Příspěvky uživatele

Já už bych venčila až bych brečela, ale muž a kamarádi mě krotí, ať neblbnu a počkám, co vyleze z tý MR, abych si prý koleno ještě víc nezrakvila. 

Tak aspoň blbnu s mladým pánem doma. Tu krysu má ještě od chovatelky a furt drží. 🙂 

Dneska jsem na chození po bytě zahodila bedle. Traumaplant asi fakt zabral. V pondělí mám teda termín na MRI, ale vypadá to, že si to sedlo samo.

Venčí teda ještě muž, abych to nepřepískla. 

Dneska odpoledne mladého pána přišla vyvenčit kamarádka, tak nepřišel o svou odpolední procházku a teď spokojeně chrní tradičně v rohu pod lavicí. 🙂 A přišla nová vodítka. Jupí. Z toho koženýho jsem byla trochu v nervu, že rupne nebo ho hryzne. 

Ojvaj. Držím palce ať je líp. 🍀Osiny mě s chlupatcem upřímně děsí. 

Je. 

Každopádně mladý pán má na dnešek a na víkend domluvený venčicí tety, takže to je super, že nepřijde úplně o všechny odpolední vycházky, protože zahrada ve svahu je sice fajn, ale je to tak vypustit vyčůrat a dom, protože můžu tak postávat na terase před kuchyní. 

To je boží. My máme akorát permanentně otevřenou obří klec, ale mladý pán ji ignoruje. Spí v rohu pod lavicí.

Traumaplant znám, mám a použila jako první pomoc. 🙂

Spočítaný to nemám ale troje schody od ulice až do bytu (půlpatra ke vchodovým dveřím a pak dvoje docela dlouhý schody o na úroveň ulice). Možná jsem přehnaně opatrná, ale starouš měl ve třinácti zoperovanou páteř, takže dolů pořád nosím. Zatím ho unesu. Tak dobrý. Teda teď nedobrý. 

Uvidíme. Od rána mi to pěkně oteklo. Tak chladím, mažu voltarenem a snažím se, co jde delegovat. On si aspoň mladej zvykne, že venčí i manžel. Blbý je, že ho teď nesnesu po schodech na ulici, tak přes den to bude jistit zahrada.   

Držím Matýskovi palce, ať léčba zabere. 🍀

Asi to bude nějaká blbina, kterou vyřeší voltaren a brufen. Ale vyfásla jsem slušivé bedle a zítra se mám ještě objednat na magnetickou rezonanci. 

To je boží pohled. 

Šavlozubka furt čeká. Třeba když si postěžuju. Tak se to pohne. Občas to funguje. 

Já to taky nechápu. Rovnej chodník. Normální došlap. A lupho. Blížím se k třetí hodině čekání… 

No nejsem z toho nadšená. Koleno je blbej kloub. Mamka má zoperovaný oba menisky a ta představa mě upřímně děsí. Tak doufám, že je to jen nějaká blbost kterou půjde následně řešit přes rehabku. 😬

Nic moc. Pajdám, schody nesejdu a bolí to jak čert. Tak už skoro hodinu sedím v nemocnici čekárně na ortopedii, po tom co mě na poliklinice poslali pryč, že už jsem přespočet. 

Jinak teda jsem si pěkně na…kakala do kalhot. Vyrazila jsem ven, že dáme větší procházku, když odpoledne jsem organizačně zvládla jen rychlé venčení. A sto padesát metrů od baráku jsem došlápla, koleno se mi zamklo, přeskočilo a bylo po venčení. Tady po mém. Naštěstí to mohl převzít muž.

Mladý pán má teď vážně destruktivní období. Furt mu cpu jeho hračky a jeho olivové dřívko na hlodání a stejně mi ohlodal plastovou lištu v kuchyni. Zn. Hlavně nenápadně. Mamlas. 🤦‍♀️ 

Po týdnu mimo realitu, kdy se mladý pán pohyboval převážně na postroji zase najíždíme na běžný režim. A mladý pán je totálně bez mozku. 😀 Teď večer jsme si dali větší večerní okruh a měla jsem pocit, že venčím pako vytažené odněkud z pralesa. Vytáhla jsem místo toho hlodnutého vodítko po starouškovi, ale to je koncipované tak na malého pejska do deseti kil maximálně, ne na pubertální jelito střední velikosti. Navíc je kožené a má už něco za sebou. Snad vydrží aspoň ty dva dny, než mi přijdou dvě nová vodítka od Manmatu. Pak už tu mám jen horolezeckou šňůru a štěněčí vodítko od chovatelky. 🙈😅