Ja měla problémy s kyčlí několik let. Byla jsem na ortopedii, RTG, poslali mně na neurologii. Takhle pár let.
Nic nenašli, nikdo.
No a pak jsem se naštvala a našla si kvalitní fyzio. Zjistili, že mám problémy se zkrácením konkrétních svalů, které způsobovaly, že jsem se dokonce někdy nebyla schopna ráno postavit ani na nohu. Nekovali mi to manuálně a od té doby cvičím a musím zaklepat, dobrý.
Na Zélandu prý lidí s obtížemi chodí jako první na fyzioterapii, ta je posílá dál.
Nevím, jaky je Váš příběh, ale jak říkám, celkem závažný problém na můj věk a MUDr. mi nepomohl žádný.
Já s tímhle naprosto souhlasím. Kvalitní fyzioterapie není moc známá, ale přitom dokáže předejít x operacím, x bolestem… Ortopedi neumí to, co dobrý fyzioterapeut.
A bacha: nezaměňovat fyzioterapii s masáží!! Fyzioterapeut je vysokoškolsky vzdělaný; zná anatomii. Masér má kurz… a slouží mu ke cti, pokud řekne “já vám nepomůžu…”… No - ano. Leta jsem měla ukrutné bolesti v “sekretářských” svalech - holt sedavé zaměstnání, holt účetní poradce. Hodiny a hodiny u počítače, až jsem si pořídila zánět. Dost - no, až příliš to bolelo. To už chtělo medikaci, jak jinak. Po přeléčení jsem hodně pokrotla a našla si opravdu dobrého fyzioterapeuta (mmch: v Oslavachech pod Brnem).
Chodím k němu vždycky jednou za měsíc ( po počátečnách cca 14 dnech). Už leta. A paráda… Vím, že dokáže pomoci i s karpálními tunely. Vím, že rozchodil starého pána, co už nedokázal nic, než vozík, max. chodítko.
Prostě - dobrý fyzioterapeut je úplně jinej level. Všem doporučuji to zkusit - a je jen jednou, ale opakovaně. A fakt vím. co píšu.
Já pořád nejvíc miluju knihu Byerley Turk - první plnokrevník. Jednak vynikající překlad, ale hlavně - v té knize je tolik návodů třeba i na pozitivku (napájecí píseň), i dalších různých… a krásný je i ten úvod, kdy autor sám tu trasu projel, byť na více koních. Navíc je autor odborník.
Já vystoupila(kultivovaně.uz mě nebavilo viset a drápat se zpět do sedla.tak jsem se spustila na nohy) v pátek…bubák v kukuřici.
No tak bubáci v kukuřici… to bych koni nevyčítala 🙂 Oni se tou kukuřicí plíží, blíží se a přitom tak zvláštně, nebezpečně šustí. Úplně jako lovící tygr mnohošablozubý. No kůň aby se v tom vyznal! Mně se kdysi podařilo s kobylkou vletět do vzrostlého porostu ostropestřece. Bohajeho. Tehdy jsem ji měla sotva týden.
Ona naštěstí předtím i tahala, takže PRRRR zabralo. Fuj tajxl, fakt!
(ani nebudu popisovat, ještě by mě vyhostili z chovzvirat).
Znáte Komenského? Škoda rány, …
Tohle Komenský nenapsal. Leda “ metlička nemá zahálet” - no, je to podobné, ano. Ale přecejen rozdíl…
Jinak" Svět v obrazech, Škola hrou"… Hmmm.
No… já měla děti ještě v době, když se razila ta teorie, že škoda rány, která padne vedle. Mám tři děti (2x kluk + dcera) a nějak jsem došla na to, že je marný je tlouct… Když zlobily třeba v sámošce, dostaly úkoly typu “přines tři pěkné rohlíky”; prostě podobné věci. Chtělo to jen kapku myslet… Ne že bych je nikdy nepraštila. Naposledy jsem skončila na chirdě s nalomenou rukou, protože na mě puberťák byl sprostej. Vyfasoval facku (směrem nahoru, páč mě už přerostl). Uhnul, a já to vzala o skříň. Tehdy, když jsem na chirurgii popsala vznik úrazu, doktor řek: “Maminko, příště si vezměte nástroj!” 😀
Odpověď na příspěvek uživatele Leva z 08.07.2026, 19:00:12
Hele, berte to postupně. POmalu. Jízdárna je fajn, ale když se neuvolníte ani tam… Možná není od věci před jízdárnou projít se “kolem komína” a po ní taky. Hlavně po jízdárně. Kůň jednak zjistí, že “směr domů není vzdycky domů” (což souvisí s výchovou a je to dobrej cvik), zároveň tonepotrvá dlouho a vy v tom terénu nabudete trochu jistoty.
Nojo. Nejen u koní to platí, ale hlavně u nich, to rčení “Všeliké chvátání toliko pro…. vhodné jest”. Chci říct tohle: nelezte na ten žebřík výcviku a sehrávání se od prostředka, ať už vám okolí tvrdí cokoli. KAŽDEJ vlastně zkazil minimálně jednoho koně, než se naučil koně nekazit… a to jen v případě, kdy měl tolik sebevědomí, že se snažil ho naučit, vychovat. (JIstě, jsou světlé výjimky!) Stanovte si priority. Co chcete? Vozit se s poslušným koněm? Není to stroj, bacha. Hodný bude, když vám bude věřit, a věřit vám bude, když ho encháte vás poznat - a přijde důvěra, že mu neublížíte. Tož za mě - pokud jízdárna funguje, fajn. TAM bych páchala ale i práci ze země, včetně následných procházek na ruce venku. To vám umožní koně číst, porozumět mu.
A stanovte si cíl (!). Co od toho koně chcete? Bezpečné vyjížďky + makat na jízdárně? Inu - pro ne. Jen je nezbytné dělat všechno tak, aby to koně bavilo, těšilo… abyste ho netlačila do něčeho, čemu nerozumí (vám nerozumí).
Fakr není žádná ostuda chodit v terénu s koněm na ruce. Ostuda je nasednout a děj se vůle boží. A největší chyba je neřídit se vlastní empatií, ale okolím, které má tyhle věci “dávno zmáknuté” (mmch: většinou fakt nemá, jen holt toho koně naučili poslouchat a pokud ne, prodal se, no…).
Tož: prosím: pomalu, postupně, číst koně (a že jsou ukecaní ažaž, když to člověk vnímá).
Odměnou pak bude - vzájemná důvera, čili souznění. Je to na vás a nikom jiném.
A ano, všemi těmito fázemi jsem si během let prošla. To, co píšu, se souhrn mých dřívějších chyb a omylů. Má první kobylka mi to odpustila… doufám…
Mně kdysi dávno moc pomohlo si na lonži sednout s rukama opřenýma o stehna. Ve všech chodech. Taky to člověka donutí se nepředklánět - což bejvá důsledek i strachu, nejistoty a ztuhlosti. Nebo si - a zas klidně ve všech chodech - si házet oblázek z ruky do ruky (do kapsy to chce oblázky rezervní 🙂. Pak přijde aha-efekt a člověk už to nechce jinak 🙂
Jak píšou ostatní. J měla 15 let pauzu. Pomohlo ale dělat dřepy s přesní ploskou nohou na schodu. Prostě záleží na celkové kondici - chůze, ty dřepy a tak. Lonž je skvělá věc, velice rozumná - je-li vhodný kůň. Taky je možné chodit s koněm pěšky ven, pracovat ze země, vzdělávat se v tom. Po takové pauze se může dostavit i strach z ježdění, a tohle fakt pomůže. (Práce ze země, i ta lonž ve znalých rukou). Hodně štěstí přeju!
No nevím. Náš kocourek (běžný vesnický mix, co si nás adoptoval) začal před dvěma lety strašně zvracet. Vzala jsem ho velmi dobrou na vet. kliniku (Veterina u ZOO, Brno-Bystrc) - pobyl si tam přes noc na kapačkách. Zlepšil se tím parádně. Testy… dělaly se zejména krevní a hormonální testy. Od té doby má přísnou slinivkovou dietu… a lítá večer po domě jak blázen. Rychle se zadejchá, to jo, ale je v pohodě. Ven nechodí, to u nás nejde, sice dědina, ale bydlíme hned u silnice. Zuby… no má je dožluta, ale všechny a kouše dobře. Ty kapsičky teda. Je mu nějak 16 let. Jeho chování se ke stáru mění… je takový kategoričtější, když mi krade po ránu peřinu.😀
Vyžaduje sice krmení v přesný čas, ale i tak si ho rozloží například na celou noc (to večerní, ale s ranním nakládá stejně). Myslím si, že ví, co dělá a že je to rozumné. A pořád je krásnej a námi milován… A jasně, krabice od bot na mém psacím stole je nedotknutelná 😀
Mame kocourka, co se narodil u nás na půdě sousedovic kočce. Před 17 lety. Jako kotě násdočista uchvátil a ochočil si nás, nojo. Takže: máme docela velký dům (cca 170m2). Přístup má do dvou pokojů, jídelny, kuchyně, koupelny (cca 120m2). Tohle teritorium si hlídá. Když k nám přišel,. vychoval ho náš starý pes. Takže i kocourek se chová tak trošku jako pes - vítá nás u dveří a tak.
Předloni dostal zánět slinivky. takže dieta. POřád se drží a občas lítá jak černá ruka 🙂, byť žádné škody nečiní; je takový jemný.
Jasně. WC musí být často čištěno, jinak je zle. + manželovi značkoval boty, když chodil po venku. Inu… naučil nás ty boty uklízet, ale to je všecko.
Nemá rád braní do náruče. Zato si rád lehne ma mou peřinu (a ukradne mi ji, nějak si ji podstrčí pod sebe, na celé hodiny!) Taky je “pozemní až stolní”. Nemá rád větší výšky, i když jako kotě klidne lezl po garnýžích.¨
Chci říct: každá kočka je jiná, a když respektujete její preference, je soužití s kočkou v domácnosti v pohodě. Jen je nutné ty preference odpozorovat - kočka se do ničeho donutit nedá. Tak je to.
A jasně - máme ho moc rádi, sžil se s námi a my s ním. Jasně - moc jsem chtěla druhou kočku, ale manžel mi to zarazil. No co už…
Tihle koníci se snad nejvíc blíží koním divokým a nikdo z těch, kdo to dělá, nic jiného netvrdí. Jde o skladbu jejichz krmení, o nic jiného. Exmooři jsou "naladění" na to, aby žrali suchou trávu, výrůstky nežádoucích stromů a keřů. A výsledek to má.
Je zbytečné to hrotit. Divocí koně neexistují (snad s výjimkou převaláků, ale i u nich, no… nechme to bejt)…
Jasně, máte pravdu, nejsou to divocí koně. Ale lidu obecnému, koňmi a znalostmi o nich nepolíbenému, je prostě nezbytné nějak jednoduše vysvětlit, že by je FAKT NEMĚLI KRMIT.
Tohle známe, že? Mně před dvěma lety outlocitní lidi krmili přes vánoce bůhvíčím kobylu a pak jsem ji tahala z hnusné koliky…
Jsem nejen koňař, ale taky člen České sposlečnosti ornitologické. A tak vnímám. že tihle koníci (+ zubři atd.) skutečně pomáhají krajině- tedy tam, kde jsou. Je to dobrá věc, byť poněkud sporná (ohrady).
Prosím, nehádejme se o to, jsou-li ti koně divocí či ne. Jasně - nejsou. Ale tam, kde mají vhodné podmínky, pomáhají okolní přírodě. A.. vvo to to je, ne? 😀
Náš výhradně vnitřní kocour začal s dožadováním potravy, jakmile se začalo rozednívat. Což byl problém.
Protože mám i koně (a ti se kočkám svým způsobem docela podobají), navrhla jsem důslednost.
Postupovali jsme takhle: Kolem 9:30 nám vozej obědy. Zazvoněj. Takže někdo z nás vyleze, vezme ty obědy a pak hned dá kocourkovi kapsičku. (Ta hodina je dána tím, že jsme oba docela staří lidé…jen pro pochopení). Během týdne důsledného dodržování tohoto pravidla už začal být ráno klid, a ten trvá dodnes.
Takže moje rada zní: navázat vašeho kocourka na nějaký opakující se zvuk (klidně budík), velice důsledně - a pak ho ihned vypustit/nakrmit, prostě cokoli chcete. Když to vydržíte pár dní, kočka to pochopí a už to nebude zkoušet dřív. Opravdu. Kočky jsou velice chytré a empatické, byť i velmi konzervativní. Odtud ta daná hodina + důslednost. P.S. Možná to ještě někdy zkusí. Aby se ujistila, kočka jedna 😀 No, polštář na hlavu a vydržet! 😀
A jasně - v hodině dalšího - večerního - krmení kocour dál funguje jako přesný orloj 😀
Odpověď na příspěvek uživatele JanaJanaJanaJana z 20.12.2025, 23:01:47
Souhlasím. Wintec - jak west., tak anglie. Mela jsem kobylu cíťu, a jedině tahle značka jí vyhovovala. Na west. se dá natáhnout beránek. Jen je potřeba vědět, že tyhle podbřišníky není dobře dotahovat “na krev”. Ony drží i jakoby povolené, ale “přicucnou se”. Člověk to musí odpozorovat, i v průběhu vyjížďky. Zezačátku radím u těchhle podbřičáků dát pod ně ze sedla ruku každých cca 5 minut. Ale jsou super.
Odpověď na příspěvek uživatele Lenacia z 29.11.2025, 19:19:36
To musíte zajet do Krämeru… tam maj kabáty, ve kterých se dá jezdit a po večerním vyprání do rána uschnou a hurá v něm do práce 🙂 O super botách na zimu ani nemluvě. Jojo…
