Sardullah, Vy jste to v pár větách vystihla úplně dokonale! Prakticky jste popsala můj život, jak jsem ho donedávna žila - s kárkou do lesa a přivézt domů cokoliv, šišky, větve i větvičky. O loukách a paloučcích nemluvě, naše rodina (dokud byli její členové živi a zdrávi) se tu starala o široké i daleké okolí, sekli jsme prakticky všechna malá zapomenutá místa, meze, štráfy mezi poli, všechno ručně, jediný stroj, který jsme měli, byl traktor s károu, aby se to odvezlo a pak bubnová sekačka, časem přibyl křoviňák. Měli jsme doma prasata, krávu, koně a malá zvířata, která ani nepočítám (slepice, králíky, morčata, kočky, kachny,…..). Okolí bylo díky téhle nekonečné práci krásné a udržované.
Loni jsem musela veškerou činnost ukončit, už to nešlo dál, tže mám jen 1 a ¼ koně😄 a slovy 3 slepice (byly 4, ale jedna to loni v zimě zabalila a našli jsme jí pod hřadem studenou). Seno musím kupovat, abych tady na něj mohla v zimě nadávat, co je to za shit🙄, o tom jak to vypadá na místech, o která jsme se postupně přestali starat, protože prostě nejsou ruce, psát nemusím, vystihla jste to dokonale! No, co víc dodat? Dřív jsem byla bio a eko, jedli jsme, co jsme si vypěstovali a vychovali, stejně tak naše zvířata měla vše domácí. Teď chodím pravidelně do Kaufu a do masny, topíme kotlem na biomasu, máme dva záhonky a trávíme život v práci vyděláváním love, abych aspoň tu 1 a ¼ koně mohla mít. Svět funguje prostě nějak nakřivo, tedy aspoň ten můj…