Já pamatuju jak vždycky vypadali táboroví psi, když jsme ještě jezdívali s vodákama na tábory. První dva tři dny za náma pořád lítali od dítěte k dítěti a po třech dech už jenom někde leželi a chrápali.
Však dneska už je zase zataženo a mlha a zítra má chumelit. Ráno jsme si dali jen tři kilometry na nejbližší rozcestí a zpátky. Mladému pánovi se moc nechtělo. Odpoledne, až se panstvo vrátí z lyží, tak asi půjdeme jen menší okruh po zpevněné cestě. Na brodění hlubokým sněhem se dneska necítím a zdá se mi, že mladý pán je taky unavený.
Dneska konečně vylezlo sluníčko. Jen moje maličkost krapet podcenila terén, kdy tři a půl kilometru plánované trasy vedla hlubokým sněhem, protože jsme byli první kdo tudy po několika dnech šel, a nakonec jsme si to raději asi o dva kilometry zkrátili po silnici. Tedy mladému pánovi to nevadilo. Ten má offroad. Ale mně se to brodění líbilo už míň. 😀 Ale les byl jako z pohádky.
Tady celý den sněžilo. Pod sněhem je uklouzané zrcadlo. Dopoledne se sedákem jsem to ustála. Odpoledne jsme šli jen s obyčejným vodítkem a stopovačkou a pěkně jsem se vysekala. Mladý pán koukal jak péro z gauče proč se válím a nejdu. Potkali jsme lišku. Vyběhla z lesa a metelila chvíli po cestě tak padesát metrů před námi, než zase zaplula do lesa, tak jsem raději zůstala stát a chvíli počkala. Taky jsme slyšeli krkavce.
Mělo to drápy, takže pes. Tedy… trochu se mi nelíbí ta absence lidských tápot stejného stáří. Představa dvou velkých psích tuláků mi přijdou “děsivější” než skazky místních o vlcích brousících přes ves. U vlka předpokládám, že se víc bojí on mě než já jeho a nejspíš ho nikdy na živo nepotkám.
Úžasné fotky 🤩
Ha. Tak fotky z ranního okruhu budou. Šumava je pěkně zamrzlá. Mimochodem, pozná někdo, čí ťápoty jsme to potkali? Dva velcí psi? Nebo, že by…? Chvíli běžely stopy vedle sebe, pak v jedný lajně…
Kvilda je obstojně pod ledem, ale aspoň chodníček směrem na Jezerní slať je suchý a tedy schůdný. Tak jsme se šli projít než mláďata odlyžujou. Uvidíme, jak to vymyslíme další dny.
Jo to rozlišení ještě není ideální. To budeme muset vychytat, protože to ze začátku vypadalo, že na postroji netáhl a pak zase měl tendence tahat i na obojku.
My si s mladým pánem ráno dali okruh cca 7 km, než se probrala pánská sekce. Minulý týden mi po posvěcení od naší lapiní “guru” přes tažný sporty, že v chůzi můžem tah klidně zkusit, přišel postroj a šňůra na dogtrek, takže jsem ho vzala s sebou a asi na třech úsecích jsem si od mladého pána nechala trochu pomoct. Oproti prvnímu pokusu minulý víkend už bylo vidět, že chápe, co po něm chci a i těch jeho necelých osmnáct kilo bylo docela znát. Nemám teda nějaký ambice polykat desítky a desítky kilometrů. Na to nemám fyzičku. Spíš mu dát nějakou smysluplnou náplň v rámci výletů. Bohužel tu je mizerný signál, takže fotky asi budou až po návratu.
Ona to byla/je mezi lapilidma velká kauza. Těch pejsků bylo víc, hodně se to tuším řešilo předloni na jaře/v létě, když jsem se začínala rozhoupávat, že lapinu bych si dovedla představit. Nevím podrobnosti, ale ty podmínky z jakých, je zachránili byly asi dost špatný.
A jo. Lapiny jsou ukecaný. Jozefec byl komentátor, ale na mladého pána nemá. Navíc má hlásek zatraceně pronikavej.
Já to neviděla. Ale co vím, tak ten pejsek je zachráněnec, takže bůhví co si v sobě nese.
Zdravíme ze Šumavy. Dojeli jsme pozdě, takže první vycházka byla už za tmy. Do lesa se mladému pánovi moc nechtělo.
Právě peroxid nebyl doma, takže po konzultaci po telefonu se jelo, že zvracení vyvolaj na veterině .
Já už se vážně těším na jaro. Venčení za tmy ráno i večer je deprimujíc . Jinak teda mně z toho mamlase pubertálního asi jebne. Povedlo se mu sežrat kus svojí dečky (naštěstí ne velkej), takže zatímco já jako na trní hlídám potomky, muž jede se mladým pánem na pohotovost.
Držím palce, ať to není nic vážného. 🍀
Já furt říkám, že chápu, že puboš se může chovat jako dement. Boha mám puboše doma a furt říkám, že jsme ve fázi “error 404 - mozek nenalezen”. Ale přesně, není to prvně, co ten ovčoun vystartoval. Vodítko (a koš) by v takovém případě mělo být prostě samozřejmost. Ten můj dobrosrdečnej naivní mamlas na nikoho neútočí a stejně má aktuálně s pouštěním na volno smolík, protože je pubertální kníže ignor s hlavou plnou blbejch nápadů. Takže stopovačka je nejlepší kámoš a furt dozblbnutí opakujem úplný základy. Ale to bych chtěla moc, aby se (někteří) lidé chovali rozumně. A je mi úplně zle, že by takhle vystartoval po nějakém menším nebo krátkosrstým psovi. Mladýho pána fakt zachránila ta hustá dlouhá podsada.
Jinak teda se dneska venčí děsně. Jsme jak v zamrzlým zámku. Muž ráno doklouzal se psem k prvnímu bobku a zase doklouzal zpátky a prohlásil, že zůstane na HO a ani kluky jsme nedali do školky. Teď v poledne jsem šla já a už to asi bylo lepší, ale stejně jsem šla jak tučňák.
Právě. Jako asi teď nějakou dobu bude večer, chodit muž. Ne proto, že bych se bála, ale právě pro to, že si myslíme, že na chlapa bude chlap třeba v případě nutnosti reagovat líp. A právě si chci pořídit obojí. Není řešení chodit venčit do zástavby dalších x let. To je na tom nejhorší. Že ten pes je ještě vlastně štěně.
Pes ode mě včera dostal koncem vodítka s karabinou přes čumec a stejně do toho šel znovu. (A pak se chlapovi ještě jednou vyrval a to jsem branila všemi prostředky co jsem měla, tedy nohy, hlas, konec vodítka).