Já pořizovala lapinu mimojiné i kvůli dětem. A jako fakt i když je to pubertální pometlo, tak k dětem je úžasnej. Ale teda když to panstvo rozjede s plnou parádou (protože nejlepšejší hra je přece na sumo), tak to “rozháním davy” a jsem fakt ráda, že váhy jsou vyrovnané.
Krom výše zmíněného bych řekla, že hraje roli, jestli je přístup na zahradu nebo ne. U čistě bytového psa by mi jedno maximálně dvě venčení (bez ohledu na délku a program) přišlo jako hrubě nedostačující. Jinak podle mě záleží nejen na plemeni, ale i na věku a temperamentu. Staroušovi josefcovi opravdu (s možností jít se podle potřeby vyvenčit na zahradu) s pokročilým věkem stačila jedna dvě vycházky do nejbližšího okolí, aby si očetl pesemesky, a zbytek dne spokojeně prochrápal. S mladým pánem bych při takovém režimu měla doma destruktivní pohromu.
Hehe. Skácet mě k zemi se podařilo i tomu mýmu mrňavýmu chlupatci. Pravda fyzikální zákony byly na jeho straně. Scházeli jsme kopeček, bylo krapet uklouzáno, mladej uviděl veverku, vypnul mozek a už jsem jela. Můj následný komentář byl kapánek jadrný. A mladej čuměl, co jako dělám, proč se flákám a válím na zemi. 😄
Vsadím se, že v tu chvíli by byli za “hysterky" oni. A to jsem si v létě libovala, že tu teď nemáme žádného vysloveně vysírku. Jenže vrstevníci začali dospívat a panstvo to má na háku.
Odpoledne jsem radši změnila lokál a šli jsme se projít k řece. Byl tam boží klid, nikde nikdo, jen my, louka a řeka. Prostě pohoda. No ráno si snad přivstanu, abychom se té největší sešlosti vyhnuli. Nějak nemám náladu na lidi (ti psi za to nemůžou) po těch třech incidentech za čtyři dny.
Díky. Bohužel mentalita místní parkové suity žije filosofií, že si to mají mezi sebou vyříkat a že si za to můžu sama, protože mladýho vodím na vodítku a pouštím jen s ověřenejma kámošema. Dneska jsem zase mladýho bránila doslova vlastním tělem, aby si na něm jinej puboš nehonil ego. A prej: “Ale von taky zavrčel.” No jistě, že zavrčel. Není to pasivní trouba, aby si to nechal líbit. No tak jsem jim sdělila, že ale to, že ho cizí pes na veřejném prostranství bere jako vetřelce není můj problém (to mi bylo řečeno), ale má si to řešit majitel ideálně výchovou a vodítkem.
Jo to jsem zkusila, ale asi jsem děsně nešikovná/neobratná a nakonec jsem to vyhodnotila, jako nefunkční řešení.
Dneska jsme si trochu spravili náladu. Při odpoledním venčení jsme chytli krásné zimní světlo. Jen mladý pán má na portétování názor. 😀
Bohužel všichni tři jsou místní. Dva NO, jeden retrívr. Všechno to jsou plus mínus psi okolo roka, takže dospívající paka a bohužel majitelé to mají zjevně na háku.
Začínám silně uvažovat o pořízení pepřáku nebo podobného obranného prostředku. Podruhé během dvou dnů jsem musela řešit psa, který mi chtěl mladého pána zešikanovat. Za měsíc to bylo už potřetí (pokaždé jinej pes, vždycky mlaďoch). Jako nikdy to tvrdej útok v tom, že by tekla krev. Nikdy nešli do mě. Včera to bylo fakt nepříjemný. Ovčoun se nenechal zahnat. Nakonec jsem mladého pána napasovala mezi zídku a lampu, kde měl krytý záda a boky, abych nemusela hlídat všechny světový strany. A když se majitel konečně uráčil psa odlovit, tak místo “omlouvám se” (já fakt dovedu pochopit, že pubertální pes může chovat jako pako, mám pubertálního hormona doma, akorát pak nechápu absenci vodítka nebo šnůry) nebo dotazu, jestli je mladej v pořádku jenom prohlásil, že “to on si chtěl jenom hrát”. Na tuhle hlášku jsem už fakt alergická. A teda nejvíc mě krká to, že ve dvou případech ze tří jsem to musela řešit sama a páníček celou věčnost nezájem a pak akorát blbý kecy, že já to moc řeším. Já fakt nevidím důvod proč bych si měla nechat psa nechat šikanovat machýrkama, co mají potřebu si honit na někom svoje ego.
A já už jsem fakt otrávená. Vracela jsem se z dvouapůlhodinové vycházky a potkala jsem jednu sousedku taky se psem. A tak mi povídá, že se jí jiná sousedka ptala, jestli toho psa taky někdy pouštím. Mladý pán je aktuálně ve fázi totální pubertální kníže Ignor. Vodítko a stopovačka jsou moji nejlepší kámoši. Furt dokola opakujeme základy a stejně mám pocit, že to co už znal, vyletělo ušima do povětří a v hlavě zůstala jen totální černá díra. Denně nechodíme patnáct kiláků, cvičíme, doma vymejšlím různý hry, aby si zaměstnal mozkovnu a místní parková elita (nejlépe ti, co nechají psa lítat a pak do něj pálí elektrikou nebo mají už dávno vyklidněnýho důchodce) do mě furt jede a pomlouvá, že ho chudáčka nepouštím na volno. No úplně mě to vyhodilo z konceptu. A to procházka byla celkem fajn.
Venku musím mít voči i za rohem, aby nežral dřevo, šišky, spadaný ovoce, hnusy a jinej bordel, ale je to lepší než doma. Máme speciální povel “vyflusni to!”. Starouš tohle nikdy nedělal. Mladej pán dělá, jak kdyby nedostal tejden nažrat.
Já už můžu pořizovat jenom bytelný hračky od Kongu. Ty nervy, když mamlas sežral půlku gumového míčku… Naštěstí prošel. Furt voči i na prdeli, jestli zase nežere, co nemá. Popelnice.
Eh. Venčí se blbě. Od konce minulého týdne máme doma nějakou žaludeční virozu. Vždycky už to vypadá dobře a bum, zase zvracení. No a od včerejška se do party marodu přidal i mladý pán s epesní sračkou. Takže ráno nedostal nic, večer jen dietku a muž mi po návratu z šicí session u kamarádky hlásil, že dobrý, že bobek byl normální. A tedkonc ráno zase epesní sračka. Takže budu volat na veterinu, jestli nás někam vmáčknou, aby se to radši zkontrolovalo. 😟
U nás taky. Bláto, mokro, dneska jsem musela mladého pána regulérně osprchovat, protože měl bahno až za ušima.
Ta jeho radost z tý trošky sněhu je skoro nakažlivá. Takže jsme zase byli přes hodinu venku. Toliko k tomu předsevzetí, že to nebudu přehánět, když nejsem úplně fit. 😀
My si v sobotu udělali odpolední dlouhou vycházku. Šly s námi dvě kamarádky, takže mladý pán měl k dispozici o čtyři ochotné drbací ruce navíc a máme konečně i nějakou společnou fotku. Včera jsem teda ostuda ranní a večerní venčení delegovala na muže. Asi na mě leze nějakej moribundus (se nedivím, děti si už tři neděle úspěšně předávají kašel a rýmu) a nechtělo se mi úplně do toho mrazu. Já šla ven jen odpoledne a nebylo to ono. Dneska ráno nás čekala sněhová nadílka. Pro mladého pána to bylo první větší setkání se sněhem, tak si to musel pořádně užít, než to zas odtaje. I když mi není nic moc, cábrovali jsme venku hodinu a půl. Odpoledne to asi pojmu úsporněji.
Achjo vy si to teda vyžíráte. Držím palce!
U nás taky lilo celej den. Pořád leje.
Dneska je od rána ideální počasí na posezení v ucháči s teplým čajem u krbu. Nemám ani krb ani ucháč. Zato mám psa s integrovanou pláštěnkou a názorem, že není špatné počasí, pouze špatnej kožich a nelíbí-li se nám počasí, můžeme pět minut počkat a ono se možná znění. A když ne, tak platí bod jedna. Takže vlněné triko a ponožky to jistí a vydali jsme se déšť nedéšť, mlha nemlha do lesa. Dnes už podruhé. 😅
Já mladýho pouštím, když na něm vidím, že vnímá. V lesíku u vyhlídky, tam se mě docela drží. Nebo když v bezpečném prostoru potkáme osvědčené kámoše. A stejně mam oči i vzadu a za rohem a musim myslet tak na tři kroky před ním. Ale na otevřeném prostranství jedině na stopovačce. Jak vidí otevřenou plochu, tak vypne, a má potřebu ji celou obsáhnout. Třeba se časem shodneme na přípustné vzdálenosti, ale zatím ke shodě nedošlo. Navíc je to naivní mamlas, v každým vidí kámoše, a opět v tu chvíli vypne mozek a mohl by někoho samou láskou převálcovat. A na rozcabenýho puboše na volno nejsem zvědavá ani já ani okolí. Ono to třeba jednou půjde. Sarouš jozevec pak mimo zástavbu a silnice na volno chodil, ale trvalo to.