Psi v médiích

Až se zhroutí internet, tak budou všechny letopočty každému lhostejné. Důležitá začne být trojčlenka a jestli umí nasadit lopatu na klacek, možná tak ještě cizí jazyky.

Proč by se všeobecný rozhled nedal učit úplně jinak než drcením letopočtů a civilních jmen spisovatelů? Existují systémy výuky, kde se klade důraz především na vyhodnocení smyslu díla, kde se rozvíjejí schopnosti samostatné práce i práce v kolektivu, kde se žákům nepředkládají seznamy k zapamatování, ale pracuje se projektovým způsobem. Teď jsem v jednom videu (od Lukefryho?) viděla odkaz na nějakého zahraničního lektora historie, u obrázku divoké řeky proplétající se mezi kameny - onen lektor říká, že data a osobnosti jsou jako ty kameny, ale historie je jako ta řeka. Biflením dat a osob žák může snadno opomíjet souvislosti. Například já jsem dějepis nesnášela, kantor tomu spíš škodil, a nutil nás učit se básničkově letopočty a události nebo osobnosti a jejich nejdůležitější počiny a vyjmenovávat manželky monarchů a podobně, ale o historii jako takové jsem se něco dozvěděla až z útlé knížečky Kůň ve službách člověka, kde je historie popsána kolem něčeho, co mě zajímá, kde je popsán ten proud a jeho zákruty a nikoli souhrn údajů a jmen. Měli jsme skvělou učebnici dějepisu, čtivě psanou, s hojnými ilustracemi, a místo abychom toho využili, tak jsme si do sešitu psali datum - událost, datum - událost. Naučila jsem se na test a druhý den jsem měla hlavu vymetenou. Jak to těm dětem vysvětlíte, že je to důležité, a že mají vnímat i ten kontext?

No právě. Jenže ono to dítě jedno z toho v současnosti zná, a tvrdíme, že školní osnovy toho víc neunesou (a děti prý taky ne). Takže se bude muset asi začít něco vyměňovat za něco, zdá se.

Já třeba tyhle letopočty neznám - resp. třeba i vzácně vím, že se tam něco stalo, třeba Bílá hora, ale jaké to má historické souvislosti, to jde úplně mimo mě. Jak říkám - po písemce vymeteno. Na čísla jsem sice hloupá, ale řekla bych, že letopočty zrovna s čísly nemají mnoho společného, je to stejný údaj jako jméno nebo název básně. Prostě mě ta historie nezajímala, tak jsem si to nezapamatovala. Taky jsem to v životě k ničemu nepotřebovala, naštěstí. A snad nikdy nebudu.

No zato umím velice dobře češtinu a zvládnu si poradit i s přechodníky. Kdo by ještě dneska uměl udělat větný rozbor… A taky k čemu mi to je.

To by bylo dobré, kdyby u nás na děják navazovala občanka a třeba dějiny umění nebo hudby a podobně. To se tedy skutečně ovšem nedělo, a to dokonce na děják a češtinu jsme měli stejného kantora. A ani tak to neprobíral paralelně. Kolikrát mě napadlo, jak by to bylo dobré, to propojit. Těší mě, že to zřejmě někde funguje.

Ono je jedno jestli škola nebo školka. Školství je zkostnatělý moloch. Neumí pracovat s individuálními potřebami jednotlivců, s dětmi, co nezapadají do škatulek, ani s dětmi nadanými. Fakt chápu rodiče, co jdou cestou domácího vzdolání a alternativních škol, když mají tu možnost, protože stav státního školství mě jako matku budoucího prvňáčka taky naplňuje pocitem naprosté marnosti. Reformy jsou polovičatý a šitý horkou jehlou a můžu se jen modlit, aby chytil dobrou učitelku a ne nějakou vyhořelou, co si za třicet let neaktualizovala poznatky. 

Na mě děcka koukala jak zjara, když jsem se jim snažila podat historické souvislosti v zeměpise. A při tom souvislosti jsou důležité. Achjo… Jenže druhej stupeň je už tak semletej a demotivovanej systémem, že ty děcka už často vůbec nic nezajímá. Jen to jakou dostanou známku.

Tak to asi nemá smysl a vámi polemizovat.

 Dokážete si historické události zařadit do správné doby a tím i do správných souvislostí, když nevíte, kdy se udály?

Úroveň pedagogů je někdy opravdu tristní. Ale já mám nedůvěru k alternativám. Nemyslím si totiž, že je to lepší. Jen jiné a ještě k tomu drahé. 

Děti , a nejen děti, by měly mít povědomí o obojím. Říká se tomu všeobecný rozhled. Nemusí znát každý letopočet a každou událost. Jako nemusí znát každou rostlinu zvíře, atd. A jako nemusí znát podmínky zaměstnávání při registraci na ÚP. Tam by je měli poučit, od toho tam ty pracovnice jsou. 

U tohoto je problém, že to jedna vláda schválí a druhá zruší. Kolik zákonů, povinností a pravidel bych se já na základce naučila jen proto, aby v 18 letech, když jsem šla do práce, už neplatily? 

Jo, trvalé relikty, jako jak vypsat poštovní poukázku, to by se mi hodilo. Jak zařídit pohřeb. Atd.

Ale teď se svět tak rychle točí, že víme kulové, co bude platit zítra, ne tak za 4 roky, až děcka ze ZŠ půjdou poprvé na brigádu. 

Tady platí to staré známé - neučit fakta, ale kde informace najít. Protože se to mění.

Karlova univerzita byla založena roku 1348, a to bude platit i za sto let. Dává smysl po dětech chtít, aby si to pamatovaly, aby to datum zapsaly na časovou osu a aby třeba řekly, co bylo dřív, jestli Univerzita, nebo Karlův most. 

Ale chtít po nich věc, kterou doslova kdykoli lze změnit? To je jak kdysi po nás chtěli v informatice, jak dlouho trvá, než se spustí spořič obrazovky. A kdo nenapsal 2 min, jak to měla učitelka doma, nedostal bod. 

No základní škola je základní od toho, že učí základy a základ třeba v dějepisu jsou prostě letopocty a jména. Aby člověk pochopil souvislosti Bílé hory, musí nejdřív vědět kdy to bylo a kdo byli významní panovníci té doby.

Stejně tak, větný rozbor, je důležitý aby člověk, nepsal věty, a čárky, jako trotl. 🙂

Snad nepotřebuji znát letopočet historických událostí na to, abych je dovedla zařadit do správné doby. Ale já jsem to ve svém životě kromě AZ-kvízu opravdu k ničemu nikdy nepotřebovala. Fakt ne. Rozhodně ne pro nic, co by mi vydělalo peníze. A že se historie cyklicky opakuje, to víme, a je úplně jedno, jestli se ti lidé učili letopočty nebo ne. Zdá se mi, že ve všech režimech vedou osud národa hlavně ti, co jsou nejsnáze ovlivnitelní (tedy s nejmenším rozhledem), a inteligence je při nějakých změnách spíš zásadně bita.

Tady platí to staré známé - neučit fakta, ale kde informace najít. Protože se to mění.

JO 🙏