V sedm ráno s pejsky do lesa-nechat vyběhat-xxxkrát přivolání,-na střídačku povel ke mě a piškotek🙂-ale zase,ne,že by jsme přivolávaly pořád-mezitím jsem fotila,pamlskovala Žeryka,jen tak pro nic za nic a čučela jak Jessy tahá větvičky,leze sluníčko-prostě pohodička.
Pak jsme měly 5 minut,než se otevře benzinka,tak jsme šly k rybníčkům-cyklostezka podél kolejí,po cestě jsme míjely firemní parkoviště,stádo koziček malých černých-vše za plotem,u rybníčku za námi chvátaly kačenkys Jessy jsem zkusila odvolání od kačenek-pochopitelně na krátkém vodítku!!Čučela na ně-štěkalapo pár štěknutích-jsem řekla Jessy ke mě-a na patě se otočila a hrrrr pro pamlsek-takže paráda-jídlo je pro ni pořád důležitější!!!-Jinak,aby to nevypadalo,že jsem ji nechala vyřvávat na kačenky-čučela na ně,jak se k nám hrnou,párkrát štěkla-a hned jsem přivolávala,cestou zpět jsme potkaly dvojici lidí,jinak nikde nikdo,v lese tradičně samy…
Po příjezdu jsem nakrmilapřidala vrstvy a jely jsme za Miou-mrzlo,ale bezvětří,
dovedla jsem si Miušku z výběhu,učesala,
svezla se,-málem mě umrzly nohy-ale řekla jsem si-že za kasou mě mrznou nohy 6 hodin půl roku🙂-takže půlhodky mě nezabije😀-měla jsem teda mimochodem 4gatě+zimní boty,-tílko,triko,svetřík,rolák,další svetřík,vestu,podzomní bundu🙂
po vycházce rychle přečesat a odvézt do výběhu,dát jablíčko a hurá za pejsky dom
Odpověď na příspěvek uživatele DafiŽeryková z 28.10.2026, 11:32:18
Pro mě to je novinka. Starouš byl odměřený důstojný pán už jako štěně. Ten na všechny hleděl svrchu. Mladý pán je neponaučitelný životní optimista a každého považuje za kámoše. Zase to znamená ještě pořád práci se stopovačkou, protože každej pes je obří lákadlo a mně berou mory, že by se k někomu nevyžádaně přiřítil.
Xerxová, ti nemá chybu. Paní sklářka je prostě úžasná. A my máme další výlet v plánu. Bohužel jsem teď měnila práci a nestihla proto ani penzion Efe. Bohužel prostě jsem jediný člověk, co doma nosí peníze, tak se netastavím, ale snad se lepší časy, co se výletů týká blíží.
Vladimíra Tesařová tvoří v Dobré vodě. Má tam i penzion, ale nechtěla jsem Yodu ubytovat u domácího dogouna… My měli v plánu úplně jinou Šumavu - ale nejprve se k nám přidala vnoučata (to znamená míň kilometrů - jsou to lenoši) a pak si Yoda urval vazy (a já dokonce zvažovala, jestli nemám s ním zůstat doma). Původní cíl bylo obejít toho skla na Šumavě mnohem víc… No není všem dnům konec - a když je ošklivo a zima (březen, listopad), tak se jistě dá zažít a prochodit i bezlidnatá Šumava. Takže někdy příště…
Ale za mně se to nakonec moc povedlo. Jsem moc ráda, že jsme si to užili všichni a sice jsme to osekali, ale zase tím, že jsme střídali (i dítka zvládnou být s dogounem v klidu “doma”) jsme si přišli na své…
Luhačovice přehrada. Hromada, ale fakt hromada lidí, psů, kol, koloběžek…. První velký test Siriusova chování v takovém davu lidí. První dva kilometry jsem myslela, že to vůbec nebyl dobrý nápad. Táhnul jak kůň, vzhledem k počtu lidí před námi i za námi nešel nijak korigovat, dvakrát mě napadlo, že tohle prostě nebyl dobrý nápad. Ale moc jsem se v něm spletla. Po necelých dvou kilometrech zapojil mozek, přešel do módu “vnímám tě” a byl úplně zlatý. Opravdu, míjeli nás natěsno děti na koloběžkách, cyklisté a on prostě docela v klidu šel z mé pravé nohy ( ano učím ho jít u pravé nohy, mám k tomu své důvody). Musíme tam časem zajet znovu. Třeba tam nebude tolik lidí a budu moc ho hned od začátku trochu líp krotit. Třešničkou na dortu bylo kafíčko v naprostém klidu v restauraci u rybářské chaty.
