Efe nezoufej, ona si vezme, musí to mít chuděra vevnitř děsně rozhašený😟. Já když mám střevní katar, taky jsem pak s jídlem opatrná a než se vrátím do normálu, trvá to. Ona má ty střeva děsně dlouhý, než se jí to tam všecko protlačí, ach jo. Každopádně jestli máš možnost přes veta, kup ten enteromulgat, je to fakt věc a ty střeva to pěkně podporuje k činnosti. Já mám ještě tubu a kousek doma, jestli chceš, můžu poslat, ale než to poštou někam dojde🙄byl by lepší nějaký místní zdroj.
Trifidem😄nene😄!
To jsem si myslela, že když nemám vodu na pozemku, jakej já jsem ubožák. Naštěstí moje mikrokoně pijí asi jako jeden podražený teplas, tak to naštěstí není taková spotřeba. Nemám tam ani klasickou vanu, ale takový ten 80l maltovník, což bohatě stačí, doma se napijou z kýblů, voda teče hned vedle stáje, což je super, ale výběh je trochu jinde a teče tam leda prd. Ale furt jsme na tom celkem dobře. A proto ani o koně navíc!
For Buggyra - a to jsem si myslela, že když jako každý den vezu na kolečku do kopce cca 250m 30l bandasku s vodou hatátitlám do vany (pouze na doplnění), že to je jako “těžká dřina”…tsss…to je vlastně piánko😄. Každou neděli vanu čistím, páč ty dvě sůvy jí mají zcela záměrně hned vedle bedny se senem, aby si malá mohla seno máčet, tže po týdnu tohodle blití ta vana podle toho vypadá🙄. Tže vyndat, umejt a navézt 80l čerstvé vody. Na tuhle akci jsem si pořídila techniku (zahradní traktůrek + vlečka) a v případě zimního období, kdy traktůrek hajá v garáži, je povolána do služby moje drahá tříčtvrtka a zapřažena za kolečko se slovy, dovez to tam jak chceš, hlavně ať to tam je! Tže jsem to neměla v ruce ani jednou, mám na to lidi a stroje😄. Jen denně doplňuji těch 30l a čistím sítkem, aby to mělo stálou hladinu a bylo to pitelný.
A pak prý, že život v paneláku/bytovce je jednodušší! No já vám nevím😄…
YES 👍
Tak ať už se to obrací k lepšímu😉!
Efe, jasné, došlo mi to pozdě, že jarní tráva a PSSM nee, to by bylo zaděláno na další.
Ty výkyvy teplot jsou šílené, vidím sama na sobě, jak špatně to snáším já, jak to má pobrat zvíře, co z toho nemá rozum, a jako bonus mu příroda nadělila kilometry střev? Ach jo. A blbý je, že tohle se do budoucna asi fakt nevylepší…
Dej pak vědět, jestli ta kaše chutnala a zabrala🙏
Samozřejmě poslední slovo by měl mít vet, ale já bych jí nabídla to, co jí chutná. Alespoň tak jsme to dělaly na podzim, když to měla naše Dáma, ale faktem je, že u nás to byla jednodenní záležitost a byla to křečová kolika, taky z počasí. Nejvíc malá ocenila nasečenou trávu (chápu, že té je teď ještě málo, my tu v říjnu taky lezly po všech mezích a snažily se něco nasekat) a máčenou jemnou otavu, plus to granulované seno, které jsem máčela do konzistence hrubší kaše, nikoliv jako polévku, to odmítla. Taky jsme do toho strouhaly najemno mrkev a jablka, naštěstí na podzim jsme toho měly plný sklep, normálně jí to kvůli cukrům zásadně nedávám, ale takhle jsem to prostě riskla a bylo to OK. Ale samozřejmě chápu, že co pomůže jednomu, druhému nemusí…
My to řešily taky a taky to riskly. Prostě jsem věřila vet a brala jsem to tak, že hlavně rozhýbat střeva, tak jí to musí chutnat a ona je fakt fouňa. U flekaté by tenhle problém nenastal, protože ta sežere i piliny namixovaný s hřebíkama🙄, ale malá je holt Dááma! Začínala jsem samozřejmě na menších dávkách dle vet, to ti ten tvůj určitě řekne taky a za sebe také mohu doporučit i kurkumu. Upřímně jsem si o tomhle žlutým prášku myslela své a nasadila ho vlastně až na ten sarkoid, co teď řešíme, jako podpůrnou léčbu vnitřně, ale ono to fakt má smysl! Čemuž jsem vážně nevěřila! Dávám i velké kobyle, které se díky kurkumě véélmi snížila plynatost a malé vlastně také, i když ta ty prdy neměla tak výrazné, ale celkově je to znát na obou a je to hlavně levná surovina, nic co by člověku udělalo díru do peněženky! Jen pozor, je třeba míchat s olejem a pepřem, poměr ti kdyžtak napíšu, ale většinou ho prodejci uvádí!
Vlastně jsem po té kolice zůstala na velmi podobném krmení jen jsem upravila poměry surovin a krmím tak doteď. I když ve své podstatě zdravý kůň granulované seno nepotřebuje, je to bezva plnidlo pro tlouštíky, čehož takhle využívám i mmch na zamíchání vitminu, té kurkumy a tak. Není to špatná věc a není to finančně za hranou.
Také pokud máš možnost, třeba od nějakého králíkáře, domácí jemnou lístečkovou otavu. Já mám vlastní, tže u mě nebyl problém. Ze začátku jsem jí to máčela, pak rosila a pak jí prostě jen vedle hromady dala kýbl s vodou, ať si máčí, když bude chtít. A vlastně to taky tak dělám do teďka a ťuk ťuk dobrý🙏!
Držím pořád palce!!!
Taky hlasuju za enteromulgat, my ho tedy dávaly jako úplně první věc, ještě před kapačkama, ale může se dávat i průběžně i jako prevence. Po kolice jsme střeva rozjížděly na granulovaném senu, konkrétně na tomhle, dala mi to přímo vet:
https://www.granofyt.cz/agrobs-pre-alpin-wiesencobs-granulovane-seno_z12661/?search=granulovan%C3%A9%20seno
a ještě:
https://www.granofyt.cz/st-hippolyt-glyxwiese-heucobs-granulovane-seno_z11685/?search=granulovan%C3%A9%20seno
A já pak k tomu přimíchala ještě konopné otruby a ostropestřec, který mám doma standardně. Ale tahle dvě sena Dámě fakt chutnala, a že je to děsná držka😏.
Pětidenní kolika by mě asi zabila dřív než toho koně, to je strašný…
Efe, držím všechny palce, co mám! 🙏To už je hodin, musí to být pro všechny vyčerpávající…Ať to dáte holky, myslím na ní na bobišku❤️!
A když jsme u té kondice prakoní, tak poslušně hlásím, že moje vzducholodě přes zimu zhubly, což jsem přesně chtěla! Držela jsem je opravdu hodně zkrátka, seno dostávaly na deko přesně, a protože u nás přes noci mrzlo prakticky celou zimu až do minulého týdne, tak ty špeky sklepaly dolu. Tže při aktuální návštěvě kovářů a vetů tu nepadla jediná nejapná poznámka o tom, že “je tady něco tlustý”😄. Tak s tímhle jsem spoko!
Já jsem strašně zvědavá, co vám řekne fyzio! Budu ráda za info, píšu to proto, že mě moje fyzio hodně otevřela oči a hodně holkám pomohla! Což jsem upřímně ani neočekávala. Teď když vidím na koních něco divnýho, nahlížím na to mnohem komplexněji, než dřív, ale to mě naučila ona. Tak vám moc přeju, aby našla příčinu a pomohla. Třeba najde nějakou blokaci, časem se to odstraní rozpohybuje a bude to OK👍!
A koukám, že už jste byla rychlejší, budou mít vlastní apartmán👍!
Buggyro, jenom hloupý dotaz - já myslela, že vaši koníci přístřešek mají? Kdysi jste sem nějaké fotky dávala, nebo možná do jiného tématu a tam přístřešek určo byl, nebo si to blbě pamatuju? A nebo mají buclíci prostě jen svůj vlastní apartmán, jakože separé? Protože jestli je takhle velký, tak to znamená jediné - přikoupit poníky!!😄😄
Jdu se přidat do klubu frustrace😏. Už třetí týden ze sebe vyháním jakýsi moribundus. A už mě to fakt nebaví👎. Přežít v práci rovná se božímu utrpení. S koníky naštěstí pomáhá obsluha, ale obsluha nezvládne všecko a není k dispozici pokaždé, takže tam stejně vždycky na chvíli musím. Je to vyčerpávající. A Horsano, nejste v to sama, protože momentálně taky likvidujeme sarkoid na hrudi malé Dámy. Už je 10 dní po napíchnutí, zmenšuje se, zasychá, ale kuva ještě neodpad, zmetek jeden😠! V našem kraji se taky zima nechce pustit a už je to vážně otravné, ještěže už je alespoň více světla, to je tak asi jediné pozitivum. Člověk (tedy já) se celou tu hnusnou zimu těší na jaro, slunce a teplo, když to jakž takž přežiju bez nějaké větší úhony (nějaký nachlazení jsem přes zimu měla, ale člověk to do týdne ze sebe dostal), tak mě to skolí už ale úplně a nemůžu nic😠!
Naštěstí kobylky jsou moc hodné, asi na mě vidí, že sotva lezu, tak při všem asistují, jsou gently, poslouchají a prostě vůbec neprudí, zlatíčka moje❤️. Tak ještě by si mohly vylézt na půdu pro seno, dopustit vodu, udělat hnoje a vyvenčit se, na tomhle budu muset ještě do budoucna zapracovat😄. Jak naučit koně lézt po žebříku a shazovat si seno😄😄!
Horsano, držete se! Upřímně já bych na tohle neměla morál a ukončila to taky. Chápu, že vy máte zcela jiné možnosti než já, a jste na klinice, kde máte “všechno po ruce”. Prostě jsou to úplně jiné podmínky, než má většina z nás, ale stejně…Na prvním místě by mělo být to zvíře a jeho prognóza do budoucna…
Vetcheck jsem dělala naposledy v březnu 2022, tže před třemi lety. Cena 7 500 Kč se vším všudy, kraj Jihočeský. Jak teď nevím, ale myslím, že bude hodně záležet na kraji i veterináři. Ale určo to bude víc.
Pro Jaruš a Čanku, nejde o to, že bych se nemohla nikdy vrátit, i když na svoje místo do té konkrétní firmy, kde pracuji jistě ne, protože to je tzv. místo, které se neopouští, tam se člověk drží zuby nehty až do důchodu😄. Ale spíš pro to, že když bych svou profesi chtěla vykonávat někde jinde, třeba v tom slova smyslu, že chci kariérně růst, musela bych se přestěhovat. Práce v mém oboru mi byla na současné pozici nabídnuta 2x, naší konkurencí😄 a jednalo se právě o kariérní postup. Ten nejbližší možný zaměstnavatel je od mého bydliště vzdálen 115km, ten druhý 185km. Dojíždět denně se to nedá a stěhovat se za prací nechci nikdy. Nenalila jsem do baráku a zázemí pro hajtry několik mílí proto, abych to pak prodala a začínala někde jinde od nuly. Někdo jiný by to třeba udělal, já ne. Moje profese je vázaná na místo a zařízení, nelze pracovat na HO odkudkoliv, bohužel. Vzhledem k tomu, že jsme v prostředí internetu a číst to tu může naprosto kdokoliv, blíže se vyjadřovat nechci. Ale můžu vás ubezpečit, že se skutečně nejedná o žádnou trestnou ani nelegální činnost😄. Jen je to prostě práce, která není úplně běžná a není všude k mání, většinu svých kolegů od konkurence znám, přestože nás často dělí stovky kilometrů a už roky jsou to ty samé tváře, nemění se, stejně jako já stále zůstávám. I když mám občas výhrady, ale to je v každé práci.
Děvčata, děkuji vám🙏! Já jsem o nejbližší příbuzné přišla v relativně mladém věku, tže už to mám, jak to tak říct? Odžité? A jsem s tím smířená, ale to se týkalo mě. Tohle se týká jeho a jemu se to vlastně stalo poprvé, ještě mu před rokem umřela jeho oblíbená babička a to taky vsakoval dlouho, ale prostě rodič je rodič, to je jiné. Pomáhám mu, jak to jde a jak to nejlíp umím, on mi zase v těchhle mrazech pomáhá u koníků, abych tam nezhebla, a s koníkama si povídá, což nikdy nedělal, asi ho taky uklidňují. Chce to čas, moře času.
Lesnížínko, měli jsme teď během dvou měsíců dvě úmrtí v mužově rodině😢 (děda a otec). Já už krom mámy nikoho žijícího nemám, ale muž má poměrně rozvětvenou rodinu a všichni poměrně dlouhověcí, ale teď to vzalo takhle rychlý spád a jeho to hodně zdrblo, tak dělám opěrnou zeď a polštář a pochopitelně nebyla nálada cokoliv psát. Od tchánovi smrti je to 14 dní, tže nic moc😢. Proto mě ta Buggyra a její hollywoodská story tak rozesmála, protože přesně něco tak ujetýho, že by to člověk nevymyslel, jsem potřebovala slyšet👍!
Všechno jde, když se chce. Otázkou zůstává, jestli se doopravdy chce, a jestli to za to stojí. Život je otázka priorit, a ty má každý člověk nastavené úplně jinak. Samozřejmě jiná situace je, když do života zasáhne nečekaná a nepříjemná událost (nemoc, smrt blízkého, …), ale furt jsme u těch priorit, nebo životního stylu, chcete-li.
Nelze vůbec porovnávat člověka, který celý život žije městským stylem života, ale prostě má vztah ke zvířatům, potažmo koním, a v jejich držení může vidět sportovní vyžití, relaxaci, určitou prestiž a co já vím co ještě, ale je mu jasný, že na balkoně to fakt nezaparkuje, tedy musí jít cestou nějaké komerce, protože to prostě jinak není možné, s člověkem, co v tom vyrostl a žil od plenek. Protože v tom druhém případě to není jen výběr koníčku (jako hobby), ale spíš životní styl. A to je prostě úplně něco jiného. Alespoň já to tak vnímám.
A pak to právě souvisí i s prací a nejen s ní. Co jsme ochotni a schopni obětovat. Já jsem vyrostla na hospodářství, což tu většina z vás asi ví. Vyrůstat mezi zvířaty bylo naprosto přirozené a patřilo k tomu všechno, od příchodu na svět, výchovu, až po smrt, výroba vlastního krmení, atd. Moji předci, včetně mě, dělali všechno tzv. po práci. Jinými slovy, nikdy nás tato činnost neživila. Pořízení koní byl vlastně jen další logický krok, tže jsem nad tím rozhodně nemusela nijak bádat, jako se nad tím bádá jinde. Koně jsem si k dalším hospodářským zvířatům pořídila ve třetím ročníku na VŠ, tedy jako plnoletá a vydělávající a zároveň studující, neb se sama o sebe starám od svých 17ti let. Po ukončení VŠ nastalo “pracovní fiasko” a silné rozčarování, protože zaměstnat ženu mezi 26-35 lety, na malém městě, studovanou, a s hospodářstvím, byl zcela evidentně vééélký problém. Práci ve vystudovaném oboru jsem sháněla dva roky. Zcela bezvýsledně. Vzdala jsem to, a nastoupila, nejprve do dvousměnného, později do třísměnného provozu do fabriky na oddělení kvality, jako směnový mistr/kvalitář. Je to velmi smutný paradox, ale s dvěma titulama jsem dělala středoškolskou pozici, na které jsem si ale paradoxně vydělala mnohem víc, než když bych pracovala ve vystudovaném oboru. Smutný fakt, taky fakt. Peníze tu byly víc než pěkné, tže jsme doma rozjeli na plné obrátky velkou rekonstrukci stavení, včetně stájí, která trvala několik let, tuším, že asi 14 let. Vše bez hypo, rekonstruovali jsme jen to, na co jsme ušetřili. Doma byla kupa domácích zvířat, včetně koní, velké zahrady a mnoho dalšího. S prací na směny na 7,5h tohle skloubit šlo celkem hladce, a taky jsme byli mladší, že jo. Když už my směnování začalo lézt na mozek a nedalo se nikam profesně posunout, v rámci firmy, odešla jsem a začla hledat jiné uplatnění, bohužel jsem stále patřila do té kolonky 26-35 let, což je asi nějaká vražedná kombinace nebo co?! Nakonec jsem práci našla úplně mimo studijní obor i dosavadní praxi, musela si doplnit kvalifikaci, abych se dostala tam, kde jsem teď. U toho stále byli doma nejen koně. Nyní mám práci na 40h týdně bez přesčasů, směn, pracovních víkendů či svátků, dojíždění je opruz a zabere spoustu času, ale co s tím, když všechno ostatní víceméně vyhovuje? Moje profese je ojedinělá, jak v rámci firmy, tak v rámci pracovního trhu, čili odejdu z ní jenom jednou, bez možnosti návratu.
Koně k mému životu patří, neboť nejsou mým koníčkem, ale životním stylem, což mimo jiné dokazuje to, že po celé ty roky jsem je zvládla uživit, i když byla období, kdy jsem byla bez práce a nebo taky měla tři práce naráz, aby bylo na tvárnice. Zvířata nikdy nestrádala, zatímco já jsem spala 4 hodiny denně a živila se rohlíkama a vodou z vodovodu. Bohužel překvapivě nemládnu, tže postupem času, jsem všechna zvířata krom slepic, kocoura a koní dala pryč. Síly došly. Časem vím, že až nebude kocour a slepice, koně zůstanou. Dům máme po reko, bez dluhů, oba stálou, dobře placenou práci, tže teď poprvé začínám využívat různých koňoslužeb, o kterých jsem do té doby ani nevěděla, že existují. Holky koňské mají všechno, přesto nerozhazuji a vše dělám i nadále s rozvahou.
Koně se dají skloubit s kdečím, když se chce!