mně se to taky nelíbí. Psům se nesmějí kupírovat uši, mopsíky už někde zakazují, spousta psů má díky lidskému množení alergie a úprava genu je v pořádku? Vědí, jestli to někde něco neovlivní?
Pokud nekdo nemůže mít psa kvůli alergii, tak prostě nebude mít psa. Já jsem si prvního vytouženého psa pořídila až v dospělosti , prostě clověk nemůže mít všechno.
Podle me je to jen bublina, jako to klonovani. Vsak v Cine genove upravili i dite, taky vysly podobny clanky jak bude revoluce, budeme upravovat deti na prani atd. a je od ty doby ticho po pesine.
Jako zajimavost dobry a jiste pro ty bigly lepsi nez byt pokusnym psem v laboratori, ale to je asi vsechno.
Odpověď na příspěvek uživatele assil z 15.09.2026, 13:58:51
Já jsem v podstatě nezkoumala realitu, zda to bude možné, nebo ne, ale to jak je zde v článkuke psům přistupováno jako k PRODUKTU, proboha, je to živá bytost, není to auto. A když se o tom takhle píše veřejně, tak pak není divu, že kdejakého ychtila s mozkovou nedostatečností to podpoří v tom, že se ke psu, jako k produktu, chovat bude.
To se bude řešit, až pohřbí zaživa dítě. Pak dostanou 3,5 roku natvrdo, ale odvolají se, protože to dítě přece neznásilnili nebo tak, a dostanou též podmínku.
Já nevím, že už lidi nevzali spravedlnost do vlastních rukou. Já vám říkám, nějaká grupa cizinců v oblecích, kdyby se ukázala, cosi fyzického by těm původcům provedla, nejlépe aby to zanechalo pro veřejnost jasné znamení, aby si každý mohl takového identifikovat a ani prodavačka by mu v sámošce mrkev nezvážila…
Takového reaktivního psa tu měli lidi z dědiny. Skončil celoživotně na zahradě, majitel a rodina za ním chodili si hrát, snad ho i nějak cvičili, asistoval při práci na políčku, hlídal sad. Vypadal normálně, jako každý druhý pes. Co bylo za plotem, bylo bezpečně známé, co bylo před plotem, na ulici či sousední zahradě, ho nezajímalo.
Ale cesty na veterinu a návštěvy všeho druhu byly prý fakt peklo.
Odpověď na příspěvek uživatele acher z 16.09.2026, 15:39:59
Ano, to jsem si říkala taky. Na druhou stranu…. nemám reaktivního psa, tak těžko soudit. Můj první ohařík byl napaden picbůmem a pak jsme to měli blbý, tak jsme na tom pracovali - venku i cvičák - ale spíš venku. Cvičák byl jen proto, abych měla kontrolovaný prostředí, vzdálenost a kolem sebe lidi, kteří vědí. A nějak jsme to utřepali. Měli jsme svoje pravidla, když šel pes, ohař seděl u pravé nohy , abych byla mezi ním a psy a chtěla jsem , aby se soustředil víc na mě , ale respektovala jsem jeho potřebu kontroly nad prostředím. Byla jsem v pohotovosti a nedovolovala kontakt volně ložených psů. /v polích jednou výborná věc - obří, obří pes, nikde nikdo. udělala jsem tu nejrozumější věc- Ešátorovi dala odložení, tím se ztratil v porostu a šla odhulákat se staženou zadnicí toho psa. Měla jsem štěstí, nebyl to rváč, odešel, ale bylo mi pak šoufl teda 😀 /
Odpověď na příspěvek uživatele acher z 16.09.2026, 15:39:59
Diskuzi jsem nečetla, ale článek ano. A moc se mi líbí, protože s takovým živočichem už skoro tři roky žju. Netvor je taková definice reaktivního psa. Kdo nezažil, opravdu nepochopí.
Odpověď na příspěvek uživatele Plaka z 17.09.2026, 21:16:00
A mně už plně došlo, že mám něco takového taky doma, jen v menším a placatém vydání. Naštěstí to není úplně šílené a učím se s tím pracovat a asi to půjde. Jen jsem byla dlouho zabedněná a svalovala to na nulovou socializaci ve štěněcím věku (což samozřejmě částečně příčinou bude). Nj, držme si palce 🌹
Kdybyste věděla, kolik chovatelů to obhajuje, že je to ta nejlepší socializace a že bez ní by byla štěňata úplně v háji. 🤦 Není týdne, kdy bych nečetla hádky kolem toho na FB. Počítám, že do ČR ten případný zákaz dorazí až jako do úplně posledního státu v Evropě, jestli vůbec.
