčí v kruzích kolem velikých okamžiků, ale ty veliké okamžiky nás často zastihnou nepřipravené, protože jsou krásně zahalené tím, co někteří mohou považovat za maličkost.
Ono u psů je stejné.Nezáleží na kastraci.Potkávám se s naším psem s několika kastrovanými psy a nemá problém ani s jedním.Za to třeba má problém s nekastrovaným psem z druhého konce vesnice,který na něj parkrát dorážel přes plot a když ho potkáme,musím ho důrazně usměrnit k noze a ještě si brumlá pod vousy.
Přide mně,že dnes kastrace buď je všelékem na řadu problémů a nebo za všechno může.
Přesně jak píše kometa.Jiné krmení potřebuje jalová,nedojící koza,jiné březí či koza v laktaci.
Mám stejnou zkušenost.Doma celých 10 let vládla smečce kastrovaná fena.Kastrovaný berńák za celý život(dožil se bez pár měsíců 15 let),neměl problém se žádným psem a to s majiteli jezdil na výlety,dovolené.Psi s ním problém neměli,on s nimi také ne,asi proto,že byl prostě nekonfliktní.
A co se týká kocourů,tak naši kastráti si své domácí území také brání proti cizím,ale venku na poli se všichni kocouři,kočky,kastrovaní,nekastrovaní nijaknevadí.
JardaPecival:Když se na to podívám z jiný stránky.. Burza, výstava, to je asi fakt pěkný riziko, když tady čtu sprcha, výměna oblečení mezi přecházením karantény, tak tam to musí bujet, jedna báseň..
K burzám se nevyjadřuji,nenavštěvuji je,ale výstav se s králíky účastním hodně,takže tam je i ta drůbež.Tam,už tím,že každý kus mají v ruce posuzovatelé, se případná podezřelá zvířata dají do karantény.Když ale budu psát za své králíky,tak si nikdy nic závažného nepřivezli.Ano,někdy se stane,že některý den,dva moc nežere,ale to je spíš ze stresu pokud jsou na výstavě delší čas,ale jakmile si doma odpočino,u jsou vpořádku. Jenže to je zase o té odolnosti.
Mě u tehle diskuzí vždy nejvíce vadí,že není na všechny stejný metr, že když jsem napíše někdo “cizí”,nový o kastraci,tak je vždy sepsut,ale když jsem napíše někdo,kdo je tu “známý”,že kastroval,tak se to přejde úplně v klidu.
Máme slepice na vejce,nevěnuji se čistému chovu,ale pokud se objeví jakýkoliv problém,řeším to radikáně.Léčení se mně prostě nevyplatí.Zbytečné riziko nakažení ostatních a zbytečná ztráta času a prostředků a do dalšího chovu takový jedinec nic kvalitního nepřinese.
Chovám desetiletí čistokrevné králíky a právě takovou radikální selekcí máme dnes zdravý chov a ještě vysoce hodnocená kvalitní zvířata.Proto vím,že nechávat si v chovu zvíře které prošlo nějakými zdravotními problémy je postupně cesta do pekel.Selekcí lze dosáhnout zdravých a vysoce odolných zvířat.
U nás se tedy všichni psi od prvníího dne pohybují mezi drůbeží,kozami,králíky ,kočkami a učí se, jak se k nim chovat.Nikdy žádnému nic nebylo.
Tak když pošlou kámoši něco hezkého,ráda se podělím.Humoru není nikdy dost.😄
Mamiko, kulva se nežíká viď?
Čekám ve frontě na kasu, přede mnou stojí mladá maminka s dvěma malýma holčičkami. „Mamiko?“ ozvala se ta mladší, asi tříletá beruška. „Copak, zlato.“ „Mamiko, kulva se nežíká viď?“ Maminka zalapala po dechu: „Kdes tohle slyšela, samozřejmě neříká, to je moc ošklivý slovo, takhle nesmíš mluvit.“ „A mamiko?“ ozvalo se znova. Pán před nimi se začal maličko otřásat v základech. Maminka se snažila dělat, že neslyší, ale bylo jí to houby platný. „Mamiko a čulák se taky nežíká, viď?“ Než nebohá paní stačila zareagovat, ozvala se starší, přibližně pětiletá dceruška: „Neříká, říká se pinďour. A říkala teta, jestli budeme mluvit sprostě, vypadaj nám za to všechny vlasy a budeme plešatý jako strejda Karel. On musel bejt asi strašnej sprosťák, viď mami?“
Maminka nemluvila, zoufale se rozhlížela po nouzovém východu, ale uvězněná v dlouhý řadě košíků neměla absolutně žádnou šanci. Pán před nimi, zlomený v pase, se už nepokrytě smál, já si utírala uplakaný oči a byla šťastná, že tyhle situace už mám dávno za sebou. A přišlo to znovu: „Mamiko?“ „Alžbětko, proboha, mlč. Řekneme si všechno v autě.“ „Ale mamiko, ještě mušíme do lékálny, koupit tatínkovi tu maštičku na pinďoula, má ho pšeci nemocnýho.“ Maminka strčila hlavu do kabelky, zřejmě hledala něco jako roubík, a protože měla kabelku velkou, vešla se jí tam ta hlava celá i s částí ramen. „Alžbětko,“ promluvila zadumaně ta starší, „já myslim, že na mastičku je pozdě. Mamka včera večer říkala tetě, že už je úplně mrtvej.“ A umřela jsem i já, pán před nimi a maminka si do tý kabelky vlezla skoro úplně celá. Myslím, že do tý lékárny už opravdu nepojedou