A teda mladý pan má dneska extra body za všímavost. Zastavili jsme u informační tabule. Chtěla jsem si ji přečíst a čekala jsem na muže s kočárem. Najednou mladý pán začal hrozivě hluboce štěkat. No nad námi pod stříškou tý infotabule viselo velké sršní hnízdo. Vůbec jsem si ho nevšimla.
Poslední výlet jsme udělali na Soumerské rašeliniště. Bylo vidět, jaké je hrozné sucho i tady. Zpáteční cestu jsme se rozdělili. Muž šel s dětmi rovnou na vlak v Soumaru a já to s mladým pánem vzala přes les do Lenory. Kus cesty šel krásně na volno. Už vážně začíná být příjemný doprovodný pes turistický. Na otevřeném prostranství si to ještě nelajsnu, tam má potřebu obsáhnout celý prostor, ale na lesní cestě krásně vnímá. 🙂
Bohužel s ježděním (a nikdy jsem nebyla moc dobrý jezdec) jsem skončila před dětmi a teď není kde ani čas. Když si vezmu, že to byl vždycky půl den u koní dvakrát týdně, to už bychom logisticky nezvládli. Ted na horách jsem to snad trochu rozhýbala. Jinak na nervy mi pomáhá šití. Jak šiju v ruce a jeden šev šiju třeba hodinu, tak je to takové zklidnění ve všem to frmolu. Navíc je za tím vidět výsledek.
Slejvák byl pořádný. Naštěstí přišel až když jsme byli v autě. Výlet na Černé jezero byl ta sucha a za slunka. Čertovo jsme kvůli kočárku vynechali.
Každopádně jsme na pár dní prchli z Prahy na Šumavu. Na velký výlety to nebude, ale aspoň trochu změna.
Nahřívací náplasti jsou aktuálně můj nejlepší kámoš. 😀
Pravděpodobně může a je. V lednu mi končí RD, v bývalé práci mi dali vale (nahlas to nikdo neřekne, ale z toho, co se ke mě doneslo od kolegyň, tak si myslím, že o matku tří dětí prostě nestojí), z x rozeslaných životopisů mě pozvali přesně na jeden pohovor (a nevzali samozřejmě) a do toho záležitosti okolo dětí - každé v jiné instituci ne úplně za bukem, do toho totální nemožnost dovolat se třeba konzultace s ppp. Takže asi tak. Člověk se to snaží kompenzovat, ale asi málo…
Děkuji. Příští týden jdu na fyzio, tak to s ní proberu, co se mohlo pokazit.
Tak to je vážně moc pěkné.
Tady se venčí na prdlačku. Tedy venčí manžel a jinak zahrada. Předminulý týden mě chytily po procházce záda takovým způsobem, že jsme se báli, že to je infarkt. Fujtaksl ve spolek. Naštěstí to se nepotvrdilo a následná důkladná prohlídka u naší doktorky dopadla taky dobře. Tedy až na ty blokády. A to už to před tím vypadalo, že se mi záda hezky uvolňují. A jsem tam kde jsem byla. Jsem z toho nešťastná. Omezuje mě to v pohybu a ve všem. Odpočítávám dny do další návštěvy fyzio. 😕 Je to léto letos nějaký na houbeles. Místo výletů sedíme doma a mladý pán mi dělá podnožku, zatímcose snažím aspoň o nějakou tvůrčí činnost, když už s vycházkama je to marný.
Když umřel staroušek tak jsem hned nedokázala hledat nového psa. Nakonec jsme se rozhodli až po půl roce, že chlupáč doma chybí, i když na lapinky jsem se byla podívat už dřív. Ale nedokázala jsem říct to: “jo potřebuju dalšího psa”. Nejmladší synek mel hodně náročné období a nezdálo se to rozumné. Nakonec jsme si pro mladého pána jeli tři čtvrtě roku po odchodu starouška. A mělo to tak asi být. Když chovatelka psala, že má černopálenýho kluka, tak to v tu chvíli bylo jasný.
Upřímnou soustrast. Držte se. Truchlení si každý musí odžít. A každý truchlí jinak. Ale psychoterapeut by možná mohl pomoci. Myslím, že jsou i krizové linky pro akutní potřebu.
Teď večer už aspoň trochu pofukuje. Mladý pán je zlatej pes. Už vážně moc hezky vnímá. Nenechal rozhodit ani běžcem. Ostatně to bylo moc hezké setkání. Na podzim jsem pánovi volala záchranku po hodně ošklivém pádu a dneska se k nám hlásil a bylo milé ho vidět zase v pořádku.
Ale ne. Upřímnou soustrast. Držte se.
Tady sprchlo ráno v šest asi minutu pár kapek. Bouřky se Praze vyhýbají. Vedro na zdechnutí. Potkali jsme ke hře svolnou švýcarandu a po pěti minutách měli oba dost.
U nás i před šestou už vedro. Bouřka nepřinesla žádné ochlazení. Splavený jsme oba a to chodíme ven už před šestou.
Dneska bylo hrozně. A je pořád. Přes den jsem ani nic moc nedělala, jen jsem seděla u šití a stačilo jen jít trochu přežehlit švy a byla jsem splavená. Děti jsou taky úplně vyřízený a pes se tváří, že neexistuje. Teď jsem se musela zabalit do mokrých ručníků, abych se nepekla a doufám, že to zas neodnesu nějakou pitomou svalovou blokádou, když jsme to s novou fyzio konečně začaly uvolňovat a rozplejtat ten gordickej uzel.
Ráno se to ještě dá, ale jinak je Praha taky výheň. Pomalu se zbavujeme pupeční šňůry. Mladý pan je moc šikovný psí puberťák. 🤩
To je ovšem miminečko. 😍 My včera při ranním venčení zlepšili den nějaké cizí paní, co si mladého pána chtěla omazlit. Už se to nestává tak často jako když byl ťěňátko, ale pořád přitahuje pozornost i nahodné mazliče. A teda máme od paničk, jeho nejvíc nejlepš kámošky neveselé drby z okolí, že ten ovčák, co ho několikrát napadl a kvůli kterému jsme změnili trasy venčení, napadl ošklivě i další psy a majitele to dvakrát netrápí.
Je vedro. Ještě dopoledne se dalo existovat na zahradě na severní straně, ale pak už jsme zalezli a ven se půjde asi až po setmění. Ale ten jeho oddanej čumáček zbožňuju. On byl jako štěně hrozný šikanátor svých sourozenců a chovatelka trochu prorokovala náročnější pubertu, ale to vůbec. Jo hluchota udeřila (a zase pomalu odchází zdá se mi), ale povahově je to zlato v černým kožichu. Děti miluje, nekonfliktní, pohodář co vyjde skoro s každým a při tom příjemně akční.
