Příspěvky uživatele

Jinak postupně prodlužuju ranní a večerní vycházku. Experimentálně jsem si sice ověřila, že na jeden zátah úplně v pohodě ujde i těch 8-9 km, co tu máme nejdelší okruh, ale intenzivně přezubuje (aktuálně vypadá jak pizizub děsně vtipně) a ještě intezivněji roste všemi směry, tak to zas nepřeháním. I tak toho nachodíme docela dost si myslím. Jen odpoledne chodíme míň. To je vedro i mně, natož mladýmu s černým kožichem. To si obejdeme základní okruh na vyhlídku a dom a máme dost. Bychom zas někdy mohli k řece, zkusit jestli bude plavat, když půjdu taky. Už je koupací počasí.  

Jak byly ty květnový svátky, tak se u nás cestou za polosourozenci stavovala chovatelka s mladýho ségrou, kterou si nechala. Mladej celou dobu na ségru ječel jak protrženej, že jsme skoro neslyšely vlastní myšlenky, a chovatelka jen suše konstatovala, že má ADHD mozek. Já říkám, že uťápnutej “mouchy sežerte mě” moula by byl v tý naší pošahaný famílii chudák. Že takhle zapadne. 😆 Co dělají s nejmladším potomkem, to je vždycky prča. Úplný sumo zápasy. (A já teda trnu, aby si mladickou neopatrností neublížili, zatímco batole i pes jsou vychechtaný až na půdu) Teď už jsou aspoň zhruba stejná váhová kategorie.😅

Musím vyfotit, jak vypadá moje venčící ledvinka.  Tu už od odchodu do věčných lovišť dělí sofistikovaný systém sichrhajcek. 😂 A tuhle jsem se o mladýho v nestřežený chvíli přerazila tak šikovně, že jsem letěla i s batoletem na zádech. Dítě vysmátý, já sedřený kolena a haksnu jsem tak tejden cejtila. Tak říkám mladýmu, že je mamlas a že jestli si o něj zlámu oudy, nebude ho mít kdo venčit. Což teda není pravda. Muž by ho vyvenčil. Ale nechá sebou trochu vorat a mladej je pak vždycky krapet rozcabenej.   😆 

K té důstojnosti. Jako ne že bych měla nějaká přehnaná očekávání od sotva pětiměsíčního potrhla, ale o nějakou štábní kultůru se snažím. No a jak se udělalo teplo, tak mě to přimělo vytáhnout kraťasy. A lem nohavic mladýmu pánovi končí přesně u čumáku. Nebudu počítat, kolikrát jsme si dneska vysvětlovali, že nohavice se neloví a panička není sob. 😀

Mladej se do trávy (čím vyšší, tím lepší) vždycky rozvalí  a spásá z lehu 😀

My dneska šli ráno o fous dřív, tak byl všude parádní klid. Skoro celou vyhlídku si mladý pán obešel na volno. Na otevřeném prostranství má trochu větší akční radius, než jsem zvyklá. Asi budeme ještě společně ladit, co je ještě pro mě v pohodě a co už ne, ale myslím, že časem by z něj mohl být vcelku fajn pes doprovodný.   

Držím palce, ať je brzy lépe. Pořád mám v paměti, když chytly záda starouška naposledy. Jemu tehdy konzervativní léčba nepomohla a nakonec skončil na operaci. Naštěstí ji zvládl vysokému věku navzdory (bylo mu třináct) po fyzické stránce dobře. Ale ta doba, kdy musel být na omezeném prostoru v kleci byla šílená. 

Pomalu na bezpečných místech odbourávám stopovačku. Jsem v tomhle možná přehnaně opatrná, ale pokud si nejsem jistá místem, náladou mladého pána i svou, tak mám radši pojistku, i když tu na mě lidi koukají jako na blázna nebo, že pes je chudák na šňůře. Nicméně z něj mám radost. I když dneska nebylo soustředění nejlepší, tak se hezky vracel. Věřím, že časem to půjde ještě líp. Vidím na něm mnohem větší ochotu spolupracovat než u jozefce a i ten (po několika letech) nakonec mohl mimo zástavbu a provoz chodit na volno.    

Tak vám sem dám taky jednoho travního povaleče pro lepší den. 🙂 Teď jsme tak tak došli před deštěm. Mladej byl z počasí zase celej zfamfrnělej. 

My jsme dneska byli s partou na výletě v zoo. Bylo teda vedro k padnutí, takže jsem pořád hlídala, aby mladý pán pil a chladil se, ale jinak to bylo fajn, choval se celkem způsobně a jedna paní dokonce poznala lapinku. To se mi často nestává. Většinou ho lidi mají za šibu nebo huskyho. 😄

Jinak teda dnesk  přemýšlím, jak spáchám odpolední venčení. Včera jsem si dala do těla a šla venčit se zátěží nejen odpoledne, ale i večer, abych mládě uspala, a asi jsem si blbě hnula s ramenem. A teď váhám, jesti bude lepší ho zase hodit na záda nebo snést (a vynést) kočár, protože mi celý venčicí okruh ještě neuťape a navíc skoro pětiměsíční chlupatý potrhlo je líp řiditený než batole. 😅🙈

U nás občas potkám ušáka nebo bažanta mezi barákama, ale na tý vyhlídce za šestnáct let, co chodím se psem jsem potkala maximálně veverku a hřivnáče. Ale já se nedivím. Ono je tam veřejné ohniště a obzvlášt za pěkného počasí takovej provoz lidí, že by tam žádné příčetné zvíře mládě nenakladlo. A na srny je to moc malej kus lesa uprostřed zástavby. Tu jsme potkali o víkendu v Kunraťáku. Přeběhla nám před cestu, ale mladej si jí teda nevšiml.

Asi jsem měla radši definovat, že myslím vysokou trávu u nás v parku a na vyhlídce, kde je takovej provoz lidí a psů, že tam žádná zvířata nejsou. Jinak bych ho mimo cestu nepustila. 

Mladej mátaky Simparicu a ještě jsem neviděla/nenašla klíště a to miluje lítání ve vysoký trávě a denně ho vyčesávám. Možná neprolezou tím hustým kožichem? 🤔

Ještěže se na to přišlo. Držím palce, ať je brzy lépe. 🍀

Jo já jsem hrozný plánovač a rozmýšleč. Když jsme se v létě byli projít s lapinkama, tak mi ta známá říká, že jestli chci udělat neuváženou věc, že jedna chovka má ještě volný štěňata. No možná bejt sama, bezdětná, tak ten telefon žhavím. No nežhavila jsem. A ještě dlouho mi trvalo, než jsem na muže vybalila, že mi pes v životě vážně chybí. 

Jo k lapině jsme práce přišli přes známosti. Ještě za starouškova života, jsem se před kamarádkou zmínila, že pokud někdy bude další pes, tak už nechci jezevčíka kvůli schodům v baráku i kvůli dětem. A ta má kamarádku , co má lapiny. A že jsou to fajn všestranný psiska. Takže když starouš umřel a přešla ta úplně první fáze smutku, domluvily jsme si procházku, abych si je okoukla na živo a vyzpovídala, jaký mají “chybky”. A když jsme ještě později usoudili, že teda psa jo, tak jsem si nechala poradit chovky, protože vygooglit si je zvládnu, ale když se v tom člověk nepohybuje, tak z webovek případný problém nevykouká. Bez možnosti se poradit bych byla mnohem víc ztracená. 

Mám dost čerstvou zkušenost od známé, jak běžná populace veškerý osvětě aa informacím navzdory kupuje psa. Prostě si otevřeli inzeráty a štěně si vybrali pode fotky. Už když mi líčila, že jde o křížence dvou lukrativních malých plemen tak mi blikaly všechny možný varovný kontrolky, ale to bych stejně mohla mluvit do dubu. No a pak se na štěně jeli podívat rovnou si ho odvezli, protože “ona se k nám tak měla”. Přitom z toho, co říkala, bylo všechno úplně špatně. K tomu teda cena za křížence úplný nesmysl. Zatim je čuba snad teda aspoň snad zdravá. 

Naši úplně stejně před lety koupili starouška. Prostě u známých viděli štěně a druhý den už přivezli jeho bráchu. Nějaký pp nebo bez pp vůbec neřešili. A starouš měl v uších svrab a časem vyplavaly další zdravotní lahůdky. Jeho chorobopis chronických a vrozených potíží byl delší než jezevčí páteř. Dali za něj tehdy skoro stejně jako za papírovýho drsňáka. Ale to jsem samozřejmě zjistila až zpětně a jako děcko na střední jsem vůbec netušila, že naši pořídí psa. Takže tvrdím, že jsem k psovi přišla jako slepej k houslím a jsem pejskař z leknutí. 

Ojvaj. Držím palce. ☹️ 

Tak jsem myslela, že večer už jenom oběhneme krátké kolečko, aby se mladej vyvenčil. No tak jsme museli jít standardní venčicí okruh na vyhlídku a stejně jsem měla pocit, že nemám na vodítku psa, ale křížence tasmánského čerta s klokanem. Co krok to metrový výskok s naležitým hlasovým doprovodem. Kdo nás potkal, si musel myslet, že jsem ho tak čtrnáct dní nevzala ven. Co se ochladilo, tak je úplně zfanfrnělej. 🙈😅