Druhy úlů

Zdravím. Tome, děkuji vám za reakci. Děkuji i ostatním. Nemyslím si, že je v tomto případě až tak moc důležité, která stěna je osluněná. Původní idea byla nechat tam jen tu vzduchovou mezeru bez dodatečného zateplení rákosem. Jak jsem psal, kapsa je otevřená po celém obvodu nástavku, je propojená i s tlumičem (to je možná zbytečné) a tak se teplý vzduch dostane i na boky kam míří uličky, ale i k zadní stěně. Kvůli rákosu o něco pomaleji, ale ten není lisovaný, jsou tam mezery, tak by neměl být problém. Dřevo je izolant a tak to nebude topit jako Linhartův termosolár. Mně šlo jen o to, aby stěny nebyly ledové, odclonit vítr a o pár stupňů zvednout teplotu v “okolí úlu”, aby třeba z a toho slunečného dne rychleji reagovaly. Okénko, které má sklon 20°, je poměrně velké a tak věřím, že se v prostoru mezi nástavkem a pláštěm rychle zvedne teplota na 40 a více stupňů a nástavek se prohřeje. Na druhou stranu, díky izolačním vlastnostem dřeva si nemyslím,  že bych včely upekl, ale musím to sledovat. Je to jen takový pokus, uvidíme jak se v tom bude včelám dařit.

Mám na doplňkové “vytápění” úlů jiný názor, opřený o celoživotní zkušenost. Podělím se. A nikomu nic nevnucuji.

Jeden můj, už zesnulý kámoš měl včely ve vynikající kondici, nadprůměrnými výnosy medu a celkovým zdravím a vitalitou vč bez úhynů na zvláštním místě. Za chalupou pod štítovou zdí vysoké sousedovy stodoly. Protože je pozemek ve svahu, štít stodoly usedlosti nad kámošovou zahradou  je o to vyšší. Štít stodoly je kolmo proti jihu a cihlená zeď je dokonalý akumulátor tepla. V tom místě nebyl žádný průvan. Tvrdím, že Pepova vč byla v noci i v mizerně studených jarních dnech dotována teplem z té štítové cihlové zdi.

Po letech jsem měl včely na hraběcí zahradě, sousedící se hřbitovem, který je obehnaný asi 2-3 m vysokou masivní cihlovou zdí 45 cm, po 5 m zesílenou mohutnějšími cihlovými pilíři. Nyní na té zahradě včelaří Tom4. Mezi vč na prostředku zahrady a u zdi byl výrazný rozdíl, nejméně o 5 dní. Ano, na 5-8 metrech neskutečný rozdíl. Opět to přičítám té cihlové zdi. Jinak to místo je “výdrholec”, doslova větrná hůrka. Přesto se tam včelám daří neskutečně. Pravda, Tom4 tam měl nějaké úhyny, já nikoli.

Nyní mám stanoviště poblíž současného bydliště, označuji ho podle pomístního názvu toho místa začátečním písmenem K. Dvě vč jsou umístěna na nouzových podstavcích, udělaných narychlo z toho, co bylo na místě. Na vodorovně srovnaný terém jsem dal betonovou dlaždici tlustou 50 mm rozměru 500x500. Na ní 3 betonové “cihly” na kant rozměru 450x250x150 a na ně opět stejnou betonovou dlaždici 500x500x50.  Tato dvě místa jsou vynikající a dlouhodobě (7 let) převyšují vším ostatním vč na tom stanovišti. Tvrdím, že to je stejný efekt těch zdí, beton akumuluje teplo ještě účinněji, než cihla. Mimochodem, na těchto dvou podstavcích je enormně “suchý” med (a málokdy na ně svítí slunce, snad jen v časném jaru a předjaří). (Jvali inspirujte se ve své vlhké lokalitě - co ten balkón, z čeho asi je?)

Ještě se vracím, na stan R mám jedno vč na stejném podstavci z betonoévých dlaždic a plných bloků jako na K a toto vč je dlouhodobě nadprůměrné. To mi došlo až při psaní tohoto příspěvku.

Tudíž resume:

Mnohem účinnější než jakákoliv udělátka a kejkle je, místo podstavců z železných trubek nebo dřevěných hranolů, udělat podstavce z betonu nebo do bloku vyskládaných cihel. Ne tedy dutého ztraceného bednění, ale z masivního betonu a nebo cihel. Prostě masivní (akumulační) blok.

Jenže podmínkou je zastínění listnáči, aby se mohly akumulační cokly nabíjet sluncem v předjaří a zjara, ale pak už nehrají žádnou roli, když jsou úly zastíněné. Možná ale i pak plní funkci něčeho, co stabilizuje a eliminuje výkyvy počasí (teplot) i v pokročilém jaru a v létě. Přece po většinu sezony je výrazný rozdíl mezi teplotou ve dne a v noci.

Doporučuji aby se uvažování o “pomoci” vč teplem spíš soustředilo tímto směrem.

-----------------------

Viděl jsem pár Sedláčkových videí. O čem byla nevím, ale na některých má stanoviště u zanedbané zdi v rohu s nějakou budovou. To je to správné místo, on tam má, myslím, oddělky.

Zdravím.

Našel jsem ten “předehřívač” viz foto. Kdysi jsem to posílal i Janovi🙂.

zaujímavé🤔 

..len postrádam zmysel a potrebu ohrevu priestoru v úli… uvádza to včely do zbytočného zmätku a klame o pomeroch vonku… k čomu je to dobré?

už som to sem písal, môžem zopakovať… v jednoduchých drevených úľoch o hrúbke 25 mm jarné slniečko prehrialo prednú stenu a priestor pri nej a včely začali skôr vylietavať a sa aj skôr rozplodovali ako tie ktoré boli v úľoch z koplenu kde 40 mm hrubé steny spôsobili , že včely boli ako v lednici a držali si nižšiu vnútornú teplotu , pôsobenie slnka nedokázalo vnútro úľa prehriať… 

podobne bude možno pôsobiť aj izolácia s dvojitými stenami (a rákosom) u Jirku… včely na jar neprehreje ale zbrzdí… 

tento čierny nadstavok môže mať za následok že ich popchne k plodovaniu ale potom jarné nočné mrazíky už neuhrejú a časť “predčasného ” plodu vyhádžu a nakoniec nebudú silnejšie…

tá Jirkova izolácia s dvojitými stenami sa môže správať ako ten koplenový úľ, ktorý neskôr , keď sa už prehrial tak v noci nevychladol a včely mohli s plodovaním v pohode dohnať tie v jednoduchom dreve, ktoré začali skôr…

vyskúšajte a dajte vedieť… zázraky by som nečakal…

Především pane kolego uvedu na správnou míru vámi ustavičně používaný název koplen, namísto pěnového polystyrenu. Koplen je výchozí surovina, vypadá jako písek zrnitosti krystalového cukru nebo kuliček velikosti řepky nebo máku a je většinou celkem překvapivě žlutý jako písek, PS je pak ale sněhobílý. Tato sypká surovina se naplní do formy a samozřejmě jí nevyplní, leží někde u dna v relativně malé vrstvě. Po zahřátí - já to viděl ve vroucí vodě - zrnka koplenu expandují a mnohonásobně zvětší objem a to plynem, který je v koplenu přítomen v neplynné formě a teplem se uvolní a vytvoří mikrobublinky, které se pevně slepí a výchozí hmota si pak už udrží donekonečna tvar daný formou. Já viděl výrobu (kromě jiných tvarů) deskového stavebního PS, kdy se asi kubíkový blok rozřezával odporovými dráty (jako pila katr, jenže dráty stojí). Podle kolik koplenu se nasype do daného prostoru, tak tvrdý PS se získá. Samosebou měkké a lehké PS izolují lépe, ale jsou velmi zranitelné a naopak, tvrdé PS mají značnou pevnost, ale na úkor tepelné izolace. Takže vy nepoužíváte nástavky z koplenu, to by byl dutý prostor s trochou relativně těžkého “písku” u dna bez jakékoli tepelné izolace. Dejte na to, prosím pozor, čtou to tady i věci neznalí a my bychom neměli užívat zavádějící pojmy a názvy. A ano, některé firmy uváděly nesprávný výraz koplen místo výrazu pěnový polystyren.

Ještě přesněji. Výroba koplen (písek) předehřeje = předpění na surovinu kuliček velikosti řepky - čočky. Tento polotovar se teprve v druhé fázi (vystydlý, předpřipravený polotovar) plní do forem a ty se “vaří” ve vodě. Koplen přímo lze pěnit jen u malých “otisků”, například nástavek jako jeden kus by se dal vyrobit rovnou z koplenu. Ovšem velké věci je nutné vyrábět z předpěněného koplenu.

Věřím, že moderní výroba bude používat formy vytápěné spíš párou, než celé ocelolitinové bloky nořit a pak vyndavat z vařící vody (modernější formy už byly vyhřívané párou). Byli jsme poučeni, že vroucí voda má tu výhodu, že to nelze "přepéct". Ve výrobě jsme byli s Petrem někdy kolem roku 1993-4 někde u Řevnic u Berouna. Vývoj se jistě nezastavil a dnes už bude výroba jistě modernější.

Svítkův VN 39x24x11 z pěnového PS byl vyráběn ve formě (výkresy formy i postup zveřejnil Svítek ve Včelařství) jako jeden kus a vařilo se to ve vodě. Nástavky byly pěkné, jeden mi pan Svítek poslal a měl jsem mu k tomu dělat dřevěná dna. Ale ze spolupráce sešlo, nechtěl tak precizní výrobky, jaké jsem mu poslal jako vzorky svojí práce, chtěl levné. Byl to rok tuším 1998. V jeho PS nástavku se včelám nedařilo dobře. Myslel jsem, že to bylo sílou stěny pouze 35 mm a v místě úchytů jen 20 mm (tuším, nástavek už nemám).

Přidám ještě, co se obecně neví. Když v padesátkách do ČSR - ano, ještě to nebyla SOCIALISTICKÁ republika, tak se nazývalo Československo až od roku 1961, dorazil polystyren, nevědělo se jak ho využít. Pověřen tím byl (patrně spolu s dalšími v jiných podnicích) tehdy mladý inženýr Václav Smělý. Ano, ten známý včelař a samosebou ho, jako včelaře, napadlo také využití ve včelařství. Byl Československým průkopníkem polystyrenových úlů. A jako úplně první v úlech vlastní konstrukce 39x24x10 se sílou stěny nástavku 80 mm dosáhl výnosu nad 100 kg/rok. Měl jsem to štěstí a tu čest, že jsme se znali osobně a mohl jsem mu volat a zpovídat ho. Hodně jsem se od něj naučil. Bohužel na konci života mu Včelařství otisklo několik docela zmatených článků (nekomptetence RR a redaktora), pan inženýr už trpěl stařeckým Alzeimerem. Ovšem ten fakt nijak nesnižuje jeho přínos našemu včelařství. Ing Smělého jsem měl rád jako nesmírně skromného, ochotného a trpělivého člověka. Promiňte prosím, měl jsem nějakou potřebu právě v tento den připomenout skvělého včelaře a hodného člověka.

--------------------

Předehřev podle Martinova obrázku také moc nechápu. Hlavně jaký přínos?

Ale otázka na pana Gora:

Opakovaně píšete, že vč v úlech z PS vč zaostala a vysvětlujete proč. Ale mě zajímá, zda se toto zaostání vyrovnalo a nebo zda se projevilo nižším výnosem medu, zejména jarního medu. A jaké tendence k rojení ve kterém typu nástavku?

Proč to píšu. Doporučuji všem aby si bedlivě prostudovali tady na CHZ moje vlákno o nesmyslnosti stále papuškovaného “pravidla čtyřiceti dnů”. Vysvětluji tam, že nastartovat (zúžit, zateplit) 40 dní před předpokládaným začátkem první významné jarní snůšky je nesmysl a vysvětluji, že to musíme udělat o 60 dní dříve. Ovšem to se bez zužování udělat nedá. Jen v kostce zopakuji proč 60 a ne jen 40 dní.

Po zúžení a zateplení nějakou dobu trvá (a vč musí mít dostatek dosažitelných zásob), než se matky rozplodují, odhaduji to na nejméně týden, spíš až 10 dní. Ovšem plně se matka může rozpodovat až když má dostatek nových kojiček a to, jak víme, trvá 21 dní než se vylíhnou první včely ze zvýšeného plodování v důsledku zúžení a zateplení. A včela není hned po vylíhnutí kojičkou, ale i jen tím, že je vč početně silnější, si už může dovolit rychlejší rozvoj. Rozhodně je hloupá představa, že 1.3. zúžím a 10.4. mám vč nabitá létavkami a připravená trhat rekordy v jarní snůšce. Ona ta vč budou spíš nadupaná až 31.5. a to je po snůšce a vše se vyrojí. Protože tady u nás končí řepka a kleny na konci května, pak přichází monzun - kolem Medarda 8.6. se prudce ochladí a malina (ta o pár dní dřív,a le nic tu z ní není) a tedy medovice na smrku začíná až po 8-10.6. Proto je nutné zužovat ne až 1.3., ale nejlépe už kolem 20.2. a to i kdyby měl při tom včelař stát po kolena ve sněhu.

Velmi lapidárně se to dá říct tak, že nějaké doteplení úlu v době od konce února do konce květu třešní může jarní rozvoj urychlit o možná týden (podle mých zkušeností i víc) a týden v době květu špendlíků (myrobalán) a třešní znamená bednu jarního, velmi žádaného medu ze špendlíků a třešní, navíc. U mě je tou “bednou” NN 39x15x11 (ale jen s deseti rámky) a to je 15-16 kg medu. Mírně ztluštělé rámky musím mít kvůli odvíčkovacímu stroji, který řeže víčka zároveň - asi milimetr nad - horní a dolní loučkou. Také je pro mě rozdíl na 15 kg medu odvíčkovat 11 nebo jen 10 rámků.

Prostě všechno u mě s něčím souvisí a jedno vyplývá z jiného a to opět vyplývá z dalších a dalších předchozích věcí. A včelařinu je NUTNÉa chápat jako komplex a ne jen některé dílčí věci. Tudíž, když chci nějak doteplovat úly, musím mít JASNOU vizi PROČ! A také si musím umět uvědomovat VŠECHNY důsledky.

Našel jsem krátký text k obrázku viz. výše.

Nechápu proč by se mělo otvírat zadní okno, když přes něho peče slunce dovnitř nástavku a ohřívá ho. No je to možná zbytečné, ale u silně zateplených úlů by se tak dala možná ohřát “lednička” po zimě, anebo klasicky komorovat jak u tenkostěnných. 

Březen - Duben

 Včelstva, která zaostávají ve vývoji podpoříme tak, že na nejspodnějším nástavku otevřeme prosklenou část a necháme slunečnímu záření zahřívat vzduch v tomto prostoru. Zahřátý vzduch stoupá směrem nahoru do hnízda včelstva. Příroda takto slabšímu včelstvu pomůže udržet potřebné teplo a přiměřené klima v úlovém prostoru.

A co je takhle nakopnout rovnou pet flaškama s teplou vodou naskládanejma do podmetu? Ona by následně i tepelně akumulační schopnost vody v dolní části úlu, která se hůře vyhřívá, pomohla stabilizovat ranní mrazy kdy teplota klesne na chvíli klidně o 10 a víc stupňů než je poté po zbytek dne, v dutině která je dole zavřená s tímto včelstva tolik nebojují, ale v úlu by to mohlo mít prospěšný efekt.

Přeji všem krásné svátky a hodně zdraví v Novém roce a ať se našim včelám vyhýbají nemilá překvapení.

Tom  dakujem za doplnenie, samozrejme že aj moje nadstavky vyrobené z koplenu priamo liatim do formy sú určitá forma polystyrénu , mal som to presnejšie napísať…

Úle Swienty sú vyrobené z EPS, ale s extrémnou hustotou (až 100 kg/m³), čo stiera rozdiely v pevnosti oproti bežnému stavebnému XPS. Včelárske úle sa z XPS (stavebných dosiek) vyrábajú zvyčajne len svojpomocne lepením, kým značkové úle sú takmer vždy odliatky z vysokohustotného EPS (tzv. koplenu). Teda liaty koplen je len iná forma polystyrénu... je tvrdý, celé roky mi nadstavky vydržali bez poškodenia, keď naň klopneš, zvoní to...včely ho nevyhrýzajú a dokonca ani húsenica vijačky ho nedokázala vyhrýzť a skryť tam kokón ... len ho treba nafarbiť zvonku…

k tej otázke o jarnom rozvoji, myslím že som to tu na fóre už písal… citujem: 

“Včely do zimy šli s menej zásobami a stačili im, na jar keď mi v drevených úľoch prehratých slnkom už včely chovali plod, v týchto úľoch boli ako v lednici, krátkodobé slnko cez poludnie nedokázalo prehriať vnútro úľa, pretože hrúbka steny bola 40 mm začali teda chovať vo veľkom plod neskôr 

ALE 

vzhľadom na jarné nočné mrazíky ktoré niekedy ubrzdovali plodovanie v tenkostenných drevených tak tu tie mrazy vzhľadom na izolačnú schopnosť koplenu (polystyrénu) neochladili vnútro koplenových úľov a tak šli s plodom nepretržite , vnútro úľa cez noc  nevychladlo, mohlo byť plodu viac nakoľko na ohrev nebolo treba veľa včiel a tak často včely v koplene nielen tie v dreve dobehli ale často ich predbehli…vždy tam boli silné rodiny…možno tým alebo tou izoláciou v koplenových úľoch bolo vždy najviac klieštika, boli rekormanky v jeho počte ale medu bolo najviac len občas…”

ináč Ing Smelý mal cez 100 kg medu v silnostenných úľoch z polystyrénu na stanovišti v svojom bydlisku ale keď také isté úle použil v horách kde mal chatu výťažnosť bola podpriemerná… 

K vašim PS úlům. Asi jste to už psal, chtěl jsem aby to začátečníci četli znova. Ano, v zateplených úlech sice nezačne “jaro” tak brzy, ale je pak stabilnější a o to mocnější. Tím se vysvětluje (mě se to vysvětluje) že jsou tak skvělé slamáky a nebo úly z rákosu.

Mě se neosvědčily úly s PS, jak extrud 30 mm samonosný ani ve stěně v sendviči, také 30 mm obyčejný stavební (kuličkový, měkký). Ale. Mám tu už asi 15 let desky hladkého extrud 100 mm, mám dokonce už hotové rámy, ale nemám jak řezat ten materiál. Odporovou řezačku jsem někomu dal, chtěl si dělat PS úly. Jenže když jsem jí chtěl po dvou letech půjčit, dotyčný daroval něco, co dostal darem a obdarovaný řezačku zašantročil nebo vyhodil. Co nadělám. Jinou se mi stavět nechce. Navíc to bylo sice velmi přesné řezání, ale v té síle nepříjemně pomalé. Idea byla, že tak silný extrud by mohl už fungovat jako ta sláma, slisovaná rohož je taky neprodyšná (domnívám se). Vše to bude o tom, kde bude rosný bod. Pravda, přírodní materiály asi prodyšné nejsou, ale pohlcují vlhkost a posléze jí distribuují. Tím možná vysouší interiér úlu a nebo napomáhají k přirozenějšímu mikroklimatu v úle, než jaký je v nenasákavých plasťácích.

Ing. Smělý měl vilu na Pražské Ořechovce, což je prestižní čtvrť plná vil bohatých lidí, je tam spousta bydlení diplomatů v domech, kde velké zahrady opatrují profi zahradníci. Navíc  mají včely v doletu z Ořechovky další velmi zajímavé lokality a sám pan Smělý připouštěl, že fenomenální výkony jeho vč jsou důsledkem té konkrétní adresy ve VIP čtvrti. Také je fakt, že ve velkoměstech se včelám daří a také je nutné si uvědomit nadmořskou výšku Prahy. Zjara tam vše kvete o 3 týdny (něco i o víc) dřív jak tady u nás.

Tady jsou rohože z rákosu. Vadí mi sešití drátem - tepelné mosty a rozhodně bych to nepodceňoval. Předkové se trápili s přešíváním rohoží, přičemž měděný nebo mosazný drátek k dispozici měli a slaměné i rákosové rohože do zahradnictví se šily drátkem železným černým. 

Na videu je vidět značné stlačení rákosu, přesto výsledná rohož moc pevně nepůsobí.

https://www.youtube.com/watch?v=4VNiRcM1gQM

V předchozím jsem se snažil vysvětlit použití osnovy z loupaného dřeva a dřevěný “drát” jsem nazval špánkem, protože jsem zapomněl jak se to nazývalo. Dnes bychom asi použili nějaký plast odolný vůči UV. Ovšem pozor na deformace teplem, po silném zahřátí sluncem by plast mohl změknout a povolit a rohož se “nafouknout”. Osnova, o které hovořím, by vytvořila to, co je na videu ze drátu kolmo na stébla. Ve videu sešije rohož k osnově drátky - vlastně vnější dlouhé dráty osnovy spojuje stejně dlouhými příčlemi a místo nich by musel být nekovový materiál, například polypropylen odolný vůči UV a muselo by se to šít. Nevýhoda je, že “špánek” osnovy vyčnívá přes obrys povrchu rohože. Jistě by se dasly použít “špánky” osnovy z drátu jako na videu, jen je k sobě sešít zkrz rohož nekovovým materiálem.

Patrně proto můj otec používal prošití slaměné rohože (možná se sláma propichuje snáz než rákos) bez vnější osnovy.

Rám - formu měl otec z latí (střešní latě se dřív, asi kvůli úspornosti dělaly slabší a měl lis z nich) 5,5x4 cm a mezi latěmi byly mezery asi 3 cm a z toho odhaduji, že řady šití byly od sebe asi 70 mm. Materiál na “špánky” osnovy se kupoval, myslím, že to byl štípaný bambus rozměru asi 6x3-3,5 mm - toto je můj odhad pro představu. Materiál to byl leskle hladký, pružný a při zlomení “chlupatý” díky vláknité struktuře, na 90% bambus. Totiž, dřív se dělaly rybářské pruty ze štípaného bambusu a povrch prutu vypadal stejně.

Tom50:

Mám na doplňkové “vytápění” úlů jiný názor, opřený o celoživotní zkušenost. Podělím se. A nikomu nic nevnucuji.

Jeden můj, už zesnulý kámoš měl včely ve vynikající kondici, nadprůměrnými výnosy medu a celkovým zdravím a vitalitou vč bez úhynů na zvláštním místě. Za chalupou pod štítovou zdí vysoké sousedovy stodoly. Protože je pozemek ve svahu, štít stodoly usedlosti nad kámošovou zahradou  je o to vyšší. Štít stodoly je kolmo proti jihu a cihlená zeď je dokonalý akumulátor tepla. V tom místě nebyl žádný průvan. Tvrdím, že Pepova vč byla v noci i v mizerně studených jarních dnech dotována teplem z té štítové cihlové zdi.

Po letech jsem měl včely na hraběcí zahradě, sousedící se hřbitovem, který je obehnaný asi 2-3 m vysokou masivní cihlovou zdí 45 cm, po 5 m zesílenou mohutnějšími cihlovými pilíři. Nyní na té zahradě včelaří Tom4. Mezi vč na prostředku zahrady a u zdi byl výrazný rozdíl, nejméně o 5 dní. Ano, na 5-8 metrech neskutečný rozdíl. Opět to přičítám té cihlové zdi. Jinak to místo je “výdrholec”, doslova větrná hůrka. Přesto se tam včelám daří neskutečně. Pravda, Tom4 tam měl nějaké úhyny, já nikoli.

Nyní mám stanoviště poblíž současného bydliště, označuji ho podle pomístního názvu toho místa začátečním písmenem K. Dvě vč jsou umístěna na nouzových podstavcích, udělaných narychlo z toho, co bylo na místě. Na vodorovně srovnaný terém jsem dal betonovou dlaždici tlustou 50 mm rozměru 500x500. Na ní 3 betonové “cihly” na kant rozměru 450x250x150 a na ně opět stejnou betonovou dlaždici 500x500x50.  Tato dvě místa jsou vynikající a dlouhodobě (7 let) převyšují vším ostatním vč na tom stanovišti. Tvrdím, že to je stejný efekt těch zdí, beton akumuluje teplo ještě účinněji, než cihla. Mimochodem, na těchto dvou podstavcích je enormně “suchý” med (a málokdy na ně svítí slunce, snad jen v časném jaru a předjaří). (Jvali inspirujte se ve své vlhké lokalitě - co ten balkón, z čeho asi je?)

Ještě se vracím, na stan R mám jedno vč na stejném podstavci z betonoévých dlaždic a plných bloků jako na K a toto vč je dlouhodobě nadprůměrné. To mi došlo až při psaní tohoto příspěvku.

Tudíž resume:

Mnohem účinnější než jakákoliv udělátka a kejkle je, místo podstavců z železných trubek nebo dřevěných hranolů, udělat podstavce z betonu nebo do bloku vyskládaných cihel. Ne tedy dutého ztraceného bednění, ale z masivního betonu a nebo cihel. Prostě masivní (akumulační) blok.

Jenže podmínkou je zastínění listnáči, aby se mohly akumulační cokly nabíjet sluncem v předjaří a zjara, ale pak už nehrají žádnou roli, když jsou úly zastíněné. Možná ale i pak plní funkci něčeho, co stabilizuje a eliminuje výkyvy počasí (teplot) i v pokročilém jaru a v létě. Přece po většinu sezony je výrazný rozdíl mezi teplotou ve dne a v noci.

Doporučuji aby se uvažování o “pomoci” vč teplem spíš soustředilo tímto směrem.

-----------------------

Viděl jsem pár Sedláčkových videí. O čem byla nevím, ale na některých má stanoviště u zanedbané zdi v rohu s nějakou budovou. To je to správné místo, on tam má, myslím, oddělky.

Zdravím.

Něco podobného jsem našel v nějakém výzkumu v Kanadě kde porovnávali zateplené a nezateplené úly sice je tam jiná včela jiné podnebí bylo to někde v oblasti Yukonu, ale vcelku zajímavé výsledky. Dávám sem překlad:

4.6 Srovnání mezi studovanými včelíny.

 Ve druhém období včelstva na včelnici Elemental uskladnila o 37 % více medu, odchovala o 23 % více plodu a postavila o 65 % více pláství než včelstva na jiných včelnicích. Podobné rozdíly byly zaznamenány i v prvním a třetím období (obrázek 25). V Elementalu byly úly umístěny na tmavém přepravním kontejneru o rozměrech 2,4 m x 6,1 m (výška 2,5 m) s 1,1 m vysokým černým větrolamem po obvodu. Přepravní kontejner byl orientován svou dlouhou stranou na severojižní ose. V důsledku toho jak stěny přepravního kontejneru, tak větrolam zachycovaly brzké ranní a pozdní večerní sluneční světlo, což vytvářelo relativně teplé mikroklima poháněné solárním ziskem. Minimální, průměrné a maximální denní teploty pozorované pod úly na včelnici Elemental byly vyšší než teploty pozorované na River Road, která byla nejblíže ve vzdálenosti pouhých 5,3 km. Důvodem pro umístění úlů na přepravní kontejner byla ochrana před medvědy a dalšími divokými zvířaty, výsledné mikroklima a s ním spojené výhody byly neočekávané.