Příspěvky uživatele

Ta poslední fotka je úžasná. Úžasní chlupáči. 

Nebudu lhát. Měla jsem stažený půlky. Z bouřek a velkého větru mám respekt a když se najednou z ničeho zvedl poryv, tak to nebylo vůbec příjemné. 

Mladýho teda vodím se stopovačkou. Ale tady ho obvykle nechávám běhat se šňůrou puštěnou, jak je to obehnaný ze tří stran plotem. Takže jsem si ho zavolala a radši jsem ho držela u sebe a mazali jsme pryč. 

Tak společné venčení nedopadlo tak, jak bych si přála. Čubinka byla dost nesocializovaná a byl úspěch, že na mladého pána přestala vrčet. Většinu procházky se nesla. Myslím, že bude úspěch, když se dopracujeme k tomu, aby mohli jít vedle sebe a malá se nebude bát. Na nějaké hraní to vzhledem k velikostnímu rozdílu a hlavně povaze čubinky moc nevidím. Ale máme aspoň s mladým pánem společnou fotku. 

Ještě ze včerejška. Potkali jsme asi roční rasličku, se kterou si mlaďoch úžasně vyhrál. Dneska máme odpoledne domluvené společné venčení s o měsíc starší kříženkou špice, tak uvidím, jestli bude slečna svolná ke hraní s tím naším třeštiprdlem. 

To je pravda s tím převýšením a taky se zátěží. Na treku kolem Mt. Blancu jsme chodili denně okolo 12 km. Ale převýšení bylo i 1200 m za den. A na zádech nějakých 15 kg. A teď s drobkama, když chodím ven, tak toho nejmladšího mívám na zádech a ten už má nějakých 14 kilo taky. A ono se to nezdá, ale je to dost.

To je úžasný výkon! Smekám. Tedy jsem nadšený turista, ale moje životní maximum je 42 za den. A teď s malými dětmi jsme rádi, když zvládneme za den desetikilometrový výlet. 😂 A s mladým pánem jsme aktuálně na nějakých deseti maximálně dvanácti za den za tři větší venčení dohromady a ještě si připadám kolik toho spolu nenachodíme, protože většina místních obkrouží nutné minimum a možná jedno delší denně. Plán je tedy večerní procházku postupně prodlužovat (mám tu celkem pěkné šesti a osmikilometrové okruhy a jeden obsahuje i psí hřiště), ale zas to nechci přehnat, dokud roste jak zběsilej. 

Jo jediná výhoda ochlazení je, že mladýmu pánovi to naprosto vyhovuje. A že má v srsti integrovanou pláštěnku. Ještě se mi nestalo, že by byl promočený. A to ani po hodině a půl venku v tom příšerným lijáku na Velkej pátek. Ani když jsem ho musela vzít pod sprchu. 

Jemu teda zatím vysloveně nevadí žádné počasí. Myslím že se řídí tím pořekadlem, že není špatné počasí, jen špatné oblečení. 😅 Jsem zvědavá, jestli bude mít názor v létě.

My dneska měli s psiskem plán. Dojít do cukrárny objednat dort a pak se vyvézt na kopec autobusem (a vyzkoušet nový náhubek) a pak se projít domů přes park. No, plán se střetl s realitou. V cukrárně milion lidí, takže jsem neobjednala nic (a zítra tam teda asi skočím sama hned ráno) a na stejný autobus čekala parta podezřelých individuí s nějakým bullem. Takže jsme si kopec radši vyšlápli po svejch. 

K tomu počasí. Když jsme včera odpoledne šli na vyhlídku, tak tam ten strom ještě nebyl. Cestou zpět už jo. Nebylo mi dvakrát volně, když jsem to viděla a byla jsem ráda, když jsme byli z lesa venku. 😲   

Jo v Kunraťáku mají daňky pořád a nějaká občerstvovna tam taky funguje. Taky jsme skoro na metru.

S námi je to složité ve všední dny kvůli potomstvu. Musíme se vždycky nějak vykrejt s mužem, když nechci cestovat s celou smečkou. To jsme vždycky jak cirkus. 😀 Dopoledne bývám mobilnější, když starší jsou už v instituci. Když teda panstvo zrovna nedotáhne nějaký výživný moreček. 

My ze čtyřky. O víkendech (když teda zrovna někde nejsme) jsme mobilní. Ráda dělám výpady do “neznáma”.

A to my rádi poznáme nové kamarády. Ale je to ještě strašnej mamlas. 🙂,  

Mně se třeba velký černý knírač líbí. Kdysi s námi jeden chodil na cvičák. To byl tak nádhernej pes. 🙂

I když esteticky asi nejsem moc vybíravá obecně. 🙂 Lapinka vyhrála při výběru po osobním setkání povahou. Chtěli jsme pejska vhodnýho do rodiny a tak akorát všemi směry. No a na omak teda taky. Kožíšek má chumlavej. To bych lhala, kdybych tvrdila, že ne.  😀 

My jsme pražský. To máte asi z ruky. Jinak on vítá každého ochotného mazliče a drbače. 😄

Jinak dneska bylo poněkud větrno. Pořád nejsem úplně fit, ale i tak jsme si odpoledne dali delší variantu obvyké venčicí trasy. 

Zítra už asi venčení zase převezmu komplet, protože s mužem mladej moc chodit nechce a doma je pak rozjetej jak lokomotiva. 😅

Jo přesně. Malej a roztomilej méďa. Na to teda vždycky říkám, že až na ně skočí rozjařených dvacet kilo, tak už jim to tak roztomilý připadat nebude. 

Jinak lidi budou mít řeči vždycky. Jediná ženská v okolí, co se psem asi teda maká, na mě měla kecy, že tříměsíční štěně zlobí, když mladýho chytil raplik. Ta její se asi holt narodila už vychovaná. No a ten zbytek má zase kecy, že ho chudáčka strašně buzeruju, když chci, aby si před silnicí sedl, nebral vodítko, nevyštěkával jak blbej, naučil se v klidu chodit u nohy a, ó hrůzo, do MHD mu chuďátku štěňátku dávám kovovej náhubek. Jako s dětmi. Vždycky to podle někoho budeme dělat blbě. 😅

Se starouškem jsem to měla podobně jako Sardullah. Venku to řešil maximálně tím, že víc čmuchal. Když hárala sousedovic fena, tak chodil zamilovaně koukat ke dveřím, ale žádný drama se nikdy nekonalo. Mno jsem zvědavá, jak velkej hormon bude mladej. Chtěli bychom ho zkusit uchovnit (i když po přečtení sousední diskuse mám pocit, že na výstavě, až/jestli se na nějakou dokopu, budeme za největší telata 😅), takže bych ho měla vycepovat, aby dámy na potkání neřešil. Jestli se povede… je ve hvězdách. Zatím je to prdlý děcko. 

Taky jezdíme s dětmi. Ale už jsem i na začátečnických českých řekách za ty roky viděla (a zažila) takový situace, že mi vesta nepřijde jako přehnaná opatrnost. 

Jozevec plavat uměl, vypadal při tom trochu jako vydřička (ano asi dvakrát za život to absolvoval), ale rozhodně tuto činnost považoval za naprosto nehodnou jeho důstojnosti. 😄

To mi připomnělo, jak se starouš kdysi vrhl “slepej hluchej” do řeky s jasným úmyslem zahrdlit nebo aspoň seřvat obřího labuťáka a pak jsme oba pomalu nestačili zdrhat. Nikdy před tím ani potom podobnou békovinu neudělal. K řece jsme chodili často, kachny i labutě ho nechávaly chladným. Co mu tehdy ruplo v hlavě netuším.