Ale těžké to není, jen tomu musíte věřit. Já právě tomu: co se má stát, stane se - nevěřím. Za to se dá totiž schovat absolutně všechno. Stejně tak je to s vírou. Když se mamka ptala faráře, jakovou odpověď má na to, že někdo se dožije 100 a pak umře mimino - tak ji rozhodně odpověď ,,Pánbůh to tak chce, on má s náma své plány" fakt neuspokojila. Pak mi říkala: a to co jsou za zvrhlé plány…👎Co se týče běhu času a užívání si ho…no nevím, jak si ho má užívat dítě, které má ve 4letech nádor na mozku, rok se hnusně léčí a ve 5letech je mrtvé👎
Člověk nemusí být přímo věřící ,ale to se špatně vysvětluje někomu,kdo se nesetká s něčím, co je mezi nebem a zemí. Potom získá úplně jiný pohled.
No…tomu musíte asi taky věřit. Já bych si to zřejmě vysvětlila úplně jinak, tedy nějak racionálně. Už jsem taková, pro všechno hledám důkazy. Ono je zajímavé, že ,,různé divné věci", se dějí jen těm lidem, kteří jsou jim naklonění. Mě se nic takového nikdy nestalo. A ne jen mě. Když umřel taťka, tak moc jsme chtěli, aby se nějak vrátil, aspoň nám dal nějaké znamení, že pořád tu někde je atd…znáte to asi. Nikdy se nic takového nestalo ani mě, ani mamce, ani bráchovi. A chtěli jsme to strašně moc, všelijak jsme se snažili nějak ho přivolat. Od té doby už nevěřím ani za mák, že někde, něco je atd. Protože kdyby jen trochu mohl, minimálně mamce by znamení dal, měli se moc rádi😔
Taky už se v tom nechci babrat, ale to, že člověk asi cítí, že umře…co to má společného s nějakýma věcma,,mezi nebem a zemí"atd. Má mozek, ten je asi schopný vyhodnotit, že něco už bohužel nefunguje jak má, tak podvědomě vím, že zřejmě umřu. Nic složitého.
Zprávy od Bobi, kopíruju, ale ani se mi nechce, je to neveselé čtení, tak nějak k tématu😔Ach jo, tohle je naprd, prosím, vy co jste zažily, zlepší se to, že jo? 🤔Se mi z toho ježí všechny chlupy😲První mi vyčinila, že nevolám, ale přece jsme se domlouvaly, že až bude moct, ozve se, kdy mám volat🙄Já vůbec nevím, kdy to jde…🤔
….jsem volala Daje,abych se ji zeptala,ze ji se ulevilo a ja trpim jak zvire...tablet nemam ani moznost zprovoznit..je tu provoz jak na vaclavaku,hned mi davaji kapacku,nebo injekci,prasky,cipky,opiaty,mam uz vidiny i ve dne..dnes po 6. dnech jsem byla na velke,obrovske bolesti,nemuzu tlacit..nesmim sedet,jen chvili u jidla 3krat za den.jen lezet na boku,ne na zadech,i smska se mi blbe pise..nechtic tak mejl,vleze na boku.mam napichlou kanylu zrovna v ohybu..nejde to.ja akorat odpovedela ,co mi prislo,to bylo myslim ve ctvrtek navecer, z JIPky,oblbla,mam tam asi 14 stehu.cely den hraje olympiada.do toho navstevy,holky furt telefonuji,co 5 mim sem nekdo vleze,pospavam..vcera me sili zaziva jeste 2 stehy..nemam myslenky psat.doufam,ze to staci.neni mi vubec dobre..ale musim.mej se a napis jim to tam prosim pa
No…tomu musíte asi taky věřit. Já bych si to zřejmě vysvětlila úplně jinak, tedy nějak racionálně. Už jsem taková, pro všechno hledám důkazy. Ono je zajímavé, že ,,různé divné věci", se dějí jen těm lidem, kteří jsou jim naklonění. Mě se nic takového nikdy nestalo. A ne jen mě. Když umřel taťka, tak moc jsme chtěli, aby se nějak vrátil, aspoň nám dal nějaké znamení, že pořád tu někde je atd…znáte to asi. Nikdy se nic takového nestalo ani mě, ani mamce, ani bráchovi. A chtěli jsme to strašně moc, všelijak jsme se snažili nějak ho přivolat. Od té doby už nevěřím ani za mák, že někde, něco je atd. Protože kdyby jen trochu mohl, minimálně mamce by znamení dal, měli se moc rádi😔
A ani se mamce o něm nezdálo? Mně se zpočátku o manželovi zdály tak živé sny, že jsem fakt v těch snech věřila tomu, že se mně to jen zdálo, že umřel. Pak jsem se probudila. Bylo to tak první rok, rok a půl, teď už se mně nezdá nic.
Já tak nějak nevěřím na věci mezi nebem a zemí… nikdy se mi nic takového nestalo, možná proto, že funguju moc racionálně
Ale zase věřím na UFO…a teď teda opravdu nemyslím mimozemský létající talíř, ale neidentifikovatelný létající předmět… to jsem viděla 2x na vlastní oči a ne něco, co bych mohla označit třeba za optický klam… ale říkám si, že i tohle musí mít nějaké reálné vysvětlení.
Já upřímně doufám, že něco jako duše a posmrtný život, ať už v jakékoliv formě, neexistuje… to fakt nechci, abych po smrti se ještě někde plácala.
A teda i když vlastně nevěřím na nějaký osud, tak nějak si pořád říkám, že co se má stát, tak se nakonec stane… jo a za autama, které převážejí dřevo, zásadne nejezdím… nejsem blbá, viděla jsem Nezvratnej osud…😅
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 08.02.2026, 19:10:23
Mně se zpočátku o manželovi zdály tak živé sny
Mně se takhle zdávalo o mámě, když měla rakovinu a metastázy. Že je v pořádku. Trvalo to tři roky - a pak se mi zdálo, že umřela. Tu noc, kdy se to opravdu stalo. Byla jsem 400 km daleko.
jo, ale někoho sebere zubatá ještě dřív, než třeba dojde na ty šediny. jako jestli si do toho chce někdo namlouvat něco o milosrdném bohu, aby se to nejevilo tak děsně, prosím. ale na podstatě to nic nemění. umřít sice musí každý, ale bývají sakra rozdíly v časech i způsobech těch odchodů.
Já si s bohem taky netykám, ale když někdo v 87 odejde do lesa na houby, s plným košem se opře o strom a jen tak si umře, tak o takovém člověku říkám “toho měl pánbůh rád”.
jo, ale někoho sebere zubatá ještě dřív, než třeba dojde na ty šediny. jako jestli si do toho chce někdo namlouvat něco o milosrdném bohu, aby se to nejevilo tak děsně, prosím. ale na podstatě to nic nemění. umřít sice musí každý, ale bývají sakra rozdíly v časech i způsobech těch odchodů.
To je pravda, to bývají a někdy fakt dost nespravedlivý. Věřící nejsem.
