Jsou to všechno spíš nížiny, kolem 200 m n.m.

Fakt nejsem odborník… ale řekla bych, že jim to vyhovuje, když tak dobře prosperují…

Protože bažiny a mokřady bez velkých spásačů zaniknou.

Jsou to oplocené obory.

No oni je nevezli z boxů, že… 🙂
Česká společnost ornitologická zřizuje ptačí oblasti ve svém majetku, na pozemcích, které získává z darů od svých členů, protože jedině tak lze zaručit, že s těmi místy bude zacházeno určitým způsobem. Naše krajina je “kulturní” už mnoho staletí, součástí bylo spásání dobytkem a tak. Místa, která byla vypásána a najednou nejsou, zničí náletové a invazní rostliny a křoviny až tak, že v nich nakonec nežije skoro nic. Exmooři jsou zvláštní v tom, že spásají právě tyhle rostliny, zjednodušeně. Dokážou to místo udržet v charakteru lesostepi až stepi, což vyvolává vzrůst dlouhá léta v zemi schovaných živných rostlin pro motýly a další hmyz, který je pak potravou pro ptáky, kteří tam - znovu - nacházejí hnízdní příležitosti (mimochodem - počet ptáků zemědělské krajiny se odhaduje na 30% žádoucího stavu; některé druhy mizí úplně). A ptáci jsou vynikajícími ukazateli stavu té které oblasti - druhy, které tam žijí (nebo nežijí) sdělují, co je s tou krajinou špatně. Takže - jak to dělat jinak? Nikdo tam nebude celé dny lítat s křovinořezem či čím.
A ti poníci už jsou na více místech, a všude mají velmi dobrý vliv na krajinu. Žijí polodivoce v tom smyslu, že se neodčervují a podobně - jen se hlídají, aby byl přehled. Původní stádo, dovezené do Milovic, bylo  přecejen trochu  zvyklé na lidi (jak jinak by je sem taky dostali), to je vcelku nutnost.
Já byla zezačátku k tomuhle postupu skeptická, ale názor jsem změnila, když vylezly první výsledky. Popravdě, připadá mi to podstatně smysluplnější, než bezhlavá ochrana vlků až tak, že ztrácejí plachost…
 

Jaro by pro ně, řekla bych, bůhvíjak výhodnější nebylo.  Klisny už jsou v té době vysokobřezí, mají už tedy imunitní systém pro tvorbu mleziva naladěný na místo, kde žijí - převážet je na jaře znamená tohle všechno rozhodit.

A taky asi hraje roli věk toho koně a rozložení váhy sedla (anglie: western). Plus přiježdění, nasvalení. To tu, myslím, zmíněno nebylo: kůň si musí vybudovat svaly na to, aby nosil jezdce; od přírody je nemá. Vlastně stejně, jako člověk, když má jít na vandr s pořádným pinglem na zádech; ono se to dá, ale hned to není! A taky trochu záleží na tom, jestli má ten pingl lyžiny a břisní pásku… nebo ne.

Mám velkopolskou kobylu (cca 600 kg), já mám 95 kg.  Podle těchhle tabulek se vejdu.
 Každopádně diskomfort neprojevuje, je to opravdu velice silná kobylka. A tak souhlasím s tím, že jde i o to, o jaké plemeno jde.

Hannah:

Prosím nemáte někdo zkušenost s podložkou pod sedlo? Našemu koníkovi leží australské sedlo na kohoutku, má hodně širokou komoru, děkuji.

Dáváte pod něj tu 1" filcovou podsedlovku? Já australáka měla, taky padal - bez téhle podsedlovky (westernové) by to nešlo.
No, na mou současnou kobylu by to nešlo - blbé úhly; předek držel, zadek lítal. Teď už mám west. sedlo na míru a tak jsem zjistila, že u kozlíkového sedla je nutné mít dobré míry snad ještě víc, než u anglického, co má jen lyžiny. Ale fakt je, že kobylka má v průběhu roku kapku různé míry, tak tomu uzpůsobuji podklad (různé podsedlovky) a je to v pohodě. A protože je to sedlo dobře ušité, tak opravdu stačí toto opatření; sedí celé pěkně na hřbetě a o to jde.
A jo - ta filcovka má na šířku fakt 2,5 cm 🙂 Stojí kolem 4 tis., ale je skvělá. A jsou i vezze se silnějším filcem u zad, aby se sedlo ještě kapku víc zvedlo. A ono se fakt zvedne; neutlačuje to kohoutek jako jiné vycpávky.
Aby bylo jasněji: mám sedlo jak west., tak i anglické (Barnsby blahé paměti), a ten western mám prostě kvůli tomu, že jsem babička, kyčle bolí a na delší prochajdy je prostě westernové sedlo o dost pohodlnější i bezpečnější. Kobylce je to šumák 🙂. Navíc mám i westernové otěže, a ona jak má nízko nasazenej krk (velkopolka), tak je jí v tom takhle dobře a mně je to pohodlné z mnoha důvodů -marná věc, tyhle westernové věci mají vychytávky hodně šikovné, na to ale přijde ščlověk spíš až když je používá a něco si o tom nastuduje a různě zjistí. Jezdím v obou sedlech víceméně stejně… ale jedno vím: že pokud, jak někteří říkají, že jim west sedlo nevyhovuje, protože mají pocit, že sedí “nad koněm” - tak je to blbě! Westernové sedlo je v podstatě slušně kontaktní a člověk má sedět “v koni”. Dá se podle toho rozhodnout, jestli to či ono sedlo je dobré - nebo fakt není.
Prostě se to chová trochu jinak, než anglické.

Mně se stalo něco podobného. Teda nám. Jsme čtyři baby, máme účtařskou kancelář ve starém průmyslovém areálu a protože jsou kolem stromy a tak, vymyslely jsme a vyrobily cosi jako “ptačí zákoutí v průmyslovém areálu”. Má to i FB stránky. Teda poslední dva tři roky se na nich moc neděje, ale kolem těch krmítek a pítek jo… snažíme se, ptáci lítaj.
No, a jednou se nám objevila u dveří krásná ptačí budka. Dárek.

Absolutně netušíme, kdo ji tam dal, v tom areálu pracuje spousta lidí a další spousty chodí kolem naší kanceláře a toho zákoutí. 
Ale tipujeme, že někdo, komu se naše snaha líbila; prostě se rozhodl nám a hlavně ptákům fandit a přispět k úspěchu. A přitom necítil žádnou potřebu utrpět náš vděk 🙂
Nojo, jsou takoví lidi ❤️
A umí to pohladit duši strašně moc.

Mým nejoblíbenějším a dlouholetým vetem pro koně je rozhodně MVDr. Adéla Martínková (dříve Beránková).Nedělá rozdíly mezi koňmi různé “hodnoty” - stará se o všechny stejně pečlivě. Všechno vysvětlí. Je dochvilná, nebo zavolá a vysvětlí zdržení (u veta se to snadno stane).

Ono je to dost o sebejistotě a taky výchově toho koně (jde to ruku v ruce).
Jinak - Pavel Čechovský, známý přepravce, kterému všichni říkají Čechulda, u vás klidně udělá i kurz. Nebo si ho vyberte jako přepravce, pokud to bude dávat logiku co do trasy, a ukáže vám to. 
Pokud trasa logiku nedává, tak si u něj objednejte to školení (přijede k vám). Je to fakt nesmírně důležitá dovednost pro vás i koně a tím pádem to stojí za tu investici, opravdu.

Krásná otázka, a trefná!

Tohle je něco, co dá jen zkušenost. Dobré je se posadit vedle výběhu a koukat a koukat… koně sami vás naučí svému způsobu komunikace, kyž budete pozorná.

Ano, koně si umějí hrát, zejména ti mladší. A ano, koně jsou náladoví - zejména klisny v době říje  a před ní. Hodně majitelů klisen říká “když máte kobylu, nikdy nevíte, co ve stáji najdete ” .😀
Ve skutečnosti jsou koně náladoví přesně tak, jak jim přísluší jako druhu. Hřebci reagují na říjící klisny a ty na ně,  podle pachu. Valaši jsou spíš v projevech stálí. Kobylky, klisny - ty se chovají podle fáze cyklu a faktu, mají-li  pod sebou hříbě či ne.

Zároveň koně bez rozdílu pohlaví reagují velice přesně na lidi, kteří s nimi manipulují. Okamžitě (v řádu vteřin) odhalí jejich náladu, zdravotní handicap, věk, jistotu, zkušenost, důvěryhodnost… stejně tak, jako v přírodě musejí kopytníci vycítit, je-li šelma hladová, či není.

Pro vás mám jedinou radu: buďte klidná, PŘEDVÍDATELNÁ, jednejte s koňmi vám svěřenými pořád stejně, ano, předvídatelně. Tzn: důsledně.
Protože jedna věc je výchova a výcvik a druhá, kde jsou meze, které kůň nesmí překročit za žádná´ých okolností; např. nerespektování vašeho osobního prostoru, nekázeň při vodění (nenechte koně jít prvního), kousání, kopání…
Nebojte se, že jim ublížíte. Když na těchto základních věcech budete trvat důsledně, bude to správně. Koně potřebují mantinely, přes které fakt nee. Většinou se to učí už hříbata. A to ne jen od lidí, ale i od stáda, ve kterém vyrůstají.

To pozorování je, řekla bych, nejdůležitější.

A je mi sympatické, že se na tyhle věci ptáte. Velmi. Máte dobře našlápnuto, řekla bych.

Citát: Když Bůh stvořila muže, v podstatě jen žertovala.

Tipuju, že účelem je nemuset chodit koně lovit po pastvině.
No, v tomhle režimu ho do měsíce na té pastvině neodloví nikdo. Nebo se bude řešit “čím nakrmit, aby se zase nasvalil”. Pardon ;-)
 

Pro zadavatelku: Zvykne si, určitě. Ovšem co s tím udělá (nebo co to s ním udělá), je věc úplně jiná a domnívám se, že ne zrovna plánovaná…

Vidím to takhle: Vyvazovací otěže jsou vhodné např. u školních - výukových koní, na to zvyklých, pro začátečníky. Výhradně na klus a později cval, vypínat je je nutné v průběhu lekce, aby si kůň odpočinul (lze prokládat např. voltižními sviky ve stoje nebo max. v kroku).

Pro teprv obsedané/mladé koně je vhodný spíš obnosek, velice, velice dobře ušitý a naměřený na daného koně. To je ale něco úplně jiného! A mám na mysli koně v opravdu základním výcviku - ať na lonži, tak na jízdárně, pod perfpektním a znalým jezdcem.

Nemohu nezmínit i jinou metodu - pozitivku, tedy Jana Lohrová 🙂 Lze nahledat na youtube i FB. Koho to zajímá, ten si to nahledá, koho ne, no co už…

Po letech plácání se na koních(cca padesáti), setkáních s různými “módami” typu Parelli & spol. a podobně jsem se usnesla na jakémsi kompromisu.
Protože jsem měla opravdu echt školní-výukovou kobylku, 16 let, drezuračku - a ta byla odborník na to, že když dostala vyvazováky, vyrobila falešné “usebrání” 🙂. No, žákům se pak líp jezdilo. Ovšem do drezury ji uvolnit byla obrovská práce.

Te´d mám velkopolskou kobylku - asi pět let. Dnes poprvé jsem jí nic na jízdárně nenutila - jen ohýbání, menší a větší kruhy na otěži volné tak, aby jen narazila na udidlo, když se mě snaží vyvézt plecí.
A- vida! Zaklapla sama, po půlhodině, a bez nátlaku.

Už jsem to zažila dřív u jiných koní. Asi je fakt lepší počkat, až to kůň sám nabídne a přestat dřív, než přestane on, protože už v tom nemůže vydržet; neunese se tak dlouho.
Teprve pak je to ta správná radost. Násilím koně nutit mít hlavi na kolmici je … no, ano, je to týrání.
Zato využít ochotu koně správně a nepřetížit ho, to je radost, jeho i naše. Bůh suť , proč jsou ti koně tak vstřícní a ochotní… ale je to pro nás i závazek! Nesmíme toho zneužívat, musíme sledovat, kolik toho zvládne a kam už nemůže, a netrestat. Přece kůň zmůže jen to, co může… je nutné pozvolna budovat kondici, nasvalení. To jde i na vyjížďkách! Kamarádka takhle jezdila beganku, nic nečekala… a jednoho krásného dne - byla jsme u toho - ji ta kobylka najednou “vyvezla výtahem” na hřbetě, hlavu na kolmici, úplně jiný pocit. Kamarádka křičela “Co se to děje??? Co mám dělat?” a já na to" NIc! Jen seď, dělej co děláš a zírej!"

A o tom to je. Plno lidí se to ale zkouší docílit násilím, vyvazováky a kdečím… podle mě počkat si na koně je úplně nejlepší. POkud tedy chcete mít toho SVÉHO koně fit do jeho vysokého věku.
Tak 🙂

Buggyra: nsesedla jsem si na ruce. Mea culpa, mea maxima culpa! 😀 Protože máš pravdu.

Moc se neví, že je rozdíl mezi postiženými a tudíž i potřebnými vlastnostmi koně a okolí.

Kupříkladu spastik musí dostat skutečně licentovaného koně a odborný doprovod.

Na druhou stranu člověk postižený “chabou obrnou”, čili je jak hadr, může sednout na jakéhokoliv hodného koně, má-li k dispozici tři lidi (2x držič, 1x vodič koně).

Autisti jakéhokoliv “druhu” a lidé s podobnými vadami či nemocemi potřebují především kontakt s koněm, přes nějž plynou informace k lidem. Koně - a zejména opravdu dospělé klisny - s takovými lidmi dokážou komunikovat, lidé ne.

Já mám zkušenost s chlapečkem “jak hadr”, který se zasekl v půlroce věku. Takže, řekněme: chabá obrna, chvílemi epilepsie, nedospěl do věku nápodoby, neměl k ní ještě vývojově motiv.

Přijela mi kdysi na návštěvu rodina - 5 dospělých a tohle dítě, tříleté; umělo jen křičet, jinak nic.

Kočárek stál u boxu mé kobylky. Ta sklonila hlavu k dítěti - on zíral na ni. A probíhalo mezi nimi… NĚCO. Bohajeho, jak my brečeli!

No. Pak jsme zkusili posadit ho na ni a drželi jsme ho a kobylka opatrně vykročila. A ten chlapeček… bože, on se začal smát! Poprvé v životě!
To byl opravdu silný zážitek.

Po pár podobných “lekcích” jsme raději zajeli k Hronovciam za Karolem Hollým, který je mimo jiné guru hiorehabilitace. Přecejen jsem se bála, že ublížím.

Tam mi Karol vysvětlil, co a proč děláme dobře, dokonce nás použil jako vzor v právě probíhajícícm kurzu hiporetapeutů (tedy, lehký ten kurz není!)

Po čase si rodiče koupili fjordku, pečlivě vybranou (vhodné plemeno svým klidem a empatií+ poměrně nízký koník, což fakt není od věci). Ona od té doby nedělá nic jiného, než chalpečka vozí. A chlapeček - chodí. Opravdu. Ono je mu teď, nevím přesně - dvanáct? 
Zdravý nikdy nebude, ale - chodí a umí se smát.

Tak jsem si z toho vybrala jako radu sem tohle: 1/ Načtěte si, co se dá 2/ Podle potřeby postiženého se sami naučte dělat s koněm a jeho pacientem ty správné věci 3/ kupte si vlastního koně, který bude zkušený a klidný (klisnu pokud možno), zajistěte mu dobrou stáj (t.j. stáj, kde ji nepřekrmí, protože to se u fjordů podaří raz dva a můžete o něj přijít ) - prostě stáj, kde tomuto rozumějí.
Náklady na toho koně budou nižší, než na samotnou hipoterapii v potřebném rozsahu (Nejlíp co 2-3 dny). Pokud to bude čistý fjord a pokud ta stáj umí s fjordy zacházet = dají si říct, že fakt nemůže být celý den ani na pastvě, ani pořád zavřený v boxu atd.atd.) Prostě nejleůší je, když má majitel stáje možnost sestavit samostatné stádo z velmi dobře krmitelných koní (což je fjord extrémně) a podle toho je krmí odlišně od ostatních koní na vedlejších pastvinách/výbězích.

Oni koupili fjordku z jezdecké školy, byla už pěkně otrávená. Ale byla čistokrevná (fjordi mají uzavřenou plemennou knihu!). Ti rodiče sami nemají potřebu jezdit a tak,  ani zalosti či chuť. Takže to probíhá tak, že kobylka sveze chlapečka jak je potřeba a pak, když chlapečka sundají, odborně seklepe uzdečku a jde k výběhu stylem “já si své splnila, tak mě pusťte dovniř”. A je to.
 

No… mám kontakt na plemennou knihu fjordů, a sand znám i způsob, jak podobného koně najít. Kdyžtak pro autorku - pošlete osobní zprávu, třeba něco najdeme. Ale MUSÍ tam být to podhoubí znalostí a taky respekt k otmu koni… koně bývají po léčevné jízdě docela slušně unavení, i když vlastě jako by “nic nedělali” - je pro ně vyčerpávající ta nutná empatie.

Pozor - NEPLATÍ PRO SPASTIKY!! Tak je nezbytné se obrátit na odborné hipocentrum.
 

Musím dodat, že maminka chlapečka s ním dělala Dornovu metodu - takže svaly měl, jen je neuměl používat. A na koni ten důvod našel. Všichni víme, že kůň se pohybuje všemi směry, masíruje obratle (naše)… a v tom to asi je.

Pro zadavatelku: Jde-li o dospělého, musíte vědět, jaké má potřeby. Jestli je spastik (odborné centrum), nebo něco jiného - nepíšete co. POkud to druhé, neměl by být problém domluvit se v podstatě v jakékoli stáji v okolí na svezení postiženého na ruce s tím, že ho po stranách bude někdo držet. Ono se to velice liší podle postižení.
Stejně tak, pokud není spastik, můžete ukecat jakéhokoli majitele koně (hodného, nejlépe kobylky) za nějaký peníz.
Jo, dělá to zázraky, když se to povede.

Hodně štěstí!

Mám na tohle westernové sedlo, na míru. Pohoda. Však je vlastně na to určené.

Pod west. sedlo používám podložku podobnou této, a v pohodě.
https://www.equiservis.cz/w-podsedlova-deka-weaver-contoured-felt-30-x30-x1-115521cz1285/
Koupila jsem ji ale přímo od výrobce. Tam mi skvěle poradili.

Očkovací průkaz si vedeme někteří z pilnosti 🙂 Jinak jako doklad o provedeném povinném očkování, krvích a tak modrý průkaz slouží a vet do něj tato očkování a testy taky zapisuje. V průkazu koně je  taky uveden plný původ (je-li znám a doložen), nebo není, no. Ale i takoví koně musejí ten průkaz mít, s tím, že je tam uvedeno “v typu tom a tom” například.
Jen pro úplnost: tento průkaz nenahrazuje doklad o tom, čí je ten kůň, přestože v něm bývá uveden. Jediným právně platným dokladem o vlastnictví toho kterého koně je kupní smlouva. Přestože při prodeji/koupi koně se tenhle průkaz zasílá na ˇUEK (či v případě např. A1/1, pokud vím, jinam, nejsem si jista) spolu s kopií té kupní smlouvy právě proto, aby se tam změna majitele vyznačila.
Myslím si tedy, že průkaz jako doklad o vlastnictví průkaz nefunguje jednoduše proto, že ty kupní smlouvy nebývají ověřené (např. notářsky), takže kdokoli, kdo se k průkazu dostane (třeba nepoctivý ustajovatel, protože průkaz má být tam, kde je kůň, kbůli možné kontrole právě z ÚEK či jiných…) si tam může poslat úplně cokoli. Takové případy už se staly. Ale pokud jsem to sledovala, fakt ne často. Holt… když svěřuju někomu koně, tak mu prostě věřím = mám k té důvěře dobrý důvod, jinak bych tam koně přece nedala. A o tom to je… ;-)

Krávy skáčou líp, než koně. Akorát, když jsou to ty mléčné a rozdojené, říká se tomu autobarování 😀