my dneska dopoledne dojeli do Příšovic, a obešli jsme menší ze dvou příšovických pískoven (co jim Pepa říká příšerovické - on tam chodí nerad 😀 ) Sněhu dost, místo vodních ptáků jen bruslaři odhrnující sníh z ledu. I Jizera už je skoro celá zamrzlá… takže jsme viděli víc kusů srnčího než ptáků. A to před pár lety tam byly v době sčítání pipin desítky kormoránů, snad stovka bílých a popelavých volavek, kachny a labutě a husice… ale to nebylo zamrzlo…
Včera jsme měli naprosto katastrofální vycházku. Netuší čím u nás solí chodníky, ale vycházka vypadala tak, že každých cca 10 m Bambule zvedla jednu libovolnou nohu do vzduchu a tiše žádala o pomoc. Jsem vždycky musela sundat rukavici, jemně očistit polštářek tlapky a tak jsme pokračovali dál. Jenomže za deset metrů přišla na řadu jiná noha a pak zase…. No upřímně byla jsem naprděna, protože včera se toho naskládalo vícero ( musela jsem po práci běžet přes celé město k našemu veterináři, který mimochodem není doma, ale někde v západních Čechách na honu, vyzvednou u jeho nesmírně milé ženy kapky do uší, protože stále bojujeme se zánětem ucha). Nakonec to skončilo tak, že mi trpělivost naprosto došla. Popadla jsem psa do náručí a prostě šla nejkratší cestou domů. Večer jsem špekulovala jak to s ní vymyslet a vyštrachala jsem doma samolepící obinadlo. Obyč od Trixie. Ráno tlapky zafačovala. Bambuli se to samo moc nelíbilo, v kuchyni zaujala polohu ležícího střelce, takže ven jsem ji vynesla. Uběhla s ní v náručí svých 200 metrů před kočkou. Postavila ji do sněhu a čekala co bude. Neuvěříte, ale po prvních třech nejistých krocích Bambule zjistila, že je to super a né že šla ona dokonce běžela, fakt. Načisto si to s těmi podivnými papučkami užívala. Docela mě překvapilo, že obinadla držela celou dobu na chlupaté tlapce jen s nepatrným posunutím. Vydrželo to mokro i pohyb nohou. Jen Bambule vypadala jako baletka v chlupatém kožichu, ale co kdo by ji ve čtyři ráno okukoval.
My si dneska ráno/dopoledne užili parádní zasněženou vycházku u řeky. Venku jsme byli skoro dvě a půl hodiny. Cestou to bylo slušné ornitologické okénko. Viděli jsme kormorány, nějaký druh velkého racka (ty od sebe bohužel nerozeznám a malej chechtavej to rozhodně nebyl), husice nilský, volavku a nakonec pár poláků chocholačky. Navíc chumelilo, takže všichni včetně svatečních venčičů byli zalezlí, a byl úžasný klid. Víc lidí se vyrojilo až cestou zpátky. A pak jsme ještě potkali běhací kámošku gordonsetřici. Bylo to fajn. 🙂
První fotka je z týdne, než začalo sněžit. “Hromadné” jsou čerstvé.
Dopoledne Bonnie nechtěla na procházku. Já ji fakt asi budu muset ušít kapuci, aby měla při sněžení a dešti něco na hlavě.
Odpolední procházka, byť krátká, se povedla. S jednou slečnou, která má u nás koně, začal občas jezdit tatínek se dvěma fenkami. Tak jsem se přidala.
Fakt jsem ráda. Už jsem si říkala, jestli se Bonnie stále umí mezi psy chovat. Za poslední rok se změnila. Těch mnohem větších psů navolno, co k nám bez kontroly páníčkem přiběhli a samou radostí by ji udupali, bylo moc. Nemluvě o 3 bulících, kteří zaútočili. Už to někdy nedává. Ale jo, umí. Akorát to musí být dobře socializovaní, neagresivní, vychovaní psi. Jako ti dnešní.
Odpověď na příspěvek uživatele bambule z 10.01.2026, 14:45:44
I u nás mi přijde, že se letos solí nějak agresivně. Dneska dobrý, ale předtím mi pes i začal stávkovat, a to jen asi na 300m úseku… Tak jsem pár dní radši chodila trasu, kde se chodníkům maximálně vyhýbám…
My jsme dnes byli na výstavě v Brně, teda já s Dráčkem. Cesta byla trošku dobrodružná, hlavně když jsme na tom sněhu potkávali auta na letních pneu, ale my horalové jsme to zvládli. Dráček získal V2, poprvé ve třídě veteránů. Moje odchovy Bailey V4 a Becky VD.
Děkuju. Největší radost jsem stejně měla z toho, že jsem se po Vánocích setkala s přáteli a známými od plemena, které jsem naposled viděla někdy v létě. A že jsem na výstavu vytáhla kamarádku, která je začátečník a její pejsek získal V2, res. CAC. I když systém posuzování paní rozhodčí, kterou jsem zažila úplně poprvé, jsem vůbec nepochopila a nebyla jsem jediná. 😄
My jsme dnes byli na výstavě v Brně, teda já s Dráčkem. Cesta byla trošku dobrodružná, hlavně když jsme na tom sněhu potkávali auta na letních pneu, ale my horalové jsme to zvládli. Dráček získal V2, poprvé ve třídě veteránů. Moje odchovy Bailey V4 a Becky VD.
Sarah moc gratuluju k umístění.
Ale nedá mi to, už jsem se chtěla zeptat dávno, Xerxová, proč nosí Yoda na krku ten zelený šálek?
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 10.01.2026, 18:50:50
No tak moc gratuluju🌷
A teda musím říct, že já jsem tady na to posera.. nikam, kam nemusím, bych v tomhle počasí nejezdila… upřímně, kdyby to šlo, tak bych si teď vzala radši dovolenou, abych nemusela jezdit do práce.
Ještě když jsem měla kiu sorento, tak to šlo… to auto bylo fakt tank, zapla jsem 4x4, přepla jsem z automatu na “manuál” a tradá a cítila se docela bezpečně, ale co mám tu hondu crv, tak si tak jistá v kramflecích nejsem… přitom mi zrovna dneska předvedla, že i když to klouže, tak se chová více než slušně.
Myslím, že ta moje nejistota plyne z toho, že ta honda je prostě malý auto oproti tomu, co jsem měla…
Ale nedá mi to, už jsem se chtěla zeptat dávno, Xerxová, proč nosí Yoda na krku ten zelený šálek?
je opravdu výrazně víc vidět. Takže když jsme v místech, kde běhá na volno, tak nosí nákrčník. Opravdu ta reflexní barva plní svoji funkci - je nepřehlédnutelný. Bez ní ho očima často hledám, i když je velmi blízko. Holt nevenčíme na loukách, ale v lese na vyšlapaných steznících. V civilizaci chodí na vodítku a bez nákrčníku.
Už jsem dostala i dotaz, zda pod ním nemá ukrytý ostnáč nebo elektriku 🙃 . Nemá pod tím nic jiného, než běžný polostahovák.