Referát: tak nic. Neskočil tam = neskočil mi na to. Zatím 8-)
Náš na stůl může, linku právě řeším. Stůl nás nepálí; děti už jsou z domu, používáme ho málokdy (což řeším dvěma ubrusy - kočičím igelitovým a pěkným návštěvně-servírovacím). Tož stůl má povolen - kouká z něj přes okno na ptáky venku, rozvaluje se na něm, když je radiátor hned vedle moc horký, češu ho na něm a tak. Holt je jeho. Už 14 let.
Tohle má samozřejmě každej jinak…
Já bych na linku poházela příbory, bez ladu a skladu. Hodně příborů. Tedy pokud když skáče nahoru, nevidí na desku. Už se mi povedlo odradit cizí kočku od krmítka poházením dříví do kamen pod něj…Kočka šlápla, že se odrazí, ono se to zřítilo, z kočky se udělala štětka na flašky, prchla a už to nezkusila.
Vlastně díky za inspiraci! Nějak mě zatím nenapadlo to řešit u našeho domácího, výhradně vnitřního kocoura; ráno prostě umyjeme desku a neřešíme to… ale dobré to není.
Klikr je fajn, ale tohle je něco jiného; to kočka dělá, když ví, že není viděna. Tohle je vymezení základních mantinelů, řekla bych… Možná mám, pravda, deformaci od koní; když chci už hříběti yvsvětlit, že po lidech se nechodí a titéž se fakt nekoušou, taky mu to zakážu; nechválím, že to nezkusí (ale chválím dobré chování, moment, kdy si uvědomí, že to vlastně udělat nechce, atd. atd… to jsem se do toho zamotala, uff :-)
Tak fajn. Nastraženo. Zítra napíšu, co se v noci dělo 😀 Neviňátko právě sladce spinká v krabici na mém psacím stole…
My ho vždycky vázali tam, kam hříbě nedosáhlo, ale kobyla ano. Ti prcci ho kolikrát lížou asi ze zvědavosti a není to pro ně vůbec dobré. Po odstavu jak píše Buggyra.
V každém případě bosal patří do rukou velmi zkušenému jezdci - lze jím koně poměrně snadno těžce zranit.
Jezdí se sedem, rovnováhou; ne rukama.
Ta fáze základního učení se jízdě na koni se prostě nijak nedá obejít, tou si musí každý projít. Možná proto jezdí daleko víc žen než mužů, kdo ví… ženy mají víc trpělivosti, chlapi spíš hledají mechanismus, jak to vylepšit, urychlit…
Karol Hollý kdysi napsal a učil tři fáze jezdeckého výcviku. Bylo to tuším “sedím na koni”, “jedu na koni” a “jedu s koněm” 🙂
Kůň ale stejně jako jezdce, který mu aspoň nezavazí, potřebuje pochopení, porozumění. Má svůj způsob uvažování, svůj způsob, kterým sděluje věci - a to je nezbytné se naučit stejně tak, jako jezdit. Možná je to i důležitější.
Přesně jak píše Kallisto. U koní člověk nepořídí, když si chybu nepřizná… Obrovský přínos této i podobných diskuzí je, že se zájemce dozví, že nikdo není dokonalý, všichni děláme chyby, ale musíme se z nich poučit - nic jiného nezbývá. Koně neukecáš (pokud ho nezlomíš ☹️. Mají nás přečtené do mrtě a za vteřinu; vědí, jací jsme, jaké máme nemoci, strachy, obavy, jistoty, povahu… Není rozhodující, co jsi, ale jaký jsi. Lidi hrají hry, koně ne.
Jak reagují, to už je víc na jejich základní povaze, ale i ta se řídí pocitem z jezdce, holt někteří koně jsou spíš salámisti a jiní mají nervové spoje setsakra krátké. Ale pořád nám říkají, co jo a co ne, jen to vidět.
A - není mnoho interakcí mezi lidmi, které by neměly svou obdobu u koní. Koně jsou akorát upřímnější a jednají narovinu. My ženy míváme sklon hledat složitosti tam, kde je řešení jednoduché: vyšiluju, protože mi něco vadí a ty koukej zjistit, co to je, já ti pomůžu, jak budu moct. Říká kůň - a my hledáme to echt nejlepší složení müsli, řešíme kdeco a kdejakou blbost (nebo taky ne blbost, pravda) a přitom koni vadí naše tenisky s prodlouženou patou, která funguje jako šporny. Třeba. I to už jsem zažila a bylo to velebné.
Vidět, cítit. To je to, co dělá člověka zkušeným. Nic víc v tom není.
Super, díky! Ale nejsou tam kombinace…Ale to je asi spíš věcí stavitele, je to tak?
Zakloň se a zpomal vysedávání ("ztěžkni"). Nervi za otěž, tím to jen zhoršíš.
Tohle dělávají koně, kteří se snaží pod sebou dohonit jezdcovo těžiště, logický fyzikální důsledek předklonu. A jezdec, který se bojí, se předklání (vím to jistě: taky se mi to někdy povede). Plus kůň se začne bát taky (cítí jezdcův strach či nejistotu, ale netuší, čím je to vyvoláno). Výsledkem je bludný kruh s gradujícím poolováním koně a rostoucím jezdcovým strachem ze ztráty kontroly nad koněm.
Jó, to je jak z Jahelky 😀 Akorát v roce 1987 se takhle už ani nemluvilo, ani nepsalo… Ale hezký to je 😀
CS je samostatná plemenná kniha vzbouřence Müllera 😀 Aspoň teda bejvala, můžu mít staré informace. Výklad zkratky je “slovenský teplokrevník”, na rozdíl od slovenského teplokrevníka (ST) 😀
V podstatě je to český teplokrevník (ČT), nebo spíš, řekněme, středoevropský sportovní kůň (bez zkratky 🙂 ). Ale stejně je potřeba koukat na konkrétní původ, ne jen na zápis do plemenné knihy (PK). Někde by kůň zapsán být měl, ale roli to hraje až při výběru druhého pohlaví při chovu (oba rodiče by měli být v téže plemenné knize). Fakt ale je, že CS mají leckdy lepší původy, než ČT.
Celý tenhle špás je o tom, že v té plemenné knize by měl mít kůň uvedený plný původ minimálně po 4 generace (teda doufám, že nekecám).
Zápis lze taky v průběhu života koně doplnit, chovný kůň může být v několika plemenných knihách, typicky nějaké německé + české.
Výkonnost ST (středně těžký)? Těch moc nebude. Holky, kolik je to? 130? Cena bude odpovídat. Výkonnost ale neznamená, že to vyhrál, jen, že to šel a dokončil (jakkoli, ale ne vyloučením). U takového koně bych dávala pozor m.j. na to, aby to nechodil příliš mladý (rychlokvaška, bez zkratky) - min. 8 let by měl v té době mít valach nebo klisna, která ještě nebyla připuštěna. Už jsem viděla koně, co to chodili mladší a po deseti letech věku už nechodili vůbec. Takže pokud ho tam honili dřív, bude dost možná chabrus na nohy ☹️. Výjimka potvrzuje pravidlo. Zjistit se to dá tam, kde jsou kariéry jezdců a koní. A nezáleží jen na výšce, ale taky na frekvenci - jestli chodil co dva týdny celou sezónu, nebo jen jednou…
ZL - základní lehký. Zas, kolik to je, nevím z hlavy, kolem metru…možná rozeskakování max 110, ale určitě mě někdo opraví. Tyhle zkratky ustupují a navíc se kombinují s počtem hvězd, který znamená ne jen výšku, ale taky obtížnost kurzu a tak.
Ty zkratky obtížnosti jsou skokové (parkurové) - tak jsem pochopila dotaz, ale můžou být i vytrvalostní či drezurní.
Verun:Bořánek?…nevím jestli ještě. cca 60km od ČB
https://www.horsemanship.cz/kontakty/
Sega ranch v Kardašce, ale nevím zda také fungují…
Ve Vrátě u ČB by měl být working equtation…nebylo ba to lepší?
No, Bořánka bych asi raději vynechala… ☹️ Co Probulov (u Orlíka), nebo v Březí u ČB Roman Gronský?
Do Porbulova jezdí west. trenérka, viděla jsem ji, je výborná. No a Roman je holt Roman 😀 U něj jsem seděla na kladrubákovi a ve west. sedle v životě poprvé. Hodně mě to poučilo - ale bylo to úplně v pohodě. Už je to asi 10+ let, ale bylo to super.
JanaJanaJanaJana:V pohodě ;) užijte si Vánoce 🙂
Taky moc přeju krásné, milé a klidné vánoce!
JanaJanaJanaJana:Co proč? Ta provazovka nebo ten trenér? 😀
Uch, to měl být dotaz pro Arboru… omlouvám se
JanaJanaJanaJana:Na provazovce bych nikdy s koněm, který na mně není zvyklý a nemám s ním vyřešený vztah, sama na poprvé nejela, i kdyby na jízdárně na ní dělal piafu. Tímto stylem maximálně s vyrovnaným koněm do party, který vím, že se nesplaší a nebude dělat bordel a plašit tak mladšího.
Mám ráda zdraví svoje i svého koně.
Na základě charakteru dotazu silně doporučuji najít si někoho zkušeného člověka k sobě a konzultovat s ním. Jelikož se zdáte být v práci s mladým koněm velmi nezkušená a to je nejlepší cesta, jak si z milé remonty vyrobit nemilého zmetka.
Proč?
Tenhle postup může mít odvrácenou stranu. Tedy pokud budete v sedle a když to nepůjde, slezete. Kobylka totiž zjistí, jak se vás bez problému zbavit 🙂
V tom pořadí, jak píšete, je to ovšem v pořádku; pak už ale neslezte, ani kdyby divo bily!
Taky se dá jezdit kolem komína a postupně přidávat. Vždycky ale musíte vystihnout, kdy se blíží takové to koňovo “začínám toho mít dost” a volit raději kratší cestu - jen ne boj (viz dotaz na jiné uzdění)!
Tohle je prostě hodně o citu; u remonty zejména. Když něco tohoto druhu vyrobí zkušený kůň, pomůže většinou na něj houknout, ukázat bičík, říct “hele, neblbni, ano?” - u remonty je nutné být daleko daleko empatičtější.
Popravdě… ono by nevadilo začít s tím klidně až za pozdního jara (po několikatýdenní pravidelné práci či vyjížďkách ve dvou), čili v době, kdy koně už vypustí páru po zimě plné bláta a sraček.
Ono je to tak, že u procházek ve dvou se naučíte líp kobylku odhadnout - pokud se budete soustředit na ni a ne na pokec (s tím mám taky problém, když nás jede víc… ;-). Jízdárnu máte jak daleko od stáje? Možná by nazačátek fakt stačilo jít z jízdárny sama, možná s malinkou oklikou nebo obejitím stáje navíc. Čtyřletý kůň je furt v základní výchově, je to puberťák, moc toho neumí, spoustu toho ještě nezpracuje. Dala bych tomu čas… pěkně pomalu, v klidu, důsledně, ale s láskou… klidně i rok či dva . Počkejte si na ni, to se opravdu vyplatí.
Moc se o tom nepíše, ale vypozorovala jsem, že kůň v tomhle věku potřebuje nabýt sebevědomí. Na druhou stranu čtyř a pětiletí koně zkoušejí - no jasně, jak puberťáci - kam až můžou a někdy to dělají pořádně humpolácky.
Ale zas jsou koně takhle staří, kteří sami strkají hlavu do uzdečky a netuší, že by mohli vyhazovat, třepat hlavou nebo jít jinam, než chce jejich člověk. To jsou většinou takoví, kteří vyrůstají ve stádečku s jezdeckými koňmi a denně několikrát vidí, co dělají ti starší. Zároveň je s nimi už od jejich roka pracováno - přiměřeně (!!!) ze země, takže mají i člověčí pozoronost a nabydou zkušenosti, které ze stáda/hříbárny čerstvě stažené zvíře nemá. Koně se hodně učí příkladem.
To jsem se rozkecala, ach jo…
Chci tím vším říct, že je vhodné dělat věci ve vhodný čas podle povahy koně. Když nabude sebevědomí příliš brzy (protože ho necháte), bude s vámi v pěti letech možná vesele práskat o zem. Protože to pro něj bude hra = boj.
Pokud uvidí u ostatních, že o nic nejde - a vy ho nebudete přetěžovat kařždodenní prací, na kterou si teprv musí vybudovat hlavně zádové svaly - tak bude klást odpor a věřte, to nechcete.
A v té době nasvalování mu taky může přestat pasovat sedlo, koupené sice na míru, ale… A vy a jen vy musíte rozlišit, jestli je to holomek, nebo mu prostě sedlo nesedí a brání se proto. Koně jsou poměrně ukecaní… je ale nutné vidět, co sdělují. U toho nepadnucího sedla je to například neochota chodit na jednu stranu, později házení hlavou, uši vzadu při nějaké pobídce…když to nepomůže, tak kozelce a časem i sundání jezdce.
Máte u sebe někoho, kdo vám pomůže s výchovou a potom výcvikem mladého koně? Víte, co kobylka dělala předtím, než jste ji koupila? Někdy se obsedání uspěchává “aby kůň něco uměl a byl lépe prodejný”… Je ale taky fakt, že růstové zóny kostí se uzavírají v pěti letech bez ohledu na plemeno. Přitom někteří koně nabízejí v pěti letech pomalu L skoky… a v devíti nemůžou chodit, protože mají nohy v háji.
No… prostě: učte ji, nespěchejte, nečekejte v podstatě NIC - buďte s ní, vozte se s kamarádkou, choďte s ní sama na ruce, po jízdárně jen základní přiježděnost a max 20 minut, aby se nezakyselila… po práci jí vždycky poděkujte popasením nebo klidem. Povídejte si s ní, blbněte spolu ve výběhu, zkuste pozitivku ze země (báječná zábava a skvělá na výcvik! - viz knihy dr. Šusty, stačí pohledat na netu). A počítejte s tím, že s tímhle přístupem se kobylka přenese přes pubertu bez boje a v jejích šesti sedmi budete mít úžasného parťáka na každou hurá akci. Parťáka, co umí obrat kolem koně (na cestách nutnost), co řekne “sem nepůjdu, protože nebezpečí” a nebude kecat, aby se zbavil práce… Koně jsou neuvěřitelná zvířata; empatická tak, že to bere dech.
Vyberte si dobře! 🙂
Naprostý souhlas s tím, co tu zaznělo. Taky se dá jít z jízdárny (když už je kapku utahaná) oklikou, napřed malou, pak přidávat. Tohle má výhodu i v tom, že kůň zjistí, že “domů nemusí být vždycky domů” - koně rádi domů pospíchají a tohle je jedna z metod, jak je to odnaučit.
Princip je prostě v tom “pomalu a postupně”. Lepší je vždycky nedopustit, aby kůň projevil, že tohle už je něj moc… a fakt se to líp dělá po nějaké době ježdění v tom dni, kdy už je jezdec usazenej, klidnej a sebejistější, než když vyjížděl ze stáje.
Je to v tom odkazu ;-)
To je pravda, ale exmooři tady jsou vesměs v nízkých nadmořských výškách. V zemi jejich původu (UK) není zas až tak studené počasí… I tady se chovají jen v nížinách. Fjordi jsou jinej level, jiná povaha, jiné podmínky… nevím jistě, ale asi se to nedá moc srovnávat.
Taký kravosomár 😀 😀 😀
Jistě i fjordi byli i ve výběru, jsou-li vhodní. Já nevím, co žerou (oni ale asi v zimě spíš všecko, ovšem v létě je tu pro ně nebezpečný nadbytek), vím jen, že chovat je v podmínkách ČR je dost peklo kvůli jejich IR. Možná právě proto byla ta tvrdá severská plemena z výběru vyloučena. Ono dávat polodivokým koním na jaře a v létě pastevní náhubky asi není úplně nej…šikovnější ;-)
Pokud si vzpomínám, tak akorát fjordi jsou tohohle schopní. Povídá se o nich, že byli vyhnáni na zimu do lesů s tím, že čau na jaře. A že se dokážou ubránit i vlkům se skálou za zády.
Taky, že se dali krmit zmrzlými rybami.
(To mám od jejich chovatelů - jeden z nich je komisař - posuzovatel, tak asi ví…)
A fakt taky je, že fjordi mají uzavřenou plemennou knihu a je to opravdu echt severské plemeno.
No… nevím, jestli je dobrej nápad zkoušet totéž s huculy v horách. Ano, jsou velmi odolní atd. atd., ale lidi potřebujou pořád, marná věc… Však drtivá většina plemen koní je na tom takhle, už po staletí.
Ale určitě by dal najít nějaký kompromis: nenechat je jen tak, ale dávat jim seno, aby si nemuseli vyhrabávat starou trávu pod sněhem (i když tohle huculi asi umějí, jen nevím, jestli jim to stačí). Prostě - řekla bych, že huculi byli vždycky chováni v jiných klimatických podmínkách, než fjordi; u fjordů to byl přecejen skutečně extrém. Však právě proto jsou IR.