Oni jsou ty kulturní rozdíly člověku prostě protivné.
Třeba u nás se rozmohl takový nešvar, že ukrajinské rodiny nebo party táboří a grilují na břehu řeky, ale přímo na cestě, takže se nedá projít. A na tu cestu chodí také na záchod,možná se bojí klíšťat, nevím. Taky tam nechávají hodně odpadků.
Nejdřív jsem tiše zuřila, ale pak jsem si řekla, že nejsem malé dítě, a že prostě asi nevědí, že to u nás není zvykem, a prostě jim to hezky a slušně říkám. A mám s tím docela úspěchy, nikdo na mě zatím nebyl hrubý.
Včera jsem se u vody seznámila se sympatickým ukrajinským pánem, rybařil, měl pěkný auto, kultivovaný člověk, pochlubil se mi úlovkem. Odcházím a zase vidím tu typickou obří hromadu toaletního papíru a ujelo mi “ zas je to tady samý hovno!” ( to tedy slušné nebylo🙂) A pán úplně klidně, že to po sobě uklidí. Když jsme se vraceli z procházky míjel nás autem a mával na mě a usmíval se, prostě se vůbec neurazil, tak jsem byla ráda.
Snad můj příspěvek není příliš nekorektní , ale chtěla jsem upozornit, jak takové maličkosti můžou být zdrojem velké nevraživosti a přitom úplně zbytečně, je o tom prostě potřeba mluvit.
Odpověď na příspěvek uživatele megi-the-pes z 05.09.2024, 12:21:59
Když má koza společnost, tak podle mýho netrpí. Když může být celý den s člověkem, je v pohodě, je to její parťák. Ale to už dneska moc člověk nevidí..
Náš soused měl kozlíka vykastrovanýho, chodili všude spolu, byli nerozluční, když ho dali ke kozenkám do ohrady, on tam být nechtěl i když na něj byly hodný, vždycky večer si sám řekl, že chce jít spát do chlívečku vysoko nastlanýho slámou.Bylo vidět, jak jsou spolu šťastný.
Pak znám kozu, už jsem o ní psala, bydlela s lidma v hospodě, měla nezdravý životní styl, trochu pila pivo a jedla vajgly z popelníků. Pak majitelé pořídili tři kozlíky, zachránili je před sežráním, a koza se úplně změnila. Vodí je, všechno jim ukazuje, do hospody zajde, ale neřestí úplně zanechala. Ale tahle kozenka neměla na svoje lidi nikdy tak pevnou vazbu, jako kozlík souseda.
Moji psi, musí trávit občas nějaký čas bez lidí, a tak je jim spolu veseleji. Ono to, čemu se dnes moderně říká separační úzkost, je úplně přirozený smečkový instinkt ( mno, vyjádřila jsem to trochu neohrabaně), prostě potřeba psů mít společnost, tak jak je jim vlastní.
Tak oni jsou psi změněný ale zase se můžou přeměnit nazpátek.
Smečku ocení a hodně jim obohatí život, když jsou zvyklí od mala a naučili se psí řeči. Mě někdy trochu štvou lidi co se posmívají těm “ můj je hodnej”, což jsem já🙂)), jako by to byl výraz největší stupidity, přitom je to tak praktický mít socializovaný a socializovatelný psy.
A k tomu objímaní.. Taky mám pocit, že o nej psi moc nestojí. Gučák je mazel největší,chce hladit a drbat a masírovat, a to i od cizích , ale když si přes nej dám ruku nehladící, dá mi pusu a odejde. Dorouš hodně objímá a dává pusinky, ale nesnese, když ho někdo cizí chce pohladit seshora po hlavě, takovej nevychovanec to má navždy prohraný, protože ruka se má přeci dávat dolů a dlaní nahoru ;). Fram se moc nemazlí, zato je člověku pořád nablízku, položí si hlavu do klína nebo se opře, a tomu objímaní nebo to, že si na něj člověk položí hlavu nevadí a spokojeně usne, ale můžou to dělat jenom lidi jeho, od cizáků jde ve vší slušnosti pryč .
Mám ve svém okolí asi pět takových pejsků a jsou bezva.
Není mezi nimi žádný labil.
Jestli si budu zase někdy brát psa z útulku, taky budu hledat na Slovensku.
Zrovna včera jsem potkala dalšího, byla to fenka z Tuláčika, úplně úžasná, poslušná, laskavá k dětem, podvraťák všech podvraťáků, jmenovala se Treska🙂))
Mám pocit, že ti psi jsou povahově lepší, nemůžu si pomoct.
Sehnat “ normálního” psa v českém útulku je těžké.
Mám jako železnou zásobu Yoggies, nejdřív jsem je kupovala že jsou zdravé, teď hlavně proto, že veterinářka na rohu nic jiného nevede. Když se namočí nenabydou a stane se z nich taková kaše blemcavá. Když k nim člověk přičichne, voní spíš jak granule pro koně, opravdu se teda nesnaží se nějak psům podbízet🙂)))
Ale je fakt, že když mi včera došlo maso, nakrmila jsem granulemi a psi vypili za noc šest litrů vody.
Kluci by mnohem radši granule extrudované, ale Framík po nich měl tuhle srajdu a to člověk opravdu nechce.
Nejhorší mi přijde takové to “šlapání" , které simuluje pohyb předních pacin při dobývání mléka z cecíku, které je pro předčasně odstavená koťata typické.
Člověk pak nemůže kočku v klidu pomazlit, nebo nechat na klíně, strašně to píchá.
Odpověď na příspěvek uživatele assil z 30.08.2024, 08:40:27
U štěňat je teď problém spíš opačný, dávají se často moc pozdě a v tkzv. období strachu. Možná i to se může podílet na stále větším počtu psích labilů..
Koťata už nejsou ve třech měsících tak roztomilá. Musela jsem zájemcům složitě vysvětlovat, že není dobré si je brát dříve a že potřebují být u mámy déle než štěňata.
Já mám s Lilinou starosti, ona si vždycky pečovala o srt sama, ale je už starší a možná ztloustla a nějak jí s ta srts zhoustla či co.., prostě některá místa dredatí, začalo to minulý rok ,musela jsem jí to vystříhat.
Tak vždycky chvíli češu při krmení tím drátěným hustým, ale přemýšlím jestli bych jí ta místa kam si nedosáhne, neměla brát navlhčenou houbičkou nebo tak něco, případně použít nějaký suchý šampon..
