O všem a o ničem :)

Mě tedy ježdění v zimě dost chybí, když mají kluci fotbalovou sezónu (jaro + podzim), tak jezdím i 5x týdně. Teď jak byli ty mrazy, tak jsem měla i krásně čistého koně, takže jsem se občas hecla a šla do práce na 7 abych mohla odejít dřív a dalo mi to na krásnou 40 min vyjížďku, takže jsem se dostala do sedla i 2x týdně. No ale v pondělí už byl Cuketka obalen blátem, tž čištění peklo 🙄. Jak to roztálo, tak všude kluzké bahýnko, takže terén nic moc, vyjela jsem na naši louku s pidi kopečkem, tam to celkem šlo, ale zase začalo pršet 💩, takže na to peču a v týdnu se vrátím k procházkám na ruce, pokud zase náhodou neumrzne. Jinak tedy, jak se oteplilo, tak Cuketa břicho zase jak koule v sobotu si ze mě dělali ve stáji srandu jestli nebude mít hříbě 🤣. Mohli by se vrátit ty mrazy, ale zatím to u nás vypadá jen na bláto

Saga, mám to úplně stejně!

Jak s kobylama, tak s tím zimním spánkem. Akorát s ohledem na věk se už na jaře rozpohybovávám pomaleji 😀

Teď občas vyjedu, ale jen když se sejde chuť, parťák a počasí a to za zimu není tak často. Do toho ještě okulhala quacula, asi si natáhla nožku na ledu, takže ta má klidový režim, udělaly jsme jí v rámci ohrady takový malý padok, kde vidí na ostatní soudružky ze stáda, ale má omezený prostor a vlastní krmné místečko - je v ráji 😂 doufám, že se jí to v mozku nespojí, pač jinak bude předstírat kulhání na všechny 4 do konce života 🤣

Tak ja nejazdim roky, ale ano, ide o cas straveny s konmi.

Ktore by sa evidentne potrebovali prebehnut, ale no power ich prevlakat zo zakladaku na luku, je smyklavo a o nejaky uraz nestojim, myslim ich.

Tak sa Gustav ochnapava s Liskou, Garon, odkedy mu ponysek natrhol spodnu peru asi hratky odmieta.

Na poncle mam konecne decko, chodi v sobotu a to im staci, myslim ponclom, je to skor mentalne cvicenie, hlavne pre Gustava. Zial, decko ma aj sestru, nastastie ju prinesu len obcas.

A zial, vsetci su zavisli na Nehe, Garon najma, tak uplne neviem, ako budeme chodit von, ale hadam raz pojdem na nom. Ale este musim schudnut a dat ho podkut, co teda teraz v srackach nehrozi, lebo by sa vyzul hned, podla mna.

Pripravujeme sa na jar pomalicky.

Skor sa teraz budem venovat vybehom, vcera som pilila konare a dnes mi trpnu ruky, nuz, musim trenovat 😉

Horsano, Liška nemůže být tak ošklivá jak o ní píšeš - je to přece hucul! 😄

Když je obaleno, čistím jen pod sedlem a za ušima 😀

Bassrock, jo, vidím s každým přibývajícím rokem, že mi to jde také pomaleji, ale na druhou stranu nutno dodat, že se zpomalením těla, se tak nějak uklidnila i mysl a tím se překvapivě zklidnila i mysl koní. Prostě fungujeme jinak, ne na výkon (jako v práci), zcela jistě je to dané i plemenem, tinkeři prostě jsou takoví lehce zabrždění, ale já mám prostě ráda ty situace, když na kobyle sedím, pomyslím si “tady je ale krásně, tady by to šlo”😄prostě moje mysl se zastaví a kůň zastaví taky, tak nějak bez toho abych něco udělala. Nebo, když s ní jdu pěšky, tak jí toleruji to, že se uprotřed nějakého lánu prostě svalí, něco požere v leže, pak vyvalí pupek a přivře si oko, cítí se v bezpečí a ví, že může. Spousta lidí by to brala jako bezbřehou nevychovanost, a to že si kůň dělá co chce, já to tak třeba vůbec nevidím…většinou mi totiž poslouží jako prima lehátko, na které se svalím já a odpočívám taky😄a pak nemáte děsit pejskaře, když vidí na poli dvě zdechliny🤣.

Hlavně ať je quacula fit, to do jara rozchodí👍!

Moje malá Dáma by se zcela zjevně taky ráda proběhla, ale právě tak, o úraz nestojím a aktuálně nevím, kam bych to zvíře měla reálně dotáhnout, aby se tam ve zdraví vypohybovalo? A to předpověď pro náš kraj na zítra hlásí zase nějaký nablblý sněžení nebo co🤮?! Já vím je zima, nejsme v Karibiku, ale stejně, už mě to se*e. Jestli fakt napadne, co hlásejí, tak mám podezření, že moje drahá tříčtvrtka to prohrnovadlo reálně o někoho zlomí vzteky😄.

“Zial, decko ma aj sestru, nastastie ju prinesu len obcas.” Nene, a mám poprskanej monitor, už zase😄😄

Saga, to zní úžasně, ty dvě zdechliny 😀a za mě to též není nevychovanost, ale prosté bytí s koněm, kdy on ví, že může a já jsem ráda, že on chce 🙂

Já chodím s Madam též na ruce, ale ona je totální prakůň stádový - jde se mnou, ale pořád ví kde má stádo, že by se svalila a chrněla na louce bez stáda, to nepřichází v úvaju, co kdyby v trávě číhal tygr šavlozubý či medvěd koňožrout … ona je prostě ve střehu, tak nějak přirozeně. Já jsem se naučila jí poslouchat, díky tomu se v klidu vyhneme divočákům, divným lidem a taky špatnému povrchu. To všechno monitoruje ona. A čím jsem služebně starší služka, tak tím míň se deru do sedla, a radši tam s ní pouze jsem. 

Buggyra:

Když je obaleno, čistím jen pod sedlem a za ušima 😀

Tohle já nedám psychicky, já musím mít koně čistého celého, snesu max. nějaké urputné zbytky bláta na nohou,když vím že jdeme do bahnitého lesa, ale jinak čistím celou Madam. Jo jsem magor, já vím 😂

tak jí toleruji to, že se uprotřed nějakého lánu prostě svalí, něco požere v leže, pak vyvalí pupek a přivře si oko, cítí se v bezpečí a ví, že může. Spousta lidí by to brala jako bezbřehou nevychovanost, a to že si kůň dělá co chce, já to tak třeba vůbec nevidím…většinou mi totiž poslouží jako prima lehátko, na které se svalím já a odpočívám taky

a radši tam s ní pouze jsem.

že se vám sem zase deru /jo , je tam D 😀 /, ale není tohle to nejpodstatnější na partnerství se zvířaty? Být společně tady a teď, jen tak být. Pak člověk cítí něco, co pří tréninku, drezúře, závodech nemá šanci vnímat. Ne, že by to jmenované bylo špatně, vůbec, práce se zvířecím parťákem vztah taky prohlubuje, ale na to výše popsaný, by se nemělo zapomínat vůbec. Tam je ta hloubka. Já si hrozně uživám přesně tyhle momenty s ohařema a jsem ráda, že si je mám konečně kde užívat, protože popravdě město a přilehlé okolí tohle moc nenabízí. A musí to být úžasný svalit se se svým koňským parťákem jen tak do pažitu a dělat zdechliny, vnímat jeden druhýho a být zároveň součástí přírody. To je panečku bohatstvíčko.

Hucul i skorojakohucul má mozek vytuněný úplně jinak, tže to se nedivím😀! Moje stará kobyla skorojakohucula tohle venku taky nedělala, samozřejmě v ohradě chrápala jak zákon káže, ale mě vždy jen nechala přijít, nebylo jí příjemné, abych se po ní válela, to raději vstala. Tinkera je k člověku velmi submisivní, jako jistěže má své chvilky, kdy se znaží urputně prosadit svojí myšlenku, která obvykle souvisí s plněním pupku🙄, ale její pokusy jsou dost často komické, a spíš je to prostě ten kůň, který lidem věří a následuje je. Jinými slovy, když já zvolím špatnou cestu, tak se v tom bahně utopíme obě, protože ona mi věří. Huculobeganka měla přesně opačný mód, když jsem chtěla jít někudy, kudy se jí to nezdálo, prostě zarostla do země, nasadila výraz “počkám až to tomu debilovi, co ho nesu na zádech taky dojde” a pak půjdem kudy řeknu já. Párkrát mi zachránila svým rozhodnutím život. To vím, že u tinkery nenajdu, tam jsem pro ní opora já, ale zase mi to vynahrazuje malá mini, tý to pálí, až se někdy nestačím divit😉!

I jen se derte😉! Já rozhdně ježedění ani sportovní, je-li děláno s citem ke zvířeti , neodsuzuji, naopak! Kdykoliv se ráda podívám na jiného člověka jak jezdí nebo i jinak pracuje s koňmi, abych si z toho něco vzala! Jako sport celkově (jakýkoliv) já nemusím, nikdy jsem nebyla soutěživý typ, a honba za výkonem a výsledky, jde tak celoživotně úplně mimo mě, ale nikdy by mě nenapadlo komukoliv do tohodle kecat.  Ale právě ten smysl u koní/zvířat všeobecně prostě u sebe vidím někde jinde, ježdění je fajn bonus, kterého využiju, když se mě a kobyle chce, no a když se nám nechce, tak se prostě nechce. Těší mě, že ty dvě zvednou hlavy, když pro ně jdu, že samy nastaví hlavu a strčí jí do ohlávky, a jdou tam, kam se řekne, bez ohledu na to, co se bude dít. 

Jako na ty pejskaře do smrti nezapomenu! Kobyla asi zachrápla, já jsem zavřela oči, přísahám Bohu, že jsem nespala, a najednou mi cizí pes olizuje nos, a řítí se k nám pán s paní s notně zděšeným výrazem😄. Já se strašně lekla, sjela s koně, kobyla se vzbudila, lekla a vstala, úplně všichni jsme měli naprost nechápavý výraz “cožeto”?😄Ale pak při ujištění, že nikdo neumírá, jsme si prima pokecali😀.

Já u vědomí, že ledva rozepnu kurt, tak ten kůň padne do největší louže nanovo, odmítám investovat více energie, tím ji udržím trochu na to ježdění 😀 A hlavně čas… ten je zásadní, protože než vykopeme ze země bobky, jsou čtyři, a máme na to, vylézt na hérečky, asi tak čtvrt hodiny, abychom stihli ten nejmenší okruh tak nějak za světla a nebo trochu popracovat na jízdárně.

Buggyra: tak jak jste dopadla u otropeda?

Já byla včera na fyzio, řešili jsme moje už asi měsíc bolavé bicepsy (zřejmě denní háčkování) a tak se mi dnes záda vysypala samozřejmě na opačném konci - tedy kříž/SI. Ještěže jsem dnes doma na HO, tak se každou chvíli svalím na zem a pocvičím, protáhnu, zatím se to teda spíš zhoršuje. Bojím se vzít si léky, protože jsem právě doléčila ten močák a fakt si ho nechci zase rozhodit. No odpo jsem chtěla jít se smečkou ven, tak to asi teda nedám… 

Hezky se to čte, to vaše povídání o herkách a zimních pauzách. Vsadim se, že takovou pauzu, jakou mám letos já, jste si nikdo nedal. Njn, už zas na vážno uvažuju o prodeji morgáněte. Ale zkusím ještě vydržet, letos bude pro mě doufám přelomový rok a zkusím si život nastavit jinak. Držte palce.

K dochtorovi ještě zamířím.

Palce budu držet 🙂 Třeba se někdy rozhoupu a vydám se na SeeSee, ale při těch jejich cenách za starty… 🙄

Já bych se k vám taky řítila, protože bych měla obavy, že se něco stalo, tohle člověk nevídá běžně, že jo. 

Mám kamarádku koňařku a ona právě spoustu času tráví s koňma - těmi předchozími vlastními, i tím o kterého se stará teď, přesně takhle, prostě jsou. A mně se to hrozně líbí.

Já soutěživá jsem, ale sama za sebe od dětství jsem dělala sport, závodně plavala, běhala, střílela. Ale se psy to takhle nemám. Mám jednu jedinou základni zkoušku se psem, za krásný body, i proto, že moc líbil náš vzájemný vztah, to že komunikuju téměř neslyšně, protože jsme opravdu byli parťáci a nebylo nutno dávat povely, jen se domlouvat. Se psy prostě nemám žádných ambicí ale ano přesně tak, jak píšete, ráda se podívám na ty , kteří je mají - v té zdravé podobě. Te´d malinko odbočím - když k nám přišla naše Flekatice a bylo to opravdu hrozný, protože jsme jí byli dlouhodobě ukradení, viděla jsem záznam z jednoho ohařskýho memoriálu. Vyhrála ho žena! (oo ty mužská ješitnosti 😀 ) s němčourem. A já jsem tiše v dobrém záviděla, protože to vítězství bylo hlavně o tom vztahu a oni ho měli dokonalej, to na tý práci bylo vidět, on by za ni dýchal. Což bylo v těžký odlišnosti od ostatních soutěžících (jasně, ne všech, ale ona s tím psem opravdu zářila mezi všema). No a já záviděla ten vztah, ne to vítězství. Moc hrozně moc jsem to tehdy taky chtěla. Jo,a  dočkala jsem se,!!Vztahu, na vítězství peču. Pro mě je prostě nejvíc, nejvíc. To, že ona za mnou přijde sama, nemusím ji volat a zářej jí u toho oči. Psa, kterej lidi nepotřeboval a kterýho vlastně nepotřebovali předtím ani ty lidi, proto to tak celý bylo.

Efe

Njn, už zas na vážno uvažuju o prodeji morgáněte. Ale zkusím ještě vydržet, letos bude pro mě doufám přelomový rok a zkusím si život nastavit jinak. Držte palce.

TAK TO TEDA DRŽÍM FEST.

Zrzavci, tak to Vám přeju moc👍, já ač nepejskař věřím tomu, že právě se psem může vzniknout velmi silné pouto, psi jsou založeni jinak než koně a věřím tomu, že někteří by za páníčka dýchali! Zdravý kůň, mentálně i fyzicky, ve většině případů upřednostní stádo před člověkem, i když existují výjimky. Jsou méně věrní než psi a více svobodomyslní, což je přesně ten důvod, pro který je mám. Když zvolí mě před stádovým kolegou, je to pocta. I když uznávám, že v mých podmínkách to může být zkreslené, nejsou stádo, ale jen dvojice a na lidi jsou zvyklé od narození, považují nás za svoje stádo, i když nutno dodat, že moje drahá tříčtvrtka odmítá flekatou věc vodit byť jen do stáje, protože to zvíře ho má totálně na salámu a vždycky mu někam zdrhne, nebo se o to aspoň pokusí😂 a za mojí 70ti letou mámou, co má v háji kolena a sotva leze, jde jak na vařený nudli😄. My ho prostě do našeho holčičího gangu moc neberem, chlap se hodí, když je potřeba traktor, třeba…😄že jo…