Dnes tu máme jednoho z našich nejpozoruhodnějších ptáků, kukačka obecná jak známo nestaví vlastnit hnízda. Viděl někdo z vás mladou kukačku v cizím hnízdě?
Rustico - já bych chtěla moc poděkovat ze tuten osvětový koutek. díkec.
Když jsem přemýšlela, co bych ještě přidala, protože Rustica už toho mnoho řekl, napadla mě čeleď pěvců, které jsme se tady, pokud se nemýlím, ještě nevěnovali a sice čeledi pěnicovitých.
Dovolím si začít naší nejběžnější pěnicí - pěnicí černohlavou (Sylvia atricapilla), která je též známá pod lidovým názvem “černohlávek.”
Jde o malého ptáka, přibližně velikosti vrabce. Zbarvení je šedavé. Samci mají černou “čapku”, samice a mladí ptáci hnědorezavou. Obývá křoviska a stromy, v křoví i velmi skrytě hnízdí. Je asi nejtypičtějším lesním ptákem v rámci pěnic. Je velmi přizpůsobivá a tak ji najdeme od lesů, přes okraje rybníků, až po parky a zahrady.
Živí se hmyzem a jinými bezobratlými. V pozdním létě a na podzim přijímá i plody. Teď třeba bezinky apod.
V říjnu migruje do Středomoří, v posledních letech však část středoevropských “černohlávků” začala zimovat ve Velké Británii, kde využívají přikrmování. Přilétají v poslední březnové až první dubnové dekádě.
Pokud jste tohoto skrytě žijícího ptáka nikdy neviděli, buďte si jisti, že jste ho jistě slyšeli. Tento druh totiž patří mezi nejběžnější a nejhojnější ptáky.
Zpěv je charakteristický. Na počátku pták jen tiše, jakoby nesměle, švitoří, později se melodie vyčišťuje a nabírá na hlasitosti. Zpěv vrcholí velmi hlasitou, melodicky flétnovou “fanfárou.” Mnoho lidí, nevím proč, ji zaměňuje za zpěv kosa.
V jarních měsících, zvláště pak v květnu, její zpěv zaznívá takřka odevšad.
Vlaštovička:Když jsem přemýšlela, co bych ještě přidala, protože Rustica už toho mnoho řekl, napadla mě čeleď pěvců, které jsme se tady, pokud se nemýlím, ještě nevěnovali a sice čeledi pěnicovitých.
Dovolím si začít naší nejběžnější pěnicí - pěnicí černohlavou (Sylvia atricapilla), která je též známá pod lidovým názvem “černohlávek.”
Jde o malého ptáka, přibližně velikosti vrabce. Zbarvení je šedavé. Samci mají černou “čapku”, samice a mladí ptáci hnědorezavou. Obývá křoviska a stromy, v křoví i velmi skrytě hnízdí. Je asi nejtypičtějším lesním ptákem v rámci pěnic. Je velmi přizpůsobivá a tak ji najdeme od lesů, přes okraje rybníků, až po parky a zahrady.
Živí se hmyzem a jinými bezobratlými. V pozdním létě a na podzim přijímá i plody. Teď třeba bezinky apod.
V říjnu migruje do Středomoří, v posledních letech však část středoevropských “černohlávků” začala zimovat ve Velké Británii, kde využívají přikrmování. Přilétají v poslední březnové až první dubnové dekádě.
Pokud jste tohoto skrytě žijícího ptáka nikdy neviděli, buďte si jisti, že jste ho jistě slyšeli. Tento druh totiž patří mezi nejběžnější a nejhojnější ptáky.
Zpěv je charakteristický. Na počátku pták jen tiše, jakoby nesměle, švitoří, později se melodie vyčišťuje a nabírá na hlasitosti. Zpěv vrcholí velmi hlasitou, melodicky flétnovou “fanfárou.” Mnoho lidí, nevím proč, ji zaměňuje za zpěv kosa.
V jarních měsících, zvláště pak v květnu, její zpěv zaznívá takřka odevšad.
Samice.
Slavík modráček - velikostí i tvarem těla podobný července. Samec má modrou náprsenku s bílou skvrnou uprostřed (ta může u některých jedinců chybět), vespod lemovanou černým, úzkým bílým a širším rezavým pruhem, navazuje bílá spodina těla. Samice má náprsenku bělavou, ohraničenou po stranách lemem z tmavých skvrnek, vespodu tmavým příčným a pod ním narezavělým pruhem. Spodina těla rovněž bílá. Mláďata jsou celá tmavě hnědá s nápadnými okrovými až narezavělými skvrnami. Žije poměrně nenápadným způsobem života v podmáčených rákosinách a vrbinách. V době toku je sameček nápadný hlasitým zpěvem na vyvýšeném místě, někdy zpívá i v letu. Tažný druh zimující v západní Africe a ve Středomoří. Na hnízdiště přilétá koncem března a v první polovině dubna, odlétá během srpna a září. Kriticky ohrožený druh. Početnost je v ČR odhadována na na 400 - 600 párů a stále stoupá. Více zde: https://zehunskyrybnik.webnode.cz/ptaci/vyznamne-druhy-pevci/
To je středoevropský poddruh. Na jediné lokalitě v Krkonoších u nás hnízdí vzácný poddruh slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica).
Pozůstatek doby ledové, pouze na této lokalitě, jinak ptáci, kteří naším územím protahují. Od středoevropského poddruhu se liší rezavou skvrnou v modré ploše hrdla hrdle tzv. hvězdou na modrém štítu. Hnízdní ve Skandinávii.
Vlaštovička:To je středoevropský poddruh. Na jediné lokalitě v Krkonoších u nás hnízdí vzácný poddruh slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica).
Pozůstatek doby ledové, pouze na této lokalitě, jinak ptáci, kteří naším územím protahují. Od středoevropského poddruhu se liší rezavou skvrnou v modré ploše hrdla hrdle tzv. hvězdou na modrém štítu. Hnízdní ve Skandinávii.
Všimněte si také rozdílu v hlasovém projevu jednotlivých poddruhů. Oproti cyanecula má svecica drsnější zpěv.
Slavík modráček je velmi dobrý imitátor a tak můžete v jeho zpěvu slyšet různé ptačí hlasy, u svecica také hlasy žab.
Čejka chocholatá Vanellus vanellus patří mezi nejrychleji ubývající ptačí druhy naší krajiny. Mezi lety 1973-77 a 1985-89 došlo ke snížení početnosti celé populace čejek v ČR v rozsahu 20-50 %. V roce 1989 se u nás odhadovalo 20 000-40 000 párů, ale do příštího mapování v letech 2001-2003 došlo k dalšímu výraznému poklesu zhruba o 70 % na 7000-10 000 párů. Z některých oblastí čejky prakticky vymizely a její stavy se snížily i na tradičních hnízdištích v jižních a východních Čechách nebo na jižní Moravě. Sám jsem letos při procházce zahlédl mladou ještě nelétající čejku v trávě v bažinné krajině.
Prosím o radu. V zahradě v sousedství lesa jsem slyšela hejno ptáků. Bohužel se mi je nepodařilo přímo spatřit, jen zhruba obrysy. Velikostí tak cca kos. Dorozumívali se takovým skřípavým vrzavým hlasem. Nevíte, co mohli být zač?
špačíček pán?
a i kvíčaly poletují letos v množstvím docela velkém
Bïngo, díky Je to on. Je to ten zvuk při vyrušení nebo hašteření https://www.akademie-svetla.cz/sekce/875-drozd-kvicala-turdus-pilaris
Kvíčala:
Poštolka obecná (Falco tinnunculus) je druh sokolovitého ptáka, který patří k nejpočetnějším druhům dravých ptáků v Evropě včetně Česka. Jedná se o menší druh sokola, s typicky dlouhými zašpičatělými křídly a dlouhým ocasem. Pro poštolky je typické “stání” ve vzduchu na jednom místě a vyhlížení kořisti, nejčastěji hraboše pod ní.
Vlaštovička:Kvíčala:
Jabkožrouti🙂
Volavka popelavá (Ardea cinerea) je velký vodní pták z čeledi volavkovitých. Je hojně rozšířená, vyskytuje se na všech kontinentech východní polokoule s výjimkou Austrálie a živí se zejména rybami. V Evropě se jedná o největšího zástupce volavek.
Volavka je postrach všech rybářů. Hnízdí v koloniích na vysokých stromek v blízkosti vodní plochy a často v sousedství s dalším rybolovným ptákem kormoránem velkým.
Můžu poprosit o identifikaci ptáčka, co nám v zimě létá na krmítko? Respektive, vždycky v malém hejnu sbírají v trávě pod krmítkem.
Strnad obecný.
Hlas strnada obecného
Zima ješta ani zdaleka nezačala ale při pohledu na dnešní video už se zase těším na jaro. Drozd kvíčala (Turdus pilaris) je středně velký zpěvný pták z čeledi drozdovití. Jako méně správný a zastaralý byl používán též název kvíčala obecná. Je to společenský pták žijící v početných hejnech. Při tazích se sdružuje do ohromných, několikasetčlenných skupin, často ve společnosti drozda cvrčaly.