Příspěvky uživatele

Úžasné fotky 🤩

Ha. Tak fotky z ranního okruhu budou. Šumava je pěkně zamrzlá. Mimochodem, pozná někdo, čí ťápoty jsme to potkali? Dva velcí psi? Nebo, že by…? Chvíli běžely stopy vedle sebe, pak v jedný lajně… 

Kvilda je obstojně pod ledem, ale aspoň chodníček směrem na Jezerní slať je suchý a tedy schůdný. Tak jsme se šli projít než mláďata odlyžujou. Uvidíme, jak to vymyslíme další dny. 

Jo to rozlišení ještě není ideální. To budeme muset vychytat, protože to ze začátku vypadalo, že na postroji netáhl a pak zase měl tendence tahat i na obojku. 

My si s mladým pánem ráno dali okruh cca 7 km, než se probrala pánská sekce. Minulý týden mi po posvěcení od naší lapiní “guru” přes tažný sporty, že v chůzi můžem tah klidně zkusit, přišel postroj a šňůra na dogtrek, takže jsem ho vzala s sebou a asi na třech úsecích jsem si od mladého pána nechala trochu pomoct. Oproti prvnímu pokusu minulý víkend už bylo vidět, že chápe, co po něm chci a i těch jeho necelých osmnáct kilo bylo docela znát. Nemám teda nějaký ambice polykat desítky a desítky kilometrů. Na to nemám fyzičku. Spíš mu dát nějakou smysluplnou náplň v rámci výletů. Bohužel tu je mizerný signál, takže fotky asi budou až po návratu. 

Ona to byla/je mezi lapilidma velká kauza. Těch pejsků bylo víc, hodně se to tuším řešilo předloni na jaře/v létě, když jsem se začínala rozhoupávat, že lapinu bych si dovedla představit. Nevím podrobnosti, ale ty podmínky z jakých, je zachránili byly asi dost špatný. 

A jo. Lapiny jsou ukecaný. Jozefec byl komentátor, ale na mladého pána nemá. Navíc má hlásek zatraceně pronikavej. 

Já to neviděla. Ale co vím, tak ten pejsek je zachráněnec, takže bůhví co si v sobě nese. 

Zdravíme ze Šumavy. Dojeli jsme pozdě, takže první vycházka byla už za tmy. Do lesa se mladému pánovi moc nechtělo.    

Právě peroxid nebyl doma, takže po konzultaci po telefonu se jelo, že zvracení vyvolaj na veterině .

Já už se vážně těším na jaro. Venčení za tmy ráno i večer je deprimujíc . Jinak teda mně z toho mamlase pubertálního asi jebne. Povedlo se mu sežrat kus svojí dečky (naštěstí ne velkej), takže zatímco já jako na trní hlídám potomky, muž jede se mladým pánem na pohotovost. 

Držím palce, ať to není nic vážného. 🍀

Já furt říkám, že chápu, že puboš se může chovat jako dement. Boha mám puboše doma a furt říkám, že jsme ve fázi “error 404 - mozek nenalezen”. Ale přesně, není to prvně, co ten ovčoun vystartoval. Vodítko (a koš) by v takovém případě mělo být prostě samozřejmost. Ten můj dobrosrdečnej naivní mamlas na nikoho neútočí a stejně má aktuálně s pouštěním na volno smolík, protože je pubertální kníže ignor s hlavou plnou blbejch nápadů. Takže stopovačka je nejlepší kámoš a furt dozblbnutí opakujem úplný základy. Ale to bych chtěla moc, aby se (někteří) lidé chovali rozumně. A je mi úplně zle, že by takhle vystartoval po nějakém menším nebo krátkosrstým psovi. Mladýho pána fakt zachránila ta hustá dlouhá podsada. 

Jinak teda se dneska venčí děsně. Jsme jak v zamrzlým zámku. Muž ráno doklouzal se psem k prvnímu bobku a zase doklouzal zpátky a prohlásil, že zůstane na HO a ani kluky jsme nedali do školky. Teď v poledne jsem šla já a už to asi bylo lepší, ale stejně jsem šla jak tučňák. 

Právě. Jako asi teď nějakou dobu bude večer, chodit muž. Ne proto, že bych se bála, ale právě pro to, že si myslíme, že na chlapa bude chlap třeba v případě nutnosti reagovat líp. A právě si chci pořídit obojí. Není řešení chodit venčit do zástavby dalších x let. To je na tom nejhorší. Že ten pes je ještě vlastně štěně. 

Pes ode mě včera dostal koncem vodítka s karabinou přes čumec a stejně do toho šel znovu. (A pak se chlapovi ještě jednou vyrval a to jsem branila všemi prostředky co jsem měla, tedy nohy, hlas, konec vodítka). 

Jo to je úplně jasný, že se pán chová jako blb, protože ženská. A já teda ženský zbraně neumím a ani se je nechci učit. A teda, když mi čtyřicet kilo rve psa, tak mám k úsměvu “blbé blondýnky” daleko. To adrenali ve stratosféře. Popravdě ani nevím, jestli ta černá pohroma jde jen po mladým pánovi nebo je takovej na všechny psy. Ale ta představa, že ho potkáváme dalších dvanáct patnáct let je strašná. Muž se na něj chystá. Ten byl včera vytočenej jen jsem mu to doma hlásila. 

Díky. Blbý je, že to je místní. Jako můžu se maximálně modlit, že pes začne bejt tak nezvladatelnej, že s ním přestanou chodit ven a bude akorát řvát za plotem (ten mají naštěstí jak Alcatraz). Je to sice blbý přání vůči tomu psovi, ale zdraví mladého pána mi je jaksi přednější než wellfare agresora. Hlavně, že ještě v létě pán tvrdil, jak doufá, že nebude ostrej na psy. Ale je to podruhé během tří týdnů, co nás napadl. A že by se z toho prvního incidentu poučil a vodil psa na vodítku to ne. 

Víme kde bydlí. Jsem včera muži právě říkala, že chci pepřák a paralyzér, že to ještě jednou na mladýho zkusí a dostane šlupku. Taky si říkám, že jestli ještě jednou se něco takovýho stane, tak volám policii. Nevím teda jestli to má smysl, kdysi se tvrdilo, že by nejdřív musel kousnout do člověka, ale třeba by se pán chytil za nos.   

My zase měli adrenalin při večerním venčení. Z černýho ovčáka roste průser. O vodítku a náhubku pán asi nikdy neslyšel. Vyřítil se na nás z lesa, ve tmě. A tohle už nebylo jen poměřování nádobíčka. Díkybohům za hustou podsadu. Výsledek je vyrvaná půlka chlupů z ocasu (a to už mi tuhle známá říkala, že hezky obrůstá), a pocuchanej zadek, naštěstí žádnej šrám. Na hlavu a krk se naštěstí preze mě nedostal. Ale tomu psovi je devět nebo deset měsíců. Nechci vidět, co z něj bude  až dospěje… Kor s tím přístupem majitele, že místo omluvy a třeba dotazu jestli jsme v pořádku, se mi de facto vždycky ještě směje do očí. 

My si dneska ráno/dopoledne užili parádní zasněženou vycházku u řeky. Venku jsme byli skoro dvě a půl hodiny. Cestou to bylo slušné ornitologické okénko. Viděli jsme kormorány, nějaký druh velkého racka (ty od sebe bohužel nerozeznám a malej chechtavej to rozhodně nebyl), husice nilský, volavku a nakonec pár poláků chocholačky. Navíc chumelilo, takže všichni včetně svatečních venčičů byli zalezlí, a byl úžasný klid. Víc lidí se vyrojilo až cestou zpátky. A pak jsme ještě potkali běhací kámošku gordonsetřici. Bylo to fajn. 🙂