Odpověď na příspěvek uživatele Bodlinka z 30.07.2023, 13:57:09
Přesně! Zrovna včera mi kámoška vyprávěla, jak nějakej kluk z vesnice šel na jejich dosud hodnýho kohouta proutkem. Kohout na něj vystartoval, její přítel ho vyběhnul bránit, taky si vzal prut.
No, takže kohout teď přítele nesnáší, kámošku, která je na ně hodná, má pořád rád, teda nebojí se jí, přesněji řečeno.
Soused jí ovšem poradil , ať s sebou pro jistotu nosí - překvapivě proutek 😅 ! Ona je taková estétka, utrhla prut olistěnej, aby to měla hezký. Vkročila s ním mezi slepice, který asi mají málo zelenýho, ty na ní naskákaly a prut jí snědly 🤣. Tak už chodí bez něj a vztahy zůstaly dobrý.
Když jsem teď přivedla štěně, kohout po něm taky vystartoval, když se ke slepicím vydal sám ( mám je navolno).
Chodili jsme pak jen spolu, slepice ve mně cítí oporu, jsem hlavní slepice 🤣, ví že je chráním, teď už se potkávají na zahradě úplně v pohodě.
S vnoučaty taky ke slepicím chodíme společně, dohlížím aby se chovaly klidně, umí slepice zavolat a krmí je , takže s nimi mají spojené samé dobré věci. Vnuk slepicím říká raptoři🤣.
Ale já mám teď opravdu dobrýho kohouta, hodnýho, starostlivýho. Předtím jsem měla parchanta, jsem ráda, že ho odnesla liška.
Takže já bych tomu ještě dala šanci :chodit s Vámi, krmit, žádný rychlý pohyby, honění, rušení, křik. A uvidíte no…
Jo, a i já jsem měla s kohoutem jednu neshodu. Musela jsem jednu slepici zabít, byla na tom špatně, a pak, při večerním krmení po mně skočil. Tak jsem mu vysvětlila, že to bylo opravdu nutný, že jsem to jako myslela dobře a on to uznal 😊.
Nojo, stal se z toho zlozvyk, je to průšvih, honění zvěře je pro psa jako droga.
Chce to trénovat přivolání, vypilovat ho k úplný dokonalosti, nejdřív bez zvěře , pak se zvěří, celkově cvičit poslušnost a ovladatelnost. Zajistit, aby už znova neutekla, jinak si to definitivně zafixuje.
Na dlouhým vodítku ( teda já nejsem ani odpůrce flexiny) můžete fenku čas od času přivolat , odměnit, něčím zabavit, aby si zábavu nemusela hledat sama.
Já Vám úplně rozumím, člověk by si přál jít nerušeně přírodou a kochat se pohledem na krajinu a šťastného psa, ale realita je obvykle taková, že musíte pořád na psa dávat bacha a být s ním v nějaké interakci, zvlášť s puberťákem.
Asi budete muset vycházky procházkové změnit na procházky cvičící, soucítím s Vámi 😊!
Soused kosil křoviňákem v půl deváté večer. Jdu ven, říkám - Dobrý večer, to myslíte vážně, je svátek a večer. “Do deseti času dost!” Hlavně že měl sluchátka. Musela jsem mu říct - vypni to, debile, nebo ti už fakt natluču. Jsem zkoušela po dobrém, že esi to má tak na deset patnáct minut, že to teda přežiju, ale že už to po roce je trochu neúnosné, prý ne, do deseti. Si chcete v létě otevřít okno večer, když přes den je 35, no a nic. A to tady dělají dva roky.
Klub by měl mít odhlučnění. A když má, tak slepici dám pár facek a je to. Ale v Praze to asi nefunguje… taky už tam nebydlím, nechtěla bych skončit v blázinci. Leda v nějakém hezkém.
Nojo, ale to je to samý, neúcta k sousedům. Váš soused se chová v souladu s předpisy a přitom jako hulvát.
Nevím, co si ta paní myslela, když se nad ten klub stěhovala.. Asi, že ho dá zavřít a to taky udělala, zřejmě na to právní nárok měla.
Takový sobectví to je. My chceme bydlet v centru a chceme tady úplnej klid a vy všichni ostatní si jděte taky lehnout!
Docela mě to tenhle rok mrzí, takový teplý večery a člověk si v Praze už nikde neposedí na zahrádce po desátý ..
Tak si myslím, že ty z poslední generace by se měli z Prahy odstěhovat když je tady na ně moc těch aut.
Jo, a moc hezkejch blázinců u nás fakt není a žádnej soukromej. Možná bysme mohly jeden založit. Byl by tam příjemnej a vzdělanej personál, dobrá kuchyně, park pochopitelně, hodně zvířat a vždycky o páté by se servírovaly domácí máslové sušenky u krbu 😊. Velká knihovna taky , altány a houpací sítě, mno ještě to musím promyslet 🤣…
Prostě to vypadá, že Any má doma osm let starou, nemocnou malamutku, která pravidelně bere léky na bolest. Mně by teda takovýho psa nebavilo cvičit . Vůbec by mě nebavilo mít malamuta, není to pes pro mě.
Megí chce jen pitbula, biaca chce bengálky, já mám nejradši ovčácký a pastevecký psy. Výjimku tvoří jen můj nejstarší Gučák 😊.
Jasně, že mladí lidé, kteří jsou závislí na rodičích, musí někdy někdy se psem počkat, až se osamostatní, když rodiče nemají pochopení. Je to pro ně často smutný. Není potřeba jim ještě přidávat a mluvit s nima moralisticky a nadřazeně.
Ale jasně, mladá slečna je přece “ princezna” a starší pán je “ dědek”, jen houšť, jakoupak úctu !
Když jsem chodila na svazarmovskej cvičák , scházela se tam široká paleta lidí , od opravdových vzdělanců po popeláře. Všichni se ke mě chovali hezky a jako k sobě rovný, byla jsem tam tenkrát jediný “dítě”.
Neuvěřitelný, jak nechají několik lidí terorizovat celý město .
Na Malý straně, byl takovej úžasnej hudební klub, moc ráda jsem tam chodila , hrály se tam většinou bluesový věci, byla tam legrace, potkávali se tam starousedlíci , všechno fungovalo moc moc let.
A pak se do sousedství přistěhovala taková fiflena a že ji prý budí miminko . No, zkrátím to, klub už není.., paní to prosadila.
Když byly děti malý, měla jsme doma taky králíka, ale normálního velkýho, mohl mít tak čtyři kila.
Byl moc fajn, měli jsme ho na volno, čistotnej, spal na gauči. O nějaký velký mazlení asi nestál, ale to my taky ne, prostě jsme spolu bydleli, přišel na zavolání, pohladit se nechal, na chování byl těžkej, se psy byl v pohodě.
Takže já jsem donedávna vůbec netušila, že můžou bejt králíci takový potvory.
Je to smůla, když se povaha nepovede.
Matně si pamatuju, že teta nám ho nějak z králíkarny vybírala s tím, že zrovna tenhle bude hodnej a měla pravdu.
