O všem a o ničem :)

Jojo kožíšek on má pořádný, každé jaro co z něj vyčešu, bych z toho slepila ještě poníka 🤣. Ono tady prasata taky jsou, jen spíš se asi drží v lese, teď jak je už dlouho zima, tak jsou všude vidět mista, kde ryla, ale je to většinou jen povrchové. Huculové jsou nejlepší 🙂. Cuketka je sice křižovaka, ale má v sobě toho Hucula hodně ❤️

Buggyra:

Já chci hucula! Ale se svojí váhou, to bych si už musela uříznout obě nohy ☹️

Před mnoha léty jsem absolvovala týdenní pobyt na huculech. Byl tam i kamarád, normální urostlý chlap, skoro metrák živé váhy. Hucul neměl problém.

Jojo Huculové dají všechno, Cukův předchůdce, taky Hucul x Shagya, vozil i mého tátu a on byl pořádný kus chlapa.

Saga: no to by mě šlehlo mít výběh tolik pokrytý ledem, to já hned vidím zlomenou nohu. No ale co člověk nadělá, musíme jen doufat, že to všichni ve zdraví přežijí a brzy bude lépe. Od zítra se má mírně oteplit, tak snad vám led brzy odtaje a soudružky budou spokojenější. 

Já mám teď terény na vyjížďky úplně super, lesy, louky, ale v předchozím ustájení, to taky nebyla žádná sláva, všude jen pole, silnice a soukromé pozemky. V podstatě jsme jezdili jen 3 trasy a to bylo ještě hodně i po silnici . 

Bych asi měla problém hlavně já 😀 Když už se křižuju nad některými jezdci z okolí, tak bych to tomu koni nemohla udělat. Nehledě na to, že já se nechci jen tak houpat po lese, ale taky chci skákat, cválat, terény… No a bohužel zjišťuji, že čím jsem starší, tím jsem horší jezdec ☹️

Jinak huculoarab byl můj sen, teď jak se kupovali koně, tak jsem horovala za huculoaraba, ale bohužel, jezdí se na chovatelské akce, tak se chtělo mít koně, co můžou absolvovat tyhle akce, tak máme WPB…

Murray, tak to já z toho teda depku mám. Možná právě proto, že jsem se tu narodila, celý život tu žiju, a krásy okolní přírody byl (mimo jiné) i jeden z mnoha důvodů, proč jsem se rozhodla zůstat tam, kde jsem. A vidím tu propastnou změnu k horšímu, rok od roku je to horší a jednotlivec nezmůže nic. Nerozumím lesnímu hospodaření, dotačním titulům, které se na to dají pobírat, ani pravidlům, které se mají dodržovat. Pokud nějaká existují. Když se  v naší lokalitě začalo kácet ve velkém, a padl i les přímo za naším domem, který byl vysazován, když jsem já chodila do mateřské školky, tak jsme si my místní řekli, OK nedá se nic dělat, prostě to musí dolů, však oni (rozuměj majitelé lesa) pak vysadí nový porost, my se budeme dívat jak roste, sice už se nedožijeme vzrostlého lesa, ale aspoň uvidíme pokrok. Akorát, že vůbec😢! Když zmizeli těžaři i těžké stroje, zůstaly všude jen kopce bordelu a od té doby tu jednoduše nikdo nebyl. Nechápeme, jak je toto možné, vždy jsme si mysleli, že lesy se “musí” obnovit, tedy znovu vysadit. No, tak asi ne. Není se kam schovat před sluncem a hmyzem, s koňmi už chodím vlastně jen po poli nebo louce, tže když je tam vzrostlé cokoliv, vlastně se nedostanu z ohrady nikam. Tohle tu nikdy před tím nebylo. A nenaděláte nic.

Cirilo, však já se taky můžu jen modlit, že ty koně mají dostatek rozumu a velkou dávku štěstí, a prostě si nevyrobí problém. Nic jiného mi ani nezbývá. Technická sůl, co jsme nasypali na cestu výběh - stáj jako trochu zabrala, ale upřímně jsem asi čekala víc, jenže tady u nás jsou celodenní mrazy, včera přes den -8C, v noci -11°C, ta sůl prostě nezabírá, to je jedna věc, ale pak i druhá věc - sypte to koním do výběhu, přímo pod kopyta a prosolujte si dobrovolně výběh🙄, šak je to hovadina…Tak se prostě jen každý den modlím, že to tam najdu všechno v pořádku🙏.

Huculové jsou prostě nej, měla jsem mnoho let kříženku hucula a begana, nejlepší kůň na světě😊, originální, jedinečný, skvělý. Stejného už nikdy neseženu a moc se mi po ní stýská😔.

Dotaz k tomu ledu? Nepomohlo by- aspoň trochu -  sypat na to piliny?

To bylo první, co jsme udělali, a částečně se o to postaral i ten šílený vichr, který je rozfoukal ouplně všude. Výsledek je ten, že když na to šlápnete, pěkně se vám po tom rozjedou pastelky, prostě ty piliny se do toho jakoby nevsáknou, jen leží na tom a pak to jede všecko i s nima. A jako bonus nevidíte, kde je led a kde třeba ne, vypadá to, jak to říct, jako pocukrovaný (díky tomu větru). Zdá se, že koně to pochopily a nechodí tam vůbec👍.

jen leží na tom a pak to jede všecko i s nima.

hm, tak to je velmi debilitní, já doufala, že právě tou strukturou a tím, že to může být vlhký, tím pádem se to přicucne…a……… no, tak nic. Tohle je úplně blbý.

Zrzavci, my jsme uvažovali úplně stejně, že se to přicucne, akorát, že vůbec. Možná teď v sobotu, jestli to trochu povolí, hlásí mírné oteplení, ale těžko říct. Od té doby, co se ten led vytvořil, tak máme samé ledové dny, teploty přes den nevystoupí ani k nule. Ani ta sůl nezabírá, jak by měla a to je hozená na zledovatělé trávě☹️.

Přemýšlím nahlas - pro příště? mít v zásobě hobliny připavený? a když by člověk věděl, že to přijde, tak to dopředu poházet? Hobliny lepčí pilin?? když to bude z toho ledu trčet??

bych si ty cesty na to cajdání s koněm být vámi vyčistila… Když už to tak vypadá několik let, evidentně to nikomu vadit nebude. Vzala bych křoviňák, motorovku… My jsme tu vedle výběhu klučili cestu tři roky a zprůchodnili jsme ji tak, že já si tam jezdím autem. Ještě mi zbývá otevřít její ústí směrem do louky, ale matka tam už s vozíčkem nepojede, tak mě to nějak nehoní, na koních tam projedem a lidi jsou mi vímekde. Dokonce i bagr jsem si na to pozvala 😀

Co je v našich možnostech, tak to už děláme. Např. máme tu vodní tok, pokud se k němu chcete dostat a vykoupat koně, příp. sebe, musí můj chlap (podotýkám celej žhavej) sednout do traktoru, zapřáhnout mulčovač a promulčovat cestu přes dvě louky, které mají asi dva hektary, samozřejmě mají své majitele, ale těm je všechno totál šumák, abych se já dostala vůbec k vodě. Dřív se o ty louky staralo ZD, teď už několik let (asi 5 let zpátky) nikdo. Jinými slovy na vlastní náklady částečně udržujete pozemek někomu jinému proto, aby moje koně mohli do vody. Co se týče lesa, resp. míst, kam jsem dřív chodila, tak tam ani jeden chlap s motorovkou nic nezmůže, to jsou 80 let staré padlé smrky jeden přes druhý, tady by to chtělo celou četu chlapů s harvestorem a furt by to bylo málo, nehledě na to, že i toto má svého majitele. Všechno má dnes své majitele a není v našich silách se starat o majetky druhých a ještě k tomu bez vyzvání. To by taky mohlo nepěkně skončit. Co se týče toho lesa, už dávno jsme to byli s chlapem okouknout, na rovinu mi řek, že do tohodle nejde, ani s kámošem, co se motorovkou živil, je to děsná dřina a není to naše. Chápu.

Tak s hoblinama mám naprosto nulovou zkušenost, vůbec nevím, jak by se chovaly “na ledě” (v ledě) a hlavně k nim nemám přístup, musela bych je normálně koupit balené v krámě s chovatelskými potřebami, což se přiznám, se mi nechce. Jo, větru dešti holt neporučíme…

Fakt je, že musím uznat a klepu na dřevo, že ty kobyly mají vážně rozum, zvlášť ta malá a těmto plochám se zřejmě vyhýbají, protože tam min. nejsou ke sbírání žádné kobylince, prostě se přesunuli jinam. A ta velká, i když momentálně šéfuje, alespoň v tomhle tu malou následuje🙏.

No ono ten věk sebou nese to, že se hůře regenerujeme, já se každé jaro musím dávat zpět do jezdecké formy, protože přes zimu jezdím 1 max 2x týdně a pozoruji, že mi to každý rok trvá déle něž rok předtím. I já si ráda zacválám a klidně i skočím přes kládu, ale tak nějak už nemám potřebu cválat celou kilometrovou louku, stačí i kratší úseky a nebo klidně vůbec, spíš klušeme a když se jde krokem, tak se měním v kochače 😀.

 Huculoarabové jsou moje srdcovka. Prvního jsem měla od hříběte, kupovala jsem ho v době kdy tohle křížení bylo ve velké oblibě. Jeho otec byl Sadam po 196 Siglavy Bagdady, jméno matky už si nepamatuju, ale byla z linie Hroby.  Byl dost torpédo, však se taky narodil na čarodějnice o půlnoci 😀. Když odešel za duhový most, tak jsem chtěla nějakého podobného koníka, i jsem uvažovala o čistokrevném Shagya, ale manžel měl jiný názor na to kolik by měl stát kůň na ježdění do lesa, mlaďocha už jsem nechtěla kvůli času. A pak se objevil v inzerci na bazoši Cuk no a to byla láska na první pohled. U něj rodiče neznám, ale tak nějak je mi to jedno hlavně, že je to super parťák na couračky do lesa

Musíte si tedy u toho lesa prochodit s koňmi nové cestičky 🙂

Huculové jsou prostě nej,

Já na ně od té doby nedám dopustit. Co všechno zvládli - krok, klus cval, kopce nahoru dolů… a stačilo jim seno a hrstka ovsa po celodenní vyjížďce.