Takže myslíte spíš dotknout se zobáku. To samozřejmě ano, to používám i já. Když už papoušek ví, že nesmí kousat a třeba v zápalu hry stiskne nebo se rozlobí a ožene se, tak se dotknu jeho zobáku prsty a odstrčím jí ho od ruky. Nebo přejedu prstem po zobáčku. To samozřejmě není praštění přes zobák nebo dokonce někdo doporučuje cvrnkání do zobáku !!! Neskutečné.

Když odněkud přelézá na ruku, tak občas také papoušek stiskne jak se přidržuje zobákem. Ale to nepovažuji za kousnutí. A i když to kolikrát také dost bolí, spíš se snažím dát ruku do polohy, aby se nemusel přidržovat tak silně. Tedy spíš dávala jsem, protože současný můj papoušek ještě na ruku nechce. Jen přilétnout na ruku v rukavici, to umí.

Zdravím,

naše Amálka se také sluní v kuchyni. Tedy vosa ani včela nás zatím nenavštívila, ale masařky ano. Každý papoušek reagoval jinak. Ti menší se báli, ti větší ji honili nebo jen pozorovali. Myslím, že ti ve venkovních voliérách si jich nevšímají, protože jejich zvuk a přítomnost už znají. Ale nevím. Ovšem obávám se, že pokud by ji Žakynka chytila, dostala by pigáro a to by mohlo být nebezpečné. Ale zkušenost s tím zatím naštěstí nemám.

Zdravím Katko,

tak to je šikula, Rikoušek. A kdopak ho naučil to hvízdání dělníků na každou hezkou sukni ? 🙂 Tak hračky naštěstí Amálka ještě nenapodobuje. Úplně stačí, když si naše mladší pejsková, Barunka, vezme pískací prasátko do tlamičky a začne s ním vytrvale pískat. Chvíli to člověk vydrží, ale po deseti minutách jí ho už musím sebrat a je zlaté ticho. Jestli se to naučí i Amálka, tak to snad jedině zavřít jí na záchod 🙂 (myšleno samozřejmě v žertu). Naše klec má mřížku až k šuplíku, takže když čistím rošt nebo šuplík, pořád nemá možnost vylézt. Ale většinou čistím klec, když je puštěná a to chodí taky pomáhat, zvlášť když ji myju zevnitř. To jde hned načuhovat co jí dělám v jejím království, občas i zahudruje nebo zavrčí. To jí vynadám, odnesu ji na strom a než zase přeleze na klec a sleze dolů, tak mám většinou umyto. Velký úklid nás čeká příští víkend.

Parní čistič prý občas poškozuje lak. Já to s ním zatím raději nezkoušela, tak jsem zvědavá co to udělá u vás. Napište jestli jste něco pozorovala při čištění, prosím. Bidla já nemyji, ty rovnou měním, protože pod kůru se nedostane ani pára, ale bakterie ano. U těch hraček by mne docela zajímalo, jestli to pronikne i skrz ty provazy, co myslíte? Nebo je to jen vyčistí na povrchu?

Zdraví Eva.

Zdravím,

neodsuzuji Vás, ale toho kdo toto video natočil a dává takovéto rady. Už ze začátku to přistřižení křídel !!!! To je hrozný nešvar a já bych se nebála ani nazvat to týráním. Ani jsem to nedokoukala. Představte si, že byste dítěti, aby Vám neutíkalo třeba na chodníku nebo na hřišti, svázala nohy. Je to podobné. Létání je papouškova přirozenost, jako je naše přirozenost chození. A kdo mu to znemožní, jen kvůli své netrpělivosti, je barbar. Ano, je to rychlejší ustřihnout pár per než udělat jiná opatření, aby nemohl z bytu uletět, než naučit papouška nebát se nás, vytvořit si s ním citové pouto, aby tedy nemuset před námi "zdrhat". Eva

Zdravím,

tak v tomto s Vámi nemohu souhlasit. Klec je papouškův domov, jeho teritorium, ale pokoj je zase teritorium lidí a papoušek si musí uvědomit, že pouštění z klece je odměna. Sice nezbytná pro jeho zdraví, ale přesto odměna. A jestliže se v mém teritoriu nechová jak má, je prostě dán do svého. To, že se nechce papoušek dát do klece není tím, že by se jí bál, protože tam byl za trest, ale proto, že nebyl naučen do klece, tedy do svého území chodit, když je potřeba. Moji papoušci nikdy problém jít do klece neměli a nemá ho ani Amálka. A to není ještě plně ochočená.

A k tomu klepání přes zobák - zkuste klepnout amazoňana nebo žaka nebo dokonce aru přes zobák a pak si můžete téměř počítat zbylé prsty, pokud je papoušek v nevrlém rozpoložení nebo se prostě bojí. To můžete udělat malému papouškovi a i v tomto případě to rozhodně není to nejlepší. K tomu se většinou uchylují ti, kteří neumí papouška vychovat normálně, protože nejspíš nemají dost trpělivosti. Papoušci si to pamatují a vztah s takovým papouškem, který nekouše protože se bojí není nikdy takový jako s papouškem, který nekouše protože nechce. Kdysi jsem měla papouška, kterého jsem dle rad naučila nekousat a být na ruce "z donucení", prostě silou. Samozřejmě ke mně chodil, občas se i mazlil, kousnout si nedovolil, ale když jsem později vychovala papouška jiným způsobem, tedy způsobem, který nepotlačuje jeho osobnost, tak to bylo nebe a dudy. Ale každý má samozřejmě právo na své názory a svůj způsob výchovy. Eva

Přesně !!! Amálka se teď baví tím, že v kleci kousne do hračky, řekne "nekousej" a podívá se co já na to. Když se na ní podívám, tak začne hudrovat. Když si jí nevšímám, tak to opakuje několikrát, vždycky kousne do hračky, řekne nekousej a kouká co já na to. A tím se náramně baví 🙂.

Pusinky zatím dává jen zvukově - když jí na noc přikrývám, tak se jde rozloučit vždycky na mřížku klece, skloní hlavičku a chce podrbat. Tak jí vždycky trošku podrbu a pak jí dám pusinku na nožičku (na zobáček si netroufám, protože má přeci jen ještě mláděcí kousací období, i když už hodně mírné). Tak se naučila ten zvuk a vždycky jakmile jí dám pusinku na nožičku začne pusinkově mlaskat. Je to legrační.

Kdysi jsem měla korelu Šalamounka a to byl také neskutečný mazel. Jakmile se ochočil, nikdy mne nekousnul. Většinu dne mi seděl na rameni, každou chvíli mně pusinkoval a musel být u všeho. Ale jak píšete, ahoj, jak se máš? mi nikdy neřekl. To je něco úplně jiného.

Toto není moc dobrá rada. Právě čím je papoušek výše, tim si více dovoluje, protože má pocit, že je v hejnu (tedy s lidmi, se kterými je) výše postaven. Není dobré, když je klec třeba na zemi, to je pro papoušky opravdu frustrující, ale klec má být tak vysoko, aby papoušek na nejvyšším bidle, kde se obvykle papoušci zdržují, byl zhruba ve výši našich očí. Pokud jsou agresivní, pak i trošku níže. Eva

Zdravím Luca,

podle věku a podle toho co píšete, zvláště to útočení, když sáhnete na jeho klec, to vypadá, že začíná agoušek dospívat a v té době se často hodně mění povahově. Někdy je to přejde, tak kolem jednoho roku , ale někdy již ne. Rozhodně může pomoci trénink, například s klikrem, ale jde to i bez něj. V jeho případě je dobré začít dokud je v kleci. Chce to ale čas a trpělivost. Nejdřív si sedněte k jeho kleci a podle toho jak bude reagovat, tak začněte cvičit. Jestliže už to, že sedíte blízko něj, vyvolá jeho nervozitu či útok, tak je potřeba nyní nechat ho opět zvyknout na svou přítomnost (hormony s ním cvičí, tak ho chápejte). Vemte si třeba knížku a čtěte si, až se uklidní, tak na něj mluvte. Pravděpodobně začne zase bláznit, tak si zase začněte číst nebo se dívat na televizi, to je jedno. Jakmile se zklidní, zase na něj začněte mluvit a takto stále dokola, dokud mu Vaše mluvení, tedy pozornost jemu věnovaná, nepřestane vadit. Jakmile bude už vždy v klidu, tak se začněte pomalu přibližovat s rukou ke kleci, ale zastavte v bezpečné vzdálenosti, aby nemohl kousnout přes mřížku klece. Když zůstane klidný, dejte mu něco co má rád a pochvalte ho. Pokud se natáhne na kousnutí, tak řekněte to co si vyberete, že budete říkat, když nechcete, aby něco dělal. Třeba "ne", "nesmíš", "to se nedělá", prostě cokoliv, ale používejte to potom pořád. Pak počkejte až se zklidní a zase zkuste ruku přiblížit ke kleci. A zase toto pořád dokola, dokud mu to nepřestane vadit. Dalším krokem pak je totéž, ale otevřenými dvířky klece. Pozor, každý krok musí úplně zvládnout, to znamená ani jednou nezaútočit.

Zatím pokud je venku, nenechte si ho rozhodně sedat na rameno, tím si jednak ušetříte kousance, jednak si papoušek kousání plně nezafixuje. Pak se toho totiž zbavuje mnohem obtížněji.

Hodně štěstí a trpělivosti přeje Eva

Zdravím Jani,

s tím učením mluvení je to také u každého papouška jiné. U alexandra jsem musela říkat jedno slovo pořád dokola několikrát denně, než se ho naučil. U amazoňana stačí na něj mluvit jako na dítě, prostě komentuji všechno co dělám, když začne něco říkat, tak jí odpovídám, ptám se jí třeba jestli jí chutná dobrůtka atd. Zatím vždycky po nějakém čase začala opakovat co jsem říkala. Už toho umí docela dost. Všechno si nepamatuji, jestli chcete, mrkněte na její stránky(www.amazonanamalka.cz), tam to píšu, připisuji vždy každé nové slovo nebo větu, které se naučí. Časem jí chci naučit jméno a adresu, kdyby náhodou... V tom případě to ale nepůjde jinak než si k ní několikrát denně sednout a opakovat pořád dokola nejdříve jedno slovo, v našem případě tedy dvě, protože své jméno už umí. Takže už jen její jméno spojené s mým příjmením. Až to bude umět, tak přidám název ulice. Ale musí se to říkat dohromady s tím předešlým, aby tu ulici neříkala zvlášť, ale ve spojením se jménem a příjmením. A tak dál. Jsem zvědavá jestli se mi to podaří. No a tak to jde se vším při učení papouška, třeba i s písničkami. Často pochytí melodii nebo písničku, kterou slyší denně ať již od páníčků nebo z rádia či televize. Můj předešlý papoušek, alexandr malý, hvízdal melodii z jedné reklamy, protože ji často slyšel.

Tak Fido je jen o 3 a kousek měsíce mladší než moje Amálka. Vy máte potvrzeného samce? Pokud ano, tak mne docela budou zajímat rozdíly v jejich chování jak porostou. Já mám samičku potvrzenou rozborem DNA.

Přeji hezký večer. Eva

Katko moc se omlouvám za to malé k, uteklo mi to, píšu jen při lampičce, a to ještě zakryté ubrouskem. Eva

Zdravím Medo,

tak tohle znám taky moc dobře. Můj předešlý papoušek miloval záclony, takže byly za chvíli samá dírka po straně. Vždycky jsem je otočila, aby chvilku vydržely, ale pak se stejně musely vyměnit. Miloval držet se jednou nohou záslony,jednou závěsu a koukat se ven. A taky hledat poklady. Eva

Zdravím katko,

tak to Amálka dostává také více. Dávám jí takové malinké štamprdlátko zrní, odhadla bych to asi na vrchovatou lžíci a k tomu asi lžičku granulek a salát. Odpoledne dostává jeden den ovoce, druhý den zeleninku. K tomu ještě sem tam burák, piškotek a samozřejmě také slunečnici při cvičení. Teď ale moc necvičím, dodělávám daně, takže nemám moc času. Ale zkouším teď také jako odměnu kardi, protože je menší než slunečnice a také míň tučné. Zatím to vypadá, že ho bude brát, myslím, že se jí hlavně líbí to vylouskávání semínka a to je podobné jako u slunečnice.

Po záclonách neleze. Ze začátku párkrát žuchla do okna, jak přistávala na zácloně a to se jí asi nelíbilo, tak tam nelétá. Spíš je na svém stromě nebo nad klecí. O šplhací síti taky uvažuji, už jsem si našla na internetu jak se plete. Ještě musím vymyslet kam jí pak dát.

Zdravím Katko,

papoušci jsou velcí pomocníci a u všeho musejí být😛. Amálka se naučila říkat to co jí v případě, že ke mně přiletí a rozletí se nezatížené papíry říkám: "podívej co jsi udělala Amálko". Nejdřív to bylo jen žbrblání, ale včera jsem jí konečně již rozuměla co to říká a musela jsem se smát. Většinou to řekne bez toho Amálko, ale občas to řekne celé.

To je tedy co říci, že sazeničky zůstaly nedotčené. To myslím, že Amálka by se neudržela. Tak pod stůl by Amálka nešla. Ona vůbec nechodí na podlahu, nějak se jí podlaha nelíbí nebo po ní neměla možnost nikdy chodit, a tak se jí bojí, nebo proto, že po ní chodějí naši psi, nevím. Na postel, na stůl, tam všude vleze, ale na podlahu nikdy. Jen když náhodou spadne, což se jí už párkrát stalo, že si špatně vypočítala přistání na stromě a žuchla dolů.

Dnes jsem Amálku zvážila a váží 382 g. Na maximum nemůžete dát, záleží na tom jak je papoušek velký. Když se náhodou stane, že hodně vyroste, tak může vážit i víc. Že je překrmený (nerada říkám tlustý🙂) poznáte tak, že se mu na hrudi udělá hluboká rýha. Vidět je to nejlépe když jde, takže má peří přitisknuté k tělu. Když hrudní kost vystupuje, je papoušek hubený, když je tak akorát, tak má malinkou rýhu. Pokud na sebe dá papoušek sáhnout, tak to poznáte i pohmatem na hrudníku a koneckonců i na těle. Ale ta hrudní kost je nejlepším vodítkem. Ale pokud má dostatek pohybu a nemá celý den plnou misku, takže by si vybíral jen ta nejtučnější semínka, která mu nejvíc chutnají, tak se nestává, že by přetloustl. Alespoň mně se to ještě nikdy nestalo.

Teď Amálka sedí na stromě a skřípe si zobáčkem, takže je spokojená. Dneska dostala celé rajčátko a před chvílí i spoustu slunečnicových semínek, kterými ji lákám na váhu. Bohužel mám jen nerezovou váhu, takže ji musím vždycky přikrýt papírem, aby se jí nebála.

Přeji hezký den. Eva

Může s tím přestat, ale nemusí. Pravděpodobně se jí to nelíbí nebo se bojí (což je pravděpodobnější), proto klove. Zkuste ji na ten prst lákat s pamlskem, až na něm bude, tak jí ho dát a hned jí dát zase na bidlo. Pak zase na prst pomocí pamlsku, zas jí ho dát a dát jí na bidlo. Časem pochopí, že sedět na prstě není nebezpečné.

Zdravím Jano,

toto je přesně ta chyba, která se velmi často děje, že někdo dá velkého papouška jako dárek k vánocům úplnému začátečníkovi. Jestliže někdo neměl ještě papouška, tak se velmi pomalu učí jak se teď moderně říká "číst řeč jeho těla". Což přeloženo do normální mluvy znamená poznávat jeho chování v určitých situacích. Než se to naučíte, je dobré mít papírek a pozorovat a zapisovat si alespoň pár dnů co jste dělala před tím, než na Vás naletěl a kousnul, třeba otočení se zády k němu nebo nějaký pohyb nebo zvuk s nějakým předmětem, může to být cokoliv. Pak se snažit těmto situacím vyhýbat a také papouška vychovávat. Papoušci, zvláště tito větší a inteligentnější, jsou jako děti. Také nevědí hned jak se mají chovat a chovají se podle své přirozenosti. My je musíme naučit co si smějí dovolit a co ne. Především si myslí, že tam kde se pohybují, to je všechno jejich teritorium, takže se ho snaží před námi, vetřelci, bránit. To se velmi často stává, když hned od začátku může papoušek lítat po celém bytě, takže si ho přivlastní. Je potřeba jim ukázat, že jejich teritorium je klec a pokoj je naše. Moje Amálka (amazoňan) to také ze začátku párkrát zkusila. Nemá cenu na ně křičet, to je pro ně spíš výzva k dalším lumpárnám. Sice se leknou, ale to je tak všechno. V tomto případě stačí přísným tónem hlasu říci buď jejich jméno, nebo "to nesmíš" nebo cokoliv si vyberete pro situace, kdy nechcete, aby něco dělal. A pak dát papouška do klece. Já jsem s Amálkou pak vždy až do večera nemluvila, ani jsem ji nezdravila při každém příchodu do pokoje, což obvykle dělávám. Ona mne zdravila, povídala, ale já nic, nevšímala jsem si jí. Asi po třech pokusech náletů toho nechala. Pochopila. Co se týká kousání, tak je dobré se s ní sbližovat když je ve svém, tedy v kleci. Amálka nesnášela prsty, třeba i když jsem jí nabízela pamlsek, tak se občas po mně ohnala. Takže když je v kleci, tak k ní dám prsty tak blízko, aby na ně dosáhla, ale nemohla kousnout. Třeba jí hladím po chodidle skrz mřížku a ona se kouše do své nohy, tedy má ji v zobčáku a já jí prsty hladím po špičce zobáčku. Protože má v zobáku svou nohu, tak nemůže stisknout mne. Takto pomalu si zvyká na mé doteky. Už se po mně neohání. Je dobré papouška cvičit, i kdyby to byly jen nějaké triky či blbůstky. Jednak se zabaví a jednak si vybuduje s Vámi vztah, naučí se, že nejste nepřítel, ani kořist, ale někdo s kým se dá blbnout a ještě něco z toho mít - pamlsky. Eva

Zdravím Taj,

problém bude v tom, že je ještě moc mladý. Zkusila bych ho dát do jiné klece, ale do stejné místnosti. Až jí začne hodně zpívat, bývá to dlouhé trylkování, tak teprve pak bych je zkusila dát dohromady, a to samičku do klece k samečkovi. Ovšem může se i stát, že se prostě chtít nebudou. Eva

Zdravím Katko,

tak se zdravením mám stejný problém, taky nevím kam dřív 🙂. No výborné pokroky !!! Jste šikulové, oba. Tak ručník jsme nezkoušeli, akorát chodí na váhu a do přepravky, i když tu v poslední době trochu bojkotuje. Ale musí to být, protože do kuchyně ji zatím nosím v přepravce, protože tam je ještě jen v druhé kleci, zatím ji nepouštím. Ještě jsem se nedostala k tomu zakrýt díru za rohovou lavicí, kam by mohla zapadnout. Zpátky, to už jde na bidle, protože to bývá k večeru, kdy se už těší do své voliéry, takže se v klidu nechá odnést na bidýlku. Amálka se má výborně, líp než já, nemusí pracovat 🙂. Přesto mi pořád chce pomáhat, až ji musím někdy zavřít do klece, protože bych nic neudělala. Okusování klávesnice, myši i podložky jí dělá velkou radost. Nehledě na to, že když u mne přistane, rozletěj se mi všechny papíry, které mám náhodou nezatíženy těžítky.

Drbání má ráda, ale jen v kleci. To přijde ke mně a hned načepýří peříčka a ohne hlavičku a paničko drbej. Venku to nechce.

Zdravím Vlasto,

měla jsem podobný problém s mým alexandrem. Byla jsem delší dobu nemocná, takže si zvykl, že jsem byla pořád s ním v pokoji a když jsem pak začala pokoj opouštět, tak hrozně křičel, dokud jsem se nevrátila. Protože jsem už měla zkušenost s korelou, jejíž křik je opravdu nepříjemný, zkusila jsem své "cvičení" i s ním. Jestli si všimnete toho křičení, tak není neustálé, to by za chvíli nemohl ani dýchat, jak by byl utahaný, ale jsou v něm malé přestávky. Někdy jsou i delší, když si třeba vzpomene, že si něco sezobne. A těchto malých přestávek jsem využívala. Připravila jsem si jeho oblíbenou pochoutku - dětský piškot - a schovala se za dveře tak, aby neviděl ani můj stín, na to pozor. Jakmile v křiku nastala ona malinká přestávka, tak jsem vešla do pokoje, chválila ho a dala mu odměnu. Takto jsem každý den strávila asi hodinu dopoledne a hodinu odpoledne "za dveřmi" a asi po týdnu, začaly být přestávky v křiku delší a asi po třech měsících si křičení po mém odchodu odvykl úplně. Je to hodně náročné na čas, ale fungovalo to jak na korelu, tak na alexandra. Neříkám, že si občas nezakřičeli, to potřebuje každý papoušek, ale nebyl to ten vynucovací křik. S mojí nynější amazoňankou zatím tento problém nemám, v pátek jí bude rok, tak doufám, že to nezakřiknu.

Co se týká ranního křičení, tak opět po zkušensti s korelou (ta mne toho hodně naučila), své papoušky na noc přikrývám tak, že mají zakrytu horní stranu klece, přední stranu a jednu boční stranu, která je směrem k našim postelím, takže na nás nevidí. Všichni papoušci bez rozdílu po ránu v tomto případě jen breptali, ale nekřičeli. U alexandra i amazoňana jsem s tím začala hned od první noci u nás a funguje to bez problému. Amálka (můj amazoňan) ráno přeříká celý svůj repertoár slov, které již umí. Musím říct, že je to občas velmi příjemné probuzení. Tiše vstanu a odejdu i se psy do kuchyně, kde jim dám snídani, připravím nám snídani a jdu se umýt. Pak jdu zpět do pokoje, pozdravím Amálku a odkryju jí. Pozdravíme se několikrát a v tu chvíli již začne brebentit "dáme papáníčko, jó, dáme čistou vodičku, jó". Dostane papání a nemá čas křičet, protože se jde najíst, zatímco já odcházím snídat. Jediné chvíle, kdy se projevuje hlasitěji jsou ty, kdy jdu se psy ven a když se vrátíme. To štěká. Ano, štěká 🙂. Protože naši psi radostí štěkají, tak se to naučila i ona. Ale to je spíš legrační a není to tak hlasité. Eva

Jestliže jsou na zobáku patrné cestičky, tak je to určitě parazit. U andulek to často bývá právě vápenka. To sípání ale naznačuje i možného parazita ve vzdušném vaku. Tím trpívají sice hlavně kanáři, ale mohou to chytit i jiní ptáci. Rozhodně bych navštívila veterináře, specialistu na ptactvo. Sice se oba paraziti dají snadno léčit dostupnými prostředky, ale jen veterinář Vám potvrdí zda se o ně skutečně jedná.

Dobrý den,

předpokládám, že máte jednoho kanárka doma. V domácím prostředí jim často drápky přerůstají a musejí se tak pravidelně zkracovat. Trochu se to dá omezit tím, že mají místo soustružených bidel v kleci bidla z větví, což je lepší pro všechny ptáky chované doma. Je lepší, když použijete vetve ve tvaru Y a jednu část po rozdvojení přiděláte výš, takže je jakoby do kopce. Bohužel kanárci dávají přednost tenčím koncům těchto větví, což moc drápkům, tedy jejich obrušování, nepomáhá. Já jsem to řešila vždy tak, že jsem jim dávala dobrůtky (salát, piškot) mezi mřížku u silnějšího konce větvových bidýlek, takže když chtěli mlsat, museli tam. Hodně mým kanárkům také pomáhalo to, že jsem je pouštěla prolétnou po bytě a oni si pak lezli na papouškův strom, který má silnější větve. Takže mi pak zastřihování drápků vycházelo 1x, maximálně 2x za rok. Stačí k tomu nůžtičky na nehty, ale musíte dát pozor, abyste nezastřihl moc daleko a neporušil žilku v drápku. U tak malých ptáčků může být ztráta krve i z tak malé části jako je drápek velmi závažná, pokud se krvácení nezastaví včas. Nemluvě o stresu, který se tím vyvolá.