Buggyra: To, že někdo tyká mně, neznamená, že já mu budu tykat taky. Že někdo nemá úctu ke mně, neznamená, že já k němu ji také mít nebudu. Beru to tak, že cizinci se u nás často učí češtinu od nějakých známých, s těmi si tykají, no tak holt tykání je jim bližší, otázka je, do jaké míry si to uvědomují, a i když třeba ano, do jaké míry to umějí promítnout do jazykového projevu. Pokud mám dojem, že je to slušný cizinec, nemám problém mu vykat, i když mi tyká. Myslím si, že tohoto se poznámka assil netýkala. Domnívám se, že assil poukazovala na přístup, kdy lidem, které považujeme za společensky významně níže postavené, tykáme. Třeba dětem. Takže někdo cizince automaticky prostě ve svých očích posadí na nějakou společensky zanedbatelnou úroveň a tyká jim jako výraz toho společenského nadřazení. To je potom samozřejmě problém.
Pokud se chcete s cizincem kamarádit, a tykáte si navzájem, tak s tím nemám nejmenší problém. Já se s cizincem kamarádit nepotřebuji, a když mi tyká, vnímám to jako jazykovou bariéru, nikoli jako snahu mě společensky znemožnit. A proto mě to nechává zcela v klidu.
Tykání sem jde spolu s čím dál větším rozšířením angličtiny - lépe řečeno abglického esperanta. Mladší ročníky to tak mají. Nový ředitel nastoupí do firmy a při první příležitosti nabídne všem zaměstnancům tykání. A ti na něj pak na veřejnosti pokřikují Vašku ! ( Nepřesvědčujte mě, že to tak není - zažila jsem ). Je to prostě moderní.
Na druhou stranu jsem nezažila, že by mi vietnamský obchodník tykal ( většinou se dozvím “15,60” a “kartou” ) a také mě by nenapadlo mu tykat. Ale protože nemají vykání zažité, pravděpodobně se jich tykání nedotýká a neřeší to. Příležitostně se optám.