Psi v médiích

BaLu:

Ono to “drcení” letopočtů není samoúčelné. 

Za prvé - trénujete mozek. 

Za druhé - pokud si neumíte událost zařadit do správné doby, nemůžete ji ani pochopit. Znát dějiny, minulost, je klíčové k pochopení současného dění a vyhodnocování do jaké budoucnosti směřujeme. Stejně tak spisovatelé. Pokud nebudete vědět, kdy tvořili, tak vám jejich dílo nemusí dát smysl. 

Za třetí - čím širší všeobecný rozhled, čím více člověk ví z různých oborů, tím je těžší s ním manipulovat a tzv. ho opít rohlíkem. Lidi, co hodně čtou, mají velkou výhodu, protože ten rozhled, vědomosti, se  nečerpají jen ve škole.

Dnes si téměř vše vyhledáte na internetu. A tak si mnoho lidí myslí, že se nemusí učit, zajímat se. Ale co když se internet zhroutí, co když nebude kam napsat dotaz? Budeme se muset spolehnout na to, co máme každý ve své hlavě a mnozí budou v pytli. 

Tak dnes už nikdo po dětech nechce letopočty, kromě  pár základních, letopočty nechtěl nikdo ani po mě a to mám školu zaměřenou na dějiny a nikdy jsem více než těch pár základních letopočtů nepotřebovala. 

Jde o to naučit se dějiny v souvislostech, pokud někdo dějiny zná, tak si lehce odvodí, do které doby která událost zapadá a není potřeba to znát přesně rok.  Biflování letopočtů není nijak důležité, většina lidí to stejně z hlavy vypustí, důležité jsou právě ty souvislosti, které většinou v hlavě zůstanou. 

Ale chápu, jak to myslíte, já jsem zas poněkud rozčarovaná z toho, že moje děti dopočítavají násobilku, já ji umím klasicky zpaměti.  ALe jim to funguje stejně jako ty letopočty,  stačí jim znát násobek pěti a deseti a pak lehce a rychle dopočítaj, akorát jsem zvyklá na jiný způsob učení a nějak se přes to neumím přenést.

BaLu:

Jsem ze školy dlouho a moje děti už taky. Nevím, co je to dopočítávat násobilku. To se učí ve škole? Místo toho, aby se děti naučily násobilku zpaměti? Aspoň tu malou…

Které letopočty považujete za důležité a které už ne? Nebo jinak - které jsou obecně považovány za důležité a které už ne? Kde je ta hranice? Tohle mi celkem vrtá hlavou. Jasně, že člověk nemůže znát všechny letopočty, všechny události, to by byl robot. Samozřejmě, že je třeba znát dějiny v souvislostech, bez toho to nejde. 

Někdo se naučí malou násobilku zpaměti, jiný ji dopočítává, dle toho jak to komu vyhovuje. Kupodivu dětem asi funguje lépe dopočítavání než mě v jejich letech fungovala násobilka popaměti. Já když se u něčeho zarazila, tak mi nějaké odvození nebo dopočítavání trvalo dlouho a dost často mě to vykolejilo natolik, že jsem udělala chybu. Násobek 5 a 10 je jasný, stejně jako je jasný násobek 2 a vše ostatní se lehce dopočítá.  

Také mi trvalo dlouho se přes dopočítavání násobilky přenést, ale evidentně to funguje, tak proč ne.

Základní letopočet, no pro mě byl vždy nejdůležitější základní kámen Karlova mostu 1357, lichá číslo se dobře pamatují a lichými čísli v opačném směru i pokračuje (9.7. v 5.31), ale to je jen moje základní pomůcka.

Pokud si vybavuji, tak přesný letopočet po nás chtěli Příchod Cyrila a Metoděje, Zlatá bula sicilská, Karlova univerzita, upálení Jana Husa, Bitva na Bílé hoře, VFR, obě války a vznik Československa. A to je asi vše, pokud člověk zná dějiny, tak vše ostatní odvodí na staletí a u většiny i odvodí, jestli je to první či druhá polovina století.

Když je to možné, tak dětem navazují dějiny na češtinu nebo třeba na občanku, takže se učí komplexně, já se takto učila na střední, kdy bylo vše propojené, je fajn že teď to funguje i na základkách. To má dle mého větší smysl než se učení letopočtů. 

Ono toho na biflování zbyde i tak dost a navíc od mého dětství přibyl další cizí jazyk.

Sarah01:

Mně to dopočítávání přijde zdlouhavé, jak dlouho jim to trvá?

Jasně, že to je rychlejší po paměti, ale není to žádná velká ztráta. Odvozují pár čísel, jak jsem psala, násobek 2, 5 a 10 je jasný a k tomuto jen přičítají nebo odčítají dle potřeby. Ona se stejně násobilka na čas téměř nepočítá, snad jen po začátku,  musím se jich zeptat, jestli někdy psaly násobilku na čas, tak jak jsem měla ve škole já.

Tak prý ne, nikdy násobilku jak “když bičem mrská” jako písemku nepsaly.

Finanční gramotnost se učí, stejně jako práce s internetem a AI, ověřování zdrojů a tak, nevím jak ostatní základky, ale naše to vše učí. 

Celkově mi přijde, že se učí jiným stylem, ale učivo spíš přibývá. A to co bylo za nás odpočinkový předmět, tak je dnes běžný předmět. K tomu je další cizí jazyk. 

Sarah01:

A v rámci kterého předmětu se ta finanční gramotnost učí? Můj nejmladší 25 ještě na ZŠ nic takového neměl.

Občanka a matematika, ale třídu po mě nechtějte, ony se ty předmět různě prolínají, hodně se pracuje ve skupinách, hodně se používá internet.  

Třeba zrovna ta občanka mě nepřestane překvapovat, za nás jasný odpočinkový předmět, teď se v ní prolínají snad všechny předměty a je dost náročná. 

Netuším, jak to funguje jinde, ale škola škola má výsledky, jak na různých olympiádách, tak děti nemají problém udělat přijímačky, tak jim to jim to asi funguje.

Sardullah:

Prošla jsem školním systémem defakto v osmdesátkách. Co mi dodnes nedává smysl je třeba to, že jsem se na nějakou desetiminutovku z dějáku musela nadrtit letopočty nazpaměť, abych je vzápětí zase zapomněla nebo v literatuře… kdo se kdy narodil a umřel a jaký měl civilní jméno… prostě zase spousta informací, které si myslím, že běžný člověk vědět nazpaměť nemusí …ale že by měl mít spíš nějakej pojem o tom, co dotyčný napsal… 

Co se týče češtiny, tak tady teda píšu, jak mi zobák narostl… určitě mi někde nějaké i/y ulítne ( i horší věci), protože třeba nemám čas si to po sobě zkontrolovat.  O interpunkci ani nemluvím, ale pokud píšu někam ofigo ..třeba mail, tak to samozřejmě je spisovně, je správně a má to štábní kulturu.

Chci říct, že sice spousta věcí ve škole byl opruz, ale nepřišlo mi to taková katastrofa… dneska mi přijde, že je všechno stres… známky, domácí úkoly, i/y… no tak to všechno zrušíme a necháme děti, ať si rozhodnou, co chtějí v té škole zrovna dělat…a budeme si držet palce, aby se některé chtěly učit.

Co se letopočtů týče: Četla jsem rozbor Čapkova Hordubala. Od středoškolačky. Děj posadila do doby po 2. sv. válce a bylo jí jedno, že tou dobou už byl K. Č. po smrti, že tou dobou už neodjížděli Slováci za prací do Ameriky, a už vůbec ne lodí. Prostě se netrefila skoro o 100 let.

Nedávno zastavovali postpuberťáky na ulici a měli vyjmenovat české prezidenty. Vrcholné číslo bylo Gagarin. Ty 4 vyjmenoval správně 1.