Příspěvky uživatele

Jsem sociální případ😄, navrhuji, aby na mě byla vyhlášena sbírka, ze které si pořídím ošacení, obuv ááá kabelkůů😄! Přemýšlím, jestli se u nás doma někdy vyskytovala taková věc jako jsou třeba lodičky? Měli jsme kajak a pramici, ale to se asi nepočítá, že ne🤣? Vzpomínám na svou první aktovku, byla se šmouly a vydržela mi do 4té třídy, pak do 9té batoh. Pak na SŠ batoh, který mi vydržel i na VŠ, pak se rozpadl. Do první práce jsem si teda pořídila kabelku, poté, co mi díky ní málem upadlo rameno a zhoršila se skolioza😄jsem si tenkrát na Fleru koupila nějaký ručně šitý batůžek a ten mám dodnes. Už jsme spolu od roku asi 2014-2015? Nosím v něm stále stejné věci, nikdy nic nehledám, ani jsem nikdy nic neztratila, ale ani nenašla. Bóže, já jsem tak nudná vosoba😄!

Pro Žínku - jj kraj jste trefila, u nás je všechno jinak, jako zahradnici by se vám možná u nás líbilo. Sice byste mohla pěstovat tak maximálně mrkev, petržel, celer a brambory, protože všemu ostatnímu je u nás zima (včetně mě), ale zase byste měla permanentně zalito. Neznáme sucho a popíráme jeho existenci😄! Tož tak.

Doron, dostala jste mě! Tohle nemá chybu😀😀!

Zjišťuji, že to je vlastně škoda, že nemám taky takovou kamarádku! Protože cca čtyři kabelky ročně, to je dobrá investice, po čase bych je otočila a byla bych herdek bohatá😄! A takhle mám…no akorát tak batoh na zádech. Vidím, že jsem to chytla za špatný konec😛!

Kometo, já když jsem si na tu koloběžku stoupla před týdnem prvně, tak jsem ječela, ať mě okamžitě sundaji🤣jsem nevěděla jak to zastavit. Pak už mi to celkem šlo, ale ta stabilita je mizerná, to musím dopilovat, ale právě mi tam taky nějak pořád chyběji ruce, pořád mám pocit, že bych mohla mít pateroje a je to málo. Na kolobrdně jela moje tříčtvrtka a já s mini speedovala za ním a mini z toho měla těžkou prdel a chtěla závodit, děsně jí to bavilo, proto mě to takhle napadlo, ale uznávám, že bezpečný to fakt není…

Buggyro, mám ráda bleděmodrou😊 a Vy ho nepotřebujete? No, já myslím že za zkoušku by to stálo!

Tak na skijöring jsem úplně zapomněla! Já to budu muset probrat se svým sedlářem, on mi právě měl šít klasický postroj, ale pak na to zapomněl a já nakonec byla vlastně ráda, že se to nekonalo, protože jsem si říkala, no a co za ní zapřáhnu a kam jako pojedu, když po silnici nechci a po poli mě to udrkotá k smrti? Musím prohledat net a zkusit se s ním domluvit.

JanaJana tak tohle bych podepsala krví! Prosinec - únor, to je období, které mě totálně točí, zvlášť od té doby, co jsem v pracovním procesu. V tomhle období jsem naposledy s koňmi dělala tak možná na VŠ, protože to bylo zkouškový a u koní to byl prima relax. Ale teď ? Člověk od tmy do tmy někde zašitej, přijde unavenej a já už na tohle prostě nemám. Doma se v zimě u koní střídáme tak, abychom co nejvíc stihli za světla, tže pomáhají všichni, což ve zbytku roku vůbec nepotřebuju, ale v zimě? A tak jsem to právě vzala tak, že než abych se do něčeho nutila, prudila koně i sebe, tak je lepší se na to vykašlat a děláme jen běžnou denní rutinnu, pohoda, jazz a na jaře jsme všichni pěkně odpočatý (teda já moc ne - zaměstnavatel můj zimní spánek stále nechápe🤣) a naspeedovaný a můžem pěkně frčet!

Efe, čtete mi myšlenky! Já už si s touhle představou hraju asi rok, poté co jsem zavrhla klasické zapřahání, protože na sulku my tu prostě ty terény vhodné nemáme a na asfaltku mě to úplně neláká. Jenže já tomu vůbec nerozumím, jak vlastně canicross funguje? S ovladatelností mini by problém nebyl, momentálně to dělám tak, že vemu lonž nebo dlouhé lano, cvaknu zleva - zprava k ohlávce a prostě běžíme. Ona udržuje tempo tak 2-3 metry přede mnou a já se snažím držet lano tak, aby bylo mírně prověšené, aby mě netahala hlavou, ale zároveň ne moc, aby se jí to nezamotalo pod nohy. Už jsem častokrát přemýšlela o nějaké flexi šňůře nebo aspoň obřišníku/čemkoliv, kam bych přicvakla lano/opratě. Vzhledem k tomu, že pes prostě má jinou stavbu těla, seděl by koni psí postroj?

Horsano, tak s těmi lesy jste mě celkem dostala! Já myslela, že tak bídné je to jen u nás. Letos jsme tu měli hodně těžkého sněhu, pak povodně, pak vichr, tže co v předchozích letech nezvládl kůrovec, dokonala příroda sama. Některá místa, kam jsem chtěla vzít mladou, už neexistují. Hrozně špatně tohle snáším, ale co nadělám? Já tu Vaši zem vůbec neznám, jsem děsná ostuda, že si musím takhle všechno gůglit😔.

No, a co se týče trenéra a práce s koňmi vůbec? Za sebe mohu říct, že jsem potkala pouze jednoho trenéra s velkým T, a byl to právě ten pán, co jsem kdesi výše psala, že už mu táhne na 80 let. Byla to stará škola, jezdil military, ctil pravidla, ale něco v sobě měl. Dnes by se honosně nazýval horseman. Neskutečně jsme si sedli a strašně mě mrzí, že jsme se nepotkali dříve a já se toho od něj nemohla více naučit. Koně ho měli rádi, tak nějak sami od sebe, byl spravedlivý a bral je jako partnery, když něco nešlo, snažil se tomu přijít na kloub. Častokrát jsme rozebírali i nekoňská témata, kde ale paradoxně byl zakopán pes. A to prosím pěkně za 250 kč i s cestou, za hodinu, která většinou byla mnohem delší než hodina. Tohle už dneska nikdo nedělá a mě bylo ctí s ním spolupracovat.

Určitě je trenér, nebo jakákoliv jiná dohlížející osoba, dobrý třeba u dětí, jejich rodiče jsou nekoňáci a “jen” děťátku plní přání a není jisté, že letos jsou to koně a příští rok třeba hra na kytaru. Určitě je nutný tam, kde někdo chce dosáhnout sportovních úspěchů nebo se i sám zlepšovat, a neví jak. Rozhodně bych to nezatracovala, ale zároveň ani nedávala jako mantru. Já jsem sice byla poprvé u lesáckých koní od nějakých 4 let, ale pak dlouho dlouho nic a pak až v 16ti a pod trenerém až ve 22 letech. Teď vlastně taky zatím investuji hlavně čas a energii, mám to štěstí, že si to můžu dovolit. Koně mám doma a i když s nimi třeba přes zimu nepracuji, neznamená to, že nic nedělají, komunikujeme spolu denně, a odněkud někam, chodíme taky každý den.

Tohle je ale obsáhlé téma, ale děsně mě to baví😉!

Koloběžka má akorát jednu nevýhodu, je silniční. Kdežto já s mini lítám hlavně v terénu, tam zas koloběžka nemůže. Právě chci zkusit nějakou silničku 150 třídy, kde projede jeden traktor za rok, ale je mi jasný, že tam to bude hodně drncat, aby to pak nebyly záběry jak z centra pro léčbu Parkinsona😄 A taky to musí přežít můj firemní mobil, jiný nemám😄Zatím mám pocit, že mi chybí minimálně jedna ruka😄

To sedí!😄😄😄

Pane Bože, málem jsem se počůrala!😄Přesně takhle to vypadalo!

Žínko, u Vás fakt svítilo? Ten náš kraj je fakt naprd, nám tu hodně prší, hodně fouká, ale sluníčka si moc neužijeme. Až budete zase někdy s mužem v Praze a pojedete domů přes D1, tak zhruba uprostřed si vzpomeňte! Až vjedete do deště, šera a sychrava - jste u nás!

Šmarja, no jó, ono se vlastně na plese i tancuje, že jo? Tak to jsem jaksi vypustila😄v tanečních jsem nikdy nebyla a za street dance bych nejspíš byla odejita😄! Holky já zjistila, že nemám ani kabelku? Do práce chodím s batohem a na výlety taky, akorát s jiným. Je to marný, je to marný, je to marný. Co vidí ženské na kabelkách? Nevíte některá, co je třeba nosíte?😛Nemyslím to urážlivě! Měla jsem kdysi jednu, ale tak mě z ní bolelo rameno, že jsem se vrátila k nošení batohu. 

Zrzavci, tak to Vám musím napsat, co se mi stalo loni na podzim! Jako pejskařka to určitě oceníte! Jdu s mini z vycházky už domů. Jde hezky na vodítku u nohy přesně jako pes. Jdu po silnici, na poli nad silnicí byla skupinka lidí a sbírali brambory. Vidím, že jedna paní se oddělila a jde nám jakoby na proti. Když nás dojde asi na 20 metrů, zastaví, ztuhne, kouká, nic neříká, tak jí pozdravím a ona, jestli může blíž, já že může. No a tak z ní vypadlo, že má moc ráda vlkodavy, a že jak mě viděla z dálky, s tím vlkodavem😄, jak mi jde pěkně u nohy, že se na něj jde podívat a pohladit si ho, akorát, že to není vlkodav, njn…😄to se tak někdy stane. Ale tak jsme si hezky popovídaly, paní si poprvé v životě pohladila minikoně a celkově to bylo příjemné👍!

Jo, takže založení harému naruby mi zase neprojde😄! A já už se těšila, že udělám pro každého rozpis na ledničku😄…

Zrzavci  - a však jen klidně zasahujte do thématu! A ehm to menší měřítko…no…mám tak trochu obavy, aby Vaši pejsi neměli podobnou KVH jako můj minihorse😄!

Ale jinak si samozřejmě rozumíme😉. S velkou kobylou jsme se na sebe naladily mnohem dříve a rychleji, a fungujeme jinak, než já a mini. Mini má volnost pouze, když jdeme všechny tři, protože má velmi silný stádový pud a od velké se nehne, když jsme samy dvě, nechávám raději vodítko, byť prověšené.

Buggyro, ale kolobrnda se přece třepe taky? Když budu mít v jedné ruce řidítko a v druhé vodítko, kam dám mobil? Je na to nějaký stojánek třeba, na řidítka? A nebude se to klepat celý, když tak koloběžka má otřesy? Já se v těchhle věcech vůbec nevyznám, elektro - antitalent🙄

Quash - jak jste psala o starém koníkovi a nespecifickém zhoršení potíží…Když jsem měla kobylku cca v podobném věku, jako je ten Váš, měla už taky kupu problémů (artroza, Cushing, IR,..) a až do té doby byla furt více méně “zdravej kůň” a pak, když už jí táhlo na třicet, tak se všechno velmi pomalu a plíživě začalo zhoršovat. Jako u lidí, mozek by chtěl, ale tělo už odporovalo, ze začátku jsem to hodně řešila s vet a dalšími specialisty, dělali jsme všechno možné, ale k věku není léku, to zvíře prostě fyzicky odcházelo. Takhle to trvalo dva roky, než jsme došly s kobylkou až na konec. Tím tak vůbec neříkám, že tak to bude i Vás, ani Vás nechci naštvat nebo vystresovat, jen mi ten Váš text až příliš nápadně připomněl to, co jsem cca před 5ti lety sama prožívala. Nejste v tom sama a je to velmi těžké. 27 let, to už je věk! Ať se staroušek drží!

Ženy děkuji! Pro mě jsou v poslední době tyhle okamžiky velmi důležité. Nikdy jsem nebyla soutěživý typ, nemám to v sobě, tu chuť vyhrávat, přesto jsem na SŠ a pak na VŠ chodila do JK, než jsem si koupila vlastní koně a cca do těch 25 let mě to i bavilo. Měla jsem fůru času, neměla svého koně a závody byly taky silný zážitek, ne že ne. Naučila jsem se tam mnohé věci, ke kterým se logicky člověk doma sám nedostane, ale pak jak se mi překlenula třicítka, tak mě tenhle závodní svět úplně přestal lákat. Chvíli jsem dělala koně pro film a show, to mě bavilo asi ze všeho nejvíc, ale neklaplo to s trenérem a pak už jsem jen byla sama s koňmi doma a zjistila jsem, že nejvíc šťastná jsem, ne na drezúrním obdélníku, ale právě v přírodě, kde mi to velké nádherné zvíře dá pocítit tu svobodu, kterou v sobě má a můžeme si to spolu užít. Že ona ví, že mi věří, spolupracuje naprosto dobrovolně, protože když jsem s koněm na louce, co má tři hektary, má spoustu možností odejít a přesto to neudělá (nebojte, nikoho neohrožuji koněm na volno, chodím tam, kam lidé zásadně nechodí, protože blbý terén, v civilizaci máme vodítko). Do sedla se těším, ale častokrát si říkám, že kdybych už nikdy na hřbet nesedla, bylo mi to šumák. A mini? To je kategorie sama pro sebe. Po dvou letech s minihorsem trvám na tom, že na tuhle malou střelu má být zbroják😄😄!

Já jsem teda zvědavá, jak to Fíkovnice s tím plesem rozsekne! Jako, mě někdo říct, když půjdeš na ples, tak dostaneš….já nevím co, novýho koně ze zlata, třeba😄, tak koně raději oželím, protože na ples ani párem volů. Naposledy jsem byla na svém maturitním a bylo to bezbřehý utrpení, tedy pro mne🙄. Já hlavně doma nemám vůbec žádné společenské oblečení a to včetně kalhot, či halenky, boty už vůbec. Nenosím tento typ oděvů, nemám kam. U mě je to plejáda legín, rajtek a tenisek a triček a mikin. Nemám ani kabát, jen bundy. A abych si něco kupovala/půjčovala kvůli dvěma hodinám v životě, tak to leda tak víte co😂! Ale jinak Fíkovnice gratulka největší!

Buggyro, já chci taky osobního asistenta😄! Jak toho mám dosáhnout?

P.S. já teda nevím, jak je u vás všech, ale u nás je to hnusus flusus😠! Když konečně přešel po 4 dnech ten vichr, začlo ch*át a to tak, že fest. Celou noc, teď je zataženo a drobně kape furt. Tohle mě nebaví, chci sluníčko! Vůbec se nedivím, že se Čanka slunila na obrubáku, to déčko po zimě děsně chybí prostě!

No teda! A ještě před chvílí tam byl! Tak už asi Horsana koupila, nebo jí ho někdo vyfouk a nebo někdo zjistil, že mám zálusk na tu drůbež v pozadí😄!

Koně bez papírů jsem kupovala v r.2012, od té doby se mohlo mnohé změnit. Tenkrát to fungovalo tak, že jsem kontaktovala registračního komisaře, kterého jsem našla zde: http://www.uek.cz/kontakty.htm, vyberete si dle své lokality, přijede, koně popíše, očipuje, zašle na ÚEK a Vám pak přijde modrý průkaz. Kolik to tenkrát stálo si vůbec nepamatuji, dnes budou ceny stejně jinde, ale žádná částka z které bych se hroutila, to nebyla. Pokuta žádná, naopak komisař byl rád, že se někdo ten bordel snaží dát dohromady. Kupovala jsem koně za směšnou částku, kterého jsem znala, na doporučení vetky, která na něm 5 let jezdila. Věk neznal nikdo, kůň nebyl očkovaný ani odčervovaný, majitelé byli holt hajdaláci a nějaký papíry považovali za zbytečný. Z tohoto bezpapíráka se stal můj životní kůň, to nejlepší, co jsem zatím v koňském světě potkala. Někdy to může mít i happy end. Bohužel, většinou to spíše končívá, jak popsaly ženy výše.

Buggyra - super, že se to takhle samo vyřešilo! 

Horsana - poníček je sexy😄 a ta hromada drůbeže za ním na foto je zdarma k němu? Já, že bych to brala, naplnila bych si mrazák😄! A taky jsem se musela podívat do mapy, kde je u Vás ta Kojšovská hola (nevím, zda píšu správně). Tam to musí být dechberoucí! Závidím ty lesy. U nás se teď kácí ve velkém a trasy, co jsem dřív jezdila na koni už neexistují, je mi smutno, když to vidím😔.