Příspěvky uživatele

V tejdnu nafotím, protože chodíme už za tmy. Ale včera jsme chytli nádherný urousaný podzimní ráno. 

Po mojí zdravotní pauze zkoušíme znovu tahat. Pořád říkám, že ještěže chodíme brzo ráno, kdy místní parková suita ještě spí. Jsme pro legraci akorát veverkám. 😀 Ale třeba to časem bude lepší. Jinak na mě dneska vyskočila tahle fotka. To byl takovej pupek malej, zarputilej jezevčí. A já tou dobou už nervózně vyhlížela, kdy se uráčí vykulit nejstarší potomek. 

Upřímnou soustrast. 

Asi tak. Není to pes do přetopenýho paneláku, protože horko úplně nemusí a je to hlásič, ale myslím, že náš mladej se má byť v Praze líp než spousta psů někde na venkově, kde třeba za celý týden nevytáhnou paty ze dvora. Za pět minut jsme v parku, za deset v lese nebo na loukách u řeky. 

Jo to jeho taky, ale taky už by se ozval, když by si na něm někdo chtěl honit triko. Už není takovej troubelín. Ne že bych ho nechala něco někým řešit, že jo. Ale tu změnu v některých interakcích pozoruju. Prostě už to není to moje malý miminko. Teda je. To bude asi pořád. 😀

Myslím, že je lidi prostě neznají. Když říkám, co je mladej zač,  tak většina běžných pejskařů neví která bije. Ale jo , sluníčkovej optimista to je a k dětem je úžasnej. Ale taky mi teď přijde, že dospěl a už není takový naivní mimino jako ještě tak dva měsíce zpátky. 

Jó. 25 to bylo. To jsem ještě nevěděla, jestli nějakej lapiní kluk klapne. V lednu mu budou dva. Ale jsetli ho budu brát na sraz nevím. On není zrovna typ hospodského povaleče. 😀

Právě. Vopelichanej šakal už zase vypadá jako koule chlupů 😅

Jojo. 🙂 Myslím, že jsme se předloni potkaly na lapiním srazu. To byl ještě u mámy v bříšku. 

Začíná nám období venčení za tmy. 😀 Ale asi se mi konečně uvolnilo zablokované rameno. To je paráda. Tak ještě bederku a třeba se zkusíme vrátit k našim pokusům o tahání. Teď po poledni se mladý pán rozdováděl z malého domácího cvičení, než půjdu vyzvednout druhou skvadru malejch  dvojnožců. Taky vám přijde, že chlupatci sotva schodili poslední zbytky zimní srsti (ty jsem vyčesala v půli července) zase nasazujou? 

Já vždycky mladýmu říkám “teď nepacičkuj” 😂 Taky pak kouká tragicky. Úplnej týranej a citově vyprahlej pes. 😀

Já teď chodím s mladým pánem ráno do lesejka, večer venčí muž, přes den zahrada nebo blbinky doma podle potřeby. Panstvo nastoupilo do institucí a jenom vyzvedávání mi zabere skoro čtyři hodiny na cestách. Jsem z toho utahaná jak ten pes. Ani fotky teď nemám, protože ráno chodíme už skoro za tmy. To tady jeden rozvalenej chlupatej pupek. Chtělo by to si naplánovat zase nějaký pořádný psí výlet, aby si člověk vyčistil hlavu.

Vlčka máme v rodině/baráku a zatím jsem nepochopila, k čemu je ČV jako pes vlastně dobrý, když se ke všem (a tím myslím nás, co potkává pravidelně v rámci baráku/zahrady) chová jako divoké zvíře. Na koukání hezký a tím to končí. 

Když si vzpomenu, kolik chytrých mladých lidí jsem měla před rodičovskou ve třídách si vážně nemyslím, že by mladá generace byla hloupá a ztracená. Jen se na rodila do úplně jiného světa než my nebo moji rodiče. Naopak si nemůžu pomoct, ale systém mi přijde v mnohém zkostnatělý a nadávání na mladé je staré jako lidstvo samo. Bohužel. Mimochodem ono být rodič v dnešní době je dost na pytel. Každej si do vás kopne, jak to děláte blbě a jak je to hrozný, že neperete plíny v potoce (bože vždyť automatku měla moje máma určitě) a zároveň aby si člově  udělali ještě aspoň magistra vývojové psychologie, speciální pedagogiky, fyzioterapie, nutričního terapeuta, základy pediatrie a práva, pokud se nechcete ztratit v tom množství informací a nenechal sebou zametat systémem, který rád jede na setrvačník “tak se to přece vždycky dělalo”, i když moderní vědecké poznatky nebo zákony už jsou někde jinde. 

A teda mladý pan má dneska extra body za všímavost. Zastavili jsme u informační tabule. Chtěla jsem si ji přečíst a čekala jsem na muže s kočárem. Najednou mladý pán začal hrozivě hluboce štěkat. No nad námi pod stříškou tý infotabule viselo velké sršní hnízdo. Vůbec jsem si ho nevšimla. 

Poslední výlet jsme udělali na Soumerské rašeliniště. Bylo vidět, jaké je hrozné sucho i tady. Zpáteční cestu jsme se rozdělili. Muž šel s dětmi rovnou na vlak v Soumaru a já to s mladým pánem vzala přes les do Lenory. Kus cesty šel krásně na volno. Už vážně začíná být příjemný doprovodný pes turistický. Na otevřeném prostranství si to ještě nelajsnu, tam má potřebu obsáhnout celý prostor, ale na lesní cestě krásně vnímá. 🙂

Bohužel s ježděním (a nikdy jsem nebyla moc dobrý jezdec) jsem skončila před dětmi a teď není kde ani čas. Když si vezmu, že to byl vždycky půl den u koní dvakrát týdně, to už bychom logisticky nezvládli. Ted na horách jsem to snad trochu rozhýbala. Jinak na nervy mi pomáhá šití. Jak šiju v ruce a jeden šev šiju třeba hodinu, tak je to takové zklidnění ve všem to frmolu. Navíc je za tím vidět výsledek. 

Slejvák byl pořádný. Naštěstí přišel až když jsme byli v autě. Výlet na Černé jezero byl ta sucha a za slunka. Čertovo jsme kvůli kočárku vynechali. 

Každopádně jsme na pár dní prchli z Prahy na Šumavu. Na velký výlety to nebude, ale aspoň trochu změna. 

Nahřívací náplasti jsou aktuálně můj nejlepší kámoš. 😀