Příspěvky uživatele

My bychom asi potřebovali psa-vodiče. Myslím, že za druhým psem s rozumným rozestupem by tahal hezky tak akorát. Jenže kde vzít a nekrást. 😀 Navíc chodíme brzo ráno, takže jsme v lese úplně sami. Jo řve taky. Na mě samým nadšením, že generuju akci. Mamlas. Ale včera už jsem ho chválila, že šel občas i hezky dopředu, i když ne úplně do tahu, a neřval tolik. Ale tak zatím taky máme jen krátkej postroj. Jinak dnešní foto Jožina z bažin. Pán se vyválel v bordelózní kaluži. A pak slušivý župánek na doschnutí.

Ona bordera není větší. Myslím, že váhově je to nastejno resp. bordera je myslím dokonce o fous lehčí než lapina. Ale lapina je oproti ní chlupatej “méďa”. 😀 Každopádně když já běžím, tak mladý pan mi u nohy jde buď klusem nebo takovým velmi pomalým rozvážným cvalem. Ale dneska jsem ho dost chválila, že šel i docela do předu, i když do tahu to ještě nebylo. Za týden by měli být v Praze musgo. Číhám na rezervaci konzultace. Tak snad se podaří vybrat padnoucí běhací postroj. 

S mladým pánem už cca druhý týden ob den běháme. Mladý pán teda netahá (proto jsem si to lajsla, i když zatím nemáme ten správný běhací postroj), ale běží na vzorňáka u nohy. Pohled na nás, teda musí bejt pro bohy, protože běžím já rychlostí a elegancí chromého tučňáka (ještěže tyhle aktivity provozuju, tak brzo ráno, že potkáváme jen holubi a veverky) a někde daleko za mnou běží moje plíce, ale mladý pán je pak vychechtanej šakal, tak to asi účel plní.

Já mám v tomhle pořád v hlavě známou s kříženkou papillona. Za čubu dala dost peněz a když mi líčila podmínky odkud, tak mi v hlavě blikalo mraky varovnejch kontrolek. Ale když jsem se ptala, proč si to štěně teda brali, když tam to smrdělo množkou za tři rohy, tak mi řekla “ale ona se k nám tak měla”. Když jsm se jeli podívat na mladého pána, tak se k nám měla všechna štěňata. Nejen to “naše” (konkrétního pejska jsme měli v rezervaci prakticky pár dní po narození). Čubině je rok a půl, má težkou epilepsii, záchvaty má i přes medikaci, společné venčení nereálné, protože nic neujde a už je vyčerpaná, navíc psychicky labilní. Při tom prvního psa měli s pp. Prostě… u některých je to marný. Viděli štěně na bazoši, líbilo se jim, tak pro něj jeli. 

Dneska ranní venčení se vším všudy. Trocha provozního cvičení, volná zábava a ještě jsme potkali kámošku svolnou ke hraní a pak se mladý pán tvářil, že mu upadlo tělo. 🙂

Jeden spokojenej šakal. Teploty jsou vysoko nad snesitelnou úrovní jak pro mladého pána tak pro mě. Tak ráno chodíme brzo, dokud se dá ještě existovat a pak až večer a přes den jen rychlý venčení “obejít blok” nebo zahrada. 

Jo o tom asi mluvila chovatelka, že má. Jenže to není levná sranda a zatím byl vyhodnocený jako zbytný výdaj. Takže fénuju normál fénem. Jako… ještě bych mohla najít nějakej profi psí salón, kde to udělají profi za mě tudle sezónní údržbu. 😀 Někdo to tak taky řeší. 

Jo živý ukecaný stříbro je geniální popis. Ale jako rozhodně mladýho už nechytá rapl tak často a rychleji se vyklidní než třeba před půl rokem. Při vítáni nebo před odchodem na procházku (to je tak super mít psa, co se fakt těší ven) ho rovnou poveluju ať sedí neb s magorem nehraju. 😀

Jo to přesně jsem říkala, když mi odpoledne vystřelil z branky jak splašenej div mi neurval ruku. Mu říkám “Máš to pomotaný. Ráno na sedáku mi tancuješ u nohy a teď na obojku tahneš div se neuškrtíš.”. 

Jinak dneska jsem zase poctivě vyčesala druhýho psa. Budu mladého pána muset zase vykoupat a vyfoukat, aby ty starý chlupy líp pustily. Když to foukání je tak na dvě tři hodiny práce a tak to furt odkládám. 😄

Asi potřebujeme sparing partnera, aby pořřdně pochopil/se rozpomněl, co po něm vlastně chci. Moje povzbuzování mělo za efekt, že mladý pán měl dojem, že generuju zábavu a je tedy potřeba mi baletit u nohy. Se zdravým odstupem od psa jdoucího po stejné trase šel i vnímal moc hezky. Asi by stejně fungoval i samotný druhý člověk. Jenže kde vzít a nekrást. 😀

A fotky ze včerejška. Kolik šišek je dost šišek? Chtěla jsem ho přeučit na balónek, když má potřebu v tý mordě pořád něco nosit, ale pryž prý není senzoricky zajímavá. Tak holt nosí šišky. Dokud si ji nese, nechám ho a jak začne žvejkat, zabavuju. 

Já dneska po dlouhé době vytáhla postroj na lehkej tah v chůzi. Mladý pán je šprýmař. Takže při běžném venčení si ještě pořád občasně vysvětlujeme, že na obojku se netahá. Na postroji cvaklej k sedáku by dneska šel vzorně u nohy a vymáčknout z něj tah mě stálo mraky povzbuzování. Ale od zimy jsme to nezkoušeli, protože nejdřív bylo blbý náledí a kluzký bláto a pak jsem nebyla úplně fit, tak třeba si vzpomene. Na horách to pak už docela šlo. 

To jsou bobečci 😍

Já byla z tý narkózy skoro víc v nervu než z výsledků, ale upřímně jsem ráda, že ty rentgeny máme a že jsou v cajku. Budu víc v klidu, co se aktivit týče. A třeba zkusíme i to běhání, jestli dám teda postupně do kupy vlastní poněkud porouchanej pohybovej aparát. 😀

Nejdřív mě chlapec pěkně vyděsil, jak přišel a svalil se pod stůl jak zdechlina, úplně hadrovej. (A jak snášel narkózu starouš už si moc nepamatuju. Pokousanej krk mu drénovali, to už bude takovejch deset let určitě a po operaci plotýnek byl hospitalizovanej, takže jsem u téhle sjeté fáze nebyla) Už jsme s mužem plánovali střídání nočních hlídek v kuchyni na karimatce, aby byl pod dozorem. No ale pak během pěti minut ožil, chodí teda jak vožralej námořník, ale už se chce vztekat a hrát si i šel ochotně na zahradu se vyvenčit, tak asi dobrý. 

Hlásím, že rengeny dopadly na výbornou. Mladý pán po příchodu vyspává ten dryák. Chtěla jsem mu dát aspoň vetbetku, aby měl od spodu teplo a pohodlí, ale má názor i sjetej a dvakrát mi z ní odkráčel. Tak na ní ležím já a dělám mu dozor.  

Těch 21 km jsme dali za pět hodin a nějaký drobný. Ono s mladým pánem není úplně jednoduchý zastavit a jen se poflakovat. 😅 To jsme ještě úplně nevychytali, že se dá odpočívat i v terénu. Ale nemůžu takovýhle tůry podnikat moc často, protože nesmí mít muž pohotovost. Děti mi tolik ještě zdaleka neujdou. Takže časteji dělám spíš kratší půldeňáky po pražských lesích, kde je možnost v případě nutnosti ti to utnout, doběhnout na nějakou rozumnou MHD, dojet domů a převzít hlídku.

Děkujeme. Uvidíme. U tohodle je nejhorší, že to není jenom o genetice, ale i o bambilionu dalších faktorů, které člověk mohl/nemohl ovlivnit. 

Dneska už jen obyčejně procházkujem. Zítra odpoledne mladého pána čekají rengeny kyčlí a loktů, na který jsem se ho konečně dokopala objednat. Jsem z toho kapánek nervózní. Z výsledků i z toho, jak bude snášet narkózu. Pojede tam muž, protože já máme další doktory s dětma, takže asi budu nervózní tím víc.