Příspěvky uživatele

Ne, není se čemu divit a je to úplně normální. Mě se tohle stalo po pouhých třech letech ve fabrice, kam jsem nastoupila do třísměnného provozu x měsíců po ukončení vysoké školy, páč to byla jediná možnost, jak v našem chudém kraji přijít k aspoň nějakým penězům, protože čerstvá 26ti letá absolventka s ambicema je tu u nás něco jako jedovatá kytka nebo kýbl fekálií…nezaměstnatelná…je to už řada let, ale platí to bohužel dodnes, a mladá žena mezi 25-30 lety, bych už nechtěla být ani za nic. Fuj, strašně nerada na tohle vzpomínám. Ta směnnost mě úplně ničila, rozházený trávení, spaní, vylučování, stání na nohách - tak na to mám památku v podobě luxusních křečových žil do dneška, práce pro blbce (a to jsem nebyla přímo u pásu - to bych raději sežrala kýbl chlupů, než si stoupnout k pásu), kolektiv celkem fajn, prachy na tehdejší dobu luxusní. Když jsem končila, měla jsem pak nastoupit v jiném městě kamsi do kanclu, těšila jsem se moc, tělo mělo dost a to jsem byla fakt mladá. Poslední den ve staré práci mi zavolali z té nové, že se nakonec rozhodli jinak (i když to bylo všechno už upečené) a skončila jsem jako druhá a vzali jinou paní😏. Šla jsem na pracák, a zcela dobrovolně za plného vědomí a svědomí, jsem na něm strávila rok. A byl to ten nejlepší rok v mým životě, tělo si odfouklo, přestalo mě bolet ouplně všechno, co mě doposud bolelo, všechny problémy zmizely, jak mávnutím kouzelného proutku, dělala jsem na své vlastní farmě, krása prostě…😉

V současné práci jsem už skoro deset let, nebaví mě tu vlastně už vůbec nic, brala bych minimálně dva roky prázdnin a vím, že by to bylo na restart tak akorát. Má to jeden háček, potřebuju prachy, páč jsem si navymejšlela projektů kolem baráku, atd. a musím je všechny ufinancovat sama, tže se budím s hnusem každý ráno, že sem zase musím…holt kdo chce kam…už jednou jsem se místo doma, probudila v nemocnici, a ano bylo totální vyčerpání z práce, do té doby jsem taky tvrdila, že na tohle nemám čas….

Perimeno je sfiňa, mám to taky, tělo se mění, hlava se mění, nic není jako dřív a já už znova do nemocnice nechci, tže si pomalu ale jistě přestávám hrát na hrdinu. A psst… mám plán, v šedesáti končím😄dýl dělat nebudu ani kdyby mě hrom po poli honil. Tak tolt teď musím ještě srazit paty a vyderžať pijaněr!

Efe, nebude to hned, tys tam byla taky pěkně dlouho, a seš vysátá jak perskej koberec. Spíš to vidím na několik měsíců, teda tak bych to měla nejspíš já, třeba to u tebe bude lepčejší, moc bych ti to přála!👍

Já se přidávám do klubu “bez náhubku”. Podle režimu, který má Janin ustajovatel nastavený, mi to přijde už přes čáru. Vzhledem k tomu, že většina z vás ví, co jsem tu loni řešila a už od té doby uteklo 13 měsíců, tak mám celkem porovnání v čase. Dříve, myšleno cca od roku 2007, jsem měla stejný ustajovací systém jako Janin ustajovatel. Seno jsem krmila od října/listopadu do cca dubna, dle počasí. Zbytek roku pastva na holožíru + jsme kosou obsékali meze kolem výběhu (taková ta tráva po kolena, co roste všade po škarpách, abyste měli představu, jen to nebylo kolem silnice, ale kolem výběhu). Výsledkem byli celoročně obézní koně, ať se s nima (ne)dělalo cokoliv. Pravda, vždy jsem tu měla pony, chlaďase a jejich různé kombinace, prostě lehce záživná plemena. Nikdy jsem tu neměla A1/1, ČT apod. ani jejich kombinace. Někteří se schvátili hned, někteří později, beganka nikdy (potvrzeno RTG). Když se to stalo loni, tak mi (PaneBože po tolika letech)došlo, že tímhle systémem už dál jít prostě nemůžu, že roky a roky opakuju stejnou chybu. A to není v pořádku. Vyslechla jsem rady mých kovářů, mých vetek a v neposlední řadě i tady vaše rady. A ze všeho jsem si něco vzala. Výběh jsme asi po milionté předělali, chlap mě u toho reálně málem přizabil, řek, že tohle už je naposledy, jinak jdou ty dvě už prostě do buřtů🙄…A přešla jsem na celoroční krmení senem a prakticky nulovou pastvu. S vet jsme spočítaly záchovku, která reálně nepracujícím koním stačí (bereme to tak, že procházky a krokovky nejsou práce). Koně jsou celoročně na holožíru + seno na kila, nic se jim neseče, nijak se jim nepřilepšuje, zybtek výběhu usušíme na seno a jestli je na tohle posečené místo vůbec pustíme, tak tak nejdřív červenci a možná v sprnu, jinak maj smolíka a budou tam max hoďku denně. Ještě mám před výběhem takový asi stometrový plácek, kam je občas pustím tak na dvacet minut (když je hezké počasí a chce se mi, nebo mám v plánu flekyhorse někam vzít ven). Výsledek je ten, že až do konce května malá moc hezky zhubla, jak bylo sucho a tráva nerostla, tak její kondice byla super. Velká hubla pomaleji, ale hubla. Teď u nás už prakticky obden prší, takže holožír se zazelenal🙄. Výsledek je ten, že malé během 14ti dnů!!! narost pupek, což mě dost se*e, ale zatím jen pupek, jinak nic, velká mi pořád hubne, protože na ní je tohle prostě pořád málo. Mini je venku v poho, tže vidím, že nažraná je. Fleky je venku absolutně nesnesitelná, chňape úplně po všem, co je k jídlu, je na ní vidět, že má hlad, tže když vím, že s ní někam půjdu a nebude mít udidla (s těmi to nedělá, neumí se s nima nažrat) musím jí nechat aspoň 20 mintu na tom plácku před výběhem nechat nežrat, nebo sežere ona mě. 

Tže jsem po dvaceti letech chovu koní ve vlastní malé stáji došla k závěru, že seno je alfa a omega všeho (to by jeden nečekal, že jo🙄) a pastva přesně na tom typu trávy, jako jsem tu měla já, a má i Janin ustajovatel, je pro tlustokoule s minimem pohybu nebo jen rekreačním zatížením, naprosto nevhodná…Letos zatím bez jakéhokoliv náznaku schvácení nebo koliky. Obě mi lítaj po šutrech, až mi to bere dech. Mini je v poho, velká je v těžké žrací nepoho, ale holt není každý den posvícení. Stojí mě to víc peněz na senu, ale co už, v mých podmínkách, kdy nedám ani 10tis. za seno ročně, se to vsákne.

A ještě jak jsem tu onehdá psala, že jsem jim odstranila tu krmnou bednu, tak ještě že jsem to udělala! Zvykly si na to za tři dny a teď jsou max. spoko! Hážu jim to seno volně na gumy, ony si ho rozprasí podle sebe, jedna druhou konečně přestala vyhánět, protže je nelimituje žádná bedna, tak mají místa dost. Já to večer smetu koštětem a mám uklizeno! tže žádný krmelec, sítě nebo kýho výra už mi nesmí do baráku!

Jo tak tohle sedí, možná bych to mohla změnit na: Potkáte jen stejně naladěné, a ti vás neotravují, jako hromada “normálů” za běžného počasí! Já třeba na jaře a na podzim vyrážím s koňmi až za soumraku, jednak proto, že dřív to nestíhám, ale i ve dnech volna chodím stejně, protože nechci nikoho potkat. Máme to tady tak s jedním panem pejskařem společné, on už je v důchodu, tže chodí zásadně brzo ráno, kde ho potkávám na cestě do práce, a pak za soumraku, kde se míjíme někde ve křoví. On když má možnost se vyhnout, tak to udělá, když to nejde, tak se jen pozdravíme a jdeme dál. Chce klid a já taky, tže se vzájemně chápeme😉.

😄😄😄Jo, tak přesně takhle to reálně vypadalo😄! Výhodu to mělo tu, že v takovémhle počasí nikoho nepotkáte, protože to by se mě pak někdo mohl vyptávat na duševní zdraví, no a víte jak, dostal by deštníkem po hlavě a tak vůbec! Já jsem takhle v dešti chodívala i se starou begankou, když už jsem na ní nemohla jezdit a je to fakt fajn. Ta krajina je úplně jiná, jinak voní, nikde nikdo, prostě paráda! Akorát že beganka měla svojí úroveň, tadle malá věc prudí i v dešti🙄!

Vzhledem k tomu, že včera pršelo, tak jsem chtěla v rámci dešťových podmínek trénovat vlající pláštěnku a velký vystřelovací deštník. Pff…obě ignorovaly obojí🙄, pláštěnku mi napřed chtěly sežrat a pak když zjistily, že je to jen kus igelitu, tak se na to vyprdly úplně, proces opakovaného vystřelení deštníku je nechal zcela chladnými, akorát ten malej zmetek přišel na to, že pod deštníkem neprší, tže aby jí neomokla krása, snažila se mi pod něj vecpat😄. Tže když jsme šly s mini ven, dala jsem jí svojí pláštěnku (přední nohy strčit do rukávů), sama jsem si nesla deštník a celkově si připadala jako kokot😄. Nevím, co bych je mohla ještě učit, ony tyhle běžné věci (vaky, pytle, plachty, různé nářádí i to hlučné) naprosto ignorují. A vlak nám tady nejezdí😄…

Máte SZ 🙂

Já se teda přiznám, že jsem si myslela, že to bude probíhat přesně takhle, jak píšete. Akorát, že vůbec! Uznávám, že tohle záleží na příslušném veterináři, vy jako zákazník s tím prdičky naděláte, a spoustu věcí nemůžete vůbec ovlivnit! Moje veterinářka, když se vrátila z PN, tak už dlouho před tím věděla, že s tím sarkoidem bojujeme a věděla, že Stelfonta vyšla naprázdno (Stelfonta se používá hl. u psů, kde zabírá, u koní zatím nejsou žádné větší studie, prostě někomu zabere a někomu vůbec), stejně tak jako “léčení” per huba čímkoliv. Ani jedna z mých vet, co tu byly, neodebírala vzorek sarkoidu, a nikam nic neposílala také ani jedna. Jednalo se o viditelný verukózní sarkoid, to jsem poznala i já jako laik, protože to mělo “dyzajn” reálné bradavice. Vet, co pracuje s AW5, prostě přijela s tou pastou, ta první byla 75%, opatlala mi půlku minihorse a odjela. Ta pasta byla normálně v načatém kelímku a měla jí pro víc zákazníků. Pak jezdila dle harmonogramu, který už si nepamatuju, a pasty střídala podle toho, jak se sarkoid choval. Nakonec, když viděla, že je to na dobré cestě, nechala mi tu 50% mast a poslední dny už jsem patlala sama, ona pak přijela za 14 dní na KO a zkonstatovala, že je to dobrý, mast si odvezla a pak už jsme mohly jen čekat, co bude. Pravda je, že tohle je velmi zkušená vetka, sarkoidy léčí běžně, tže to prostě asi objednává v UK dle potřeby a má dostatečné zásoby, protože to, co tu píše Lenacia, říkala taky, že je to děs to z nich dostat, když jsou mimo EU. Tže tady je zkušený vet alfa a omega řešení problému, bohužel…

Co se týče kurkumy, tak souhlas se vším, co dala výše 4xJana. Krmím přesně podle tohoto návodu už druhým rokem. Výsledek je zatím takový že, flekyhorse už netrpí tou šílenou plynatostí, minihorse mi při jarním přelínávání po dvou letech přestal konečně plesnivět v oblasti páteře, a protože ona na tom svém mini těle měla něurékom zákroků, vidím v průběhu času, že se lépe hojí a vzpamatovává.

Add. sarkoid, možná vzpomenete, že ho mini měla taky (jak jinak), než jsem to vůbec poznala a byla si tím jistá, že to “je vono” , tak jsem objednala cosi od Habibi do krmení na sarkoidy. Drahý to bylo jako prase a efekt nula. Pak jsem kontaktovala vet, zkoušely jsme Stelfontu, efekt nula, doporučila mi právě tu kurkumu, tak jsem jí naordinovala a čekala. Mezitím mi obě vetky dlouhodobě onemocněly (cca půl roku) a sarkoid rostl a rostl. Pak když konečně jedna z nich mohla dorazit, mazaly jsme AW5 pastou dle harmonogramu. A bylo po problému. Oproti všemu předchozímu zkoušení celkem dost rychle. Vypadalo to vcelku nechutně, malou to dozajista bolelo jak sviň, ale holt rakovina je sviň a nemůže se na ní v rukavičkách, že jo. Taky mi trvalo, než jsem si to v hlavě nějak zpracovala. Nakonec paradoxně léčba AW5 pastou byla v reálu levnější a 100% účinná oproti předchozím pokusům, které vyšly naprázdno. Kurkuma vnitřně určitě hojení napomohla, malá se hojila moc dobře. Teď tam má krásnou jizvu, kterou jenom pozorujeme a prohlížím jí, a kdybych našla dalšího hnusáka, co by na ní někde rostl, neváhám a jdu hned do AW5!

Pokud Váš vet tyto možnosti má, vím, že to nedělá každý, tak máte námět na přemýšlení. Ta pasta je svinstvo, to ale sarkoid taky…

Hele, já příště rovnou pošlu ty vyražený zuby😄, protože ehm já a mobil…no jak bych to tak řekla, to je taková ta placatá věc, co jí zásadně a nikdy s sebou nikam nenosím…teď se to válí v práci na stole, pak se to válí v kuchyni na stole a nikdo si toho nijak nevšímá😄….

Jako ona už byla na přesdržku delší dobu, jenže u nás celý víkend pršelo a já jsem závislá na terénu a počasí, tak jsem s nima nic nedělala, a ona jak zhubla, tak její divadelní představení nabírají na kreativitě😄. Jako začínám reálně přemýšlet, jestli vlastně chci zhubnou flekyhorse? Aby mě pak nevystřelila až na měsíc😄, taky má kreativní záchvaty občas…

Když jsem přišla domu, a šla jsem si umýt ruce do koupelny, kde se chlap cachtal ve vaně a ptal se mně, proč jsem celá od hlíny, tak mu to líčim, načež položil jedinou otázku - A tohle si chceš pořídit na důchod jo?😄 Heh, neměla jsem upe odpověď…😄

Murray, nic si z toho nedělejte, já chtěla jít do důchodu už před dvaceti lety, ideálně po ukončení VŠ🤣, moje teorie je, že práce je pro blbce🤣 a nějak ten krysí závod zatím prohrávám, ale co už, tak třeba za dalších dvacet let už to vyjde😄😄!

Ale abych pobavila nejen Efe, musím vám napsat, že jsem včera poprvé po čtyřech letech uštvala minihorse😄! Zmetek jeden, konečně jsem jí to nandala😄! Měla jsem včera podezřele dobrou náladu, což je v pondělí minimálně divný, ale co, tak jsem si řekla, nasedlám flekyhorse a půjdu jí někam sešikanovat. Když jsem uklidila výběh a přišla do stáje, tak flekyhorse pořád tlačil a netvářil se na to, že se mu jako něco chce…ale minihorse už měl dotlačíno, a sršely mu jiskry z očí, takový ten výraz, kdy TOMU chcete dát přes hubu prostě jenom proto, že existuje😄! Blbka jsem si vzala krátký lano, mohlo to být ještě víc cool, ale co už. Vyrazily jsme na pole, kde pořád skoro nic neroste, takže tam není co okusovat, což některé čtvernožce přivádí k šílenství. A jaly jsme se běhat, chvíli jsem mohla, pak jsem nějak nemohla, ale když jsem viděla, co ta malá věc přede mnou nacvičuje, tak jsem nějak chytla druhej dech a běžela a běžela a funěla. Funět začal i minihorse, což je super, tak jsem jí vymyslela bezva práci na kruhu, protože vím, že to ona děsně nerada. Poté, co mi málem vykopla přední zuby (jo takhle vysoko to umí vyskočit a vykopnout) jsem jí dala takovej céres, až z ní teklo. Pak už po mně házela očkem, jestli už hotovo, tak jsem jí ještě přitopila. Domu sotva dolezla, ale ona mokrá a já suchá😄. Tsss asi už stárne😄…

Jo jo, padlo. Sítí mám plnou skříň, jako všech možných jiných samo-domo zpomalovačů. Tohle síťované období už mám za sebou, působila jsem tím trauma begance, protože dle mne mají sítě smysl, pokud mají koně seno neomezeně k dispozici, tak aby nežrali plným kotlem, ale pomaleji a více žvýkali, atd…Já mám seno na váhu a na tři dávky denně, aktuálně dávám míň než záchovku, zbytek ať si olizujou zelenou hlínu, tže kdybych jim ty pidiporce dala ještě do sítě, tak mě vzteky rozcupujou (jako beganka kdysi). Taky mě napadlo dát část na zem a část do sítí, tohle jsem ještě nezkoušela, ale zatím mi to za to nestojí, je to jen další práce navíc se cpaním sítí, tohle možná zvážím v zimě, kdy dávám toho sena víc, a nemají se kde jinde dožrat, když nic neroste. Teď přes sezonu je to zbytečné. Ty zátěžové gumy stejně zametám koštětem každý den na čisto a bez bedny s tím mám půlku práce a systém ani místo se defacto vůbec nezměnilo. Mě prostě připadá, že ony přišly o tu poťouchlou radost z toho vyhazování sena kamsi a hledání odrolu na dně bedny, protože bordel k večernímu uklízení je tam úplně stejný a na stejném místě, jenom já mám míň práce. A ony mají zcela zjevně rozhozený sandál😄…

Hlásím se do Buggyra klubu, aneb sešikanuj nebohou tlustou kouli😀! V přístřešku ve výběhu jsem měla dvě krmné bedny, jednu ve velikosti pro begana a jednu pony velikost. Výroba kdysi samo domo. Dříve měly tyto krmelce velké opodstatnění, protože dlouhé roky v přístřešku byla hliněná podlaha, nebo jen ozvláštněná pískem či pilinami, tže se prostě seno muselo dávat do něčeho, aby to koně nežrali s hlínou, pískem nebo pilinama. Všichni předchozí koně tenhle systém pochopili a akceptovali. Tyhle DVĚ jsou zcela jistě z jiného vesmíru, neboť neakceptují nic a jdou si vlastní cestou, čili dáte seno do krmelce, tak ho tam jako pěkně natřesete, příjde ludra s flekama, hodí kebulí, a šup seno je všude jen ne v krmelci🙄, vedle si stoupne ta malá, co si myslí, že teď všechno může, když zhubla, a udělá to samý v pony bedně🙄. Tže máte celej přístřešek pěkně nastlanej, ty DVĚ se v tom rochní a krmelce jsou prázdný🙄. Protože jsme asi před třemi lety udělali podlahu v přístřešku dřevěnou, a na to zátěžové gumy, a všude kolem venku jsou taky gumy, tak už vlastně ty krmelce neměly už opodstatnění tu býti, jak to bylo původně. Tže jsme ten velký odšroubovali a odvezli. Jako ten plesnivej temenec s myším developerským projektem, co byl pod tou bednou a za ní, prostě kam jsme se nedostali, abychom to vyčistili, mi vážně zvedl kufr🤮. Tže jsem to tam všecko vyčistila, podlahu vycídila a použila dvě gumy, které jsem přesunula na místo toho krmelce, že se jako jim to seno bude házet na ně. Prostě stejné místo, jen ty čtyři stěny té bedny chybí. Ty koně jsou tak tupý, že reálně málem ani nežraly, protože nemohly pochopit, kde je ta bedna a proč se to seno válí na “zemi”, normálně se do toho přístřešku bály vlézt. Křupanky. Tže se praly o tu malou bednu, která tam zůstala, seno z ní vyhodily, jako obvykle, a žraly to z tý samý gumy, jako to seno, co leželo asi o dva metry dál🙄na tý stejný gumě. By se z nich jeden zjevil. Nicméně, mě se to mnohem lépe uklízí a hlavně se nikde nedrží ta zatracená plíseň a myši maji po hehe.

P.S. tou rašplí jsem včera po hlavě málem dostala, kopyta jak z betonu…

Poslušně hlásím, že jsem zase zpět! Deset dní volna, a k tomu dobrovolný digitální detox, tak to mě skutečně osvěžilo! Přestala mě bolet záda a přestalo mi tikat oko. Tedy až do dneška, kdy už zase hnípu, vy víte kde, a bolest zad se vrátila a tik v oku jakbysmet🙄…

Tedy, první část mé dovolné se nesla v duchu návštěvy třech ctihodných dam! Ta dvounohá jistě odpustí, že napřed budu vyzdvihovat ty čtvernohé! Protože, když je někdo Dáma v letech, a není to na ní ani zbla vidět, to se prostě musí vyzdvihnout! Taky bych chtěla vypadat o deset let mladší, mít jiskru v oku a slušivou linii! No, tohohle se asi reálně nedožiju, že jo, jestli na mě někdo někdy bude mávat důchodovým výměrem, o čemž dost pochybuju, budu mít zcela jistě chodítko, pleny, tupý výraz…a dál to raději nebudu rozebírat🙄…Rozhodně ze mě nebude takováhle fešná důchodkyně😉. A už vůbec se ze mě nestane VON Někdo, jako je paní VON Knedla, páč kam se hrabe můj krátký rodokmen, že jo😄? To táhlé zavolání “Knedlíííí” už nikdy nedostanu z hlavy😄. Bylo mi ctí, býti jí přivazovacím sloupem, i amatérským fotografem, páč tyhle vysoké štíhlé linie se zaznamenat musí, vo tom žádná😉! Čímž děkuji té Dámě nejdůležitější a dvounohé, že jsem aspoň na pár hodin mohla vypnout tu svou kebuli a soustředit se na skvělé věci!

Mezitím se doma moje máti starala o ty DVĚ, tže po mém návratu, jsem našla vcelku vyřízenou, ale živou máti, také jsem našla i živou věc s fleky, která mě přivítala se stejně nablblým výrazem, jako dycky, a malé štíhlé uječené cosi, co se hned běželo mazlit a hlučně si postěžovat na to, že adekvátní péče (zejm. mazlení a chválení) se jí tedy skutečně nedostávalo😄! Hned další den přijela zubařka, která na minihorse jen vyvalila oči, a že jak jsem to dokázala? Že je jako proutek? A že to není možný! Tže pro mini velká pochvala👍! Její tělesná kondice je luxusní, zuby měla dělané po roce, což jsme zhodnotily, jako že to bylo dlouho, i když jsme si loni myslely, že to bude OK, ale každopádně furt to nebyla taková trága, jako před dvěma lety, tže za mě dobrý👍. Flekyhorse má zase luxusní zuby a emerickej úsměv, žádný tukový hřeben, vypoulený panděro a nefuní už jako sentinel, nicméně paní dochtor pravila, že za dvacet až třicet kilo mínus, na tom budem ještě líp😛, tže tady naše mise ještě zdaleka nekončí! V dalších dnech jsem se nechala po poli smýkat mým minihorsem, který už nejede jako raketa, ale spíš jako žížnivá čára😄 a dál to raději komentovat nebudu….Flekyhorsce jsem na tom samým poli málem přivodila infarkt, protože tolik pohybu jí zcela zjevně rozhodilo sandál, tže při cestě po poli dolů k domovou dvakrát zakopla o vlastní přední nohu🙄 a když se ve výběhu válela a pak se zvedala, tak se motala, jak se třema promile🙄. Tohle zvíře prostě pohyb nevymyslelo, ale aspoň už tak nefuní😄. Dneska kovář, tak jsem celkem zvědavá, až uvidí ty suchý tvdrý kopyta, dostanu asi rašplí po kebuli…

Bylo to skvělé! Teď už to zase skvělé není, nenávidím svojí práci (pardon, musela jsem si ulevit). Potřebuju taky nutně od Zrzavcové kandelář, ale nevím, jeslti jí na to bude stačit papír, páč  já si říkám: “Už jenom dvacet let, už jenom dvacet let….” Nebudu dělat do 70, ani do 67 ani do 65 let. Musím to zabalit mnohem dřív, nebo mě klepne a už si ničehož nic neužiju! Ani těch minihosrů na zahrádce!

Nemáte vůbec zač, to je jen vyprávění mého dědečka a moje vlastní zkušenosti, cca 25-30 let zpět. Dnes je i “koňodoba” jiná, sama na sobě vidím, že jsem dřív trávila s koňmi mnohem víc času, teď ten čas trávím tím, že na ně vydělávám, abych je mohla doma mít. A proto jsem ráda, že jsou aspoň dvě a tím pádem nejsou tak závislé na mě. A to je v pořádku, kdyby byli aspoň tři, bylo by to lepší, minimálně pro malou, která by nezůstávala sama, ale to si už bohužel opravdu nemohu dovolit, a zase si říkám, je to zvíře, prostě si musí zvyknout. Já jsem si taky musela zvyknout na spoustu věcí, co se mi nelíbí. That´s life👍

Obávám se, že jednoznačná odpověď na toto skutečně neexistuje. Welfare koní se během času mění a dnes je nahlíženo na věci jinak. Je rozdíl i mezi plemeny samotnými. Všeobecně je kůň stádové zvíře, o tom žádná. Dříve bylo v našich končinách zcela běžné mít koně na práci, pouze bohatý sedlák si mohl dovolit koně dva, nebo více. Naše rodina měla koně na práci jednoho(to jsem já pochopitelně chodila po houbách, aby bylo jasno, znám z vyprávění). Pracoval na poli, les jsme neměli. Pak přibyl druhý kůň, protože přibyla i pole. Pak přišli komouši a všechno zařízli, všichni to známe. Statek i koně rodině sebrali. Děda vždy vyprávěl, jaké moře času s koněm trávil, a něco jako, že je ten kůň sám, šlo úplně mimo jeho chápání…tohle se prostě neřešilo i hodně dlouho po tom. V devadesátkách a z kraje milénia jsem chodila na koně k soukromníkům. Všichni měli výhradně doma koně jednoho, dva nepotřebovali, tohle absolutně nikdo neřešil. Ani jsem tenkrát nepostřehla, že by se kdokoliv o tohle téma nějak zajímal. S koňmi se normálně pracovalo a jezdilo se na nich. Ta zvířata byla úplně normální, ani mě tenkrát nenapadlo nad tím vůbec přemýšlet. Prvního koně jsem si domů brala z dvacetihlavého stáda do samoty, s tím, že prodávajícím to bylo úplně buřt. Řekli jen: “Von si zvykne, neřeš to.” Neřešil, zvyknul. Normálně jsme fungovali. Pak přibyla kobyla, o které by se dalo říct z lidského hlediska, že byla na spektru. Nesnášela ho, masila ho, a když on pak umřel, byla to win-win situace pro všechny. Ona reálně úplně ožila, otočila se o 180° a byla naprosto skvělá. Jakéhokoliv tvora jsme se jí pokusili namontovat do výběhu, tak to byla absolutní katastrofa, všecko vykopala ven. Nesnášela koně, drůbež, psi, chlapi a zejm. děti. Ty žrala i s botama. Trvalo nám tři roky, než nás k sobě pustila, chlapa jen trpěla, máti si oblíbila a my dvě jsme pak fungovaly na myšlenku. Ona byla můj životní kůň, její autistická povaha mi maximálně vyhovovala, ta naopak nesmírně trpěla v kolektivu, jakémkoliv. Pak se o dvě pole dál nastěhoval týpek a měl tam nadivoko stádo koní. Chodila jsem jí tam jakože socializovat přes pásku. To byla ale marná snaha, totální ignor, ta byla vždycky ráda, když jsme šly od koní pryč. Rarita. Pro mě dokonalá. Flekyhorse taky zvládne být sama, když jsme jeli s malou na kliniku, vypadalo to, že si ani nevšimla, že jí tam nemá, fungovala pořád stejně, nehledala jí, nezařehtala, nic. Když malá přijela zpět a běžela za ní, fleky se od ní otočila a totálně jí ignorovala, žádnej zájem. Jde od malé v pohodě, když je to obráceně a beru pryč malou a velká zůstává, tak občas zařehtá s výrazem jako “Ste na mě zapomněly, bo co?” a pak si žere dál…Minihorsík trpí naopak extrémní separační úzkostí. Už jsme to trochu odbouraly, tže nelikviduje výběh, box ani sama sebe, ale jasně dává najevo, že tato situace je pro ní nekomfortní. Venku jí samotnou nenechávám vůbec nikdy. Na boxe ano. Když odcházíme s Fleky, tak řehtá, běhá po boxe, občas kopne do dveří. Když odejdeme, uklidní se a čeká, na boxe je klid. Když ale začne chodit někdo okolo chodbou, dává hlasitě najevo, že jí tam sakra zapomněli a pojďte si mně všímat, nebo bude cirkus! Tže ta jednoznačně úzkost má, i když už ne takovou, jako před lety. Včera jsem jí nechala po návratu z venku rovnou ve výběhu, než přivedu Fleky, nehysterčila, ale ani nežrala, prostě čekala a vyhlížela, jestli už jdeme.

Tohle téma je určitě silně individuální a rozhodně se nedá říct, je to tak a nebo tak, a to druhý je špatně. Není. Vždy je potřeba přihlížet ke konkrétnímu jedinci. Stejně jako u lidí!

U mě to je spíš typicky nudný vesnický příběh😄. Postupem času zjišťuju, že vlastně žiju život úplně obráceně, než hromada dalších (koňo)lidí. Od dětství zahrada, malá farma, vlastní výpěstky, brambory, maso, vejce, chvíli mléko, pak i ti koně, vlastní seno, vlastní technika na to, u toho škola, pak práce. Pak totální vyhoření, napřed chovatelské (asi proto, že tahle etapa trvala dýl), pak pracovní. Hotovo prostě. Teď si v podstatě užívám městkého života na vesnici, a dělám přesně to, čemu jsem se dříve vysmívala a myslela si jak je to pitomý… Jakože, už by mě nikdo nedonutil něco zasadit a vypěstovat, dojit 2x denně krávu, obstarávat králíky, drůbež, prase, pak ještě ty hajtry a k tomu všemu samozřejmě chodit do práce, vydělávat, mít domácnost a tříčtvrtku (muže)🙄. Upřímě se divím, že mě nekleplo už dřív, že jsem tohle tempo vydržela až do čtyřiceti. A pak se to zlomilo. Zbožňuju jet do Kauflandu a tam si koupit všecko co chci, i když to není bio a eko a já nevím co, ale prostě to můžu jen koupit a sežrat a nemusím se účastníit toho meziprocesu. Masna je taky fajn, uvidím tam i ta žebra😄, čehož se doma u hajter asi nedočkám😄! Tže místo maratonu už můžu jen lítat s hajtrama po polích, doma mi zatopí automatický kotel na biomasu, podlahu setře robot, prádlo vypere pračka a já si aspoň občas můžu hodit kopyta nahoru.

P.S. Na důchod plánuju mít minihorse na zahradě, v počtu dvou kusů, mě budou vláčet po širokém a dalekém okolí a bude se o mě hovořit jako o té šílené důchodkyni😄😄!

A proto si má člověk pořídit koně dokavaď je mladej a úplně blbej😄! Jako já😄I když uznávám, že ve třetím ročníku na VŠ už by člověk moh pobrat trochu rozumu, ale víme, že jo … Ale u mě to bylo jen logické vyústění situace, doma jsem už měla malou farmu a na ní zvířata, jen ten kůň tak nějak chyběl…no tak “SE” prostě pořídil a to ostatní tak nějak vyplynulo časem😄a došlo to až k zániku farmy a zůstalo jen u těch hajter. Tže se veřejně přiznávám - je to neléčitelný, dají se jen mírnit příznaky😄! 

JJ, vetka mi to říkala úplně stejně. Flekyhorse má nějakých 550 - 600 kg, tže dávám celou tubu, která je na 700-750, přesně teď nevím. Malá má 120 kg a dávám dávku na 300kg. Říkala mi, že u odčervení vždycky víc než míň, že se toho nemám vůbec bát, tak se tím řídím👍

Hele holky, jako samotná bych běhat nikdy nešla. Jakože bych si koupila nějaký sexy trikotek, do toho bych se po práci navlíkla, a jala se brázdit místní lány?Pff, tak to by mě ani nehlo todlecto, ani s hudbou v uších, prostě ne. Mě prostě baví si s těma kobylama poměřovat pindíky😄, nevím, jak to úplně nějak jinak vyjádřit. Protože malá, i když nic nedělá, ona tu kondici prostě má furt. Ti minísci mají tak neskutečný spalování, že ta mě položila na lopatky při prvním vyběhnutí. A mě to děsně motivuje se zlepšovat, protože jí chci stačit, strašně ráda se dívám, jak přede mnou peláší a nadskakuje jí ta čupřina😄, to je prostě pohled pro bohy😄. U flekyhorse je to úplně jiné, ona když jde krokem nebo kluše, tak udržuje dvoumetrový odstup ode mě, čili mám pocit, že vlastně běžím sama, jen slyšíte, jak to za vámi dusnuje a jinak nic. A to mě neba. Tak jsem zvýšila volume na vyšší chod, to už nevydržela cválat za mnou, logicky, je to kůň, má víc nohou a dožene mě. Když mi cválá u hlavy přibrzdím jí , tak se jen tak pohupuje, pořád ale cválá a dáváme to vedle sebe a to už mě baví😉. Naše kondice je vcelku tristní, tže chcípáme obě ve stejný okamžik a přecházíme do nižšího ruchu. Ona se ještě vůbec ve cvalu neumí nést, vypadáme asi dost komicky, ale důležité je, že nás to baví👍

Jasně, že budete jezdit! Chlaďásci jsou prostě boží stvoření, on to dopapá! A děsně Vám to zavidím, taky bych chtěla koně vykrmovat a ne mu furt jen odtrhovat od huby😄! Pošlete mi ho sem a bude koule vcukuletu😄. Zkouloidnět koně umím, opačně je to horší😄! A 22 let je prd věk, to Vás čeká ještě mnoho společných kilometrů👍