Sice bych Vás ráda všechny viděla a poprocházkovala… ale raději nee. Yoda by chtěl s holkama řádit a já bych mu to zakazovala, neboť trysk a prudké obraty mu nedělají dobře a když je k tomu sníh a klouže to - je to ještě horší. Takže bych ho nutila jít nakrátko (neb když by nevydržel a vyrazil na dlouhém špagátě, tak ho neudržím a navíc nám všem zauzluje končetiny…)
Druhá věc je, že ani nevím, jestli vyrazíme ráno na osmou a nebo po obědě… to se ještě uvidí, podle mé maminky… Takže ráda bych - ale nee.
Dneska jsme to zase zkusili na nové psí hřiště, ale opět tam byl tentýž psí kámoš jako včera, který všem přítomným pejskům ukazoval, že on teda ten zahnutej tunel zvládá na výbornou a ještě zkoušel vyloudit pamlsek od páníčků, kteří zrovna ten příkaz dali svému psu 😄. Malina už pak do žádného tunelu jít nechtěla a běhala jen po povrchu. Tak jsem pak zašla na jiné psí hřiště a tam Malina proběhla tunel, slalom a všechno, co jsem po ní chtěla.
Na procházce se mi podvrtla noha a zase jsem upadla, nic se mi snad nestalo. Jednou ročně se někde nacápnu, tak už mám aspoň pro letošek splněno.
venku je teď u nás překrásně - opět připadlo, na nebi kulatý měsíc střídavě naplno září a nebo se schovává za letícími mraky. Sníh křupe pod nohama, byli jsme prvochodci klidným mrazivým ránem
tak jsme byli na procházce kolem Ploučnice u Chrastenského vodopádu. Je tam sněhu podstatně míň než u nás za humny. Psisko si zaskotačilo, my protáhli nohy... pohodová výprava zasněženým lesem. Cestou tam bylo krásně - sluníčko vstávalo mezi kopci... jen jsme vystoupili z auta, tak se schovalo a celé dvě hodiny procházky nám sněžilo. Když jsme byli na dohled auta... začalo nesměle sluníčko (vypadalo jak měsíc) prosvítat skrz mraky a když jsme se autem vraceli, bylo krásně - Luž, Klíč, Ortel, Ralsko, Jezevčák, Hvozd, Sokol... se předváděly v plné zimní kráse. To proto, že foťák spinkal na zadním sedadle
My se po podzimních peripetiích s tlapkami pomalu dohrabáváme k postupně delším procházkám, dnes jsme dali 8,5 km. Pes je v tomhle počasí jak urvaný ze řetězu. Taky jsem mu zkusila vystříhat chlupy mezi polštářky, protože se mu ze sněhu pořád dělají hrudky a obtěžuje ho to. Asi to bylo znát, ale stejně jsme museli čas od času hrudky ručně obírat.
Já psům vždycky vystříhávám chlupy mezi prsty a trochu to pomůže. Dnes jsem někde na FB na videu viděla nějaké návleky na packy, aby se ty hrudky nedělaly, nebyla to klasická botička, ale zatím jsem to na žádným e-shopu nenašla.
Jako upřímně…hrudky na packách, jakože zespodu, jsem zažila asi 2x u Giny a předtím asi 2x u afgána…jako kouličky jsou sice častěji, ale když to řeknu blbě, tak třeba za zimu 2x, ale kupodivu nejsou “postiženy” přímo paciny, ale jsou nalepený na chlupech na nohách výše…ale to musím říct, že se to dost zlepšilo, když jsem Gině začala zastřihávat ty dlouhý chlupy na nohou…ne teda primárně kvůlivá nějakému sněhu, ale přiznám se, že kvůlivá tomu, že když je mokro, tak si to urousá a já nejsem typ, že bych jí to pokaždé, jak přijde z venku osušila a pročísla, no a pak když jdeme na česání…tak je to zbytečná spotřeba piškotů, co jí musím dát za to, abych jí rozčesala ty paciny….
A teda vedlejší efekt je, že se na tom ty sněhový kouličky nedělaj.
Mě prostě jen přijde divný, že pyrenejce se ty sněhový hrudky udělaly a berňucha má na nohách dlouhý chlupy taky a u něj nic...takže z toho mi vyplývá, že aby se to dělo, tak musí nastat konstalace: určitý typ sněhu, dlouhý chlupy a jen určitý typ chlupů…
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 03.01.2026, 17:09:04
Botičky doma mám, ale nechce se mi je psovi dávat “zbytečně”… zatím mi to přišlo snesitelné, ruční obírání bylo nutné řekněme tak poprvé po půlhodině a pak co 10-15 minut.
Ano, asi jde o konstelaci - druh sněhu, druh chlupu 🙂
Vyšlo to na 19,3 km, ale od sedmnáctého kiláčku krize jak blázen. 🤧😄
Měli jste krásné počasí ! V zimě je to horší. Ve sněhu se hůř jde. V létě je možné si odpočinout. Na konci prosince jsem byla po 12. hotová stejně, jako v srpnu po 17. Po hodinovém odpočinku bych ještě další tři ušla, do 15. Jenže odpočiňte si v zimě…..v hospodě se rozsedíte a akorát se do vás pak dá zima, venku si neodpočinete, vlastně se ani nenajíte. Jak to píšu, už se táák těším na jaro.
Odpověď na příspěvek uživatele Orionka z 03.01.2026, 21:04:28
Jojo, kor když ten sníh ještě podkluzuje, tak se nohy víc nadřou. Navíc tam je mezi cca 14 a 15 kilometrem úsek, kde je cesta úplně rozbitá těžbou. A jak to oraniště zmrzlo na kámen, tak to byla fakt makačka se přes to dostat. To mě asi dorazilo úplně. 😄
Jojo, kor když ten sníh ještě podkluzuje, tak se nohy víc nadřou. Navíc tam je mezi cca 14 a 15 kilometrem úsek, kde je cesta úplně rozbitá těžbou. A jak to oraniště zmrzlo na kámen, tak to byla fakt makačka se přes to dostat. To mě asi dorazilo úplně. 😄
Na sraba jsem dneska posnídala Nimesil. 🤣
v zimě se chodí mnohem hůř - a nejhorší je prošlapávání hlubšího sněhu. To se nadřou lidi i psi… Kdo není zvyklý a netuší, tak se často diví. To není na vás - vy znáte a tušíte a chodíte, ale třeba jednou kdysi dávno moje neteřka přijela k nám s partou kamarádu (vysokoškoláci Pražáci) a ti naplánovali pěší cesty v horách. Hory zasněžené, s ledovou krustou… a výlety jdou pěšky jen mimo běžkařskou magistrálu (a ta je skoro všude), tj. po cestičkách neupravených bočních… Seškrtala jsem jim to na třetinu a přesto dorazili pozdě a “mrtví”… a děsně se divili
