Na mě děcka koukala jak zjara, když jsem se jim snažila podat historické souvislosti v zeměpise. A při tom souvislosti jsou důležité. Achjo… Jenže druhej stupeň je už tak semletej a demotivovanej systémem, že ty děcka už často vůbec nic nezajímá. Jen to jakou dostanou známku.
Ono je jedno jestli škola nebo školka. Školství je zkostnatělý moloch. Neumí pracovat s individuálními potřebami jednotlivců, s dětmi, co nezapadají do škatulek, ani s dětmi nadanými. Fakt chápu rodiče, co jdou cestou domácího vzdolání a alternativních škol, když mají tu možnost, protože stav státního školství mě jako matku budoucího prvňáčka taky naplňuje pocitem naprosté marnosti. Reformy jsou polovičatý a šitý horkou jehlou a můžu se jen modlit, aby chytil dobrou učitelku a ne nějakou vyhořelou, co si za třicet let neaktualizovala poznatky.
Upřímně, po tom jakou zkušenost jsme měli se studovanou pedagožkou, kdy z dítěte, které se do školky těšilo zvládla vyrobit uzlíček nervů, co mi doma plakal “maminko, nezlob se na mě, že si nechci ve školce hrát” a půl roku trvalo, než bylo možné ho dát do jiné školky aspoň na dopoledne, si myslím, že pro práci s předškolními pidižvíky je zásadní hlavně empatie a cit pro práci s různorodými dětmi. Po téhle zkušenosti se nedivím, že někteří rodiče na státní školství úplně zanevřou. Ze tří dětí mám dvě se speciálními potřebami a najít školku, která by uměla integrovat děti, co nespadají do škatulek je fakt problém. A to i mezi soukromými.
Já rozhodně nejsem žádnej kynolog. 😅 Ale právě jsem do lapiny šla s tím, že nechci rozvážného důstojného pána, ale parťáka “do akce”, ale ne zas nadzvukový šídlo typu bordera. A hlavně, aby byl předpokla vstřícnosti k dětem. A to všechno lapina splňuje dokonale.
Jako lapiny jsou uštěkaný duracel králíčci. Aspoň ty, co jsem měla tu čest poznat. Ale určitě se to dá eliminovat. Mladý pán doma skoro neštěká. Štěká, když se dostane do nějaké emoce, kterou neumí zpracovat. Ale řekla bych, že to je lepší než třeba před měsícem nebo dvěma. Navíc je furt strašný děcko. Při vítání teda jedu, že nevítám dokud nemá všechny tlapy na zemi.
Tady se venčí blátivě. Z fáze “ledová krusta” jsme ve fázi bláto všude. Mladý pán musí po každé procházce do sprchy a tečou z něj potoky černého bahna. Ale aspoň jsem dneska zvládla naporcovat a napytlíčkovat maso. A už jsem vážně otrávená místní mentalitou “nechám psa běžet ke každýmu” a “vodítko je mučicí nástroj”. Zas jsme tuhle měli incident. Prudnýho ohaře se mi teda podařilo chytit za obojek a počkat, než si ho majitelka vyzvedla, ale sakrapráce nejsme údajně první, koho přišel vypruzovat. A i kdyby si chtel jen hrát … Tak je to prostě otravný. Máme svých pár osvědčených kamarádů, nevidím důvod, proč by se pes musel kamarádšoftovat s úplně každým. Zvlášť když pořád pracujeme na tom, aby se s ostatními ideálně v klidu minul.
Tak ne. Pořád je pes v pražské MHD zdarma, pokud má člověk platný jízdní doklad https://pid.cz/informace-k-cestovani/cestujeme-se-psem/
Ty jo, tak to je zrada. Já si kvůli psovi pořizovala roční kupón…
My jsme zpátky v civilizaci. Mladý pán je úplně vyřízenej. Odpoledne jsme si obešli jen základní venčicí okruh na vyhlídku a jinak celý odpoledne chrápe a tváří se neviditelně. Je to nezvyk. 😅
Právě, taky zkoumáním těhle porovnávacích obrázků mi to přijde spíš jako vlčí než psí. Ale ruku do ohně bych za to nedala… Nemám na to oko.
My si dnes dali výlet na Kubovku. 7,5 km tam jsm šli všichni a zpátky jel muž s dětmi vlakem a já s mladým pánem jsme to šli pěšky.
A opět dotaz… Koho jsme potkali tentokrát? Zase psí tuláky? Stopy vybíhaly a zase mizely v lese tak dva až tři kilometry od nejbližší vsi. Velikost jak od velkýho psa, ale pěkně v lajně. Byly dvoje nebo troje. Lidský ťápoty chyběly. Byli jsme podle stavu cesty první pěší minimálně od posledního sněžení. Bohužel fotka nic moc. Mobil mi tu bílou na bílý moc nebere a samozřejmě otevřít internet a porovnávat s nakresy stop mě napadlo až na ubytování a paměť je mrcha … ☹️ Jinak jsme zase potkali kromě kopýtek srnek, zajíce i liščí ťapičky.
My dneska šli na polední procházku všichni, protože kluci už neměli lyžování, ale mladého pána batolecí tempo krapet nudilo, takže jsme se odpojili a udělali si cca šestikilometrový okruh a z něj i kus v tahu. Po celonočním sněžení bylo na cestě místy i deset patnáct čísel sněhu, takže budu mít fakt pěkný lejtka a mladý pán kejtičky. Dneska mu sepnuly ty správný kolečka a ani jsem mu nemusela moc připomínat, že teď má jít vpřed a nečumákovat kolem a když jsem ho chválila, jakej je šikovnej a skvělej pejsek, tak si to viditelně užíval.
No uf. Ještěže paralyzer fungoval a zastrašil.
To bude po tom lišejníku, co tuhle sežral. A to jsem mu vysvětlovala, že lapiny soby pasou, ne že se jako sobi pasou. 😂
Mladý pánve sněhu kope metro. 😄
Já pamatuju jak vždycky vypadali táboroví psi, když jsme ještě jezdívali s vodákama na tábory. První dva tři dny za náma pořád lítali od dítěte k dítěti a po třech dech už jenom někde leželi a chrápali.
Však dneska už je zase zataženo a mlha a zítra má chumelit. Ráno jsme si dali jen tři kilometry na nejbližší rozcestí a zpátky. Mladému pánovi se moc nechtělo. Odpoledne, až se panstvo vrátí z lyží, tak asi půjdeme jen menší okruh po zpevněné cestě. Na brodění hlubokým sněhem se dneska necítím a zdá se mi, že mladý pán je taky unavený.
Dneska konečně vylezlo sluníčko. Jen moje maličkost krapet podcenila terén, kdy tři a půl kilometru plánované trasy vedla hlubokým sněhem, protože jsme byli první kdo tudy po několika dnech šel, a nakonec jsme si to raději asi o dva kilometry zkrátili po silnici. Tedy mladému pánovi to nevadilo. Ten má offroad. Ale mně se to brodění líbilo už míň. 😀 Ale les byl jako z pohádky.
Tady celý den sněžilo. Pod sněhem je uklouzané zrcadlo. Dopoledne se sedákem jsem to ustála. Odpoledne jsme šli jen s obyčejným vodítkem a stopovačkou a pěkně jsem se vysekala. Mladý pán koukal jak péro z gauče proč se válím a nejdu. Potkali jsme lišku. Vyběhla z lesa a metelila chvíli po cestě tak padesát metrů před námi, než zase zaplula do lesa, tak jsem raději zůstala stát a chvíli počkala. Taky jsme slyšeli krkavce.
Mělo to drápy, takže pes. Tedy… trochu se mi nelíbí ta absence lidských tápot stejného stáří. Představa dvou velkých psích tuláků mi přijdou “děsivější” než skazky místních o vlcích brousících přes ves. U vlka předpokládám, že se víc bojí on mě než já jeho a nejspíš ho nikdy na živo nepotkám.