tak, ale třeba tohle by vnuka bavilo. Má chudák vadu řeči, ale matematika ho baví a tohle by se mu nejspíš líbilo.
Mě to přijde hrozně zajímavý. Přičítají plus pět matku, plus starého otce (dědu), odečítají souseda. Viděla jste ty videa? Pak si promítají to počítadlo v hlavě a z hlavy počítají příklady.
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 14.02.2026, 17:36:42
No tak u tý násobilky mi přijde tak nějak jedno, jestli to mám vypálený v paměti a nebo jestli se k tomu nějak dopočítám.
Ale vyjmenovaný slova prostě nazpaměť umět musim, jak jinak zjistím jaký je tam i/y, když zaváhám při psaní… ale je asi jedno jestli umím .. hmyz, myš, hlemýžď a nebo jestli mydlím myš na mýtině… ale to musím umět, stejně jako vzory u podstatných a přídavných jmen… o slovesech ani nemluvím…
Nebo jsem konzerva a děcka se to už ve škole učí jinak a nemusí to nosit v hlavě…
Jo a jinak holky zjišťuju, že s mým IQ je asi dobrý, že jsem chodila do školy za komančů, já bych ty “nový metódy” asi nedala. Tak nějak mi přijde, že moje mozkovna na to není stavěná… a že se pracuje ve skupinách a dělají se projekty? No tohle je pro dítě.jako jsem byla já , noční můra.
Montessori… to bych nedala.. měla jsem tu čest poznat v běžném životě učitelky z takové školy… na to já prostě nemám nervy… srovnala bych ten pocit z nich s relaxační hudbou… ta na mě taky působí přesně opačně… je to jako mučení “ žhavení lebky zvané budík” a prej pusťte si to před spaním…no jak je něco alternativního, tak to není nic pro mě.
Když to tady tak píšu, tak jsem vlastně děsně netrpělivej vztekloun… jen s těma zvířatama a s vlastníma dětma mám trpělivost…
Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 14.02.2026, 21:22:05
Mám to podobně. Projekty, práce ve skupinách, ne! Jsem individualistka.
A alternativy taky ne. Za nás to naštěstí nebylo a své děti bych tam nedala. Kamarádka měla dceru v Montessori školce. A na poslední rok před první třídou ji dala radši do státní školky. A do školy šla do normální základky.
Nedávno jsem zjistila, jak funguje tzv. Lesní škola. Nemá akreditaci ministerstva školství, takže rodiče musí děti přihlásit do nějaké normální školy, kde akceptují individuální vzdělávání a děti tam chodí jen na přezkoušení. Oficiálně tyto děti vzdělávají rodiče doma. Ve skutečnosti chodí do lesní školky, kde jsou “vzdělávány” pedagogy, kteří pedagogy nejsou, nemají a nemusí mít pedagogické vzdělání, vlastně nemusí mít žádné vzdělání, může to být kdokoliv. Připadá mi to na hlavu.
Odpověď na příspěvek uživatele BaLu z 14.02.2026, 21:35:04
nemají a nemusí mít pedagogické vzdělání,
Za mě na tom až tak nezáleží. Já ho taky nemám. Ano, absolvovala jsem povinné DPS (dneska je to NPI), ale NIJAK mě to neobohatilo. Učím, protože mě to baví - předávat znalosti a zkušenosti a pracovat s mladými lidmi.
Odpověď na příspěvek uživatele BaLu z 14.02.2026, 21:35:04
Upřímně, po tom jakou zkušenost jsme měli se studovanou pedagožkou, kdy z dítěte, které se do školky těšilo zvládla vyrobit uzlíček nervů, co mi doma plakal “maminko, nezlob se na mě, že si nechci ve školce hrát” a půl roku trvalo, než bylo možné ho dát do jiné školky aspoň na dopoledne, si myslím, že pro práci s předškolními pidižvíky je zásadní hlavně empatie a cit pro práci s různorodými dětmi. Po téhle zkušenosti se nedivím, že někteří rodiče na státní školství úplně zanevřou. Ze tří dětí mám dvě se speciálními potřebami a najít školku, která by uměla integrovat děti, co nespadají do škatulek je fakt problém. A to i mezi soukromými.
Odpověď na příspěvek uživatele šavlozubka z 15.02.2026, 08:39:02
Píši o škole, ne o školce.
Jasně, že úroveň studovaných pedagogů je různá, stejně jako míra empatie a schopností vůbec učit. Mě to jen strašně udivilo, když jsem na tu lesní školu narazila. Otázku vzdělání svých dětí řešit nemusím, ta je dávno vyřešena, a pokud budu mít vnoučata, tak bude jen věcí jejich rodičů, jak ji budou řešit oni.
Oni tak dokážou rychle násobit mnohociferná čísla. Ten pohyb je důležitý. Když si velké násobilce něco dopočítávám přírám oči a pravou rukou si to píšu do vzduchu a pak to v hlavě vidím jako na papíře🙂. Pak odečítám nebo přičítám tisíce, stovky, desítky a jednotky, který si “držím” na levé ruce. Ale ty pohyby jsou takové symbolické, spíš si je už jen představuju. Možná to dělají podobně? Musím na to kouknout.
Dopočítávání dobrý pro pochopení principu násobení a dělení, ale já to vnoučka učím klasicky.
Lidi, založte si na tohle vlákno. X stránek diskuze o gramatice a podobnych věcech. Téma nažvu diskuze jste úspěšně zabily. Jako fakt?
To byla teda drzost, chtít po správci, aby moderoval diskuzi. Nicméně má deset bodů za vyfakování diskutujícího. 😂 Jsem si myslela, že se to děje jen v radách ke granulím a on to teď bude asi nový trend fóra. 😳 😂
Odpověď na příspěvek uživatele hmn z 14.02.2026, 08:46:29
Mně by přišlo užitečnější, kdyby se to dítě místo letopočtů učilo, že zdravotní pojištění se musí platit, a že když je v evidenci úřadu práce, nesmí se nechat zaměstnat na dohodu o provedení práce… Když někdy někde nebude vědět letopočet, tak ho najde na netu, když napíše špatně i/y, tak na něj bude koukat příjemce písemnosti krz prsty, ale když nezaplatí po škole o prázdninách zdrávko, o dekádu později může být značně překvapeno.