Příspěvky uživatele

Takže to byl včera ten šílenej rachot. Jsem si říkala, kterej… (doplňte si vhodný vulgarismus). 

Ten má pohled. Takový důstojný. Trochu mi připomíná našeho starouška. 

Jo. Občas už řešíme to, že se ho lidi bojí. ☹️ A přitom má asi tak patnáct nebo šestnáct kilo, není žádnej velkej pes, ale asi jak je chlupatej a černej… A on je přitom ještě takový děcko naivní, co všechny miluje. Akorát za tmy mi přijde, že radši dělá hlídacího psa preventivně, aby ho náhodou někdo neukradl. 🙈

Využila jsem toho, že byl muž dneska doma a byli jsme si s mladým pánem vočíhonout místní psí hřiště už odpoledne za světla. 🙂 Když už nejsem schopná se dokopat zavolat a domluvit si kurz na cvičáku (nějak nemám potřebu, tak mě vlastně nic nenutí to řešit), tak že si občas zajdeme sem. 

Včerejší večerní venčení. Dali jsme si nejdelší možný okruh v okolí a chytli jsme to krásně se západem slunce. Tohle si užívám, když večer doslova maluje. Domů jsme se vrátili těsně před tím, než přišla bouřka. Takovou jsme tu dlouho neměli. 

Vlněný věci miluju. Na sebe i na děti. Žádný jiný funkční materiál nemá tak dokonalé vlastnosti. Ono to hřeje i mokrý. Blbý je, že koberce žerou vlněný ponožky. Budu muset zase před chladnou sezónou nový fusky dopořídit. Praní, je trochu voser, ale naše pračka naštěstí vlnu umí. Ale když mi nejmladší potomek těsně před odjezdem na hory přenastavil program v průběhu praní a úspěšně zdrcnul kompletní výbavu pro všechny tři potomky, to mě málem vomejvali. 

Jenže třeba u nás jsou ty cesty skutečně společné pro pěší i cyklisty. Takže by měli jezdit tak, aby pěší neohrožovali. 

A cyklostezky všude. Mívala jsem oblíbenou polňačku za Cholupicema směrem na Točnou. Chodili jsme tam se starouškem. No teď je z polňačky asfaltová nudle pro cyklisty. 

Držím všechny dostupné palce, ať už máte klid.

Mně popravdě moc ne. Ono stačí, co občas vypadne z místní parkový “elity”. Ty lidi jsou třeba ve věku mých rodičů, psy mají celý život, ale ty moudra co z nich padají… Ne že všech. Ale většina je pořád zamrzlá v době, kdy se razilo “každá fena musí mít aspoň jednou štěňata”.

Bože, vždyť je sama ještě štěně. 🤦‍♀️

My jsme dneska ráno, zase vyrazil k řece. Akorát na to, že jsme šli lehce po šesté, bylo mraky cyklistů. Ono by to nevadilo, kdyby prakticky každý neměl potřebu nás předjíždět v plné rychlosti a tak těsně, že nás div neporazil - na úzké cestě, kde není ani kam uhnout (navíc když se blíží ze zadu, nejsou slyšet). Jinak to bylo fajn. Po cachtačce se mladý pán solidně vyválel. 😅

Parádní fotky. 

Ráno jsme měli docela štěstí na sociální interakce. Potkali jsme ke hře svolnou retrívřici. Bylo fajn po dlouhé době potkat hracího kámoše srovnatelné nebo větší velikosti. Přes léto jsem měla pocit, že všichni střední a velcí psi někam zmizeli a s těmi menšími mám buď strach já, aby se mladej moc nerozjel a třeba je v zápalu hry blbě nepřišlápl nebo se bojí oni nás nebo se nás bojí jejich lidi protože černej pes asi…

Tak společné venčení nakonec dopadlo docela dobře. Slečna na mladého pána neječela jako minule. Chodit se jí teda moc nechtělo a spiš se nesla, ale ona není zvyklá na dlouhý chození. Ke konci i zvládla s obezřetným odstupem ťapat vedle nás. Kámoška na hraní to tedy asi nikdy nebude, časem by ty společný procházky třeba mohly klapat.

My si ráno dali zase vycházku podél řeky. Je tam po šesté ráno takový klid a ticho, nikde žádný lidi. To mám ráda. 🙂 Teď odpoledne máme domluvené společné venčení se známou, co má kříženku papillona. Jsem zvědavá. Posledně na mladýho akorát ječela. 🙈  

No já čuměla jak puk. On je totiž jinak, jak čertík z krabičky a na pérkách. A tohodle prcka je celkem opatrnej. A malej je teda kurážnej. Vůbec mu nevadí, že kámoš je tak pětkrát větší. 

Ať ho jen nepomlouvám. Máme nového kámoše. Bišoní (asi) mimino. A on vám je na něj tak něžnej, až ho nepoznávám. 😊

Já jsem zvědavá, jestli to naše zvíře někdy dospěje do stavu “pět kiláčků” stačí. 😀 Dneska ráno po sedmi se pak ještě honil s kongem, až jsem zavelela, že já chci odpočívat, tak se bude odpočívat a odešla do vedlejší místnosti a to teda konečně zaparkoval do kouta pod lavicí, že teda jo no. A teď se chystám na odpolední aspoň tři. 😀 

Dnes jsme ráno operativně měnili trasu. Jak se ochladilo, tak mladý pán přepnul do módu “tasmánský čert na speedu” (navíc madam vlková hárá, takže mu chybí kámoška a semipravidelné hry na zabíjenou) a nová neochozená trasa ho přiměla zase trochu zapnout mozek a ubrat na pubertálních výlevech. U řeky byl boží klid až na jednoho osamělého běžce, skoro podzimní atmosféra a myslím, že nakonec jsme si těch 7 kiláčků oba užili, i když ze začátku to vypadalo na totální katastrofu s rozcabeným pubošem.