Příspěvky uživatele

Máme laminátovou vydru. Je to skvělá loď, ale s tím jaký bývá vodní stav na českých řekách v létě je to na pytel. 😢

Dneska máme štěstí na různá setkání. Ráno jsme v lese potkali srnu (v životě jsem u nás v lesejku srnu neviděla) a teď večer tuhle krasavici. 🙂

Včera jsme byli všichni v loděnici. Mladý pán si na klidné vodě poprvé vyzkoušel funkci psa lodního. Z lodi se vyskočit nesnažil, nastoupil a vystoupil ochotně a štábní kultůru časem vypilujem. 🙂 

Dneska jsme cestou z veteriny neplánovaně prozkoumali třešňovku na Červeném vrchu. Tenhle kout Prahy nemám vůbec prochozenej a rozhodně to bude stát za další hlubší prozkoumání. 🙂 

Jo to včera právě v zápalu “boje” měl držku celou od krve, tak koukám a tesák venku. Jinak vůbec netuším, kdy poztrácel ten zbytek. Vždycky jsem našla až díru a novej zub. 😄 Asi je fakt žere. 

Tak nevím, co to včera mladej ráno předváděl. V poledne se ještě tvářil, jakože procházka ani omylem, ale pak lítal jak potrhlo a hrál si s osmiměsíční buldočkou na zabíjenou jakoby se nechumelilo (a večer už byl zase můj nadšený turista v zácviku). Při té příležitosti mu vypadl druhej spodní mléčnej špičák. První asi sežral spolu s mrkví k obědu. Tak už zbejvá jen jeden horní. Zatím teda drží jak helvétská víra, ale snad se dá přesvědčit, aby pozici opustil dobrovolně. 🙈

Nemám šajn. Jak to bylo u jozefce si nepamatuju. Ale už dva týdny mi zvedá nohu a od včerejška mám pocit, že mozek se definitivně odstěhoval do Humpolce. 😀

Čerstvě pět měsíců. 

Já mám pocit, že mladej leze do puberty. A trochu vymejší a hlavně by furt  ryl frňákem v zemi. 🙈 

Dneska se nevenčilo dobře. Mladýmu se moc nechtělo a udělali jsme jen krátkej okruh do parku. Doma teda klasicky řádil jako černá ruka, tak uvidím, jak se bude tvářit odpoledne. 

Jednou jsem vzala kluky krmit kačenky. A ty byly zjevně tak rozmlsaný, že zeleninu nechtěly. Víckrát jsme nešli. Když mají kluci potřebu krmit, pomůžou doma nakrmit papouchy nebo psisko. 

I v Praze to žije. Tyhle dvě zjevně randící ještěrky jsme potkali při odpoledním rychlovenčení. Méně optimistický byl nález ulovené kosice a mláděte hřivnáče.  

Jinak postupně prodlužuju ranní a večerní vycházku. Experimentálně jsem si sice ověřila, že na jeden zátah úplně v pohodě ujde i těch 8-9 km, co tu máme nejdelší okruh, ale intenzivně přezubuje (aktuálně vypadá jak pizizub děsně vtipně) a ještě intezivněji roste všemi směry, tak to zas nepřeháním. I tak toho nachodíme docela dost si myslím. Jen odpoledne chodíme míň. To je vedro i mně, natož mladýmu s černým kožichem. To si obejdeme základní okruh na vyhlídku a dom a máme dost. Bychom zas někdy mohli k řece, zkusit jestli bude plavat, když půjdu taky. Už je koupací počasí.  

Jak byly ty květnový svátky, tak se u nás cestou za polosourozenci stavovala chovatelka s mladýho ségrou, kterou si nechala. Mladej celou dobu na ségru ječel jak protrženej, že jsme skoro neslyšely vlastní myšlenky, a chovatelka jen suše konstatovala, že má ADHD mozek. Já říkám, že uťápnutej “mouchy sežerte mě” moula by byl v tý naší pošahaný famílii chudák. Že takhle zapadne. 😆 Co dělají s nejmladším potomkem, to je vždycky prča. Úplný sumo zápasy. (A já teda trnu, aby si mladickou neopatrností neublížili, zatímco batole i pes jsou vychechtaný až na půdu) Teď už jsou aspoň zhruba stejná váhová kategorie.😅

Musím vyfotit, jak vypadá moje venčící ledvinka.  Tu už od odchodu do věčných lovišť dělí sofistikovaný systém sichrhajcek. 😂 A tuhle jsem se o mladýho v nestřežený chvíli přerazila tak šikovně, že jsem letěla i s batoletem na zádech. Dítě vysmátý, já sedřený kolena a haksnu jsem tak tejden cejtila. Tak říkám mladýmu, že je mamlas a že jestli si o něj zlámu oudy, nebude ho mít kdo venčit. Což teda není pravda. Muž by ho vyvenčil. Ale nechá sebou trochu vorat a mladej je pak vždycky krapet rozcabenej.   😆 

K té důstojnosti. Jako ne že bych měla nějaká přehnaná očekávání od sotva pětiměsíčního potrhla, ale o nějakou štábní kultůru se snažím. No a jak se udělalo teplo, tak mě to přimělo vytáhnout kraťasy. A lem nohavic mladýmu pánovi končí přesně u čumáku. Nebudu počítat, kolikrát jsme si dneska vysvětlovali, že nohavice se neloví a panička není sob. 😀

Mladej se do trávy (čím vyšší, tím lepší) vždycky rozvalí  a spásá z lehu 😀

My dneska šli ráno o fous dřív, tak byl všude parádní klid. Skoro celou vyhlídku si mladý pán obešel na volno. Na otevřeném prostranství má trochu větší akční radius, než jsem zvyklá. Asi budeme ještě společně ladit, co je ještě pro mě v pohodě a co už ne, ale myslím, že časem by z něj mohl být vcelku fajn pes doprovodný.   

Držím palce, ať je brzy lépe. Pořád mám v paměti, když chytly záda starouška naposledy. Jemu tehdy konzervativní léčba nepomohla a nakonec skončil na operaci. Naštěstí ji zvládl vysokému věku navzdory (bylo mu třináct) po fyzické stránce dobře. Ale ta doba, kdy musel být na omezeném prostoru v kleci byla šílená. 

Pomalu na bezpečných místech odbourávám stopovačku. Jsem v tomhle možná přehnaně opatrná, ale pokud si nejsem jistá místem, náladou mladého pána i svou, tak mám radši pojistku, i když tu na mě lidi koukají jako na blázna nebo, že pes je chudák na šňůře. Nicméně z něj mám radost. I když dneska nebylo soustředění nejlepší, tak se hezky vracel. Věřím, že časem to půjde ještě líp. Vidím na něm mnohem větší ochotu spolupracovat než u jozefce a i ten (po několika letech) nakonec mohl mimo zástavbu a provoz chodit na volno.