Jo já jsem hrozný plánovač a rozmýšleč. Když jsme se v létě byli projít s lapinkama, tak mi ta známá říká, že jestli chci udělat neuváženou věc, že jedna chovka má ještě volný štěňata. No možná bejt sama, bezdětná, tak ten telefon žhavím. No nežhavila jsem. A ještě dlouho mi trvalo, než jsem na muže vybalila, že mi pes v životě vážně chybí.
Jo k lapině jsme práce přišli přes známosti. Ještě za starouškova života, jsem se před kamarádkou zmínila, že pokud někdy bude další pes, tak už nechci jezevčíka kvůli schodům v baráku i kvůli dětem. A ta má kamarádku , co má lapiny. A že jsou to fajn všestranný psiska. Takže když starouš umřel a přešla ta úplně první fáze smutku, domluvily jsme si procházku, abych si je okoukla na živo a vyzpovídala, jaký mají “chybky”. A když jsme ještě později usoudili, že teda psa jo, tak jsem si nechala poradit chovky, protože vygooglit si je zvládnu, ale když se v tom člověk nepohybuje, tak z webovek případný problém nevykouká. Bez možnosti se poradit bych byla mnohem víc ztracená.
Mám dost čerstvou zkušenost od známé, jak běžná populace veškerý osvětě aa informacím navzdory kupuje psa. Prostě si otevřeli inzeráty a štěně si vybrali pode fotky. Už když mi líčila, že jde o křížence dvou lukrativních malých plemen tak mi blikaly všechny možný varovný kontrolky, ale to bych stejně mohla mluvit do dubu. No a pak se na štěně jeli podívat rovnou si ho odvezli, protože “ona se k nám tak měla”. Přitom z toho, co říkala, bylo všechno úplně špatně. K tomu teda cena za křížence úplný nesmysl. Zatim je čuba snad teda aspoň snad zdravá.
Naši úplně stejně před lety koupili starouška. Prostě u známých viděli štěně a druhý den už přivezli jeho bráchu. Nějaký pp nebo bez pp vůbec neřešili. A starouš měl v uších svrab a časem vyplavaly další zdravotní lahůdky. Jeho chorobopis chronických a vrozených potíží byl delší než jezevčí páteř. Dali za něj tehdy skoro stejně jako za papírovýho drsňáka. Ale to jsem samozřejmě zjistila až zpětně a jako děcko na střední jsem vůbec netušila, že naši pořídí psa. Takže tvrdím, že jsem k psovi přišla jako slepej k houslím a jsem pejskař z leknutí.
Ojvaj. Držím palce. ☹️
Tak jsem myslela, že večer už jenom oběhneme krátké kolečko, aby se mladej vyvenčil. No tak jsme museli jít standardní venčicí okruh na vyhlídku a stejně jsem měla pocit, že nemám na vodítku psa, ale křížence tasmánského čerta s klokanem. Co krok to metrový výskok s naležitým hlasovým doprovodem. Kdo nás potkal, si musel myslet, že jsem ho tak čtrnáct dní nevzala ven. Co se ochladilo, tak je úplně zfanfrnělej. 🙈😅
Přeji všechno nejlepší! 🌹🐶
To je naprosto parádní. Úplně vám takovou nádheru za humny závidím. V dobrém samozřejmě. 🙂
My až pojedeme někam dál a na dýl, tak budeme muset jet oběma autama. Dva dospělí, tři děti v sedačkách (z toho jedno ještě kočárový a jezdící v protisměrce), pes, bagáž třeba na týden, kola… To se ani do sedmimístňáku všichni nenarvem, aby to bylo komfortní a bezpečné pro všechny.
My si dneska udělali první “velký” výlet s celou smečkou od doby, co máme doma chlupatý mimino. 🙂 Neušli jsme toho moc - asi 9 kilometrů a poprvé mi mladej přišel unavenej. Ale řekla bych, že to bylo hlavně tím, že jsme byli venku v čase, kdy je zvyklý obvykle doma chrápat pod lavicí. Uvidím, jak se bude tvářit při večerním venčení.
Tak teda dneska jsem měla pocit, že bych měla s mladým chodit kanálama, v noci a ještě v kapuci, zase já. Nevím, jestli cejtil, že nejsem v ideálním rozpoložení, ale celý odpoledne byl příšerně uječenej (ano je lapina, ano lapiny jsou ukecaný, ale tohle se výrazně vymykalo běžné míře ukecanosti) a večer na procházce to samý. A ještě se rozhodl, že bude naprostý kníže Ignor. Uch. 🙈🙉
Já už na starouše používala “ani na to nemyslí!”, u mladýho vysavače doplněno o “odevzdej!"
Jo rozhodně. Někdy má člověk pocit, že to bude střeštěný potrhlo asi napořád, ale pak vidím, jak chce spolupracovat, jak si to sedá a vím, že to bude super parťák. Vlastně už je. Očekávám teda nástup selektivní pubertální hluchoty, ale myslím, že to zvládeme a pak to bude fajn pes. Když mu to nebudu moc kazit. 😀
My se včera večer vydali na psí hřiště. Příště to asi zkusíme spíš brzo ráno. Navíc je to oficiální plocha pro volný pohyb psů a pro spoustu lidí to znamená “sednu si s pivem na zahrádku, vypustím psa na louku a děj se vůle.”
Dneska jsme si užili parádní procházku v dešti. Sama bych se v takovéhle počasí nevykopala. Mladej byl hezky pozornej, tak jsme to zase zkusili i úplně na volno. A bylo to moc fajn. 🙂
Držím palce, ať je mu brzy líp!
Dneska jsme s mladým potkali k hraní svolného kámoše. Pánové se parádně vylítali, poměřili si délku jazyků a mladej se přiměřeně unavil. 🙂
A asi si trochu fňuknu. Mladej je na pohmat takové akurátní psí děcko. Ale má chlupy. Hodně chlupů. Člověk hmatá, hmatá a nejdřív nahmatá chlupy a zase chlupy a pak možná psa. 😀 No a jak je takhle chlupatej, tak mi doma tvrdí, že je tlustej. A můžu stokrát vědět, že to není pravda, stejně to zamrzí.
Co že se mladej pase na trávě a pampeliškách jako koza. Ale ten malej mamlas je úplně šilenej po takový tý hnusný spařený trávě po sekání. To mu vždycky tahám hnusnej slepenej chuchvalec pomalu až z krku, protože to vdechne jak had. I když teda na chcíplý žáby to nemá. Brrr. Jednou jsem mu tahala z držky mrtvou žábu třikrát za procházku. Já co to zas sebral, myslela jsem, že šišku, a pak koukám, jak mu z tlamy trčí nožička. Jsem měla málem infark. A on na mě kouká, co jako ječím. Důstojnost v tahu. Ale příšerně jsem se lekla. Živý mi nevadí. Tu klidně vezmu do ruky. Ale mrtvolky nedávám.😅
Tohle počasí mladýmu vysloveně vyhovuje. Dneska byl na odpolední procházce mimořádně spolupracující a pozornej, takže jsem ho i pustila úplně na volno. 🙂
Jo. Chodím pást psa. Nejraději pampelišky. Mu říkám, že trpí krizí identity. Že si asi myslí, že je finská koza. 😀
Ta péče o srst musí být teda něco. Obdivuju.
Já jsem ráda, že mlaďocha fakt stačí jednou denně vyčesat (pouští štěněčí srst) a jinak je samočistící (a nepromokavý), až zírám. Jsem teda zvědavá, až bude línat ze zimní dospělácký. To je prý nejlepší vzít koupelí a fénem.
To zní jako skvělý nápad! 🙂