Příspěvky uživatele

Však to je v pohodě, já to pořád taky vidím na nějaký neuro problém, kde kulhání je “jen” jeden z nespecifických příznaků něčeho jiného, ne problém nohou jako takových. A jednoznačně jsou jedovatky děsný svinstvo, děsí mě pořád, bohužel teď už i v zimě, kdy musím seno kupovat, jako každý jiný, a nemohu ovlivnit jeho kvalitu, což mě mmch neskutečně prudí🙄…ale právě u té myopatie z javorů je jen část příznaků (díky Bohu), ale není to úplně typický obraz, sedí to víc na obecnou toxickou reakci nebo metabolický problém, ale proč a na jaký a z čeho?

Ještě jeden point - kamarádka koupila balík od neprověřeného zemědělce, casnil se, že je to bio eko a já nevím co, z nějaký super eko louky. No možná to eko louka byla - plná ocúnu jesenního☹️, přišli na to náhodou při natahování sítě na celý balík, když se z toho začly sypat divný kytky. Celý balík vyhodili. Bylo to labůžo, a to je ještě štěstí, že si toho někdo všim (jakože ta kytka je ňáká divná), jinak by na to frkli sít  a dali koním do krmelce a když to kůň tahá těma debilníma okama, moc možnosti nemá…

Zatím se ubírám myšlenkami stejným směrem jako Buggyra, ale co mi na javor klen nesedí, je to, že já sama ho mám na hranici pozemku, semenáčky u nás ještě nevylezly, ale to může být dané lokalitou, je to jen otázka času, ale hlavně kolik by jich ten kůň musel sežrat, aby to zapůsobilo takhle? A proč by to dělal? Jana na rozdíl ode mne netýrá koně hlady a dávkovaným krmením na deka. Já koně držím u huby s veškerým přísunem potravy, tže vím, že hlad prostě mají a mohli by to hlady sežrat, přesto to nežerou ani hlady, občas (v min. letech) tam najdu nějaký vytažený ze země a nechaný tak, tže i když vím, že schopnost rozlišovat jedovatky se u domestikovaných koní prostě ztrácí, zas takový debily bych z nich nedělala. A jestli to tam nějaký z mých koní požil, což je celkem pravděpodobný (beganka byla jako bio kontejner) a semenáčky se tam na jaře v její přítomnosti moc nevyskytovaly, takže je asi sežrala, a díky Bohu, nic…Měla jsem teď i v jednom balíku sena vikev ptačí, hodně vikve, není to přímo jedovatka, ale jedlá není. Napřed jsem se to snažila ze sena vyndavat, ale asi po třech týdnech mi prostě došly nervy a vybodla jsem se na to. Každé ráno byla v krmelci pečlivě vytříděná vikev a seno fuč. Tže si prostě pořád říkám, co a kolik by musela ta kobyla sežrat, aby jí to takhle sejmulo?

CK + AST testy z krve svalové poškození odhalí.

😄Tak tohle si nedokážu představit ani teoreticky, natož prakticky😄. To by bylo mrtvejch po cestě😄. Flekyhorse nesnáší, když jde za malou nebo vedle malé, jakože když jde druhá nebo bok po boku, ona musí být prga, jinak nastane klasika - hryzání do zadku té malé, kvičení na tu malou a vyhazování té malé, jak se snaží dát po tlamě té velké. Malá chce jít taky prga a vobě dvě prga jít jaksi nemůžou, že jo. Jo, je to bitva, ale už jsem se celkem přizpůsobila, já s malou chodím běhat ráda, je to bezva ventil, sama bez ní bych nikdy nešla, páč to by mě absolutně nebavilo. Takhle mám aspoň důvod, a pak mám kondičku, a to se všechno počítá👍. I já se potřebuji hýbat!

Malá věc má děsně moc elánu, tak nějak celoživotně, co jí mám. Ty dvě jsou tak nesourodé, že víc to ani není možné, proto s nima odmítám pracovat naráz, protože velká váží každý krok, častokrát se zasekne a přemýšlí, ona je prostě děsná pomalu se valící myslitelka, neudělá navíc nic, co nemusí. Malá je jak raketa, chodí výhradně přede mnou, s čumákem u země jak ohař a hledá nejlepší cestu. Když jí dochází energie, což se stane maximálně jednou za deset let, chodí vedle nohy jak pes, vedle nohy chodí také když se cítí nejistá, nemá ráda (a já taky ne), když někoho potkáme, jako včera, to zaroste do země, schová se mi za zadek nebo se mi nalepí na nohu a čeká než TO přejde. Když se sune za mnou (tak jak by měl kůň správně jít a jak chodí flekyhorse) znamená to, že je nemocná, páč jít prostě nemůže (loni při schvácení jsem to takhle poznala). 

Já si vůbec do zapřahání netroufám, nemám se to od koho naučit, nemám na to propriety, a taky s ní chodím výhradně po srnčích stezkách v zájmu zachování hlavně mého duševního zdraví, protože poslední věc na světě, kterou chci vidět po pracovní době jsou lidi, zejm. děti🙄. S vozíkem bych musela na silnici, tahle představa mě úplně děsí😟. 

Jinak jste samozřejmě srdečně zvána, každý koňák je u nás vždy vítaný, vo tom žádná👍!

Minulý týden jsem teda jako taky začla dělat něco s koňma, poprvé od 17.11. kdy jsme loni slavnostně skončily, jsem vytáhla ty dvě ven. Pěkně od pondělka a pěkně od podlahy😄. Začínala jsem s malou, páč to se prostě musí, začínáme pěkně vzestupně od nejmenšího po největší😄. Pole bylo po zimě takové příjemně placaté a nic na něm, tak že si zaběháme. Čili jsem byla smýkána tou malou věcí, která valila přede mnou, jako když jí jde o život, po prvním půlkiláku jsem hledala svoje ztracené plíce, ještě jako bonus dost foukalo, a na kopci uprostřed ničeho fakt fest, což mého minihorse vůbec neeklovalo, ona chtěla běžet! Když mě dovláčela domu, byla lehce zpocená, ze mě lilo jak z vola, ale hlavně, že byl minísek spokojený😄. Druhý den jsem málem nevstala. Abych si trochu pohonila ego, vzalal jsem na tu samou trasu druhý den i flekyhorse, bylo mi jasný, že skrzevá tukový obal tady ta energie nebude tak žhavá, a tak že jí prostě trhnu. Flekyhorse mi na poli nabral třistazmísta, tže jsem se zarazila patičkama do hlíny, nechala lonž až na doraz a prostě čekala, než ji to přejde. Jak jsem očekávala, netrvalo to dlouho! Sádlo jí začlo tlačit na mozek a za chvíli už jen funěla a potila. Tak jsem se rozběhla, koukala na mě jak z jara, ale běžela taky. Vypadalo to, že exituje, a že budu muset volat jeřáb, traktor a kafilerku, tak jsem to nechala být a domů jsme se sotva doplazily. Obě. Druhý den jsem chtěla jít na neschopenku, vůbec mě ráno neposlouchaly nožičky, ale pak jsem se pochlapila a do práce dolezla. Odpoledne měli koně volno, ehm tedy já jsem měla volno…a zoufale jsem se držela kolečka a lopaty, abych aspoň ty bobky sesbírala. Ve čtvrtek pršelo, díky Bohu😄! V pátek mi zorali pole🙄, tže jsem byla smýkána minihorsem po škarpách, než jse našla slušnou ouvrať, kterou se dalo celé pole obějít👍, minihorse valil ouvratí a já za ním. Pak jsem večer jela s máti do Kaufu, páč tam byly nějaký akce a usnula jsem u nákupního vozíku, tsss😏…V sobotu šel do akce flekyhorse, který byl pro změnu vláčen tou samou ouvratí a pak lonžován na louce, kam se nám podařilo proplazit. Včera mělo pršet, buhužel nepršelo🌧️, tže mě minihorse smýkal na louce za barákem, protože jsem řekla, že dál už nejdu…

Za minulý týden jsem zhubla půl kila, jsem lehká jako pírko, nožičky se mi třesou, mysl je čistá jak lílium. Minihorse je skvěle šlank a šik, protože když jí chválí i kovář, to už něco znamená!! Fleky horse funí a potí se jako vrata vod chlíva, břicho se jí zatahuje. Začínám všřit, že my to dáme! Počítám, že až fleky horse uvidí sedlo, raději umře😄. Dnes prší, díky Bohu😄, mohla bych mít volno…

Taky si vzpomínám a taky by mě to zajímalo! O některých věcech (jak a čím léčit po doma) jsem se opravdu dočetla až tady a samotnou by mě to nenapadlo, tže si to určitě ráda přečtu!

Buggyra:

Jsem napsala krásný velký příspěvek o svém nádobí a nábytku a tak vůbec, ale bohužel spadly diskuse, takže se to sem nepřifařilo. 

Tak jen zopakuji závěrečné moudro, se čtením knih si počkám na důchod. Nebo na apokalypsu. To druhé je pravděpodobnější.

Jo, mě to spadlo taky, naštěstí jsem neměla nic rozepsáno!

Volím jednoznačně apokalypsu, ta by mohla přijít dřív a až přijde, já jsem připravená😀! Ráda bych tohle napsala i o důchodu, ale už jen věta “až přijde” zní jako ze sci-fi filmu😄.

A to si vemte, že jsem jako děcko obě babičky upe nemusela, páč mě furt do něčeho nutily, a aby se to nepletlo, tak mě každá nutila do přesného opaku toho, co chtěla ta druhá😄. A děcko aby se v tom vyznalo! Každopádně, čím jsem starší, tak vidím, jak moc se jim podobám, možná víc než vlastním rodičům, však se říká, že se dědí ob generaci a geny prostě neo*čiješ😄. A co jsme nejvíc nechtěli, tomu se nejvíc podobáme!

Buggyro, Vy jste ale o level výš! Vy máte sekretář😄! Bacha na to😄! Moje máma ho má taky, přes celý obývák, a přesně v něm už je asi padesát let naskládaný nádobí😄. A protože, když jsme se stěhovali s mojí tříčtvrtkou do druhé půle domu, přesně tam, kde bydlela kdysi babička Jekyll (ta háčkovací), a já chudák nevdaná, ouplně bez výbavy, jsem pravila, že nepojedu do Ikey, ale stačí mámin sekretář, jsem jí to tam prostě vybrakovala, málem jí z toho vodvezli, ale teď musí sama uznat, že nádobí je fakt k něčemu, neb se denně používá! A k tomu přeci nádobí je! Jediný, co mi nedala, byly nějaký křišťálový skleničky (jsou stejně na kekel, když to nemůžete šoupnou to myčky) a hlavně Crystalex máme přes kopec, tže není co řešit. Pak tam zbyly ještě nějaké mísy a omáčkovníky (absolutně nechápu, k čemu je tohle dobrý). No každopádně je to retro, nějaký retro nádobí máme ještě na půdě, kam to přede mnou schovala, ale já jsem si na příští rok naplánovala foukaný izolace, tže se půda bude muset vyklidit, tže hádejte kam půjde retro nádobí? JJ, já vím, ta neúcta k syslení mých předků mě jednou přijde draho😄…

Já mám dům po reko, tže většina je nová, jako nábytek a tak, ale všechno je od začátku vedené v minimalistickém duchu. Např. v obyvču mám jen sedačku, konf. stolek, stojací lampu, telku a knihovnu, páč jsem knihomol. Na to trpím. ale jinak tu žádné kusy nábytku nejsou!

Ano, podotýkám, že to bylo v roce 2015+, přiznám se, že detailně už si to prostě nepamatuju, byly to normálně lidské tablety, vím, že jsem jich dávala asi 6 kusů do jádra, možná víc, tohle už prostě nevím. Bylo mi tenkrát vysvětleno, že je to v podstatě lék na obezitu/cukrovku, kobyla IR byla, Cushing se teprve velmi nenápadně rozjížděl, spíš to bylo takový tušení než diagnoza, protože z krve se tenkrát nezjistilo nic, ale kobyla začínala mít typické projevy (špatná, dlouhá až vlnitá srst, která se držela až do července a v srpnu už začla nasazovat zimní v úděsné kvalitě, pak se začla propadat záda a dělat se hladový jámy, atd..) Diagnostikován ofiko pak byl až o nějaké tři roky později, když už nebylo pochyb, vo co tady de. Prednisolon už jsem pak nechtěla, protože koby bylo ke třiceti rokům, krom metabolických projevů přestávala chodit, v posledních dnech už nedávala ani přesun z výběhu do boxu (asi 200m), což byl pro mě signál to ukončit. Kůň, který má metabolická onemocnění, nemůže se pohybovat, tudíž se mu málo pohybují střeva, a ucpává se, a táhne mu na třicet? Bylo to pro mě to nejtěžší rozhodnutí, protože se jednalo o mého koně number one, ale možná právě proto nelituju toho, že jsem jí netrápila dál. Ona si to nezasloužila. Ale to jsme od tématu Verun moc odbočily😊, tohle si jí doufám týkat nebude!

Kdysi dávno jsem měla babičky. Každá babička byla úplně jiná, vlastně byly jako Jekyll a Hyde. Babička Jekyll mě už od velmi útlého věku vedla k ručním pracem, se slovy, že zažila válku, mě učila nic nevyhodit, a z každé nitky něco ušít, uplést nebo uháčkovat. Ve věku asi deseti let jsem uměla zašít kde co a háčkovala velké plédy na postel. Když jsme ve škole měli ruční práce, řekla jsem úče, že těchhle volovin se účastnit nehodlám, páč umím šít i háčkovat lépe než ona. A šla jsem si raději číst…Babička Hyde mě nevedla k ručním pracem, se slovy, že taky zažila válku, mě naučila všechno vyhodit, použít jen to potřebné a vedla mě k absolutnímu minimalismu. Když jsme ji pak dávali do rakve, chudáka babičku Hydea nebylo ani do čeho obléci, protože ona všechno tak dokonale zrecyklovala, že prostě měla reálně jen to, v čem umřela. Když jsem se předčasně ve věku sedmnácti let stala hlavou rodiny, musela jsem uvažovat jako chlap, a ne si po večerech štupovat fusky. Stal se ze mě stroj na vydělávání peněz s chladným uvažováním a minimalismem dovedeným ad absurdum. U mě doma to vypadá jako ve špitále, žádný poličky na sarapatičky, infantilní blbosti, stejně tak jako nevedu ubrusy, závěsy, koberce, vázičky a jiné dekorativní pičičmundy. Babička Jekyll prostě usnula a spí. Ovládá mě babička Hyde. Ale vím, že Jekyll se jednou ozve, aspoň tu sukni bych si mohla uháčkovat jako Efe (je totiž nádherná a je to origo kus👍 sukně i Efe😄). Já už prostě chci být rentiér, nebo v důchodu, nebo kdekoliv jinde, jen ne v práci, abych mohla nechat obě babičky zase žít vlastním životem a to bude přátelé schizofrenie jako prase😄😄!

Stávalo se mi totéž u mé staré huculobeganky a přesně v tomhle předjarním období. Po zbytek roku ne. Fakt ale je, že já jsem to u ní zpozorovala až v jejím vyšším věku, tj. 26 let plus, byla obézní a začínal se u ní pomalu projevovat Cushing, vet mi tenkrát řekla, že je prostě metabolicky a hormonálně rozhozená, proto vemínko takhle reaguje, drmek jsem dávala, žrala ho normálně, pomáhalo to na to vemínko, dostávala pak i Metformin na Cushinga, tak se stav trochu upravil, ale holt s věkem to pak šlo už všechno do kopru. Vemínko také bylo normální, beze změn, ne ztvrdlé, normálně se nechala oddojit, bylo jí to příjemné, a aspoň jí to neteklo po nohách. Problémy s trávením a kolikami měla taky, ale ne v takové míře, jak ta Vaše koby. Já jsem to brala tak, že když koni táhne na třicet, musím už počítat s lecčím. Ale předpokládám, že věk koně nebude Váš problém. Pokud vyšetření chystáte, tak je to nejlepší cesta👍!

Ano, znám osobně, po telefonu, i delší mejlové konverzaci různé lidičky odtud. Někteří odtud mi skutečně velmi pomohli, i v osobním životě, nejen v tom koňském, a toho si velmi považuji! Dnes to není samozřejmost! Horsana je zaneprázděný vet, přesto sem chodí a dává rady zcela zdarma. To taky není samozřejmost! Zdejší koňokomunita mi přijde fajn a lidská, rozhodně i ti, co osobně neznám. Proto sem ráda chodím.

P.S. musím teda dodat, že náš cob u nás opravdu psychicky velmi vyrostl! Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale když vzpomenu na to nablblé bojavé telátko, co mi sem vypustili, co chodilo za minihorsem jak na vařený nudli, tak teď je to dáma největší, malou furt šikanuje, ta si nedovolí ani uprdnout (tohle se mi nelíbí, ale prt s tím nadělám, je to jejich hierarchie), no prostě bude jí sedm let, už je konečně dospělá, po všech stránkách, tak si malou maže na chleba. K lidem je pořád stejná, ale koňsky sakra vyrostla!

Jo, to mě když včera vet řekla, že té malé můžu podstrojit, jako v tom slova smyslu, že je jí jasný, že venku s tím nic neudělám (tam dostanou ráno 4kg a na noc 6,5kg obě dohromady), stejné seno, stejné kvality, rozdělené do dvou krmelců, tam není co vymýšlet, ale na boxe, kde jsou každá zvlášť, tak té malé můžu dát víc sena a kvalitnějšího, zatímco té velké míň hnusosena, ideálně smíchaného se slámou, tak mi zůstala huba dokořán. Slovo “podstrojit”, to je taky ve slovníku?😄Každopádně logiku to má, venku už jsme tohle zkoušeli taky, a byl to bohapustý nesmysl, protože velká malou vyhnala od toho lepšího, to sežrala, a pak si šla na to svoje hnusný a malá tloukla špačky, že jo…V boxu na sebe nemůžou, tže malá má víc, aby se zatahla a velké tam hodím nějaký blivec se slámou, ať si poradí!

“Tlustšího poníka (optimální kondice, žebra hmatná) necháváme dívat přes ohradu, jak to hubenému chutná”

Tak tohle je ale normálně na KVS😄, to je psychický teror obézních koulí, to se řeknéé😄

Tak to má černej zřejmě dobře posílené CORE, nebo dobře posílenou mysl😄. Moje cobka je upe marná, ta je schopná si rozbít déržku v červenci na rovným asfaltu🙄. Njn, prostě cob, je tankoidní, když v pondělí začně otáčet ten svůj kombajn (rozuměj zadnici), tak je pomalu středa a furt není hotovo… Mě se za cestu do stáje rozmázne klidně několikrát, prostě si přisedne na prdel a zmateně kouká, cože to? Než u tohodle plemene dojde pokyn od nohou do mozku, trvá to i týden😄, tže s tou teď někam vyrazit, tak budu volat hasiče s vyprošťovákem🙄. Dáma, to je jiná, s tou by to šlo, ta používá takovou tu věc přidělanou na krku (hlavu) a pokyn od nohou jde celkem rychle.

Ona však ve své mysli už dávno arab je😄! Protože, co aktuálně předvádí za prostocviky na tom mokrým sněhu, z toho zůstává zdravý rozum stát! Akorát, že s těmi špeky to vypadá spíše komicky než arabsky😄. Jako upřímě, mě už ta zima, a ten sníh zvlášť, totálně leze krkem, protože když už se koni chce něco dělat, mě se chce něco dělat, tak ale všude leží ten blivajz, aktuálně smíšený z bahnem, tže se vám nohy rozjedou v tu ránu kdekoliv. Včera u nás připadlo 34 cm mokrých sra*ek, cesta do práce, která obvykle trvá max 20 minut, trvala hodinu, a to jsem byla ještě ráda, že jsem jako jedna z mála dorazila vůbec, odpoledne 5°C nad nulou a všude potoky a rybníky sra*ek. Tohle snad nemůže bavit nikoho. A vzhledem k tomu, že jsem se ze svých obvyklých 60ti kg vyžrala na nějakých 63 kg a dělá se mi OTP (rozuměj “okrasný tukový prstenec”) kolem břicha, potřebuju taky potit krev, takže jsme na tom s tou špekaticí upe stejně. Nutně potřebuju jaro a prostor a míň hadrů na sobě a tak vůbec…😄

Hlásím, že včerejší vet prohlídka spojená s očkováním proběhla úspěšně! Výsledek u malé Dámy je ten, že mám asi zdravého minihorse! Může se tohle vůbec napsat, nebo říct nahlas? Aby dneska pro změnu neměl můj minihorse jedno voko, pět nohou a dva ocasy? 😄 Očičko je zhojené, sarkoid je zhojený, jizva se každý den zmenšuje, po loňském schvácení ani památky, kopýtka cajk, máme termín na zuby, a její kondice je parádní, i nějaký to žebro bylo😄! Na to, že má zimní kožich jako medvěd, tak to hodnotím známkou vynikající. Věc s fleky je také zdráva, břicho je menší a zataženější, tukový hřeben méně znatelný, nicméně množství tuku kolem žeber a lopatky je pořád fujtajbl. Dost tam toho přebývá, žebra nehmatná i srdíčko prý přes to sádlo bylo málo slyšet🙄! To zvíře reálně žije na 10ti kg sena / 24 hodin celou zimu a má sádla na deset minihorsů🙄…Hodnotím za tři, možná za čtyři! Tže plán na jaro je takový, že s malou budu chodit na lehké kondiční běhání, abych si vyčistila hlavu z dementního zaměstnání, páč u toho se nemusím na nic soustředit, čistím tělo i mysl a moc mě to baví, a velká bude potit krev. Včera jsem jí to sdělila, čuměla jak péro z divanu😄.