Odpověď na příspěvek uživatele megi-the-pes z 07.09.2024, 19:08:13
S cizinci je to problém většina Policie nebo revizorů není dostatečně jazykově vybavena, tak dané případy neřeší a kontrolám cizinců se vyhýbají. Museli by se naučit rusky a to v současné době není žádané (a většina jazykových škol ani nenabízí.) Navíc by to p. Rakušana moc nepotěšilo.
Odpověď na příspěvek uživatele Fikovnice z 07.09.2024, 14:45:30
Jani, ty kočičí spirálky máte - plastové pružinky (jedná se o nějoblíběnější hračku mého Igina) - pak má rád takové ty hračky typu vážky (kdy mávátko má průhledná křidélka.) a dalším hitem je papírová krabice (je jedno, že krabice 25X25 cm a můj kocour má 6,5 kg on se tam vejde.)
Kliminek má rád zase všechna mávátka s peříčky, šustící míčky, hračky z aktinii stříbrné….
Žerou Vám v současných vedrech míň? Pozoruji to především u malého, vždycky když jsem jen zamávala kapsičkou už byl připraven jí celou sežrat, a nyní tak pětinu nechá. K snídani si vždy kluci dají trochu granulek, ale teď si malý nedal a ve výsledku tam moc čekal na oběd, že ho zhltl a celý ho vyvrátil. (neboli chtěl porci ještě staršího, jelikož ten si vždycky oběd vychutnává a jí pomalu příkladně z talířku.)
viz. foto - jedná se o vlastní kombinaci - kombinace dvou koberců. spodní část kočičí koberec od Trixie, vrchní část koberce z Amazonu bez konkrétní značky. ( Trixie koberec má málo děr, ale spodní část má protiskluzovou vrstvu a tím pádem neklouže.)
p.s. jinak po dlouhé době jsem koupila mávátko v Bitibě a větší šunt jsem neviděla - nekupovat mávátka o Tiaki (obě dvě, která byla koupena jako odměna malému za odvahu, jelikož byl nemocný okamžitě vyhozena do koše.)
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 02.09.2024, 12:36:50
Možná, necháme se překvapit. Dle odborníků by se mělo přestupovat pomalu. A granule z velké části omezit.
U nás se to bohužel nepovedlo, jelikož malý od začátku co ho mám odmítal jíst kotěcí granule a žral granule staršího kocoura. (přitom byl od chovatelky zvyklý.)
Nyní jsem knížku od Nevečeřelové dočetla a změnila jsem na ní trochu názor. Měla jsem pocit, že se především v kočíčím cliker tréninku hodně rozcházíme v názorech.
Ale velmi se mi líbili zásady, které uvedla ohledně clickru.
1, na kočku se nikdy nekřičí
2. za chyby odpovídá majitel - nikoliv kočka
3. trénink za co nejmenší odměny.
4. cvik, se vždy učí s jedním cvičitelem.
5. kočka nesmí být hladová
6. kočka musí sama chtít.
7. trénink je vždy ovlivněn náladou cvičitele.
8. odměnu určuje kočka
9. Být tady a teď - což vlastně pro mě každý clicker trénink je takové vypnutí a odpoutání se od problémů. Soustředit se na daný okamžik a radovat se z drobných úspěchů.
Kniha není taková jakou jsem očekávala, a právě tím si u mě získala velké body - není to o tom čím krmit kočku, ale o obecných zásadách, které soužití s kočkou přináší. Všem doporučuji přečíst (p.s. přečetla jsem spoustu knih o clickru, o bengálech /tedy většinou v němčině (ale i jiných jazycích)/
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 31.08.2024, 13:00:46
To nejsou pouze psy, ale i spousta bengálských koček je nabízena na bazoši (spousta lidí si neuvědomuje, že by si měla předem zjistit, co daná rasa obnáší - že kočka není pouze o pěkném kožíšku, ale také o povaze zvířete. )
Prvního kocoura jsem měla ve věku 5 měsíců a myslím si, že to byl ideální věk pro něj si kocoura odnést. Především, jelikož díky respektu a důsledností, se mi podařilo vychovat kocoura, který neničí nábytek, nekouše, neškrábe a snese manipulaci.
Mladšího jsem měla ve věku tří měsíců, ale zde byla zcela odlišná situace, jelikož daný kocour si mě vybral.
Já kupuji v barfu jednodenní kuřátka, která pak kocourovi házím. (hra končí jakmile prokousne, a dělá bordel) Dále také zavírám okna, když se k nám náhodou rozhodne vlétnout moucha nebo jiná havěť.
Dalším zpestřením pro kočku je clicker trénink, který kocoury moc baví. Dále lze kocoury naučit chodit na kšírách a venčit (u nás se to moc velkým úspěchem nesetkává.)
Dalším způsobem, kdy se kočka vyběhá je pořízení kola, různých poliček, škrabadel. A pak si s ní také hrát pomocí mávátek.
Pokud kočky se tolerují - je možné posílit jejich vzájemnou vazbu tzv. vytvořením pozitivních vzpomínek.
Já to nazývám bráškování - svým kocourům dávám vždy pouze za přítomnosti obou tyčinku od Miamoru (Malt). Zpočátku, když jsem si malého přinesla na oddělených miskách, které jsem přibližovala (ale za týden už byli velcí kámoši - prostě si sedli.) Nyní sezení opakuji, ale s tím, že jim podávám vždy kousek na prstu, a nutím je, aby se vzájemně dotýkali čumáky. (p.s. - nikdy nedávám pamlsky jen jednomu, ale vždy oběma kocourům)
A kdo prohání koho? Pokud se střídají při svých honičkách je to hra. Vždycky mě pobaví, když starší kocour, který je dvojnásobný utíká před mým mladším kocourem.
Odpověď na příspěvek uživatele orionka-2 z 21.08.2024, 21:39:17
Problém je v tom, že tekoucí vodu můžete dokázat, ale osobně si myslím, že bych se zachovala stejně jako sousedé a žádnou pomoc bych nezavolala. Jednoduše bych si štěkajícího psa, nespojila s tím, že je tam v kleci bez jídla a vody. (ps. není to lhostejnost, ale víra v lidskou dobrotu.)
Je to stejné jako s tím Blade od toho holiče z Moravy (nevím přesně odkud) - ale pokud by ten pes nevylezl na parapet nikdo by ho nezachránil a také by zemřel hlady.
Ale upřímně co by sousedé mohli dělat? Vniknout do bytu? U nás nemůže ani pronajímatel vstoupit do bytu bez souhlasu nájemce. /Jediné co by mohli udělat je přivolat Veterinární správu, aby s Policii vstoupila do bytu (ale většinou Policie ČR ani když by tam štěkal pes nevstoupila - nikdo nemohl tušit, že má ty psy zavřené v klecích bez jídla a vody.)