Příspěvky uživatele

Jo to je úplně jasný, že se pán chová jako blb, protože ženská. A já teda ženský zbraně neumím a ani se je nechci učit. A teda, když mi čtyřicet kilo rve psa, tak mám k úsměvu “blbé blondýnky” daleko. To adrenali ve stratosféře. Popravdě ani nevím, jestli ta černá pohroma jde jen po mladým pánovi nebo je takovej na všechny psy. Ale ta představa, že ho potkáváme dalších dvanáct patnáct let je strašná. Muž se na něj chystá. Ten byl včera vytočenej jen jsem mu to doma hlásila. 

Díky. Blbý je, že to je místní. Jako můžu se maximálně modlit, že pes začne bejt tak nezvladatelnej, že s ním přestanou chodit ven a bude akorát řvát za plotem (ten mají naštěstí jak Alcatraz). Je to sice blbý přání vůči tomu psovi, ale zdraví mladého pána mi je jaksi přednější než wellfare agresora. Hlavně, že ještě v létě pán tvrdil, jak doufá, že nebude ostrej na psy. Ale je to podruhé během tří týdnů, co nás napadl. A že by se z toho prvního incidentu poučil a vodil psa na vodítku to ne. 

Víme kde bydlí. Jsem včera muži právě říkala, že chci pepřák a paralyzér, že to ještě jednou na mladýho zkusí a dostane šlupku. Taky si říkám, že jestli ještě jednou se něco takovýho stane, tak volám policii. Nevím teda jestli to má smysl, kdysi se tvrdilo, že by nejdřív musel kousnout do člověka, ale třeba by se pán chytil za nos.   

My zase měli adrenalin při večerním venčení. Z černýho ovčáka roste průser. O vodítku a náhubku pán asi nikdy neslyšel. Vyřítil se na nás z lesa, ve tmě. A tohle už nebylo jen poměřování nádobíčka. Díkybohům za hustou podsadu. Výsledek je vyrvaná půlka chlupů z ocasu (a to už mi tuhle známá říkala, že hezky obrůstá), a pocuchanej zadek, naštěstí žádnej šrám. Na hlavu a krk se naštěstí preze mě nedostal. Ale tomu psovi je devět nebo deset měsíců. Nechci vidět, co z něj bude  až dospěje… Kor s tím přístupem majitele, že místo omluvy a třeba dotazu jestli jsme v pořádku, se mi de facto vždycky ještě směje do očí. 

My si dneska ráno/dopoledne užili parádní zasněženou vycházku u řeky. Venku jsme byli skoro dvě a půl hodiny. Cestou to bylo slušné ornitologické okénko. Viděli jsme kormorány, nějaký druh velkého racka (ty od sebe bohužel nerozeznám a malej chechtavej to rozhodně nebyl), husice nilský, volavku a nakonec pár poláků chocholačky. Navíc chumelilo, takže všichni včetně svatečních venčičů byli zalezlí, a byl úžasný klid. Víc lidí se vyrojilo až cestou zpátky. A pak jsme ještě potkali běhací kámošku gordonsetřici. Bylo to fajn. 🙂

Ano to potvrzuju. S nejmladším potomkem vydrží blbnout neskutečně dlouho. Větší kluci moc psí nejsou, ale s nejmladším jsou neuvěřitelní parťáci. 

Hemží je trefný slovo. Dneska byl teda mladý pán echt intenzivní. Asi že nasněžilo, tak celý dopoledne pískal, poskakoval a vůbec na sebe upozorňoval, že jako “heeej, paničko, chci akci”. Několikrát jsem ho musel odvelet, že jako teď fakt ne, že má taky odpočívat a ne furt tancovat jak na perkách, ale do opravdy si šel lehnout až teď odpoledne. A to normálně kolem jedenácté dopoledne chrní. 

Já mladému pánovi pořídila hlavolamy, čuchací kobereček podědil po staroušovi a prostě… On to bere tak, že co nejde silou, jde ještě větší silou. 😆 Největší úspěch má papírová krabice naplněná zmačkanejma papírama a do toho nasypaný granule nebo pamlsky. To si čuchá pamlsky a pak si ještě může beztrestně škubat ty papíry i tu krabici. 

V Praze sněží od rána. MHD klasicky výluky a zpoždění. Jsem ráda, že vyřešit práci jsem jela včera a ne dneska. Ale mladý pán je ve svém živlu. 🙂

Záda trochu polevily, takže jsem si šla ráno spravit náladu s mladým pánem do sněhu. Snad nám to chvilku vydrží. Včera měl rok, tak to napadlo skoro jako dáreček.🙂   

Já měla/mám pocit jako kdybych byla stažená v korzetu. Plus se mi tak různě stěhuje kde to bolí - buď přímo na páteři, nebo ramena - a jak se tomu snažím ulevit, blokuju se o to víc. V zásadě verdik je komplet přetížení v oblasti hrudní páteře a ramen. Pokud by se to neuvolnilo po první rehabce, tak by mi napsali něco lepšího na boles, abych vůbec měla šanci se uvolnit.  

Jejej. Přeju ať je brzy líp. Ono to teď lítá všude. 🍀

Mno. My dneska zbaběle venčíme na zahradě a ráno byl na procházce muž. Včera dobrý a dneska mi je zase zle. Pravděpodobně zablokovaná hrudní páteř a nakumulovanej stres. Večer jdu ke své rehabilitační tak snad snad zjistí kde je problém a aspoň po té fyzické stránce se postupně rehabkama a cvičením uleví. Je teda zázrak, že jsem volala dopoledne a měli pro mě termín hned. 

Bohužel s nemocnými lidmi nebo třeba s dětmi s různými neurodivergencemi (autismus, ADH  a pod. ) nikdo těch, co obhajují ohňostroje, soucítit nebude. Dost často mám pocit, že by je někteří nejraději zase zavírali do ústavů a bojím se, že bude jen hůř. 

My dneska odpoledne dali s mladým pánem výlet 10,5 km svižným tempem a solidním terénem. Když jsme došli na tramvaj, tak se tvářil, že by si to prý dal ještě jednou. Teď teda chrápe. Ale až se vychrápe, určitě bude zkoušet, koho by přesvědčil k nějaké akci. 😀 Včera jsem si byla pomazlit jiné lapinky na lapiní sraz a fakt jsem ráda za prozřetelné rozhodnutí to pubertální jelito s sebou nebrat.  

Já jsem teď strašnej medvěd brtník. Mám nějaký zablokovaný záda a bolavý rameno, tak většinou venčí muž. Aspoň si panstvo tuží vztah. 

Nicméně dneska jsme vyrazili na tradiční vycházku do zoo. Museli jsme ji teda zkrátit, protože nejmladší mládě opravdu hodně nerado zimu a sníh. 

Největší úspěch měli sobi. (Ti mladého pána zaujali úplně nejvíc. Vydržel na ně zírat skoro minutu 😅)

Každopádně všem přeji do nového roku zdraví, spokojenost a hlavně spoustu chlupů na ponožkách. 

My letos poprvé plánovaně slavíme sami. Chtěla jsem zavést nějakou štědrodenní dopolední procházku, ale mory mi do toho hodily vidle a prostřední mládě si včera pořídilo horečku, nejmladší pokašlává a jájen čekám, kdy lehnei ten nejstarší. Takže ráno venčil muž, abych mohla doladit dárky pro rodinu a budeme doma koukat na pohádky a nebudeme nic hrotit. 

Každopádně všem přejeme krásné Vánoce, hlavně zdraví, klid, pohodu a žádné vánoční karamboly. 🍀🌹

Ráno venčil muž. Měla jsem pocit jako kdyby mě v noci přejel parní válec. Tak jsem mezitím konečně zašila venčicí taštičku. Trochu jsem tu přejetost rozchodila, tak odpoledne vezmu mladýho ven já. Optimistický plán je, že půjdeme k řece. Realistický, že udělám základní okruh a půjdu uhynout do tepla k čaji. 

Z věcí na odvoz  do charity si mladý pán ulovil slona. Prej takovou fajnovou šustivou věc nebudeme vyhazovat. Stejně mu byl zabaven, aby ho nerozebral na součástky a nesežral to. Má to těžkej život. Nic mu nedopřeju.  

Držím palce, ať si to posedá co nejlíp, co nejdřív. 🍀

Jako ať ho nepomlouvám, včera sebou fakt praštil. Asi ho vyčerpalo to, jak se mi při úklidu furt musí motat pod nohy. Skoro jsem vytáčela číslo na veterinu, že pes je divnej, že je dopoledne a on chrápe. Ale pak ho to zase přešlo. 😄