Příspěvky uživatele

Jani, to není nevyžádaná rada, to je prostě pravda, a já jsem si toho vědoma. To, že už u nás není (co se týče krmení) co změnit, je prostě pravda. Proto jsme to s vet takhle nastavili, aby v zimě opadly ze sádla, jako fakt maji zavřený kohouty a nedostanou navíc vůbec nic. Na malé je už to opravdu vidět i přes ten šílený zimní kožich, na velké taky, ale není to takový wau efekt. Je to i tím plemenem a taky tím, že velká malou k jídlu prostě nepustí, velká velí a když jí vyhodí od krmelce, malá má prostě smůlu. Krmelce máme dva a nejsou vedle sebe, přesto zvládá malou sešikanovat kvůli žvanci na jedničku. Proto malá hubne víc než velká. A taky je více aktivní sama od sebe, prostě minihorse je jiná povaha než cob. Cob, být tam sám, nebo ještě s jedním cobem, tak reálně shnijou, pokud chybí interakce velkého stáda (to nikdy u mě nebude) a velké prostory (to u mě taky nikdy nebude), tyhle zvířata prostě samovolný pohyb nevymyslí. Proto jsem ráda, za tu malou prudnu, protože ta tu velkou furt provokuje, a aspoň občas jí donutí rozhýbat špeky😄. Vím, že nic jiného než řízený pohyb člověkem, nezabere. Už se moc těším na jaro, až zase začneme, potřebuju to i já sama. O tom žádná. Výběh máme od loňska přestavěný, žádná pastva se konat nebude, posečem ho na seno, necháme ho zprahnout sluncem a pak je tam pustím na pár hodin denně, aby se proběhly. A šlus. V zimě se holt nehýbou, já taky ne, nemám na to.

Verun, zrovna tohle jsme včera řešili, když jsem uklízela ten poprasený přístřešek, jakože bych nechala systém jak je, a k tomu přidala sítě, jednu, dvě, načež máti pravila, že nacpávání dodatečných sítí, plus jejich vážení, aby byl splněn denní limit, a ani o stéblo víc, je jenom další opruz práce navíc, kterou nikdo nechce dělat, včetně mě teda, mým cílem je, si práci šetřit, ne přidělávat, a že jestli chci řešit zaháknutou nohu, hlavu, nebo něco jinýho někam, tže ona se toho neúčastní. Čímž to shrnula jako volovinu (v našem případě) a že po dvaceti letech, co máme herky doma, se tohle, jak to děláme teď, osvědčilo nejvíc, tak ať se uklidnim😄. No, něco na tom bude. Holt, to co se stalo malé, byla prostě blbá nehoda a ty se bohužel stávají, a i mnohem horší…Vlastně jedinou možnost, kterou jsem nikdy nezkoušela, je kupičkování, ale to je zrovna styl, který je mi děsně proti srstí, zvlášť v tom blicím počasí, co je teď.

Mě už ale vážně došla inspirace, co se krmení sena týče😄, protože všechny věci, co jsou běžně dostupné na koňotrhu, jsem už prostě vyzkoušela. Plus jsme některé i vyráběli samodomo a všechno to bylo naprd. Namátkou, pro prvního poníka jsem měla pastevní náhubek, jenže můj výběh není placka, mám tu stromy, keře, i ty trnité, tže když jsme ho jednou našli přioběšenýho za větev od stromu na tom náhubku…tak jsme si mysleli, že nic horšího se už stát nemůže, náhubek jsem riskla zas, a on si do něj narval přední nohu, nemohl jí vyšprajcnout a málem si jí zlomil, ještě že jsem u toho byla. Tže poník přežil, náhubek ne😠. U beganky jsme zkoušeli různé slow feedery, sítě s různě velkými oky a různou sílou lana a výpletu, buď zlikvidovala, nebo ignorovala a demonstrativně nežrala vůbec (nechápu, že je tohle vůbec možný, ale je). Taky jsme zkoušeli domácí krmelce nahoře zatížené kari sítí v rámu. Ničila si zuby o tu kari síť  a byla z toho úplně běsná😠, tže taky k ničemu. Tak jsme nechali jen volné krmelce, takové dřevěné bedny bez ničeho, beganka na tom fungovala, tyhle dvě ne. Prostě ne! Dáte jim seno do krmelce, první co udělají je, že to z něj vyhodí, stoupnou si do toho a jsou happy. Tže reálně uvažuju, že je letos odšroubujeme a budu jim prostě házet seno normálně na podlahu (dřevěná + gumy), ať si v tom praseji jak chtěji. Ale že si o vlastní potravu ta malá věc pomalu vypíchne oko? Upřímně, tak s touhle variantou jsem vážně nepočítala…🙄

P.S. Když byste někdo chtěl náhubek nebo sítě, mám lepší výběr než Equiservis😄

Efe, díky! Tak tohle reálně slyším úplně poprvé a ano černý čaj doma běžně mám👍, tak bude zabírat čestné místo hned vedle heřmánku. V sobotu, když jsem byla s kámoškama v kavárně, tak jsem jim to samozřejmě líčila taky (obě nekoňařky) a nechápavě koukaly, jaktože mě ten heřmánek nenapadl jakože hned? Že ho u sebe i svých malých dětí používají jako první věc. Jo, jak se člověku zastaví mozek z leknutí, tak si ani na základní věci v tu chvíli nevzpomene!

Verun, díky za tip👍! Já mám akorát oční kapky pro sebe, takové nějaké obyč z Benu na podrážděné oči z PC apod. tak mě taky napadlo je dát, ale nakonec ten heřmánek byla skvělá volba, zřejmě jí voněl, neměla s tím problém, a hlavně byl v hrnku, ne v nějaké podezřelé lahvičce, co žere minikoně😄. Jako bonus zbytek toho heřmánkového výluhu vypila, přímo z toho hrnku si cvakla😄. Když jsem kdysi řešila zánět očí u velké koby, tak mi vetka dala fízák, napsala, v jakém poměru rozředit s Betadinou a vyplachovat tím roztokem oči, tže vím, že Betadina se do oka může, ale samozřejmě ředěná a já neměla ředit s čím, napadlo nás, že svaříme vodu a uděláme roztok tak, ale nakonec prachobyčejný heřmánek pomohl nejvíc. Tím koncentrátem jsem jí oko jen otřela z vnějšku, plus obě víčka, dovnitř mě to ani nenechala kápnout.

Ten světlík je myslím dobrá volba, prostě bylinka. Já si kapu do očí mraky let, mám obě oči po operacích, proto vím, že nelze tyhle věci dlouho skladovat, ta expiračka je tam děsně krátká a po otevření už vůbec, tak to doma z tohodle důvodu vůbec nemám. Hlavně že jsem v sobotu dopo v té lékárně byla, tak bych to koupila, ale ta malá věc se tvářila, že to nebude potřeba…🙄…člověk by se fakt z nich picnul!

Včera odpo už měla i normální bělmo, nic nikde zarudlé a byla prudná jako obvykle, tže doufám, že jsme to zvládly🙏. Do té doby, než si vymyslí něco jinýho zase🙄!

Nudíte se? Kupte si minihorse, on vám tu zábavu vymyslí a nepotřebujete na to ani apku v telefonu😏! Přijdete si v pátek odpoledne pro koně do výběhu, nadšení, že je konečně pátek, s úsměvem od ucha k uchu. Váš malý kůň tam stojí a blbě čumí, přestože byl ještě ráno úplně normální🙄. Sice kouká, ale oko má zhnisané, jak zákon káže, vy koukáte svým okem do jeho oka, a vidíte jedno velký prd a kýbl hnisu🤮. Oko otevřené, nic doma nemáte, protože tyhle oční věci se nedají dlouho skladovat, že jo, tak vezmete to jediné co máte - Betadinu a to oko tím kolem dokola otřete, aspoň ty chlupy, oční víčka, zvíře se brání a vy vidíte, že nic nevidíte🙄. Vezmete To a prsknte To zpátky do výběhu. Ráno jsou chlupy zase slepený, ale oko vidoucí, zvíře se tváří jen mírně nablble. Odjedete (sem fakt musela), a když se odpo vrátíte, najdete zase kýbl hnisu a ve vnějším koutku něco, co tam podprahově nepatří, nevíte co to je, taháte za to a zvíře se brání a prchá před vámi. Tak zvíře zavřete do čtyř stěn, máte hysterický záchvat číslo 1 563, načež jediný normální člověk v baráku (máma) praví -  no tak co, svařím heřmánek, prostě jí to oko tím polejeme, třeba dostaneme i trochu dovnitř a pak se uvidí🤒! Máčíme oko v heřmánku, hnis povoluje, kobyla drží jak přišitá k zemi a něco jí leze z oka ven, z vnějšího koutku taková žlutá věc, co jsem si myslela, že je to slepený hnis na řasách. Tže jsem jí z oka vyndala 5-6 cm dlouhý kus sena i s tou chocholkou na konci a jako bonus to tahala proti srsti (jakože z oka koukal konec tý chocholky a za ten já to držela a tahala)🤮Když jsem to vytahla jen to mlasklo, kobyla mi vrazila hlavu do klína (klečela jsem u ní), odrbala o mě zbytky hnisu a měla neskutečně vděčný výraz🙏. Včera už oko vypadalo OK, žádný hnis, jen zbytky toho zaschlého v chlupech, co se nám nepodařilo odstranit a podrážděné bělmo (to se dalo čekat). Ranní obsluha nehlásila žádný podezřelý stav. S vet konzultováno po tel., máme sledovat stav, zda oko není zakalené, nebo nějaké divné, což snad ne, tak doufám, že to bude OK🙏.

Tže, na náhubku se mi zvíře málem oběsí, do krmné sítě se zašprajcne hnátou, div si jí nezlomí, volně loženým senem se málem oslepí😠. Nechtěl by mi někdo říct, jaký je správný postup při krmení senem, aby to ten kůň ideálně přežil? Jo a ještě, aby nebyl tlustej jako prase před porážkou😠? Mě z nich vodvezou, fakt že jo😄…

My už jsme všechno definitivně vzdali a fungujeme jako roboti. Jinak se to nedá nazvat. Včera to byl takový hnus, že jsem reálně zvažovala návštěvu souseda, který jakožto myslivec vlastní střelnou zbraň, že si jí půjčím, zastřelím ty dvě chlupatý koule a pak toho debila, co vymyslel zimu😠🤮. Nenávidím tenhle měsíc, je naprosto odpornej. U nás včera fučelo zase tak, že se proti tomu nedalo jít, teplota jen -2°C, ale pocitově -20°C. Chlap už je na prášky, v práci mají pořád služby kvůli zimní údržbě, mají systém, dle kterého se střídají, ale všichni chlapi už jsou vyčerpaní a jedou na doraz. Všechen tenhle hnus začal až po novém roce. Do Vánoc to bylo OK. Dneska ráno jsem myslela, že z tý postele už nevylezu, jak je to tělo unavený, při představě, co mě čeká odpoledne, nevím, jestli mám zvracet nebo brečet. Koně jedou bobří ligu, ve výběhu už ohlodali všechny keře růže šípkové, trnky obecné, javoru mléče i hlohu. Vidím to na jasnou smrt (těch keřů), jako trochu to proklestit potřebovalo, to neříkám, ale po tomhle už se to nejspíš nevzpamatuje vůbec. Já chci do důchodu…

Upozadit jedině tu malou, to je víc samostatná jednotka. Velká je na mě hrozně závislá, když já půjdu skočit z útesu, půjde bez přemýšlení za mnou, malá se zastaví na kraji a bude koukat, kam ty dvě debilky padají.

Já z nich mám prostě takový pocit, že je to spolu nebaví, pokud se to u zvířat dá takhle říct. Protože ta malá chce běhat, chce se podívat tam a tam, je plná energie, kdežto ta velká jde, co noha nohu mine, ani o krok víc, energii šetří (nevím na co) a ta malá jí prostě prudí a řešení pro ní je, pořádně se jí zahryznout do zadku, páč ona pak kopne, zdrhne a velká má svůj stoický klid. 

Já se taky nebojím, já jsem přímo vyděšená😄😄!

Jako jasněže nějaké dočasné udržovací období než bych technicky vyřešila situaci, prostě překlenovací období, to bych zvládnout musela. Nezhmotním koně někam jinam jen tak. Ale dlohodobě (rozuměj do konce koňova života) je to zcela nereálné.

Mít plán B je samozřejmě ta nejlepší věc, o tom žádná. Pro případ, že by se něco stalo se mnou, tenhle plán mám, doma jsou schopni se dočasně postarat, plus mají instrukce a kontakty, kam volat o pomoc, kdybych byla indispozičně mimo delší dobu. Ale na situaci, kdy bych já zůstala úplně sama na ty koně, žádný plán nemám. Jen ty kontakty, které můžou být k něčemu a taky nakonec vůbec nemusí, protože oni toho lidi rádi hodně naslibují, když se nic neděje a pak když přijde na lámání chleba…víme…

Tak rozhodně víc pozornosti vyžaduje ta velká. Na tu se opravdu musím pekelně soustředit, co dělám, kdy to dělám a proč to dělám. Pokud se tedy bavíme o nějaká práci a ne povalování se v polích, které mmch vzniklo takhle, že jsem telefonovala, plně se jí nevěnovala a najednou se naplo vodítko a vona nohama vzhůru, že jo. Prostě jsem v tu chvíli neuhlídala situaci. Tže když jdu ven s velkou, vracím se myšlenkově celkem vycuclá. Kdežto s malou spíš mentálně relaxuji a vyfluslá jsem fyzicky😄. Což je i jeden z důvodů, proč je beru zvlášť, s malou chodím vždy, když jsem totálně nas*aná z práce a mám nutkavou touhu někoho oddělat. Malá mě z toho vyléčí za pět minut, kdežto tu velkou bych asi vážně přizabila. S tou v takovýhle emočním stavu (svým) nemůžu pracovat vůbec.

Jako, obě máte pravdu v tom, že prodej si nějak technicky nedovedu vůbec představit, neb jsem koně vždy jen kupovala, a ode mně odcházeli nohama napřed. Tže tohle by byla úplně nová situace, a vůbec nepochybuju o tom, že by kvalita, nejen koňolidstva, šla někam kupředu. Spíš mám opačný pocit, prostě když na to není apka a nemá to tlačítko sdílet, tak … 🙄Malou výhodu mám, že se alespoň občas pohybuji mezi cobaři. Samozřejmě dál moji koňoveti, co mají kontakty, kováři a spol. Neříkám, že je to nějaká záruka něčeho, ale ty kontakty mám, a tohle by byly první lidi, které bych oslovila. Jako Bazoš a spol. by bylo úplně poslední místo, kam bych zamířila, až když už by to nešlo jinak. Reálně pořád doufám, že to s těmahla soudružkama nějak dotáhnu do konce, jako vždycky všechno, ale jak psala Cirila výše, pak se situace změní ze dne na den a veškerý plánování, vize a cíle, můžete spláchnout do hajzlu. Doslova. Nelze se prostě nikdy připravit na všecko. Tže coby kdyby je hodně velká filozofická.

Na druhou stranu, člověk by měl znát (v mým věku určitě) svoje možnosti a limity a z toho vycházet. Tím myslím, jakože třeba vím, že bych NIKDY nemohla být profesí např. učitelka, prodavačka nebo kadeřnice, protože absolutně nesnáším práci s lidma (proti profesím jako takovým nic nemám), tak jsem stejně přesvědčená o tom, že pokud by se ze mě stala “ustájená”, nemělo by to dlouhýho trvání. Ale to jsou jenom všechno teorkecy, co by kdyby. Reál pak může vypadat ouplně jinak. A taky to tak často bývá. 

Byla jsem taky 27 let velmi úspěšnou chovatelkou králíků. A víte kde to je? No, spláchnutý v tom pověstným hajzlu. Po králících mi doma zbyly jenom misky. Ani králíkárnu už nemám a to jsem tvrdila, že ji NIKDY neprodám!

Může být třeba problém i v tom, že já se nedokážu soustředit na obě naráz. Jako celkově neumím dělat dvě věci zároveň a ony jsou ještě k tomu velmi povahově i tělesně rozdílné. Soustředím se na to, co dělá jedna, ale tu druhou nevnímám a pak už to jede. S oběma naráz dokážu pracovat ve volnosti, ale v ohraničeném prostoru, vyslat je obě na kruh, za sebou i proti sobě, to jde, protože na sobě nemají ani ohlávky, že jo, ale když jsme někde venku, mají ohlávky + vodítko/lano/cokoliv. Malá je energická všetečka, co ráda zkoumá terén, takový tahoun, dopředná, velká jde v mých stopách jako nohsled, submisivní, tlačivá. Tohle zkoordinovat nevím jak. Nemám na to asi mozkovou kapacitu😄.

Cirilo, děkuji Vám moc! Máme hodně podobnou cestu! My jsme tedy nikdy nevlastnili takto velký areál jako Vy, byli jsme spíš malí hospodáři, co měli doma jednu kravku, kozu, prase, pak býka, koně. Droboť typu slepice, králíci vůbec nepočítám, to byla samozřejmost, to se počítalo na hejna, ne na kusy😊. Starala se celá rodina, všichni po své práci. Pak umřel děda, táta, babi, zase přišel muž, ale ten jakožto měšťák to bral tak, že pomůžu když můžu, ale dál mě s tím neotravuj. Nicméně přibyl i tchán, tchýně, pomáhali, když mohli, tak se to nějak táhlo dál. Po smrti tchána šlo, slušně řečeno, všechno do hajzlu. Máma taky hůř chodí a už toho moc nezmůže, tchýně se zhroutila, tže jsem všechno dala pryč a nechala si jen ty koně. Je mi naprosto jasný, že pokud se něco stane s někým z nás, co zbýváme, je to konečná. Navždycky. Já už sama balík nenakulím, nejsem s ním schopná kvůli zádům manipulovat ani v seníku, rozuměj, otočit ho kam potřebuju a postavit ho na místo, kde ho potřebuju. Tže kdyby se něco reálně stalo s chlapem, končim ze dne na den. Ani soused nepomůže, je taky chabrus na záda a jinak tu kolem máme samý lufťáky, co tu v zimě vůbec nejsou, nebo důchodce 75+. Tže hotovo. U nás v obci, nebo blízkém okolí, koně nikdo nemá ani nikdy neměl, tady byly ve vzdálenějším okolí vždy jen sportovní stáje, což je něco, čemu se vyhýbám hodně velkým obloukem, tahle sociální bublina mi absolutně nesedí. Taky jsme si vždy žili tak sami pro sebe a pro ta zvířata samozřejmě. Já jsem do JK chodila na škole. Dva roky, měla jsem z tama svého prvního koně. Jako jasně, něco mi to taky dalo, poznala jsem ruch stáje, vyjela na závody, jako čumil, oška i béčko, ale v reálu bych se tam nikdy nevrátila, tohle prostě není můj styl, tže při představě, že s flekatou putuju na nějaké takovéhle místo, se mi navaluje. Nehodím se pro to. Byť je to pohodlné a zjednodušuje to život. Pokud Vy jste to nesla těžce, já bych to asi nedala vůbec, mám takovej pocit😟. U nás je to s ustájením celkově dost mizerný, reálně nic moc neodpovídá tomu, jak chovám koně já a naopak právě já jsem byla žádána o ustájení, což o něčem taky svědčí, ale já touhle cestou jít nemohu. Mrzí mě, že takovýhle areál, jak popisujete, není využitý a přichází o svůj potenciál, ale s tím my dvě těžko něco uděláme…

Vůbec nepochybuju o tom, že byste to dala👍! Já jsem v tomhle sralbotka. Po začátku, když jsem je měla, tak jsem je zkoušla venčit společně na vodítku, právě v rámci úspory času a taky toho, že velká byla sice tělesně velká, ale jinak mimino, od malé se učila a malá jí dělala vodícího koně, to fungovalo chvíli. Nejlepší samozřejmě bylo, když jsem měla pro malou vodiče, velká to pochopila a džela se těch před námi. Jenže pak překvapivě dospěla a role se obrátily. Letos už je vlastně dospělá a malou děsně masí, když je vedu z výběhu obě sama, malá musí jít přede mnou a velká za mnou, jinak se reálně perou mezi sebou, velká po ní neustále kouše, kamkoliv, do zadku, po hlavě, malá po ní kope zadky. Nejdou po mě, mě nikdy nic neudělají, to mají prostě mezi sebou, zařvat nestačí, to pomůže na chvíli, tže si reálně nedovedu představit situaci ze sedla, kdy se malá před velkou bude snažit utéct a já budu sedět nahoře. Uznávám, že tohle je prostě problém chovu dvou koní různých plemen, které byly v podstatě násilně člověkem dány k sobě. Obávám se, že jedna druhou by si jinak nevybrala. V prostoru fungují, malá je podřízená a velkou všude následuje, ale drží si odstup a zónu úniku, kdyby náhodou. 

Jo, někdy je fakt, že splněný sen se během času prostě může změnit v noční můru😄, což říkám trochu nadsazeně, ale reálně se to prostě může stát. Myslím si, že u mě je to dané tím, že koně mám doma od školy a co si budem, volnočasový fond studenta a člověka zaměstnaného na plný úvazek, to je jak nebe a dudy. Někdy se sama sebe ptám, kam se ten čas pořád ztrácí, že není, že dřív jsem toho zvládala daleko víc a ještě se u toho usmívala. Tže, když se mi ještě snaží někdo vysvětlit, že by se ty koně měly víc hýbat, vím, že má pravdu, ale asi bych to potřebovala v reálu názorně předvést🙄.

Pokud to není tajné a není Vám to nepříjemné, co bylo pro Vás tím spouštěčem, že jste koně z domova přestěhovala do ustájení? Ptám se proto, že jsem to poslední tři zimy zvažovala také, byť i třeba jen na tu zimu, ne nutně nafurt, a do rozhodování se pochopitelně zapojila celá rodina, u které jsem se právě domnívala, že jsou jim koně v zimě nejvíc na obtíž, protože prostě potřebuju víc pomáhat, abych se fyzicky nesložila úplně. Překvapením pro mě bylo, když mě jednohlasně přehlasovali v tom, že buď koně doma nebo nikde, že dokud to budeme zvládat, že mi pomůžou, což se taky děje, a že jsme doma vždycky hospodářství měli, což je pravda, tže nebudeme dávat peníze za to, aby kůň stál někde na cizím, a tam žral seno. Že nejsme z paneláku (tam jiná možnost není, do kočárkárny to asi nenacpu, že jo) a fakt je, že já nesnáším dojíždění. Úplně mě dusí i dojíždění do práce, tže při představě, že bych se ještě měla dopravovat XY km po práci za koněm, by mě jeblo. A nemělo by to dlouhýho trvání, nehledě na ty věci co píšete - mám tlouštíka a těm se pořád málo vychází vstříct (tedy v mé lokalitě).

Jak jste ten přechod zvládla, řekněmě, ve své hlavě?

A i když ta práce kolem nich mě rok od roku zmáhá víc, to že je každý den vidím a můžu se jim zamuchlat do hřívy, mě vlastně pořád drží na nohou👍!

Add sport v TV - nikdy jsem nechápala, že tímhle někdo ztrácí čas? Sport TV kanály vůbec nechápu, ale asi je to tím, že celkově mě TV moc nebere, dívat se na někoho přes obrazovku, jak hází mičudou? Pff, to by mě tak hnulo🙄…

“akoze kobyla sa uprostred prechadzky zvali na zem a zaspi?”

Jo, to že se svalí, je celkem běžná věc, dělají to obě, kdekoliv, ta malá míň, většinou se jen vyválí a zvedne se. Velká zůstane ležet a stoicky kouká😄 a když to vyhodnotí, jako že by to šlo, tak se natáhne, jak široká, tak dlouhá, položí hlavu, přivře oko a někdy jen tak leží, když začně mít trhavé pohyby končetin, tak vím, že je mimo😀. Co ona by se namáhala že jo, život přece není o nějakým stresování😄.

Tak to  je dobrý, Vám koně pomáhají s astmatem, mě zase se skoliozou😊!Velká je taky velice ohleduplná a drží si za mnou odstup, nepředbíhá. Malá? Ta je jak raketa, běhá výhradně přede mnou a do kopce zabírá a popotahuje mě😄. Máto to spolu pěkně sehraný, to se mi líbí👍!

Cirilo, já se obávám, že máme ale úplně stejný problém a stejný typ koně. I když jiné plemeno, ale základní problém souhlasí. Mě vetka nejednou řekla, že management mých kobyl je vytuněný na 1000%, že u mě už prostě není, co vymýšlet a kde ubrat, protože když já reálně “uberu” na krmení, tak vlastně ty koně nebudu krmit vůbec. Což je hovadina, to všichni víme. Výběh je, a vždycky bude prostorově omezený. Tže jedinou možností je přidat pohyb, jiná možnost u nás už prostě není. Máme nastavené dávkované krmivo, protože různé typy slowfeederů, vč. náhubků přes moje koně neprošly, tím myslím nejen koně současné, ale i ty předchozí. Proto dávkujeme, přestože tyhle vymoženosti v podobě všech možných i nemožných zařízení s různě velkými oky doma mám, a ty leží pěkně ve skříni. S malou mini vlastně krom běhu ani nic jiného dělat nemůžu, tady kolem nás jsou jenom pole (tam se zápřahem nesmím) a silnice (tam se zápřahem nechci). Tže jinou možnost než běh, nemám. Faktem je, že s ní mě to děsně baví, má nevyčerpatelnou energii, a já na podzim mívám díky ní kondici jako Usain Bolt😄. S velkou je to horší, jako běhám s ní taky, ona je tak lenivá, že jí v pohodě stačím😄, když mi dojde dech, tak se běh změní v lonžování, ale měla bych víc jezdit a to je ten kámen úrazu. Mě to prostě v sezoně 1-2x týdně stačí, já tu potřebu prostě větší nemám, a vlastně ani moc prostor, protože když jdu 3x týdně s malou běhat, 1x týdně s velkou, 1x lonž, tak pak reálně jdete jezdit fakt jen jednou, protože bez pardonu, jeden den v týdnu i Pán Bůh odpočíval a já už nejsem zrovna dorostenka. Tže jezdit víckrát a ještě zaběhat si s malou je nad moje lidské síly.

Přichvácíno mám už bohužel taky u obou kobyl a moje předchozí huculobeganka byla taky na Metforminu, tři roky před smrtí Cushing jako vyšitej😕, tže Vás naprosto chápu.

Koně mám jako koníček a jako kámošky, tže dostát v jednom člověku všem těmhle potřebám mi někdy přijde až nemožný. Holt tlustý kůň je prostě taky diagnoza a já tyhle obezitky kolem sebe tak nějak hromadím celý život😄.