Příspěvky uživatele

To jsou bobečci 😍

Já byla z tý narkózy skoro víc v nervu než z výsledků, ale upřímně jsem ráda, že ty rentgeny máme a že jsou v cajku. Budu víc v klidu, co se aktivit týče. A třeba zkusíme i to běhání, jestli dám teda postupně do kupy vlastní poněkud porouchanej pohybovej aparát. 😀

Nejdřív mě chlapec pěkně vyděsil, jak přišel a svalil se pod stůl jak zdechlina, úplně hadrovej. (A jak snášel narkózu starouš už si moc nepamatuju. Pokousanej krk mu drénovali, to už bude takovejch deset let určitě a po operaci plotýnek byl hospitalizovanej, takže jsem u téhle sjeté fáze nebyla) Už jsme s mužem plánovali střídání nočních hlídek v kuchyni na karimatce, aby byl pod dozorem. No ale pak během pěti minut ožil, chodí teda jak vožralej námořník, ale už se chce vztekat a hrát si i šel ochotně na zahradu se vyvenčit, tak asi dobrý. 

Hlásím, že rengeny dopadly na výbornou. Mladý pán po příchodu vyspává ten dryák. Chtěla jsem mu dát aspoň vetbetku, aby měl od spodu teplo a pohodlí, ale má názor i sjetej a dvakrát mi z ní odkráčel. Tak na ní ležím já a dělám mu dozor.  

Těch 21 km jsme dali za pět hodin a nějaký drobný. Ono s mladým pánem není úplně jednoduchý zastavit a jen se poflakovat. 😅 To jsme ještě úplně nevychytali, že se dá odpočívat i v terénu. Ale nemůžu takovýhle tůry podnikat moc často, protože nesmí mít muž pohotovost. Děti mi tolik ještě zdaleka neujdou. Takže časteji dělám spíš kratší půldeňáky po pražských lesích, kde je možnost v případě nutnosti ti to utnout, doběhnout na nějakou rozumnou MHD, dojet domů a převzít hlídku.

Děkujeme. Uvidíme. U tohodle je nejhorší, že to není jenom o genetice, ale i o bambilionu dalších faktorů, které člověk mohl/nemohl ovlivnit. 

Dneska už jen obyčejně procházkujem. Zítra odpoledne mladého pána čekají rengeny kyčlí a loktů, na který jsem se ho konečně dokopala objednat. Jsem z toho kapánek nervózní. Z výsledků i z toho, jak bude snášet narkózu. Pojede tam muž, protože já máme další doktory s dětma, takže asi budu nervózní tím víc. 

Nevšimla jsem si zásadního nepořádku po cestě, trochu horší okolo vyhlídek na Velkou, ale tam je to celkově neestetický (parkoviště a silnice hned u vyhlídky). Ale obávám se, že to je začátkem sezóny. Asi čtyři pět let zpátky jsme to šli s oddílem na podzim a u vyhlídky na Malou svinec hroznej. ☹️ Mívala jsem to tam ráda. Patnáct dvacet let zpátky to ještě nebylo tak masové, ale od covidu mám dojem, že je to rok od roku horší. Jo okolí sv. Jána je krásný. Tam jsme byli tři neděle zpátky. Jen z pohledu na úplně suchý Bubovický vodopády mi bylo skoro do breku. Pamatuju je s vodou aspoň na jaře. ☹️

My si včera dali s mladým pánem parádní výlet do krasu. Vyrazili jsme z Karlštejna na Malou a Velkou Ameriku. Tam mě tedy trochu nemile překvapilo množství lidí. Prostě je tam doveze autobus, vyplivne dav a pak ten dav zase nabere. Nechápu tenhle trend. Ještě pochopím, že si lidi dojedou do Karlštejna nebo do Mořiny autem, třeba s menšími dětmi nebo když někdo z libovolného důvodu nezvládne delší tůru, ale tahle masovka s autobusem až na vyhlídku je děsivá. Od lomů jsme pak šli přes Mořinu na Roblín a Vonoklasy a pak přes Třebotov na vlak do Černošic. A to byla paráda, protože až na pár cyklistů jsme byli akorát my dva a lesy. V nohách celkem 21 kilometrů. Pro mě to byl první delší výlet od doby, co byl nejstarší syn mimino a moc jsem si to užila a mladý pán došel, jako kdybychom snad ani nikde nebyli. Jen v autobuse od nádraží už tedy byl ochotný si dokonce lehnout. Já si tedy před cestou musela zatejpovat kolena, ale výrazně to pomohlo, takže se asi pomalu můžu zase pouštět do delších výprav. 

Bohužel spousta chlapů nesnese, když se ženská ozve. Jste skvělá, že jste to zvládla nahlásit. Já kvůli ko.tovi s ovčákem, co tu o mě rozhlašuje, že jsem magor, protože jsem si dovolila bránit svého psa, prostě raději začala venčit úplně jinde a do lesa s vyhlídkou chodím už jen extrémně brzo ráno, kdy všichni ještě spí. :/ 

My si dneska dali kratší dopolední výlet do Prokopáku. Původně jsem chtěla v Holyni uhnout přes kopec do Chuchle, ale bylo takové vedro, že jsme pokračovali podél potoka do Řeporyj. Cestou jsem se chtěla zastavit u lobolitové stráně a donést domů dětem ukázat pár “korálků” z pravěkých lilijic, ale lidi jsou čuňata a nechtělo se mi popelit mezi podpapíráky. ☹️ A z Mušlovky jsem slyšela kladivo, tak jsem tam s mladým pánem taky nelezla. Třeba někdy příště. 

My si dneska dali s mladým pánem výlet do okolí Svatého Jána. V nohách máme nějakých 18 km a byla to paráda. Ani nebylo moc lidí. Jen klesání od Propadlejch vod ke Svatýmu Jánu (které jsme si dali neplánovaně dvakrát) nebylo úplně ideální a začalo se mi ozývat koleno. Tak příště nesmím zapomenout před výletem s předpokladem terénu zatejpovat.

Držím palce 🍀

Archie je krasavec. Není nad to mít s sebou osobního fotografa. 

Jo já právě myslela, že to bude dobrý podle zkušenostis legem. No a pak jsem si na tu nohu posvítila a budila muže, že potřebuju nějak ošetřit a nechci nadělat další krvavý ťápoty po bytě. Teď už to vypadá mnohem méně děsivě než včera ráno, ale stejně to bolí. Takže žádné dlouhé štrádování a venčicí službu bude mít muž, než budu moct na nohu pořádně došlápnout. 

Tak jsem měla plán, že bych mladého pána vzala odpoledne někam na delší výlet. Takže jsem si v půl šestý, když jsem se chystala jít na ranní venčení, šlápla na zbytek ohlodané hovězí kosti a rozrazila si o ni chodidlo takovým způsobem, že dneska nikam nepůjdu. Zítra se uvidí. Člověk by řekl, že z tancování mezi kostkami lega už budu trénovaná. 😀

Ať nejsem tak negativní, tak dovolená na Seči byla fajn. Kdyby si teda mladý pán nepořídil nějaký průjmík. Buď mu nesedly konzervy (doma je už výhradně na barfu) nebo nervíky z nového prostředí nebo obojí naráz. Počasí celkem vyšlo. V pátek jsme brouzdali kolem Dřevíkova, zatímco zbytek výpravy byl ve skanzenu a odpoledne jsme sjeli na zříceninu Lichnice. V sobotu pršelo a byla klendra, tak jsme hnípali v chatce (psisku stejně nebylo úplně dobře). V neděli bylo líp - psisku i počasí, tak jsme si udělali výlet okolo Třemošnice. Kamarádka nám udělala úžasné fotky. 🙂

No jako večer asi budu nějakou dobu chodit s mužem. Je to strašný, ale po včerejšku se fakt bojím. Ani ne tak psa jako toho chlapa…

To úplně neklapne. Se zády mám problém chronický a opět těžko dokážu, že se to hnulo po řešení rvačky psů a ne od toho, že jsem třeba blbě zvedla dítě. ☹️ Kamarádi radí nosit s sebou kamerku, co nosí třeba běžci, abychom měli v ruce důkaz, že jde vždycky o nevyprovokovaný útok. Plus pepřák nebo paralyzér. Ale osobně radši budu prostě chodit jinam. 

No můžu chodit jinam. Tohle je nejbližší zeleň, všude jinde je to dál, ale do podzimu to půjde. Ale přes zimu třeba k řece úplně za tmy chodit nechci, protože musím takovými ne úplně fajn podchody a slejzají se tam různí feťáci a tak.