Příspěvky uživatele

Já už na starouše používala “ani na to nemyslí!”, u mladýho vysavače doplněno o “odevzdej!" 

Jo rozhodně. Někdy má člověk pocit, že to bude střeštěný potrhlo asi napořád, ale pak vidím, jak chce spolupracovat, jak si to sedá a vím, že to bude super parťák. Vlastně už je. Očekávám teda nástup selektivní pubertální hluchoty, ale myslím, že to zvládeme a pak to bude fajn pes. Když mu to nebudu moc kazit. 😀

My se včera večer vydali na psí hřiště. Příště to asi zkusíme spíš brzo ráno. Navíc je to oficiální plocha pro volný pohyb psů a pro spoustu lidí to znamená “sednu si s pivem na zahrádku, vypustím psa na louku a děj se vůle.” 

Dneska jsme si užili parádní procházku v dešti. Sama bych se v takovéhle počasí nevykopala. Mladej byl hezky pozornej, tak jsme to zase zkusili i úplně na volno. A bylo to moc fajn. 🙂

Držím palce, ať je mu brzy líp! 

Dneska jsme s mladým potkali k hraní svolného kámoše. Pánové se parádně vylítali, poměřili si délku jazyků a mladej se přiměřeně unavil. 🙂

A asi si trochu fňuknu. Mladej je na pohmat takové akurátní psí děcko. Ale má chlupy. Hodně chlupů. Člověk hmatá, hmatá a nejdřív nahmatá chlupy a zase chlupy a pak možná psa. 😀 No a jak je takhle chlupatej, tak mi doma tvrdí, že je tlustej. A můžu stokrát vědět, že to není pravda, stejně to zamrzí. 

Co že se mladej pase na trávě a pampeliškách jako koza. Ale ten malej mamlas je úplně šilenej po takový tý hnusný spařený trávě po sekání. To mu vždycky tahám hnusnej slepenej chuchvalec  pomalu až z krku, protože to vdechne jak had. I když teda na chcíplý žáby to nemá. Brrr. Jednou jsem mu tahala z držky mrtvou žábu třikrát za procházku. Já co to zas sebral, myslela jsem, že šišku, a pak koukám, jak mu z tlamy trčí nožička. Jsem měla málem infark. A on na mě kouká, co jako ječím. Důstojnost v tahu. Ale příšerně jsem se lekla. Živý mi nevadí. Tu klidně vezmu do ruky. Ale mrtvolky  nedávám.😅

Tohle počasí mladýmu vysloveně vyhovuje. Dneska byl na odpolední procházce mimořádně spolupracující a pozornej, takže jsem ho i pustila úplně na volno. 🙂

Jo. Chodím pást psa. Nejraději pampelišky. Mu říkám, že trpí krizí identity. Že si asi myslí, že je finská koza. 😀

Ta péče o srst musí být teda něco. Obdivuju. 

Já jsem ráda, že mlaďocha fakt stačí jednou denně vyčesat (pouští štěněčí srst) a jinak je samočistící (a nepromokavý), až zírám. Jsem teda zvědavá, až bude línat ze zimní dospělácký. To je prý nejlepší vzít koupelí a fénem. 

To zní jako skvělý nápad! 🙂 

Ta poslední fotka je úžasná. Úžasní chlupáči. 

Nebudu lhát. Měla jsem stažený půlky. Z bouřek a velkého větru mám respekt a když se najednou z ničeho zvedl poryv, tak to nebylo vůbec příjemné. 

Mladýho teda vodím se stopovačkou. Ale tady ho obvykle nechávám běhat se šňůrou puštěnou, jak je to obehnaný ze tří stran plotem. Takže jsem si ho zavolala a radši jsem ho držela u sebe a mazali jsme pryč. 

Tak společné venčení nedopadlo tak, jak bych si přála. Čubinka byla dost nesocializovaná a byl úspěch, že na mladého pána přestala vrčet. Většinu procházky se nesla. Myslím, že bude úspěch, když se dopracujeme k tomu, aby mohli jít vedle sebe a malá se nebude bát. Na nějaké hraní to vzhledem k velikostnímu rozdílu a hlavně povaze čubinky moc nevidím. Ale máme aspoň s mladým pánem společnou fotku. 

Ještě ze včerejška. Potkali jsme asi roční rasličku, se kterou si mlaďoch úžasně vyhrál. Dneska máme odpoledne domluvené společné venčení s o měsíc starší kříženkou špice, tak uvidím, jestli bude slečna svolná ke hraní s tím naším třeštiprdlem. 

To je pravda s tím převýšením a taky se zátěží. Na treku kolem Mt. Blancu jsme chodili denně okolo 12 km. Ale převýšení bylo i 1200 m za den. A na zádech nějakých 15 kg. A teď s drobkama, když chodím ven, tak toho nejmladšího mívám na zádech a ten už má nějakých 14 kilo taky. A ono se to nezdá, ale je to dost.

To je úžasný výkon! Smekám. Tedy jsem nadšený turista, ale moje životní maximum je 42 za den. A teď s malými dětmi jsme rádi, když zvládneme za den desetikilometrový výlet. 😂 A s mladým pánem jsme aktuálně na nějakých deseti maximálně dvanácti za den za tři větší venčení dohromady a ještě si připadám kolik toho spolu nenachodíme, protože většina místních obkrouží nutné minimum a možná jedno delší denně. Plán je tedy večerní procházku postupně prodlužovat (mám tu celkem pěkné šesti a osmikilometrové okruhy a jeden obsahuje i psí hřiště), ale zas to nechci přehnat, dokud roste jak zběsilej. 

Jo jediná výhoda ochlazení je, že mladýmu pánovi to naprosto vyhovuje. A že má v srsti integrovanou pláštěnku. Ještě se mi nestalo, že by byl promočený. A to ani po hodině a půl venku v tom příšerným lijáku na Velkej pátek. Ani když jsem ho musela vzít pod sprchu. 

Jemu teda zatím vysloveně nevadí žádné počasí. Myslím že se řídí tím pořekadlem, že není špatné počasí, jen špatné oblečení. 😅 Jsem zvědavá, jestli bude mít názor v létě.

My dneska měli s psiskem plán. Dojít do cukrárny objednat dort a pak se vyvézt na kopec autobusem (a vyzkoušet nový náhubek) a pak se projít domů přes park. No, plán se střetl s realitou. V cukrárně milion lidí, takže jsem neobjednala nic (a zítra tam teda asi skočím sama hned ráno) a na stejný autobus čekala parta podezřelých individuí s nějakým bullem. Takže jsme si kopec radši vyšlápli po svejch. 

K tomu počasí. Když jsme včera odpoledne šli na vyhlídku, tak tam ten strom ještě nebyl. Cestou zpět už jo. Nebylo mi dvakrát volně, když jsem to viděla a byla jsem ráda, když jsme byli z lesa venku. 😲   

Jo v Kunraťáku mají daňky pořád a nějaká občerstvovna tam taky funguje. Taky jsme skoro na metru.

S námi je to složité ve všední dny kvůli potomstvu. Musíme se vždycky nějak vykrejt s mužem, když nechci cestovat s celou smečkou. To jsme vždycky jak cirkus. 😀 Dopoledne bývám mobilnější, když starší jsou už v instituci. Když teda panstvo zrovna nedotáhne nějaký výživný moreček. 

My ze čtyřky. O víkendech (když teda zrovna někde nejsme) jsme mobilní. Ráda dělám výpady do “neznáma”.