Jak se vám venčí?

Dnes nádherně, já poprvý jen v legínách a Eli nahatá ❤️

u nás “dole” se potoky v lese pomalu klidní, už je většina sněhu dole. Zato Černá Nisa řve, z hor to jde dolů - ale zatím překvapivě dost pomalu, noční chlad sníh drží, i když se sluníčko snaží. Je to lepší - sníh má odcházet pomalu, ať voda v horách zůstane… Jinak ještě místy je led a kluziště… ale za dva dny je vidět podstatný rozdíl. A včera na zahradě kvetly jen sněženky, dneska už vosičky objevily rozkvetlé talovíny i první “divoké” drobné krokusy

U nás jsem si zatím nevšimla, že by už něco kvetlo. Ale sněženky už nasazují. Kdyby tak nefoukalo, tak už je docela teplo. Snad se to aspoň brzy vysuší, sníh už je sem tam jen v nějakých koutech.

Dlouho jsem nepsala, ono totiž nebylo tak veselo, jak by si člověk přál. Naposledy v půlce ledna, kdy se Bambuli rozjel zánět v uchu. Po kortikoidech v kapkach se z ní stal v podstatě průtokový ohřívač. Jednou stranou tam a druhou ven. Cukrovka rozhozená, já v nervech jak tohle všechno dopadne. Bohužel stav se nezlepšoval ani po doléčení ucha, které mimochodem trvalo nekonečné dlouho. Naše doktorka v zahraničí, takže člověk na všechno sám.  Bambule nezdravě zhubla. Minulý týden z pondělka na úterý v noci Bambuli oteklá celá pravá strana hlavy. Ale jako fakt otekla. Od vrchu hlavy až dolů ke krku. Docela hrůzostrašný a děsivý pohled hned po ránu. Takže poklus k doktorovi a rozumování co s tím. Od ucha to nebylo, další vyšetření bylo nejasné, ve hře zůstávalo to, že to bude buď od zubu,slzný kanálek, slinná žláza. Bohužel v tom okamžiku, už na sebe Bambule nechtěla nechat sáhnout , řvala, kvičela, nařikala bolesti. Jakékoli další vyšetření by bylo zbytečně trápení. Rozkaz zněl jasně, zkusíme se vyhnout kortikoidům, ty ona prostě nedává. Nasazen Meloxidyl s tím, že za tři dny bude konzultace po telefonu a případně budeme moct pokračovat s léčbou až sedm dní. V noci z pátku na sobotu jsem ji byla ve dvě ráno kontrolovat, spala. Pak o půl čtvrté jsem zjistila, že si milost paní celou pravou stranu tlamy rozškrábala. Málem mě trefilo, fakt. To člověk prostě nechce. V půli ranní vycházky lehla a nechtěla vstát, nesla jsem ji domů, brečela, řvala a snažila se smířit s tím, že je konec. Doma kupodivu posnídala, pak znovu lehla a spala. Já po rozednění šla kopat hrob. Po poledni Bambule lehce ožila, takže jak to bývá tonoucí se stébla chytá. Odpoledne jsme zkusili malou vycházku, večeři, léky. V noci třikrát vstát na kontrolu. Od neděle je každý den lepší a lepší. Slabá, hubená, ale živá. Ona nechce umřít. Nechce to vzdát, ještě ne. Včera jsem ten hrob zasypala. Ještě ho nebudeme potřebovat. 

Jinak doma si vysloužila trefou přezdívku. Manžel jí říká Nesmrtelná teta. Jsem k smrti unavená, ale šťastná. Je to moje holka.

Pane jo! Vaše vet se vrací již brzy? Tu pusinu má ještě oteklou se mi zdá. Bělouš měl jednou načatou slinnou žlázu. Měli jsme nějaké mazání průhledné na pár dní tehdy, asi atb? Vůbec nevím, co to bylo a zabralo to. Taky si hubinu hrozně drbal, tak jsem na to přišla, ošahala tvář mezi prsty, dala molitanový límec typu LP a šla na veterinu. 

To věřím, že jste k.o. Však to jsou naši miláčci. Snad bude líp a líp. Bambulka je teda velká bojovnice!