Ale no tak…opravdu tohle majitel řeší u 3,5 měsíčního mimina??
Nevím tedy co má za plemeno…jestli mi to někde neuteklo…ale pokud nemá něco naprosto na hlídání nevhodného…pokud nemá plemeno už z podstaty “já jsem sluníčkový, vítací pes”, tak co tomu dát čas…a neřešit to…bože, tak ať se s lidmi pomazlinduje, ať je přivítá…
Za mých mladých let jsem znala lidi, kteří fyzicky potrestali štěně NO, že se nechalo na ulici od cizího pohladit…a nebyl to jeden případ, takhle se majitelé snažili vychovat psa, na kterého by beztrestně nemohl cizí člověk sáhnout…a tak to už je doufám dávná minulost, to už se doufám neděje.
Když vezmu v úvahu třeba ty pastevce, třeba toho kavkazáka, na kterém se asi shodneme, že je jeden z největších radikálů mezi plemeny…jeden z největších děsů a běsů…a i ti kavkazáčci je to pes od psa…některý už jako štěně striktně rozlišuje svoje a cizí lidi, už od pár měsíců je jen pár vyvolených, kteří můžou na jeho teritorium beztrestně vstoupit a pak jsou tací, co jsou jako štěňata opravdu mazliví, vítací…někteří se zdají až bázliví…ale jak psala tuším hmn výše, nepleťme si bázlivost s nějakou opatrností. No a pak může naopak dojít k tomu, že si majitel myslí, že tedy nemá kavkazáka, že holt se to nepovedlo a má doma hodnýho troubu, který by případnému narušiteli ještě s radostí asistoval a pes dospěje, v hlavince se mu rozbřeskne a může být najednou problém.
Moje kavkazanda byla to nejkontaktnější štěně, které jsem kdy měla. Na potkání by se mazlila a ňufala s každým…na pozemku naopak působila jako plašan a pokud nehlídala v tandemu s naší starší pyrenejkou, tak se do toho moc nehrnula, resp. ano, ale z bezpečné vzdálenosti a …jak jí byly ještě ani ne dva roky, tak se v ní ta kavkazanda probudila a už vidí černobíle…opravdu rozlišuje lidi na svojí rodinu a na cizí lidi a cizí by se se zlou potázali.
A samo domo další otázkou je, co od hlídacího psa chceme…povětšinou stačí když pes dělá za plotem bububu a už je to pro zloděje zbytečná komplikace, tak tam ani nepolezou. A pokud mám psa, u kterého hrozí, že bych za chvíli neměla kam na zahradě zakopávat mrtvoly, tak to zase udělám vše proto, aby byl pozemek opravdu dobře zabezpečen a velmi důkladně a důrazně označen.
No a pak máme, z mého pohledu, ideální hlídače ..strážce, kteří na pozemek pustí kohokoliv, ale dotyčný už neodejde a musí se psem vyčkat na příchod páníčka…
Třeba moje pyrenejka je docela uštěkanej pes…štěká na každýho, kdo projde okolo branky, pokud zrovna nespí a nebo nepřemýšlí nad nesmrtelností chrousta…ale jakmile je na zahradě sama a někdo přichází a ona si není jistá, že jsme to my, protože jsem třeba nepřijela svým autem, ale někdo mě přivezl, tak vůbec neběží vítat k brance, naopak, leží tiše někde, kde není na první dobrou viděna a zvedá se a jde mě vítat až ve chvíli, kdy vidí, že jsem to já….pevně věřím tomu, že kdyby takhle vstoupil někdo cizí, tak by ho úplně stejně nechala vejít a pak by vyrazila ze zálohy a jediné, co by dotyčného zachránilo by bylo, že za prvé pyrenejec není radikál, který má prvoplánově v hlavě “zničit krtka” a za druhé to, že by měl dotyčný rozum a nebránil by se…neútočil by na ni, protože vím, jak se můj bílý anděl umí proměnit v okamžiku a nechci si ani představit to čóro móro, co by pak nastalo, pokud by to Gina vyhodnotila tak, že jí ohrožuje.
Takže často je v našich podmínkách lepší mít zodpovědnýho štěkače…čím zuřivěji to za plotem vypadá, tím líp, čím má pes tmavší a nebo žíhanou nebo vlkoší barvu tím líp,…čím víc vypadá pes jako bojové plémě, tím líp…protože si to pak pobertové rozmyslí a my nebudeme mít problémy s poraněnými nebo zahrdlenými poberty. Na druhou stranu, když dojde na lámání chleba, tak chci, aby mě chránil pes, který do toho půjde naplno a má fyzické a hlavně psychické předpoklady, že naší rodinu ubrání a že to udělá s nasazením svého života a to bez ohledu na následky.