Mno jak těžký život u nás Malina má, se ukázalo dnes, když moje dítě mělo celý den být u kamarádky a já si sedla vedle své dcery na gauč a povídám “Ty moje princezno, ještě si tě musím pomazlit, než půjdeš pryč” a už z druhé strany do mě šťouchala Malina, že si teda jde pro to pomazlení, jak jsem říkala 😂. Ještěže mám tak hodné dítě a nevadí jí, že s ní mluvím, jako se psem 😄.
Venčení bylo tenhle týden,že jsem místo po lesích s Malinou chodila po městě a ona si to dost úžívala. Každou chvíli zastavovala a otáčela se po mě a byla nadšená. Sice městem chodíme, ale obvykle spíš jen ke škole a domů nebo z města ven do polí. Asi se jí líbilo křižovat všechny ty uličky, mohla pozorovat paní, co zalévala květiny, chlapa na skateboardu, kterého táhl pes a spoustu dalších věcích, které fakt v poli nepotkáte. Pak už mi přišlo, že na každého člověka koukala “a co zajímavého budeš dělat ty”. V jeden okamžik mi ale začala stávkovat a táhnout mě jinam a pak mi došlo, že mířím cestou kolem našeho veterináře, tak jí říkám “my nejdeme k veterinářovi, jdeme jen kolem”, ona se uklidnila a v pohodě uvolněně prošla kolem dveří. Ještěže si to nechala vysvětlit 😂.
Zítra mám v plánu, ale zase nějaký ten les. To zas dělá dobře na duši mně.
Odpověď na příspěvek uživatele Trickyvoo z 19.05.2024, 00:47:18
Mám to úplně stejně. Mám městského psa, kterého pro své potěšení tahám do lesa😄. V ulicích kouká na lidi se zájmem - co ta paní tam pleje v záhoně, proc to dítě ječí, co ten chlap nese do auta…. Říkám jí : Kelišová nečum a pojď!
a ty nepsí jsou jednak z lesa za humny, ale hlavně z dnešní procházky na květných loukách u Rádla (tyhle kytičky máme blízko - zítra asi pojedeme o kus dál)
na tom 5.obrázku je obličejíček nějakého strašidýlka😊
Už bych si to měla konečně zapamatovat - žádné zkratky v místech, kde byla kdysi pěšina. A už vůbec ne do strmého svahu k zřícenině. Pak se z několikasetmetrové cesty může stát prolízačka na hodinu.
Dnes objevování nových cest. A míst, kde cesta už asi nikdy nebude. Na fotkách je zřícenina Žumberk. Další koutek mých Železných hor. A video “unaveného pejska” po návratu z několikahodinové procházky.
Mám to úplně stejně. Mám městského psa, kterého pro své potěšení tahám do lesa😄. V ulicích kouká na lidi se zájmem - co ta paní tam pleje v záhoně, proc to dítě ječí, co ten chlap nese do auta…. Říkám jí : Kelišová nečum a pojď!
Moji psi minule viděli v jedné zahradě poprvé děcka, jak skáčou na trampošce… no to bylo pokoukáníčko, Gina… i přesto, že už je to dospělá dáma, kterou nic nerozhází, tak se rozčilovala a začala i štěkat… no tak jsme tak zevlovali, jak nějací úchylové, kteří pozorujou děcka, aby se nám to okoukalo.
Jinak už jsem to psala… les, pro Ginu nej vopruz, příroda, kam nikdo nechodí a ani na louce nežijí myšky… strašná nuda… jí furt říkám “ co by za to jiní pejskové, co špacírujou jen po městě , dali, kdyby trajdali po loukách a lesích” a madam se bude ještě vofrňovat. Takhle… kdyby to šlo a nestálo by to takovou raketu, tak myslím, že naprostý top je naše malinká zoo… zvířátka, dětičky, lidičky a máme tam taková betonová korýtka-potůčky, kde teče voděnka a madam se může brouzdat. Za mých dětských let se to jmenovalo lesopark a vstup byl zdarma… kdyby to tak bylo pořád, tak bychom tam asi jezdili procházkovat několikrát týdně…
Já mám z víkendu fotky na jediné téma 😄, najeto mám cca 750 km a auto nechci nejmíň týden ani vidět. Jinak doma za mojí nepřítomnosti rozkousán další límec. 😂 Myslím, že budu potřebovat přikoupit, máme velkou spotřebu.
Odpověď na příspěvek uživatele sutrik z 19.05.2024, 19:12:59
A video “unaveného pejska” po návratu z několikahodinové procházky.
Šutříku…………. měla byste za tyhle videa vybírat tvz. hubný. Neboli každej, kdo bude mít po shlédnutí hubu kolem celý hlavy - a že to nejde jinak, fakt nejde, tak bude platit nějakou částku. I kdyby byla ta částka malá, vyděláte dost, páč nás “vyhubenejch” bude hodně 😀 . Divím se, že se Vám ji v tom závěru videa, podařilo vůbec do toho záběru dostat 😀 😀 . Mám nejen hubu kolem celý hlavy, ale taky mžitky 😀
Už bych si to měla konečně zapamatovat - žádné zkratky v místech, kde byla kdysi pěšina. A už vůbec ne do strmého svahu k zřícenině. Pak se z několikasetmetrové cesty může stát prolízačka na hodinu.
Dnes objevování nových cest. A míst, kde cesta už asi nikdy nebude. Na fotkách je zřícenina Žumberk. Další koutek mých Železných hor. A video “unaveného pejska” po návratu z několikahodinové procházky.
Katko, zas se u videa přiblble uculuji😄…a s dovolením je přepošlu té staré paní. Psala jsem o ní někde výše, milovnice všech zvířat, psů a koček obzvlášť!👍
Dneska je to měsíc od Idorkovo operace nohy . Včera už s námi byl v lese na dlouhý procházce. První stál u vrátek, že jdeme ven a celou dobu běžel vepředu. Snad to není brzo, ale on byl tak šťastnej….