Možná. Ale za mě tam ten vrozený prazáklad musí být.
Já se kolem koní pohybuji 45 let, takže nějaké zkušenosti mám. A stejně nezvládnu to, co kamarádka o 15 let mladší. Ta se jenom projde kolem jízdárny a koně hned fungují jinak.
a já se tady tiše směju pod fousy, co nemám, zato mám ale……….Tali po boku. Nemyslím si, že jsem výcvikářký guru, nicméně při mém pobytu v Prahé byla často situace, že mě poslechli cizí psi - i foxlice ve rvačce. A pak ………..pak přijde moment, kdy vás sice ti cizí psi i nadále poslouchají, ale jste v pozici, že ten váš - ten ne 😀 😀 😀 😀 . Kolikrát já jsem si uronila kroupu na téma: “Sakra, cizí psi mě poslechnou a i na slovo, a ta dorota na mě dlabe!!” Co na tom, že dlabala na celej svět. To v dané období bylo jedno, jste na nic, neposlouchá vás vlastní pes. Pak jsem si musela vnitřně nastavit to, že já napravuju to, co někdo jinej ………lal. (ne že by to bylo stoprocentně účinný, frustrace je kurnik svině! 😀 )