Příspěvky uživatele

Pravděpodobně může a je. V lednu mi končí RD, v bývalé práci mi dali vale (nahlas to nikdo neřekne, ale z toho, co se ke mě doneslo od kolegyň, tak si myslím, že o matku tří dětí prostě nestojí), z x rozeslaných životopisů mě pozvali přesně na jeden pohovor (a nevzali samozřejmě) a do toho záležitosti okolo dětí - každé v jiné instituci ne úplně za bukem, do toho totální nemožnost dovolat se třeba konzultace s ppp. Takže asi tak. Člověk se to snaží kompenzovat, ale asi málo… 

Děkuji. Příští týden jdu na fyzio, tak to s ní proberu, co se mohlo pokazit. 

Tak to je vážně moc pěkné. 

Tady se venčí na prdlačku. Tedy venčí manžel a jinak zahrada. Předminulý týden mě chytily po procházce záda takovým způsobem, že jsme se báli, že to je infarkt. Fujtaksl ve spolek. Naštěstí to se nepotvrdilo a následná důkladná prohlídka u naší doktorky dopadla taky dobře. Tedy až na ty blokády. A to už to před tím vypadalo, že se mi záda hezky uvolňují. A jsem tam kde jsem byla. Jsem z toho nešťastná. Omezuje mě to v pohybu a ve všem. Odpočítávám dny do další návštěvy fyzio. 😕 Je to léto letos nějaký na houbeles. Místo výletů sedíme doma a mladý pán mi dělá podnožku, zatímcose snažím aspoň o nějakou tvůrčí činnost, když už s vycházkama je to marný. 

Když umřel staroušek tak jsem hned nedokázala hledat nového psa. Nakonec jsme se rozhodli až po půl roce, že chlupáč doma chybí, i když na lapinky jsem se byla podívat už dřív. Ale nedokázala jsem říct to: “jo potřebuju dalšího psa”. Nejmladší synek mel hodně náročné období a nezdálo se to rozumné. Nakonec jsme si pro mladého pána jeli tři čtvrtě roku po odchodu starouška. A mělo to tak asi být. Když chovatelka psala, že má černopálenýho kluka, tak to v tu chvíli bylo jasný. 

Upřímnou soustrast. Držte se. Truchlení si každý musí odžít. A každý truchlí jinak. Ale psychoterapeut by možná mohl pomoci. Myslím, že jsou i krizové linky pro akutní potřebu. 

Teď večer už aspoň trochu pofukuje. Mladý pán je zlatej pes. Už vážně moc hezky vnímá. Nenechal rozhodit ani běžcem. Ostatně to bylo moc hezké setkání. Na podzim jsem pánovi volala záchranku po hodně ošklivém pádu a dneska se k nám hlásil a bylo milé ho vidět zase v pořádku. 

Ale ne. Upřímnou soustrast. Držte se. 

Tady sprchlo ráno v šest asi minutu pár kapek. Bouřky se Praze vyhýbají. Vedro na zdechnutí. Potkali jsme ke hře svolnou švýcarandu a po pěti minutách měli oba dost. 

U nás i před šestou už vedro. Bouřka nepřinesla žádné ochlazení. Splavený jsme oba a to chodíme ven už před šestou.

Dneska bylo hrozně. A je pořád. Přes den jsem ani nic moc nedělala, jen jsem seděla u šití a stačilo jen jít trochu přežehlit švy a byla jsem splavená. Děti jsou taky úplně vyřízený a pes se tváří, že neexistuje. Teď jsem se musela zabalit do mokrých ručníků, abych se nepekla a doufám, že to zas neodnesu nějakou pitomou svalovou blokádou, když jsme to s novou fyzio konečně začaly uvolňovat a rozplejtat ten gordickej uzel.

Ráno se to ještě dá, ale jinak je Praha taky výheň. Pomalu se zbavujeme pupeční šňůry. Mladý pan je moc šikovný psí puberťák. 🤩

To je ovšem miminečko. 😍 My včera při ranním venčení zlepšili den nějaké cizí paní, co si mladého pána chtěla omazlit. Už se to nestává tak často jako když byl ťěňátko, ale pořád přitahuje pozornost i nahodné mazliče. A teda máme od paničk, jeho nejvíc nejlepš kámošky neveselé drby z okolí, že ten ovčák, co ho několikrát napadl a kvůli kterému jsme změnili trasy venčení, napadl ošklivě i další psy a majitele to dvakrát netrápí. 

Je vedro. Ještě dopoledne se dalo existovat na zahradě na severní straně, ale pak už jsme zalezli a ven se půjde asi až po setmění. Ale ten jeho oddanej čumáček zbožňuju. On byl jako štěně hrozný šikanátor svých sourozenců a chovatelka trochu prorokovala náročnější pubertu, ale to vůbec. Jo hluchota udeřila (a zase pomalu odchází zdá se mi), ale povahově je to zlato v černým kožichu. Děti miluje, nekonfliktní, pohodář co vyjde skoro s každým a při tom příjemně akční. 

On nějaký posun je, alespoň mezi odborníky. Ale taky záleží na konkrétním člověku. Měli jsme pro nejstaršího syna skvělou psycholožku, ale odešla a na rychlo ho přeřadili k jiné a ta de facto všechno smetla ze stolu a řešila akorát “proč tam vlastně jsme”, PPP mě i po opakovaném kontaktování odbyla, protože řeší odklady a ten my nechceme, a logopedka, co ho má od tří let v péči, tam vidí rysy nejen poruchy pozornosti, ale i PAS, což by chtělo rozklíčovat, ale to je klidně na další roky vyšetření. V září nastupuje do školy a jsem z toho mírně zoufalá, protože nemam v ruce nic a stačí, aby dostal učitelku, která neurodivergence považuje za moderní výmysl línejch rodičů, a to nadšený po vědění lačný pravděpodobně vysoce inteligentní dítě ten zkostnatělej systém úplně zadupe. A bohužel to není zřídkavý. O martyriu, jak dostat neverbální dítě do speciální školky se ani rozepisovat nebudu. Místo pro něj nakonec měli, ale já zestárla tak o deset let, než jsme se nutným kolečkem prokousali. Fakt nechápu, proč by tohle měl někdo podsupovat, když nemusí, a jestli má někdo pocit, že to lidi dělají kvůli módě nebo lenosti, tak pro to zkrátka pochopení nemám. A díky bohu, že se aspoň mezi rodiči to povědomí šíří, protože o kolik by se spoustě lidí naší generace a starší žilo líp, kdyby jako ti “jiní” měli podporu aspoň doma, když už ne v systému. 

A tohle je přesně ten důvod, proč se nechci vracet do školství. S tím, co řešíme doma za srágory, abychom se s dětmi dostali k péči, kterou potřebují nepotřebuju ještě bojovat s kolegy, kteří žijí v tom, že ADHD, PAS a další dg. jsou jenom výmysl rodičů, co neumí svoje děcka vychovat. Můžeme tu diskutovat o tom jaká podpůrná opatření jsou nebo nejsou efektivní, ale PPP je fakt obvykle napíšou jen tak z plezíru. Když už se teda člověk do tý ppp vůbec dostane, protože to není taky úplná sranda. 

Fakt většina rodičů neurodivergentích dětí o tu dg nestojí, kvůli nějakému usnadnění. Fakt ne. Jednak vubec se k nějaké dg dostat (sehnat příslušné odborníky jako je dětský neurolog nebo klinický psycholog je v řádu dlouhých měsíců) je i dneska komplikované,  zvlášť pokud dítě není zcela učebnicový příklad a je inteligentní, takže se rychle naučí maskovat. Ale pořád lepší než  za nás. Naše generace a ženy především je totiž těžce poddiagnostikovaná, protože ještě za nás se tvrdilo, že holčičky to nemají a chlapečci z toho v pubertě vyrostou. Jenže vono houby. Jinak fungující mozek nejde vyléčit, jen si ti lidé můžou v tomhle zatraceně šíleným světě, kdy za jednu cestu do práce potkáme víc lidí, než naše prababičky za týden, najít nějaké více či méně funkční kompenzační mechanismy, někdy s podporou medikace. 

Hlídání dvounohejch bráchů, když hrajou na schovku je vážně dřina. 

Ze čtyřky. Z Braníka. 

Já bych tak někam jela do hor a do lesů. Nejradeji jen sama se psem. Bohužel. Zase až na pár dní celé léto strávíme v Praze. Nemám vůbec energii ani motivaci vymýšlet nějaké výlety. Navíc se potřebuju omalu rozhlížet po nějaké práci a z procházení inzerce jsem akorát ještě v horším rozpoložení. ☹️ Ale dneska aspoň fajn ranní venčení a pak byl ještě mladý pan skoro celé dopoledne na zahradě.