U nás už je právě volné pouštění slepic zakázáno obecní vyhláškou. Taky je tu ještě několik starousedlíků, co toto ignorují, nám ostatním je to putna, nikdo si na nikoho nestěžuje, ale právě ti, co pouští úplně ven, prostě na sebe berou to riziko, že budou taky třeba bez slepic. Prostě s tím počítají, proto jich mají tolik a když se něco semele, tak jen pokrčí rameny a neřeší to. Taky možnost. Já jsem ráda za naše hybridky s pravidelnou snáškou a nulovými problémy😄.

Jani díky, ale já ho mám, chystám v něm seno, ale delší dobu v něm nevydržím právě proto, že mě pořád slzí oči a teče mi vodička z nosu🤧Prostě jsem furt celá usoplená a hlavně jsem si o Velikonocích fakt dělala iluze, že už to bude dobrý a fakt jsem se tak cítila a myslela si, že už je to za mnou. V momentě, kdy jsem vkročila do práce, tak je to všechno zpět! Nechápu a štve mě to😠

Assil, to jste mi připomněla včerejší odchod z práce. Jdu po chodníku, na zádech batoh v ruce nákupní tašku. Proti mě jdou tři holky, tak 10-12 let, všechny tři čumí do mobilu, uhýbám se, jak to jen jde, stejně do mě ta jedna najede plnou vahou, se slovy uhni krávo (pravila ona) se začnou všechny tři hihňat a následně zase čumět do mobilu. Nechci, aby mě takovejhle materiál živil v důchodu, proto si na něj šetřím sama. Když bych tohle udělala jako malá já, kolemjdoucí by mi zpřerážel hnáty, dnes jsem se bála na to zařvat, neb bych se mohla taky dozvědět, že holčička se necítí být holčičkou, anébrž krabicí od bot, já jí svým křikem šikanuji a krátím na jejích právech. Je to fakt na budku!

Holky, gratuluji oběma! To nejsou zrovna malé úspěchy, ale velké kroky vpřed!

Já mám pocit, že se z toho svýho chcípu v tomhle životě asi už nevyhrabu👎, jak jsem to na začátku března tak pěkně rozjela, tak se mi to teď pěkně zastavilo a nemůžu s tím vůbec nic dělat. Jenom když ty koně každodenně odchlupuju, tak mám pocit, že to je moje poslední hodinka, já prostě nic neudejchám a hlavně furt kejchám a smrkám, tže fakt bezva…No jako cobce to určo neva, to je tak totální salámistka, že čím míň se hejbe, tím víc je spoko, ale ta malá prudna od vyzkoušení postroje už druhý týden stojí ááá prudí. Já se pudu někam vodpicnout asi!🤧

Efe, taky marně vzpomínám, kdy jsem si naposledy klusala lesíkem? Jako jo, loni když jsem zkoušela nové sedlo, tak jsem v něm i zkoušela naklusat, flekatá to pochopila a bylo to fajné, ale to bylo jen párkrát a na pár metrů. Mám z Vás radost🤗!

Nesnáším kohouty právě proto, že dobře pětadvacet let jsem musela strávit v jejich přítomnosti👎. Kdysi jsme měli mraky slepic a pouštěli je na dědinu, jako všichni ostatní a kohouti je strážili a vodili domů, tenkrát byl kohout celkem praktická věc. Ale stejně mě každý ráno nas*al, když ve tři hodiny po půlnoci začal řvát. Nyní vůbec nechápu, k čemu by mi byl, slepiček dva páry na uzavřeném prostoru, kam se žádný predátor nedostane. Akorát by užíral a otravoval slepice, které by na omezeném prostoru neměli možnost útěku. A hlavně tu nikdo neřve v časných ranních hodinách, slepice pouštíme beztak nejdřív kolem sedmé ranní a to i v létě, v zimě dýl. Vím, že teď zním jako typickej Pražák, ale kohoutí kokrhání mě prostě zrovna do extáze nedostává. Naštěstí tady u nás už má drůbež málokdo a kohouta skoro nikdo a vzdálené kokrhání je mi putna, ale když to zařvalo za zdí od ložnice, to by mě čert vzal👎😠

S predátory jsme nikdy neválčili, přestože tu jistě jsou, myslím, že každý chov lze zabezpečit tak, aby nebyla újma na stranu chovatele, ale bohužel to někdy není levná nebo úplně jednoduchá záležitost. Naši sousedi mají 40 slepic a pouští je do polí, ztráty mají pravidelné, ale protože odmítají slepice jakkoliv zabezpečit, s úhyny prostě počítají, to je daň za svobodu, podobně jako u polovenkovních koček.

Balu o instalatérovi mi ani nemluvte! My tu máme snad jednoho na celý okres a ten je úplně vyřízenej. Už jen dovolat se mu! Naštěstí bydlí vedle v obci, tže my, když to hoří, tak to řešíme tak, že sedneme do auta, prostě ho přepadneme doma, dovezeme k nám a stojíme nad ním, než to udělá. Jinak bychom se nedočkali nikdy. Na větší akce, kde si musí objednat materiál a i práce je nadýl, tak čekáme průměrně 6-12 měsíců. Poslední akce s ním byla loni v prosinci, doufám, že ho teď hodně dlouho nebudeme potřebovat. A on asi doufá v to samé😄!

Jano, přesněě😄točí mě to hekání!

Mě cestování vůbec neláká, resp. je mi to úplně ukradené, proto ani neumím komukoliv závidět, že někde byl. Já bych tam stejně nejela, i kdybych měla ve štrozoku 10 mio😄, prostě moje zájmy jsou úplně diametrálně někde jinde než řekněme u většinové populace, ale to je v pořádku, poněvadž každý jsme jiný. Hanzelka ani Zikmund ze mě holt nikdy nebude a nechtějte vědět, kolik stála moje kuchyně na míru, ta by Váš výlet do Asie spolkla několikrát😄!

Co se týče rekonstrukce, tak jsme dokonce několikrát pořádali “dny otevřených dveří” pro přátele a známé, kteří se také chtěli do něčeho takového pustit a hledali inspiraci. Nikdy jsme nic nekouladouvali, protože na nic nikdy nebylo vydané žádné povolení, tak nebylo co kouladovat, tak abychom se neochudili, že jo? To mě bavilo velmi😀.

Balu, obávám se, že vesnice, tak jak si je pamatujeme, už prostě nejsou. Čest výjimkám, samozřejmě! A s řemeslníky je to přesně tak, jak píšete. V rozmezí 2006-2008 jsme dělali rekonstrukci stájí, byl to náš první velký projekt, tedy vlastně druhý, po výměně střešní krytiny před tím. Dělal nám to starý zedník z obce nedaleko. Je po smrti. Když jsme předělávali obytné, byl tu jiný zedník, muže kolega z hokny, už nemelouchaří, ani pro kamarády. Pak tu byl třetí zedník na dokončovací práce a fasády, sice známý známého, ale už pěkně za full cenu. Tesař, truhlář, oba známí, spolupracující s námi už léta, živnostníci, žádná sleva se nekonala a byli jsme rádi, že to udělali. Dávno už neplatí, že “dojdu do hospody a seženu tam všechno”. Důchodce, co nám dělal schody do patra zemřel měsíc poté, co je dokončil. A takhle bych mohla pokračovat dál.

JanaJana - tak to je bez diskuze! Moje drahá tříčtvrtka kdysi prohlásila, že novostavbu typu 2+kk na placato na zeleným postaví i mentálně retardovanej, co vylez ze sedmý třídy😄! Na tomhle nic není! Starý barák, ať už vlastní nebo koupený, to už je vyšší level. Novostavbu, tak jak se v současné době projektují a staví, bych nechtěla ani zadarmo. Vždyť je to jen byt postavený na trávníku, bez přidané hodnoty, ale zato často se sousedy ze všech 4 stran a nulovým soukromím…děkuju pěkně.

A ano, “žít” je pro každého něco jiného, vůbec nezazlívám ani nezávidím nikomu, kdo stavěl/rekonstruoval a zároveň se i rekreoval. To je v pořádku, když to obojí utáhne a je s tím v pohodě. Co mě točí, je to, že pak se dozvím, že - no jo, ale vy máte tohle a tamto a my na to nemáme, to si nemůžeme dovolit. Já - tak proč jste byli na 10 dní  v Alpách s dvěma dětma all inclusive? Protože jsme museli…jo aha…🥱

Vidím to obdobně, jako uživatelé nade mnou. Bydlím 100km od Phy, za prací tam nedojíždím, přesto i tuto vzdálenost lidé nejen z naší obce jezdí, nebyla bych první ani poslední. V posledních cca 5ti letech bylo v naší obci na prodej několik starších domů, v udržovaném stavu, žádné ruiny, většinou po důchodcích, kteří zemřeli a buď příbuzné neměli a nebo ano a dotyční to obratem prodali. Všechny s cenovkou do max 4mio. A hádejte, kdo je koupil? Mladí? Kulový, zase další důchodci, nebo lidi těsně před důchodem. Nevím, někdy mám pocit, že dneska to má mokrý maturitní vysvědčení a už by to chtělo byt v centru Prahy a BMW k tomu. Jsou možná jednotky procent, kde to takhle funguje, ale určitě ne u většiny. My jsme rekonstruovali dům od r. 2002 do r. 2020, všechno za cash a bez hypo. Teď jsme vysmátý jak leča, ale halt jsme za tu dobu nežili (jak jsem se v mezičase dozvěděla). To prý znamená, že jsme nedovolenkovali, nebrázdili zábavy, kulturu a restaurace, ani žádné jiné akce, což je prý strašné utrpení. No asi jak pro koho?😏Sice jsem nebyla v Karibiku, ale mám vlastní střechu nad hlavou. Co je víc?

Fíkovnice a to jsi ještě nebyla u nás! U nás má každé zvíře základní výcvik a to včetně chlapa😄. Výcvik se přizpůsobuje živočišnému druhu - slepice nemusí umět piafu jako kůň, že jo🤪Ale kocour, resp. generace kocourů, má vždy pevně stanovená pravidla, když se vyskytuje doma. Venku ať se třeba přerazí, ale pak ať si nechodí stěžovat, že jo😛? Doma má svoji židli, svůj roh gauče, kde má lehací hadr, svůj pelíšek na zemi. Po zemi se může pohybovat svobodně, ale tam to končí. Šplhání po kdečem se netoleruje, kočka na lince nebo v záclonách je absolutní tabu, na stole - neexistuje, postel? OMG! Nikdy, od toho má ložnice dveře a ty maji kliku. Chápu, že u bytových koček takhle uvažovat nelze, ten náš se vybije venku a doma pak už jen hledá něco k snědku a místo k odpočinku, ale přesto nesouhlasím s tím, že kočku nejde vychovat. Jde, ale musí se chtít a musí mít kočka dost podnětů na vybití baterek. My jsme měli vždycky všechny kocoury spíš jako psy a nebylo to plemenem nebo povahou dotyčného soudruha, ale naší pevnou rukou💪! Ale jinak jsme úplně normální😄😄!

Buggyro ty kočky jsou mňaukézní🤗Náš soused krmil dva toulavé kocoury, už jsou tam tři, tak se to u nás taky pěkně rozrůstá, ale my jsme rádi.

No, já teda musím říct, že mě už ten můj chcíp pěkně leze na nervy🤧! Popracovala jsem sice dosti, ale dobrovolně, a když to nešlo, tak jsem s sebou někde plácla, spala do kdy chtěla, spala i po obědě, když to bylo potřeba, a vono to furt nestačí😠! Dneska, když mi v 5:00 ráno zazvonil budík, tak jsem nevěděla co dřív, jestli se jít vy🤮 nebo usmrkat a uchrchlat k smrti. Teče mi z očí i z nosu a už mě to silně neba, teplotu nemám, krk dobrý, ale prostě furt to není ono. Doma jsme se shodli na tom, že to vážně musí být z toho počasí, u nás už je asi 3 týden furt vichr, nedá se před tím nikam utýct a když zrovna nefouká, tak ch*ije. A tak furt dokola. O tom volnu svítilo slunko i u nás, naštěstí, ale foukalo furt. A dnes už zase déšť👎. Včera, když jsem poklízela výběh, což mi trvá cca 40-50 minut, tak za takhle krátkou dobu klesla teplota z 21°C na 14°C!! Jako pak má být člověk zdráv, z takovýchhle výkyvů🤧! Jdete ven pomalu v tričku a vracíte se v zimní bundě…

Pro zasmání ze života. Odčervit minihorse není totéž jako odčervit normal horse😄! Minihorse vám totiž nastaví zrcadlo a jasně vám ukáže, kam patříte…

Část první. Otevřete box u normal horse. Dáte očichat tubu s pastou v pravé ruce, v levé ruce se vám skví pamlsek. Protože jsem ze zásady nepamlskovač a z ruky nekrmím, už jen tohle je zážitek. Levá ruka nabízí pamlsek, pravá umisťuje pastu do koutku huby, kůň bez ohlávky to bere všechno zároveň, v půlce tuby dám pauzu, ať se tím nezadusí, nabízím samotný pamlsek a pak pokračuji ve scénáři. Tuba je prázdná, kůň dostane další pamlsek a napít a všichni jsou spokojený.

Část druhá. Otevřete box u minihorse. Dáte očichat tubu a ukážete pamlsek. Mini na vás čumí a říká, že ten chleba si vezme, ale tu tubu si mám strčit do p*dele. Dáte mu čas. Nic. Pětkrát oběhne box. Jako totální looser ho chcete uplatit pamlskem. OK, pamlsek zkonzumován a tu tubu si mám strčit do p*dele. Jak tam tak klečíte na zemi, dochází vám trpělivost, jste dvounožec, pán tvorstva, tak si stoupnete, chytnete tu malou prudnou věc za ohlávku, nacpete jí tubu až do krku, abyste zjistili, …že jste si nepovolili uzávěr😂😈. Pane Bože, Ty to vidíš! Jak může bejt někdo tak blbej, tlučete hlavou o zeď, minihorse si dává rallye po boxu, když ho znovu čapnete, vyvalí na vás to bělmo a koukáte si face to face, protože už je taky na dvou😄. Přijde na pomoc druhý dvounožec se slovy, že si jde pro holiny a svářečský rukavice, nasadí tomu kravatu a to by bylo aby to nebylo😄 zhroutíte se do rohu boxu, sedíte, dejcháte, po více než dvaceti letech u koní vám to nandal minihorse😄To malý zvíře na vás čumí, jde k vám, vidí, že vyhrálo, anžto si nechá dát tu tubu do huby a sežere to i bez pamlsku ještě než dorazí druhý dvounožec!

Přátelé tohle je definitivní prohra pána tvorstva😄! Poučení zní, když se nudíte, se*te na medvídka mývala, kupte si minihorse, ten z vás udělá debila za pět minut a jasně vám ukáže kam patříte - na zem do rohu boxu😄! Ale mám odčerveno! A jediná krev, která byla prolita, byla moje vastní, chybí mi kus kůže na prstu a jediné pošramocené ego bylo taky to moje…

Doron, držím palce! Mám obavy, že vím, jak Vám je!

Žínko, určitě znáte takový ten pocit, že když vás něco baví, tak se do toho kolikrát tak zažerete, že najednou nevnímáte bolest nebo jen blbou náladu a jedete na plný pecky! Mě baví dělat na “svém”, to však bohužel nemohu říct o zaměstnání 👎tam vyloženě trpím jako zvíře, a chodím tam jenom proto, že musím, tže když je mi blivno, tak tam dvojnásob, ale když jsem doma, tak je i chcíp poloviční! Myslím, že rozumíte, i když to možná píšu kostrbatě.

Vím vím, jako už mě to celkem štve, že mě to takhle drží, není to nic zásadního, jen že prostě nemůžu jet na 100%, nic víc. To neustále se střídající počasí je mi hrozně nepříjemný, teď bylo celkem hezky i u nás, ale zase se má ochladit, no co člověk nadělá…

Fíkovnice, jsem ráda, že se bavíš 😉užívej volna! 

Kometo, děkuji! Budu si to pamatovat a poslušně hlásím, že jsem úplně vybitá, jako baterka😜 a už se jenom povaluju 🤗

Edit - Kometo, prosím - svoboda je nabitá, nebo nabytá? Už mi to úplně nemyslí a nejsem si jistá, nemám ráda hrubky ve vlastním projevu😟!

Děvčata nepropadejte žádné panice!😄

Však jsem to sotva udejchala, momentálně chrchlám jak starej tuberák a jsem celá placatá, ale mám radost z dobře odvedené práce. Ono je to s úplně jiným elánem a motivací, když člověk nemusí do zaměstnání, nemusí ráno brzo vstávat a být furt na telefonu a ve střehu! Když je mi ouvej plácnu s sebou na otoman nebo na mez a prostě si dám oraz. A to jsem si tak kolem páté hodiny říkala, že dneska už stačilo, že nebudu nic dělat a najednou se mi nabídla dobrovolně vodička pro minihorse, že bychom mohli jít ven. No, holky už nebyly venku celou dobu, co chcípu, takhle bychom šly ve čtyřech, vyvenčily oba koně naráz, no…Tak jsem vybrala nejkratší trasu, asi 3 km, abychom to udejchaly (vodička taky po nemoci) obě dvě, holky moc hodný, ale asi v půlce trasy se naše mini odepla vodičce z panik karabiny, vůbec nevěděla jak, a z nabité svobody bylo solidní rodeo😄! To, jak dvě dospělý ženský naháněji jednoho minihorse po cca hektarový louce, sledovány cobem, kterej se na tuhle zábavičku zvysoka vyprd a vzal to jako příležitost naplnit si panděro, vidět nechcete😄! Obě uchrchlaný, skorem zadušený jsme ale nakonec zvítězily, kdy jsem prostě vzala coba, otočila ho směrem domů s tím, že ten malej zmetek se přidá. Stádový pud zvítězil, když ta malá bestie zjistila, že je tam sama, to byly fofry, aby nás dohnala! My teda sípem obě dvě, ale tak hlavně, že koníčci měli zábavičku😄! A už nic nedělám, jenom vana a gauč, přísahám!😄